Jak jsem se stal spisovatelem - aneb pokus o intelektußlnφ autobiografii

O tom jak vznikl jeden spisovatel a celß jeho generace - Volnost, rovnost, bratrstvφ v totalitnφm Polsku û Od roku 1976 a dßl... Φas se obΦas rozpl²val v mlze

---

AΦ by se nßzev knihy mohl zdßt jen dalÜφm z projev∙ autorovy ironie, kterß nßs cel²m textem provßzφ, ve skuteΦnosti je pln∞ odpovφdajφcφ. Andrzej Stasiuk tu sugestivnφm uvoln∞n²m stylem popisuje ₧ivot varÜavskΘ undergroundovΘ mlßde₧e let sedmdesßt²ch a osmdesßt²ch, a tedy i sv∙j. Vylo₧en∞ osobnφ p°φb∞hy si vÜak nechßvß pro sebe û sßm v textu podot²kß, ₧e mu jde o n∞co jinΘho, ne₧ rok po roce zaznamenat svΘ dospφvßnφ, sna₧φ se toti₧ spφÜe zpracovat jakousi kroniku ätamtΘô doby. Knihu pak (asi v rozsahu jednΘ Φtvrtiny jejφ dΘlky) uzavφrß popis cesty n∞kolika Φesk²ch literßt∙ za Stasiukem o letoÜnφch prßzdninßch od Jßchyma Topola. ╚lov∞ku, kter² zrovna doΦetl text polskΘho spisovatele, se m∙₧e zdßt, jako by od n∞j Φesk² opisoval, proto₧e na prvnφ pohled skuteΦn∞ tvo°φ velmi podobn∞. Ale to je samoz°ejm∞ nesmysl... Za zmφnku rozhodn∞ stojφ Topolovy vzpomφnky na prvnφ kontakty se Stasiukem jeÜt∞ za totality a pozd∞ji na jakΘmsi autorskΘm Φtenφ v N∞mecku, kterΘ nßm spisovatele trochu povrchn∞, ale v²sti₧n∞ p°edstavφ: äP°ehlφdnout na spo°ßdan²m n∞meck²m venkov∞ dvoumetrov²ho Polßka s lahvφ v ruce nenφ mo₧n².ô

Stasiuk p°evß₧n∞ mluvφ jako ämyô, Φφm₧ hned od zaΦßtku charakterizuje sama sebe jako p°edevÜφm Φlena danΘ socißln∞ kulturnφ skupiny. Seznamuje nßs s tφm, co ämyô poslouchali za hudbu a co pro n∞ znamenala, jakΘ nosili obleΦenφ kluci, jakΘ holky, popisuje jejich obecn² vzhled a dojem, kter² museli budit: äTy sichrhajcky, roztrhan² triΦka a d₧φny(...)museli jsme trochu smrd∞t. Ale kdy₧ je Φlov∞k mladej, tak tak nepßchne.ô PφÜe co pili, co bylo tehdy p°φliÜ drahΘ a co bylo sice levnΘ, ale bylo lepÜφ to nepφt. Popisuje dobovΘ cigarety, kolik stßly a kterΘ oni kou°ili. VypoΦφtßvß kdo kdy co Φetl. Na kter²ch byl koncertech a jakΘ z nich m∞l zß₧itky. Kronika doby. Ale takΘ skuteΦnß intelektußlnφ autobiografie, nebo, chcete-li, jakßsi variace na tzv. äromßny zrßnφô, iniciaΦnφ romßny... NejautentiΦt∞jÜφm mo₧n²m zp∙sobem nßs informuje o tom, jak se vyvφjela osobnost jednΘ generace varÜavskΘho undergroundu. Stasiukova kniha je velmi Φtivß a Φasto opravdu vtipnß. Bez humoru a urΦitΘho nadhledu, kter² umo₧≥uje nad n∞kterΘ v∞ci se jednoduÜe povznΘst, by nebylo mo₧nΘ o tehdejÜφ dob∞ nejen psßt, ale p°edevÜφm v nφ ₧φt a tak jako Stasiuk si um∞t pro₧φt to, co tehdy opravdu za pro₧itφ stßlo... V prost°edφ varÜavskΘho podzemφ sedmdesßt²ch a osmdesßt²ch let vlßdla p°ekvapivß a ästßtnφm-aparßtem-zas-tak-moc-neruÜenßô svoboda a p°irozenß pospolitost. V₧dycky bylo u koho p°espat, od koho si p∙jΦit, kam zajφt, kde se najφst a kde popφt. A Φlov∞k tohle vÜechno û pokud m∞l mo₧nost û samoz°ejm∞ oplßcel.

Postavy, kterΘ v knize vystupujφ, nßm autor p°edstavuje pouze pod p°ezdφvkami, a takΘ, ΦßsteΦn∞ vzhledem k jejich mno₧stvφ, nenφ ₧ßdnß nijak ädetailn∞ prokreslenßô. O Stasiukov²ch kamarßdech se v∞tÜinou dozvφdßme pouze pßr zßkladnφch, i kdy₧ Φasto dost zajφmav²ch, informacφ, nap°.: äKdy₧ jsem poprvΘ vid∞l Napi≤ra, m∞l na sob∞ ponΦo ze star² deky(...). Psal bßsn∞ a trΦel na odvykacφ k∙°e na Garwolinu. V Garwolinu m∞l barvy zadarmo a nikoho neopruzoval.ô ╚lov∞ku p°φmo klepe do ramene srovnßnφ s americk²mi beatniky let padesßt²ch a Üedesßt²ch. Stasiuk se kup°φkladu Kerouackovi podobß stylem psanφ, jeho text je rovn∞₧ takov²m nep°etr₧it²m proudem myÜlenek a obraz∙, co si p°φliÜ nehledφ sprßvnΘho pravopisu nebo interpunkce. V obou p°φpadech je takΘ literatura zasazena do prost°edφ urΦitΘ svobodomyslnΘ subkultury û ta varÜavskß sice hippies atd. nep°ijφmala bezv²hradn∞, ale sp°φzn∞nost s nimi samoz°ejm∞ cφtila. Nem∙₧u si pomoct, avÜak Stasiuk vychßzφ ze srovnßnφ o n∞co lΘpe. Je lepÜφ vyprav∞Φ a jeho velkou kvalitou je u₧ zmφn∞n² nadhled, ironie. Musφm ale p°iznat, ₧e nejp°ita₧liv∞jÜφ je pro m∞ na tom celΘm onen st°edoevropsk² kontext. Beatnictvφ dostßvß v naÜich konΦinßch, a jeÜt∞ k tomu za totality, nov² nßboj. Je tu p°φtomna nejen konfrontace s konzumem (by¥ umφrn∞n², jeho zßrodky zde byly û systematickΘ otupovßnφ sama sebe televizφ, ·zkostlivΘ obhospoda°ovßnφ sv²ch vlastnφch majeteΦk∙...), kter² se zde sice jeÜt∞ pln∞ rozvinout nemohl, proto₧e jednoduÜe nebyly vÜechny ty v∞ci, je₧ si te∩ m∙₧eme kupovat, ale i s nezakryt∞ represivnφm stßtnφm re₧imem. V²chodnφ beatnici ale m∞li jistou v²hodu û v oblasti, kde ₧ili, bylo dle mΘho snazÜφ zvolit si takov²to svobodn² ₧ivot a takΘ si ho udr₧et, äneposkvrnit se ₧ßdn²m vlastnictvφmô, ne₧ na zßpad∞, p°φpadn∞ dnes. Spo°ßdanß existence spojenß s budovßnφm majetku a spoleΦenskΘho postavenφ tehdy prost∞ nebyla tak lßkavß jako dnes. äSpoleΦn² nep°φtelô takΘ dßval Polßk∙m podporu lidφ, kte°φ s re₧imem sice nesouhlasili, ale z toho Φi onoho d∙vodu proti n∞mu nevystupovali. Tento pocit opravdu vÜeobecnΘ solidarity na zßpad∞ spφÜ neexistoval. Mezi beatniky Φi hippies (rad∞ji je naz²vßm äzbit²miô û vzhledem k okolnostem mi to p°ipadß vhodn∞jÜφ...) obou blok∙ existovaly samoz°ejm∞ r∙znΘ zßjmovΘ shody, nap°. zßliby v dlouh²ch putovßnφch û Polßci k tomu p°idßvajφ jeÜt∞ jφzdu autobusem û na kterΘ se m∙₧ete vydat bez jedinΘho zlotΘho, v₧dy se p°ece najde n∞kdo na koho narazφte, u koho p°espφte...atd. (viz.·vod). DalÜφm pojφtkem byly samoz°ejm∞ drogy, v Stasiukov∞ knize spφÜ upozad∞nΘ, hudba a literatura. Tady musφm zmφnit jednu v²bornou scΘnu, ve kterΘ autor popisuje jak poprvΘ Φetl Ginsbergovo Kvφlenφ a jezdil autobusem t°ikrßt z koneΦnΘ na koneΦnou äNakonec m∞ ÜofΘr vyhnal. Asi jsem mluvil sßm se sebou. To byly Φasy.ô Pokud jste dotyΦnou bßse≥ n∞kdy Φetli, zamrazφ vßs p°i tomhle prohlßÜenφ skoro stejn∞ krßsn∞, jako kdy₧ jste poprvΘ Φetli slova: äVid∞l jsem nejlepÜφ hlavy svΘ generace zniΦenΘ Üφlenstvφm...atd. Takhle Stasiuk Φlov∞ka dostane jeÜt∞ n∞kolikrßt.


Jednφm za zßkladnφch tΘmat knihy je srovnßnφ dneÜka a ästarejch Φas∙.ô V podstat∞ v₧dy, kdy₧ dojde k podobnΘmu srovnßnφ, a to kdekoli, vyjdou z toho ty starΘ Φasy o poznßnφ lΘpe a Stasiuk se v danΘm p°φpad∞ od v∞tÜinovΘ spoleΦnosti nijak neliÜφ, ale varuje se jakΘkoli uf≥ukanΘ melancholie a prßzdnΘho tlachßnφ. P°irozen∞ netruchlφ po komunistickΘm re₧imu, akorßt v₧dycky ₧il spφÜe mal²mi d∞jinami ne₧ t∞mi ävelk²miô, kterΘ, alespo≥ v tΘto knize, jdou tak n∞jak mimo n∞j. A proto, kdy₧ se zab²vß pouze atmosfΘrou doby, otev°enostφ a p°ßtelskostφ lidφ (kde to ti Polßci vzali??) ve srovnßnφ s dneÜnφ globalizovanou spoleΦnostφ, je nasnad∞, co mu z toho vyleze... JeÜt∞ malß odboΦka k faktu, ₧e se nachßzφme ve st°edoevropskΘm regionu: AΦkoli v knize sledujeme ₧ivot komunity mlad²ch lidφ v poslednφ t°etin∞ dvacßtΘho stoletφ, je obΦas û n∞kdy t°eba jen v pozadφ, ale p°ece û mo₧nΘ spat°it zdejÜφ tradice a historii stßle ₧ivΘ. Stasiuk to ·sm∞vn∞ glosuje b∞hem popisu sv²ch toulek mezi polsk²mi vesnicemi: äZ toho byla ta lyrika a melancholie. Vrby, fujara, pasßΦek, podzimnφ mlhy a d²m na brambo°iÜti. To Φlov∞k nosφ v srdci i kdy₧ nosφ levisky a poslouchß Dead Kennedys.ô S nßhl²m pocitem ₧ivoucφ historie, souvisφ takΘ urΦitß ochota postavit se mimo jakΘkoli ideologie a trochu z t∞ch velk²ch okam₧ik∙ ochutnat. Kdy₧ Stasiuk popisuje svΘ zaΦßtky na vojn∞ a cestu v p°epln∞nΘm vag≤nu ärevizor se tam bßl ukßzatô, pou₧φvß nikoliv negativnφm smyslu p°irovnßnφ ä(Bylo to) jak v revoluΦnφm Rusku.ô StejnΘ pocity nachßzφme u Topola a jeho kamarßd∙. A to vlastn∞ u₧ ve skuteΦnosti, ₧e se na svΘ cest∞ za Stasiukem vydßvajφ ve stopßch Svobodovy armßdy, na kterΘ oce≥ujφ jejφ odvahu a hlavn∞ äzb∞silostô û jejφ ΦlenovΘ byli schopni nap°. osm dnφ bojovat bez jφdla. Povφdßnφ o star²ch Φasech nechßm uzav°φt samotnΘho autora, jeho₧ nßsledujφcφ citace by se podle mΘho dala pou₧φt i v obecn∞jÜφm kontextu: äLidi zaΦali nosit walkmany. Naprostß mago°ina. Potkßvali se uprost°ed ulice a nemluvili spolu, jenom si vym∞≥ovali sluchßtka.(...) D°φv byla fraje°ina projφt se s Laurie Andersonovou pod pa₧φ.(...) takhle se navazovaly znßmosti (...) A s kompaktem co? Hele kßmo uka₧ co mßÜ v taÜce? (...)ô.

DalÜφm tΘmatem, kterΘ je v knize v²razn∞ p°φtomnΘ û u₧ proto, ₧e je vlastn∞ dφlem ╚echa i Polßka û je vzßjemn² vztah t∞chto dvou nßrod∙. Musφm oznßmit vpravd∞ historickou chvφli: PoprvΘ jsem n∞kde Φetla, ₧e n∞kdo cht∞l b²t ╚echem! (Ale proΦ, myslela jsem si...) Hle co °φkß Stasiuk: äNevφm proΦ (no jo, no û pozn. recenzentky), ale prßv∞ ╚echy nßs n∞jak braly. Amerika, jasn∞, ale ╚echy tak n∞jak reßln∞jc. ╚eÜi byli pro nßs takovφ Polßci, ale trochu lepÜφ.ô Souhlasφm. M∙₧eme si stokrßt °φkat, ₧e ämy p°ece ₧ßdn² Slovani nejsmeô, ale mßme spoleΦn² kus historie a podobn² jazyk i kulturu. Taky mßme celkem slovansk² sklon k pitφ, i kdy₧ o nßÜ änßrodnφ pokladô se d∞lφme spφÜ s N∞mci nebo BelgiΦany.

Podφvejme se te∩ na v∞c z druhΘ strany, toti₧ oΦima ╚ech∙ na Polßky. Kdy₧ Topol jednu chvφli vzpomφnß na pokoutnφ cesty do Polska jeÜt∞ za totality, jakoby mimochodem pojmenovßvß d∙le₧it² rozdφl mezi ₧ivoty v obou zemφch: äPolsk² psi se b∞hali do ╚ech na₧rat, my jsme do Polska b∞hali Üt∞kat.ô Se stßle sφlφcφ globalizacφ a r∙zn²mi novodob²mi spoleΦensk²mi zm∞nami asi nemß smysl mluvit o tom, jak je to ve skuteΦnosti dnes, ale sßhneme-li hloub∞ji do historie, objevφme n∞co podobnΘho. T°eba hned nßÜ hlavnφ zemsk² patron. Co to pro nßrod znamenß, kdy₧ za svΘho ·st°ednφho sv∞tce p°ijme Φlov∞ka, kter², bez °eΦφ a v podstat∞ rßd, Üel na smrt? Srovnejme s polsk²m Stanislavem nebo s aktivnφm polsk²m odporem v∙Φi nejr∙zn∞jÜφm podmanitel∙m (vΦetn∞ SvatΘ °φÜe °φmskΘ...). Nemusφme toho ani moc konkrΘtnφho v∞d∞t, abychom m∞li zafixovßno, ₧e Polßci jsou ti, kte°φ se narozdφl od nßs v₧dycky äum∞li rvßtô (my jsme se sice Φasto m∞li lΘpe po materißlnφ strßnce, ale co z toho...). A co konkrΘtn∞ se lφbilo Stasiukovi na ╚eÜφch? ä... s Patti Smith nejel hrßt Dariusz Kozakiewicz, ale Ivan Kral(:..) jenom ╚eÜi m∞li Plastic People of the Universe(...) nemluv∞ o P°eletu nad kukaΦΦφm hnφzdem.ô A nejv∞tÜφ poklona: ä╚eÜi, to byl v∙bec po°ßdnej ·let.ô ZjednoduÜen∞ °eΦeno, Polßci byli jakoby divoΦejÜφ a svobodn∞jÜφ, kde₧to ╚eÜi kulturn∞jÜφ. TΘto rozdφlnosti û jak naznaΦujφ oba spisovatelΘ û vÜak dokßzali vyu₧φt a brali si od sebe navzßjem to nejlepÜφ. Tyto letmΘ vztahy byly navφc ko°en∞nΘ jejich pololegßlnostφ a pocitem kontaktu s (p°ece jen) cizinou. A navφc: äDosud m∞ nedop°ßvß klidu otßzka: Jak ty rezav∞jφcφ vraky, pomalovanΘ mφrov²mi znaky a kv∞tinami, p°ekonaly pomalu totalitßrnφ mezistßtnφ hranici? To musel b²t zßzrak (ze Stasiukova ·vodu ke knize).ô

A¥ tedy byli Polßci, ╚eÜi, disidenti, °ßdnφ obΦanΘ, toulavΘ d∞ti kv∞tin (Φi spφÜ v²chodoevropsk²ch stepφ) i straniΦtφ papalßÜi, jacφ cht∞li, ₧ilo se opravdiv∞ji. A drsn∞ji. Stasiuk by s Topolem souhlasil, ₧e: ä... kdy₧ se n∞kdo pod°ezal nebo n∞kam skoΦil p°ed dvaceti lety, tak to byl akorßt vesel² folkl≤r.ô Nem∙₧u ne₧ zßznam onΘ doby v prost°edφ Polska v°ele doporuΦit. A v∞zte, ₧e i kdy₧ to mo₧nß vypadß, ₧e jsem ho rozpitvala do nejmenÜφch kousφΦk∙, po°ßd toho spousta zb²vß. Tak hezkou Φetbu. A pus¥te si k nφ Velvet Underground. Nebo¥ jak pravφ Stasiuk: äposlouchali jsme taky cel² Velvety. Vedli jsme prost² a tvrd² ₧ivot, tak₧e jsme poslouchali prostou a tvrdou hudbu.ô Pak vßm Stasiuk °ekne vÜechno co cht∞l. I to pφsemn∞ nep°edatelnΘ.

Nßzev:	Jak jsem se stal spisovatelem (pokus o intelektußlnφ autobiografii)
Autor:	Andrzej Stasiuk
P°ekladatel:	Vßclav Burian
Doslov:	Jßchym Topol
Vydalo nakladatelstvφ Prostor v edici st°ed, r.2004.