Kouzlo personifikace

Personifikace neboli zosobn∞nφ je vd∞Φn²m a oblφben²m jazykov²m prost°edkem u₧φvan²m v literßrnφ tvorb∞. O co tedy vlastn∞ b∞₧φà

---

Kdy₧ se p°i jφzd∞ vlakem podφvßte ven z okna, vidφte jak krajina kolem vßs uhßnφ, slunce se vßm sm∞je do obliΦeje, v∞tve strom∙ tanΦφ ve v∞tru a slyÜφte tlumen² zp∞v drncajφcφch pra₧c∙. ╚lov∞k mß Φasto tendence p°isuzovat v∞cem vlastnosti a schopnosti jimi₧ danΘ v∞ci ve skuteΦnosti neopl²vajφ. Sv∞t kolem nßs je zkreslen² ·hlem pohledu, kter² je pro ka₧dΘho naprosto odliÜn². Nap°φklad kdy₧ mßchnu rukou, dokreslujφc v²razn²m gestem rozohn∞n² projev, m∙₧e pozorovatel spat°it n∞kolik v∞cφ. Skeptik vidφ pouze teatrßlnφ gesto nezdatnΘho °eΦnφka, filozof vidφ a v hloubi duÜe snad i slyÜφ, kterak mß pravice protnula poklidn² hßv ovzduÜφ, a ovzduÜφ? To neuronφ ani kapku svΘ ΘterickΘ krve.

Personifikace je ko°enφm ka₧dodennφ komunikace, co by byla zima bez mrazu, kter² nßm b∞hß po zßdech, bez v∞tru, kter² se prohßnφ po ulicφch, meluzφny sφpajφcφ v komφnech a bez sn∞hov²ch mrak∙, kterΘ se pßsßvajφ na oblaΦnΘ louce.

Personifikace, neboli zosobn∞nφ, nenφ vÜak jen prost°edkem k vytvß°enφ kv∞tnat²ch p°irovnßnφ, ale od pradßvn²ch Φas∙ je takΘ pom∙ckou ke zklidn∞nφ udiven²ch myslφ. ╚lov∞k se bojφ toho, co si nedovede vysv∞tlit, nevysv∞tlitelnΘ si tedy personifikuje a jeho strach se zmenÜuje, dokß₧e si jev p°i°adit k Φemusi urΦitΘmu. Ude°il blesk, za to m∙₧e Perun; zem°el d∞deΦek, Pßn si ho povolal; ztratφ se pono₧ka, tu schoval domßcφ sk°φtek; napsal jsem bßse≥, polφbila m∞ M·za; vyhrßl jsem v kartßch, stojφ p°i mn∞ èt∞st∞na. A mohl bych uvΘst spoustu dalÜφch p°φpad∙, kdy si Φlov∞k za t∞₧ko pochopitelnΘ abstraktno dosazuje p°φmoΦarΘ a striktnφ hmatatelno.

P∙vod zosobn∞nφ byste podle mΘho marn∞ hledali v uÜlechtil²ch dφlech v²znamn²ch myslitel∙. Tento permanentn∞ u₧φvan² poetick² prost°edek se z°ejm∞ zrodil v hlavßch obyΦejn²ch lidφ s omezenou slovnφ zßsobou, kte°φ, neschopni dovtφpiti se adekvßtnφho v²razu pro tu Φi onu udßlost, nenaÜli jinΘho zp∙sobu, ne₧ p°irovnat vlastnosti d∞je k v∞cem, kterΘ jim byly dob°e znßmy. Nenφ tedy divu, ₧e se za bou°ek oblohou neprohßn∞ly zvukovΘ vlny, ale pekelnß sp°e₧enφ a ₧e z utonutφ pod splavem byl mφsto vodnφch vφru obvin∞n hastrman.

Nech¥ tedy ₧ijφ straÜidla a p°φzraky rodφcφ se v naÜich hlavßch a zvlßÜt∞ pak v hlavßch naÜich ratolestφ, kterΘ majφ k branßm fantazie jaksi blφ₧e ne₧li dosp∞lφ. Personifikujte, zosob≥ujte a zhmot≥ujte. Doufßm jen, ₧e se mi textem neprobφral n∞jak² Üotek. :-)