řiznejme si, že science-fiction autorů je na světě jako smetí, a většinou také o smetí jde. Těch opravdu kvalitních mezi námi běhá jen zlomek celkového počtu, navíc, pokud bereme v úvahu jenom písaly z našich luhů a hájů, tak bychom je mohli spočítat na prstech jedné ruky zdravého člověka. A protože mi donedávna chyběl na mojí pomyslné pažbě právě takový zářez v podobě současné české sci-fi, rozhodl jsem se sáhnout rovnou mezi ty nejlepší kusy a jeden z nich konfrontovat se svými oblíbenými zahraničními tituly. Nakonec jsem si pro tento účel vybral druhé vydání nejúspěšnějšího románu známého autora, redaktora a překladatele Ondřeje Neffa Tma 2.0. Jak v této nelehké zkoušce zástupce moderní české science-fiction uspěl či neuspěl, posuďte sami.

Tma 2.0 se tématicky řadí mezi tzv. postkatastrofické romány, ovšem zdaleka nejde o provařené klišé, jako obrovský meteorit, neznámý virus nebo potopa světa:-). Autor zde přichází s novým nápadem náhlého výpadku elektřiny po celém světě v důsledku každých několik tisíc let periodicky opakujícího se vzájemného otočení magnetických pólů planety. To může na první pohled vypadat lacině, avšak není tomu tak. Je pravda, že ve svých důsledcích by nejspíš všechny fiktivní postkatastrofické scénáře vypadaly stejně, proč by to tedy neplatilo i pro výpadek elektřiny? Tuhle otázku vám bohužel nezodpovím, ale mohu vás ujistit, že by to pro tento případ NEPLATILO. Příběh je precizně vystavěn, podle specifických podmínek určených právě onou „elektrickou smrtí“ a to je, myslím, hlavní devizou této knihy – originální nápad není pouhou berličkou tuctovému ději, ale základem, od něhož se všechno, v rámci možností, logicky odvíjí.

 

Autor nás hned na začátku upozorňuje, že se děj odehrává v paralelním světě, který nemá s naším nic společného, je třeba to tedy brát na vědomí:-). Příběh nám začíná v jakési Praze 17. dubna roku 1998 tamního letopočtu a to přesně v patnáct hodin šestnáct minut dvaadvacet vteřin letního času. Pokud vás napadlo, že právě tímto okamžikem přestala fungovat elektřina, pak hádáte správně. Nejde však o žádnou sabotáž elektrické sítě ani nic podobného, vodiče zkrátka přestaly vést… Katastrofa už se stala, žádné romantické scény lidí odhodlaných zachránit svět, žádné vyděšené pohledy na prezidenta spojených států hovořícího k lidu. Autor v následujících stranách popisuje zdánlivě nesouvisející osudy několika lidí, z nichž se každý musí s nově vzniklou situací vypořádat po svém. A osud se v této době plné strachu, nenávisti a předsudků nemazlí s nikým, ať už jde o dementní holčičku Katku, sebevědomého chlapíka Honzu Kryla nebo prezidenta s exotickým jménem Havel. Každý jde svou vlastní cestou, některé z nich se protínají, některé se dělí, jiné končí slepou uličkou a okolo toho všeho se formuje nový svět. Jak do jeho chodu zasáhnou naši hrdinové, si už musíte přečíst sami.

Možná se podivujete nad tou číslicí 2.0 v názvu. Samotná myšlenka totiž vznikla už v devadesátých letech povídkou, kterou Neff uveřejnil ve sborníku Klon 96. Později se nechal přemluvit a napsal druhou část příběhu, celé dílo pak bylo v roce 98 vydáno pod názvem Tma. Jak ovšem autor píše v krátké předmluvě Tmy 2.0, situace v roce 1997 ho natolik znechutila, že si přestal dělat iluze o dnešním světě a musel svou knihu podstatně upravit… Osobně jsem velmi rád, že se tak stalo, protože miluju tuhle syrovost a krutou pravdu.

Jak tedy uspělo jedno z nejlepších děl české fantastiky poslední doby v porovnání s díly světoznámých autorů? Může to znít divně, ale netroufám si to odhadnout. Tma 2.0 není klasická sci-fi, ani tak nemůže být hodnocena. Je to ojedinělá záležitost, kterou nemůžu nikam zařadit, propracované dílo nesrovnatelné s ničím jiným, jenž nemá v celosvětovém kontextu valnou hodnotu, ovšem o to vyšší ji získává pro českého čtenáře. Z toho plyne, že se mi nepodařilo zjistit úroveň kvality českých scifistů v porovnání se zahraničím, můžu vám jenom říct, že tuhle knížku si musíte přečíst a nezáleží, jestli čtete Lovercrafta, Browna nebo červenou knihovnu.


 

GEORGES