Můj respekt patří všem recenzentům, kteří se dokáží podepsat pod recenzi s tím, že je všeříkající a žádný ze čtenářů si ji nemůže vyložit jinak, než oni zamýšleli. Jedině takoví recenzenti si podle mého názoru mohou dovolit neudělovat předmětu jejich recenze žádné hodnocení. Třicátá příčka našeho žebříčku náleží právě filmům, kterým se hodnocení nedostalo. Jistě, mnohdy za absenci číselného vyjádření kvality stojí nějaký ten technický problém (viz například recenze na snímek Animatrix, Escape 11) v jiných případech se však často jedná o nešťastné (a hlavně často naprosto neopodstatněné) záměrné rozhodnutí autora, které pouze znesnadňuje orientaci čtenáři. Na mysli mám v tuto chvíli hlavně výtvory našeho bývalého spolupracovníka (?)Vladimíra Nagla, v rámci slušnosti se však zdržím dalších komentářů. (Faktem je, že články tohoto autora naplňovaly naši filmovou rubriku v dobách, kdy se já Escapu dostatečně nevěnoval, takže by bylo o celé záležitosti zřejmě lepší taktně mlčet…). Abych ale zbytečně neodbíhal od tématu… zde je výčet filmů, kterým se dostalo „nulového“ hodnocení: Blade 2 (Escape 8, Dlaha), Kult hákového kříže (Escape 9, Tommy), Hvězdná pěchota (Escape 9, John), Medailón (Escape 16, Vladimír Nagl), Duplex (Escape 17, Vladimír Nagl), Pí (Escape 17, Jan Duda), Zloděj životů (Escape 17, Dave) a Dům tisíců těl (Escape 18, Vladimír Nagl).

I když Jimmyho hodnocení českého snímku Milenci a vrazi bylo zcela jistě utvářeno rovněž tím, že zmiňovaný film byl přinucen shlédnout v rámci své školní docházky (s „dobrovolnými“ školně-kulturními akcemi máme koneckonců své zkušenosti všichni), jeho verdikt je v souladu s míněním jiných kritiků, kterým filmová adaptace románu českého spisovatele Vladimíra Párala rovněž neučarovala. Vůbec nejnižší hodnocení udělené v rámci filmové rubriky našeho magu si tak odnáší jeden ze tří zástupců české kinematografie v našem žebříčku. Nutno říci, že nezáživný dějový propletenec proložený malátnými hereckými výkony si patrně ani nic lepšího nezaslouží.

Druhý film natočený na motivy veleúspěšné série počítačových her Tomb Raider nabídl konečně něco, čemu by se dalo říkat příběh. Tento posun oproti prvnímu dílu dvojice akčních snímků s půvabnou archeoložkou byl kvitován s povděkem, přesto Kolébka života diváky a kritiky nikterak neoslnila a nedočkala ani zdaleka takového finančního úspěchu, jako předchozí film. Prokázalo se, že pouze sex-appel Angeliny Jolie coby copaté archeoložky Lary Croft snímek slepený z rádoby-adrenalinových akčních sekvencí neutáhne. Podobného názoru byl i náš někdejší externí spolupracovník Looysz, který film ohodnotil nesmlouvavými třiceti devíti procenty.

Druhým český filmem v tomto žebříčku jsou Snowboarďáci režiséra a scénáristy Karla Janáka. Divácký hit opanovávající žebříčky návštěvnosti kin dlouhé měsíce mi příliš neučaroval a hodnocení mnou udělené bylo tedy jistou dobu důvodem k divokými redakčním rozepřím. První český výlet do žánru teenegerovských komedií rozhodně nelze označit za zcela špatný film. I přes líbivý a moderní háv však zůstávají Snowboarďáci vězet v závěji typicky „laskavého“ českého humoru a výsledek tak působí trochu rozpačitě. Snowboarďáci si tak jako tak u českých diváků vydobyli kultovní pozici a zcela po právu je lze označit za průlom v naší kinematografii. Opomenout rovněž nesmíme jeden z hlavních přínosů filmu – objevení dua Kotek & Mádl, coby v českém filmu dosud snad nejlépe fungující komické dvojice.

„Akční slátanina plná cvakajících nitrolebečních čelistí, jejíž název by klidně mohl znít ‘Predátor 3: Chrám‘ a nikdo by se nezlobil…“. Přesně takto zněl podtitul mojí recenze, který neztratil nic ze své platnosti. Videoklipová limonáda (slušného) režiséra a (příšerného) scénáristy Paula W. S. Andersona namísto mrazivé podívané nabízí pouze průměrnou akční zábavu a tak po svém způsobu zamrzí, že toužebně očekávaný galaktický střet Vetřelce a Predátora přeci jen nedopadl lépe. Film sráží nejen logické chyby v jeho ději, ale především děj samotný, nepomáhají ani snaživé výkony neznámých herců a několik povedených momentů, které jsou dokonale utopeny v záplavě „akční“ rutiny a samoúčelných efektů.

Film začínající scénou, v níž si mladík vystřelí mozek z hlavy, patrně nebude tuctovou podívanou. A tou snímek Ken Park skutečně není. Jeho děj se odehrává v lehce podivném městečku a jeho hrdiny jsou podivní teenegeři s velmi podivnými choutkami, takže výsledný dojem směřuje spíše k hrané podobě seriálu Městečko South Park. Ale zatímco dvourozměrnou animací vyvedeným hrdinům zmíněného seriálu nechybí nadhled, v případě filmu Ken Park o něčem podobném nemůže být ani řeč a celý film se tak stává hodinu a půl dlouhou přehlídkou bizarností.

Planeta pokladů zaváněla něčím, co se v případě mnoha jiných filmových dílek ze studií Walta Disneyho příliš nenosí – a tedy originalitou. Netradiční pojetí dnes již klasického příběhu Ostrov pokladů, kdy je ona celá fantastická výprava za neskutečným bohatstvím zasazena do hlubin nekonečného vesmíru, se dočkalo rovněž úžasně podmanivého výtvarného zpracování kombinujícího klasickou ruční animaci s prvky animace počítačové. Film byl však pro diváky nejspíše originální až přespříliš a tak se Planeta pokladů stala jedním z největších propadáků z Disneyho produkce.

Trojice až nebezpečně přitažlivých ženských hrdinek, které s potřeštěností sobě vlastní plní tajné vládní úkoly a přitom ještě stačí provádět kaskadérské kousky, ze kterých se jednomu tají dech. Přesně to jsou Charlieho andílci – Cameron Diaz, Drew Barymore a Lucy Liu. Toto trio se nám představilo v rolích půvabných agentek již jednou, podruhé se sešly ve stejné sestavě v pokračování pojmenovaném vcelku trefně Na plný pecky. Film s videoklipovou divokostí vzdává hold u nás neznámé seriálové předloze, většina akčních sekvencí pak popírá fyzikální zákony nebo vykrádá soubojové scény filmu Matrix až s nechutnou samozřejmostí. Andílkům však nelze upřít jisté kouzlo, neboť v ideálním poměru kombinují hutnou akci, třeskutý humor a sex-appel představitelek hlavních ženských rolí.

Kurýr je jedním z lepších akčních snímků produkce francouzského filmaře Luca Bessona, který za poslední dekádu filmů podle totožné šablony natočil hnedle několik. Zde se angažoval coby scénárista a realizace filmu se ujal režisér Louis Letterier, který nepříliš vynalézavý scénář odděl do velmi přitažlivého kabátku. Kurýra zachránily od pádu do hlubin průměrnosti úžasně vycizelované akční sekvence a především charismatický představitel hlavní role Jason Statham. V uplynulých měsících se v českými kiny mihlo pokračování (s originálním názvem Kurýr 2), které zvláště v zámoří zaznamenalo vysoké tržby a tak lze očekávat, že se s postavou nesmlouvavého a drsného Kurýra setkáme i v budoucnu.

Na pomezí třetí a druhé desítky našeho žebříčku se umístila rovněž hip hopová odysea veleúspěšného rapera Eminema. Schéma příběhu známé již z filmů jako Karatte Kid filmu nikterak nepřidává, vše zachraňuje hutná atmosféra naturalisticky zachyceného předměstí Detroitu a slušný herecký výkon Eminema v hlavní roli. Vedle něho se ve snímku, který beze studu tak trochu zamlžuje počátky Eminemovy kariéry objeví ještě Kim Basinger a planoucí hvězda těchto dní Brittany Murphy.

Pokračování výborného sci-fi horroru Černočerná tma navazuje na předchozí snímek opravdu jen volně a styčnými plochami mezi oběma snímky je tak pouze několik hlavních a vedlejších postav filmového příběhu. Tím hlavním společným prvkem obou filmů je však zcela pochopitelně postava uprchlého trestance a zabijáka Riddicka, kterého ztvárnil v obou případech Vin Diesel. Přestože charisma tohoto svalovce prýští snad ze všech záběrů, v nichž se Diesel jen mihne, rozmáchlou a trochu povrchně načrtnutou space operu jakou je Kronika Temna, jeho výborná herecká kreace povyšuje na sotva lehce nadprůměrnou akční podívanou. Film trápí především vnitřní rozpory v jeho dějové struktuře a Kronice Temna se nedaří ani v náznaku vybudovat tak mrazivou atmosféru, jakou měl její předchůdce.

Pocta béčkovým horrorům minulých dekád, zároveň divoká akční jízda se solidně budovanou atmosférou. Resident Evil, film natočený podle slavné série videoher vedle diváckého úspěchu sklidil i vcelku pozitivní hodnocení kritiky. Námi již jednou vzpomínaný režisér Paul S. W. Anderson umně poskládal své dílo ze zatraceně efektních záběrů, díky čemuž jeho filmu nelze upřít značnou působivost. Zážitek z filmu umocňuje rovněž povedený temný elektronicko-metalový soundtrack a krásná Mila Jovovich v hlavní roli.

Filmová dobrodružství agenta 007 nás provázejí již možná déle, než je zdrávo, a najdou se i tací, kteří by muži ve službách Jejího Veličenstva přáli brzký a hlavně trvalý důchod. Dnes neumírej, v pořadí dvacátý film s neohroženým britským agentem, vedle půvabů „bondgirl“ Halle Berry nabídl rovněž celou řadu akčních scén a nemalé množství digitálních triků, které filmového Jamese Bonda trochu vzdálily jeho tradičnímu pojetí. Pierce Brosnan se nám naposledy představil coby gentleman s povolením zabíjet, na rozloučenou již tradičně zachránil od zkázy britské ostrovy i s přilehlými částmi okolního světa.

Svižná akční komedie Mr. & Mrs. Smith byla jedním z největších filmových hitů letošního léta. Hlavních rolí nájemných zabijáků a znuděných manželů Smithových se ujali Angelina Jolie a Brad Pitt a právě aura hvězdného páru je tím, co dodává filmu onen neskutečný vnitřní náboj. Humor, který sebou nese špičkování obou manželů, výborné akční scény, množství odkazů a skvěle natočená, byť lehce okopírovaná, schémata z úspěšných akčních hitů minulých let dělají z tohoto filmu téměř ideální oddechovou podívanou.

Trilogie parodií s hlavním hrdinou, neohroženým agentem Austinem Powersem, se uzavřela snímkem Austin Powers: Goldmember. Opět jsme se dočkali výborného Mikea Myerse v několika hlavních rolích, neskutečného množství do děje filmu šikovně poschovávaných (nejen) filmových odkazů a vpravdě hrubozrnného humoru.

Druhý z hitů letních měsíců je dílem jednoho z nejvýznamnějších filmařů současnosti – slovutného Stevena Spielberga. V adaptaci knižní předlohy H. G. Wellse ztvárnil hlavní roli Tom Cruise, který o tři roky dříve společně se Spielbergem natáčel sci-fi snímek Minority Report. Právě tato spolupráce byla pro oba zmíněné podnětem k tomu, aby se opět sešli nad společným projektem. Válka světů však v porovnání s Minority Report nabízí mnohem méně výrazný zážitek, když film sráží scénář plný logických chyb a rozporuplných momentů, které jsou dědictvím naivistické knižní předlohy. Pouze díky režijnímu umění Spielberga tak lze dvě hodiny dlouhý snímek označit za nadprůměrné filmové dílo.

Král Artuš je mýtickou legendou britských dějin. Tvůrci stejnojmenného filmu však přistoupili ke zpracování námětu artušovských legend trochu netradičně a mýtickou rovinu příběhu krále Artuše naroubovali na historické prameny. Z prvního britského panovníka se tak stává římský vojevůdce Lucius Artorius Castus (o tom, že by jeho dobrým přítelem z Říma byl Pijus Čurus není nic známo…) a i veškeré ostatní okolnosti příběhu jsou divákovy servírovány s historickou hodnověrností. Hlavních rolí se ujali charismatický Clive Owen (Sin City) a půvabná Keira Knightley (Piráti z Karibiku). Jinak veskrze povedenému snímku byl vytýkán přehnaný důraz na akční scény, které tak narušují strukturu příběhu.

Přiznám se, že ať jsem hledal jak jsem hledal, mnoho jsem toho o filmu, který učaroval autorce recenze Veronice Zoubkové, nezjistil. Film v originále pojmenovaný The Butterfly Effect podle mých informací nebyl uveden do české distribuce a shlédnout jej tak můžete pouze na DVD. Film s poněkud netradičním příběhem se ukázal být dobrou hereckou příležitostí pro populárního Ashtona Kutchera (Hele vole, kde mám káru), dosud známého pouze z několika navzájem zaměnitelných teenegerských a romantických komedií.

Druhý filmový výlet do Školy čar a kouzel v Bradavicích dopadl o poznání lépe než ten první. Svůj podíl na tom mají především herecké výkony představitelů hlavních „dětských“ rolí a knižní předloha, jejíž atmosféra ve srovnání s prvním dílem knižních dobrodružství kouzelnického učně Harryho Pottera znatelně potemněla. Z filmu velezkušeného režiséra Chrise Colombuse je ale cítit urputná snaha natočit poctivý rodinný film, což ve výsledku snímku Harry Potter a Tajemná komnata spíše škodí. Tvůrci filmu si navíc jen s velkými obtížemi poradil se strukturou příběhu, který se musí alespoň zpočátku divákovi jevit jako nesouvislý sled (byť působivých) epizod. Přesto dokáže divákovi učarovat, což je ale především zásluha výborného příběhu J. K. Rowlingové. Vedle skvěle zvládnutého závěru výsledný dojem z filmu zlepšuje i okázalá výprava a výborné trikové efekty.

Identita je jedním z mnoha filmů, které zcela účelově od začátku tahají diváka za noc, aby mu v posledních několika minutách uštědřily pořádnou dějovou facku a dosud odvyprávěný příběh postavily na hlavu – tak jako tomu bylo například v případě snímku Šestý smysl. Záplava filmů, jejichž zápletka je založena na nějaké té „šokující“ pointě, ani po letech nepolevuje, Identita však patří mezi nejvýraznější zástupce této módní vlny. Příběh lidí, kteří jsou přinuceni strávit společně deštivou noc v motelu u cesty, aby po nějakém čase zjistili, že je kdosi hodlá vyvraždit v pořadí daném čísly jejich pokojů, je vyprávěn svižně a umně buduje atmosféru zoufalství a strachu. Jediným výrazným mínusem filmu je několik logických chybek v příběhu a vlastně i ona „šokující“ pointa, která na mnohé diváky může působit jednoduše vykonstruovaně.

Mizerové nebyli filmem, který by zoufale volal po pokračování, když však přišlo jednalo se o překvapení z kategorie milých a Mizerové 2 se směle postavili do čela pomyslného žebříčku nejlepších akčních komedií posledních let. Dvojici (skoro by se chtělo říci „titulní“) hlavních hrdinů ztvárnili opět Martin Lawrence a Will Smith přičemž si oba zmínění vedli výborně jak v akčních scénách, tak ve chvílích, kdy došlo na jakési „vtipné odlehčení“. Pokračování Mizerů se ujal režisér Michael Bay a jeho práce nese všechny parametry vrcholného díla. Nad nespočetným množstvím vynikajících akčních scén, které Mizerové 2 nabízejí, ční zvláště dech beroucí automobilová honička, která překonává snad všechny podobné scény z jiných filmů. Jediným kazem jinak výborné akční komedie je tak její přehnaně patetický závěr

Quentin Tarantino si svoji bezmeznou popularitu vydobyl především díky filmu Pulp Fiction: Historky z podsvětí. Od té chvíle je každý jeho nový projekt vyhlížen s nebývalým očekáváním. Nejinak tomu bylo v případě jeho dosud poslednímu snímku Kill Bill. Ten nakonec doputoval do kin ve shodě s vlastní náplní rozseknut na dva kusy, což se s odstupem času nejeví jako dvakrát šťastné rozhodnutí. Kill Bill je Tarantinem vyseknutou poctou (ve většině případů) naprosto neznámým filmům s kung-fu a samurajskou tématikou a přímo neskutečné množství odkazů na tyto snímky obepíná příběh nájemné vražedkyně Nevěsty, jež postupně likviduje své bývalé spolupracovníky, kteří ji v minulosti nepěkným způsobem naznačili, že o další spolupráci s ní již nestojí. Kill Bill nepostrádá působivost, naopak jako každý Tarantinův film v tomto ohledu exceluje, ve finále však přeci jen doplácí na rozdělení filmu do dvou polovin, kdy se mnohé postavy filmového příběhu jeví jen jako povrchní figurky zatažené do samoúčelných filmařských hříček. Díky výborným výkonům představitelům několika hlavních rolí (v čele se skvělou Umou Thurman) přesto Kill Bill poskytuje neuvěřitelně silný divácký prožitek.

Jedna ruka netleská režiséra (a v tomto případě i scénáristy) Davida Ondříčka sice nesnese srovnání s jeho předchozím snímkem Samotáři, přesto jej lze zcela jednoznačně označit za jeden z nejlepších filmů české produkce posledních let. Role dvou „loserů“ připadly hercům Jiřímu Macháčkovi a Marku Taclíkovi a oba zmiňovaní si se svými party poradili nanejvýš osobitě. Vizuálně přitažlivý filmový rukopis Davida Ondříčka potom pomáhá svižně odvyprávět scénář plný vtipných momentů a místy i černočerného humoru. Soundtrack k filmu složil Ondříčkův stálý spolupracovník Jan P. Muchow.

Britský komik Rowan Atkinson se ve světě proslavil jako podivínský Mr. Bean, jeho poslední film však s touto komickou figurkou nemá nic společného. Johnny English, tak zní jméno agenta, který poté, co všichni ostatní špióni ve službách Jejího Veličenstva „čirou náhodou“ zahynou, musí nastoupit do akce. Pro tajnou službu však má náhlý podstav agentů daleko horší následky právě díky samotné osobě Johnnyho Englishe, který jako by přitahoval nejrůznější trapasy a katastrofy. Film je dosud nejlépe zvládnutou parodií na klasická „bondovská“ schémata a ač jeho příběh není z nejnáročnějších, skvěle se při sledování filmu pobavíte. Na výbornou zábavu film povyšuje i umírněný herecký výkon představitele titulní

Arnold Schwarzeneger se vrátil a s ním i Terminátor. Dvojice dnes již kultovních akčních sci-fi snímků se tak uzavřela v trilogii, jejíž poslední článek navíc zoufale volá po dalším pokračování. Vzpoura strojů se stylem vyprávění trochu vzpírá pojetí předchozích dvou dílů série (zvláště co se četnosti povedených „hlášek“ týče), přesto díky množství divokých soubojů (byť s gustem využívajících digitální triky) a charisma stárnoucího Schwarzeneggra působí film ve století nadvlády Matrixu jako neobyčejně okouzlující retro a výborný akční film „ze staré školy“. Nejen fanoušci původní dvojice snímků si tak nenechali ujít další díl boje za světlou budoucnost lidstva.

Telefonní budka je hereckým koncertem Colina Farrela, který celý film doslova ukradl pro sebe. Příběh muže, který je proti své vůli držen v telefonní budce a týrán neznámým odstřelovačem nabízí vedle pořádné dávky napětí nezvyklý pocit dějové klaustrofobie. Zkušený režisér Joel Schumacher (mezi jinými například i Hráči se smrtí) vskutku originální příběh vypráví divákovi pomocí vysoce efektních záběrů vlastních jeho charakteristickému stylu. To v kombinaci se skutečně výborným výkonem Farrella, který se doslova hroutí před očima, dalo vzniknout jednomu z nejpůsobivějších thrillerů posledních let.

To Spider-man 2 je jiný případ. Druhý film (dnes již je téměř jisté, že třídílné) série je především výborně zvládnutou popcornovou zábavou, s citem rozvíjející původní komiksovou předlohu. Přestože film zachycující osudy Petera Parkera a jeho druhého „pavoučího“ já Spidermana, přetéká kýčovitými dialogy, ani na okamžik nenudí. Hlavní zásluhu na tom má citlivá režie Sama Raimiho, který dokázal umně propojit osobní rovinu příběhu s opulentními akčními scénami tak, že film funguje jako celek. Své role si užívají přesvědčivý Tobey Maguire a půvabná Kirsten Dunst; coby záporák ze všech nejzápornější se nám předvede Alfred Molina. Jak se sluší a patří, zdobí film přímo neskutečné množství digitálních efektů, za které byli jejich tvůrci oceněni Oscarem.

Režisér M. Night Shyamalan se do pamětí filmových fanoušků zapsal takovými filmy jako (v tomto článku již jednou vzpomínaný) Šestý smysl či Znamení. Jeho poslední film zpracovává poněkud netradiční námět, byť opět v (pro Shyamalana tolik typické) mystické atmosféře čehosi až mrazivě tajemného. Trochu odlišný styl snímku Vesnice byl možná i hlavním důvodem toho, že přijetí posledního filmu režiséra s indickými kořeny bylo více než rozporuplné. Trochu jakoby se pozapomnělo na to, že Shyamalan není pouze majitelem patentu na „šokující“ pointu příběhu, ale zakládá si hlavně na svém skutečně výborném vypravěčském umění. Temný příběh o vesnici v hloubi lesů, kterou obcházejí „ti o nichž se nemluví“ rozhodně stojí za shlédnutí.

Název filmu odkazuje ke sbírce povídek klasika žánru sci-fi Isaaca Asimova, která se pro autory scénáře stala hlubokou studnicí inspirace. Přestože žádná z povídek nebyla přímou předlohou pro filmový příběh, do filmu však právě takto pronikly hojně citované tři zákony robotiky, sloužící zde coby základní pilíř děje. A právě chytrý a nepředvídatelný děj hraje ve snímku Já, robot podstatnou roli, dojde však i na řadu působivých a efektních akčních scén jimiž je příběh vyprávěn strhujícím tempu. Režisér Alex Proyas (Vrána) si dal velmi záležet i na vizuální skladbě svého filmu, a Já, robot tak o kousek dále posunuje techniku (poslední dobou již ne tolik užívanou) Bullet-time. Hlavní roli detektiva, vyšetřujícího záhadné úmrtí vynálezce anorganických bytostí, ve filmu ztvárnil Will Smith

Moderní filmová adaptace stejnojmenné knihy Stanislawa Lema vznikala pod režijní taktovkou Stevena Soderbergha, který film utvářel rovněž coby kameraman a střihač. Hlavní role ve filozoficky laděném sci-fi příběhu se ujal George Clooney. Výsledek nepostrádá působivost, neboť celý filmový příběh je odvyprávěn s nebývalým citem. Tak trochu proti své vůli snímek Stevena Soderbergha soupeří se starší (a proslulejší) filmovou verzí románu Solaris, kterou natočil před lety slavný ruský filmař Andrej Tarkovskij.

Předlohou obou do kin uvedených snímků série X-Men je stejnojmenná komiksová řada vydavatelství Marvel. Nejen fanoušci předlohy ocenili filmové dílo režiséra Briana Singera, který, ač by to jednoho k něčemu podobnému mohlo svádět, z filmu neudělal bezduchou akční řež a namísto toho se soustředil na jednotlivé hrdiny svého příběhu. Podle téže šablony pak vzniklo i druhé pokračování, našim bývalým redaktorem BartasBoyem oceněné osmdesáti sedmi procenty. Film se vedle výborné výpavy a množství digitálních efektů může pochlubit i hvězdným hereckým obsazením – zmiňme například držitelku oscara Halle Berry, dále pak Patricka Stewarta, Hugha Jackmana či známého Iana McKellena.

V pořadí již čtvrté filmové dobrodružství agenta CIA Jacka Ryana, kterého na stránkách svých knih stvořil duchovní otec technothrilleru Tom Clancy. Snímek vyniká především důslednou gradací děje, který si však bohužel ze své výborné knižní předlohy bere pouze to nejnutnější. Hlavní úlohu ve filmu rozvíjejícím myšlenku teroristického útoku jadernou zbraní sehrál Ben Affleck, jemuž zdatně sekunduje tradičně výborný Morgan Freeman.

Devadesát procent obdržely v recenzích naších redaktorů hned čtyři filmy. Tím prvním je k snímek Hitler: Vzestup zla. Dokumentárně dramatických děl podobného rázu vzniklo v posledních letech hned několik. Film Christiana Duguaye sice trochu tápe v historickém kontextu událostí, na všechny výtky však dává zapomenout strhující výkon Roberta Cartyleho v titulní roli Adolfa Hitlera.

 

Recenzi na korejské válečné drama Pouta války jste si mohli přečíst v minulém čísle, proto jen ve zkratce. Výborně natočený film spíše formou než dějem připomíná Spielbergův veleslavný snímek Zachraňte vojína Ryana. Emocemi nabitý příběh vypráví o osudech dvou bratrů, jejichž životy těžce poznamenala právě probíhající korejská válka. Jak se na válečný velkofilm sluší a patří, nabízejí Pouta války množství efektně ztvárněných bojových scén, to vše je navíc podpořeno kvalitními hereckými výkony a výbornou režií.

Po dvouleté odmlce se vrátila Mila Jovovich na plátna coby tajemná kráska Alice v pokračování horrorově-akčního hitu Resident Evil, namísto kulaťoučké dvojky doplněného o podtitul Apocalipse. Hlavní hrdince příběhu Alici se sice podařilo uniknout z výzkumného zařízení nazvaného Úl, zásluhou scénáře sepsaného režisérem předchozího filmu Paulem W. Andersonem však musí znovu bojovat o holý život. Jedinou její vyhlídkou na přežití je únik Racoon City, které bylo z důvodu rozšíření vražedného T-viru hermeticky uzavřeno. Režií snímku byl pověřen debutující Alexander Witt, který své dosavadní zkušenosti získával coby vedoucí několika pomocných štábů. Jeho režijní umění v kombinaci se scénářem pochybné kvality mělo za následek, že film Resident Evil: Apocalipse (jak je vidno z uvedených hodnocení) příliš neuchvátil. Ani divácký ohlas pak v tomto případě nebyl takový, jako před dvěmi lety, kdy původní Resident Evil opanovával žebříčky návštěvnosti kin po dlouhé týdny. Což o kvalitách tohoto pokračování vypovídá snad ještě daleko lépe.

Svět zítřka, pocta klasickým dobrodružným příběhům, která to na diváka hraje se stejnou dávkou dětské naivity jako Indiana Jones a nebo Hvězdné války. Přestože film Kerryho Conrana nejspíše nedosáhne věhlasu obou zmíněných filmových děl, nabízí divákovi fantastické dobrodružství ohraničené půvabně nostalgickou atmosférou, které se stává nezapomenutelné nejen díky příběhu a sympatické dvojici hlavních hrdinů (Jude Law a Gwyneth Paltrow), ale rovněž i fantastickému vizuálnímu zpracování. Každá scéna byla natočena před zeleným pozadím a tak vše co ve filmu uvidíte, s výjimkou herců, vznikalo v útrobách počítačů. Aby byl podpořen svižný styl vyprávění, záměrně využívající klišé postarších béčkových dobrodružných filmů, komiksů a brakové literatury, dostal film do vínku rovněž nádech technocolorové atmosféry, čehož bylo dosaženo lehkou rozmazaností kontur a specifickou barevnou paletou. To vše dotvářeno výbornou zvukovou kulisou dalo vzniknout jednomu z nejpovedenějších filmových dobrodružství posledních let.

Filmová adaptace komiksu Hulk, jež režíroval zkušený Ang Lee (Tygr a drak), vzbudila u diváků rozporuplné reakce. Tvůrci filmu se nechali inspirovat veleúspěšnými X-Men a pokusili se o tentýž model filmu, který upřednostňuje psychologický přístup k postavě hlavního hrdiny. Zpronevěřili se tak ale očekáváním filmového publika, které jako prvořadou náplň filmových adaptací komiksových řad očekává především záplavu digitálních efektů a hlavně efektní akci. Hulk rozdělil diváky na dva tábory, kdy jedni si pochvalovali film jako sevřený a silný příběh, zatímco druhá polovina o Hulkovi s úšklebkem tvrdila, že funguje špatně jako psychologické drama a mizerně coby akční film. Náš bývalý redaktor BartasBoy ve své recenzi označil film stejně jako jeho režisér za moderně pojatou antickou tragédii. Jím udělené procentuální hodnocení pak hovoří vcelku jasně.

Jsem tak trochu v pokušení odbýt vás větou „Život pod vodou je strašně krásný film.“ Komedie režiséra Wese Andersona, přes níž se ve vlnách přelívají sentiment a lehce absurdní humor se vás jednoduše nenechá chladnými. V příběhu poslední výpravy slavného oceánologa Stevea Zissoua, jehož ztvárnil úžasným způsobem dnes již bývalý komik Bill Murray, zahřeje a pohladí. Ve filmu dále uvidíte Owena Wilsona coby znovunalezený Zissouova syna a půvabnou Cate Blanchett v úloze reportérky, která tak trochu naruší poklidný ráz badatelovy poslední výpravy. Film plný skvělých momentů, které diváka jednoduše musí dojmout nebo rozesmát, nemá slepých míst a uzavírá se téměř pohádkovým finále.

I gangsterka Road to Perdition je komiksovou adaptací. To se projevilo odrazilo na výraznou výrazné stylizaci filmu, jež je hlavní zásluhou výborné kamery Conráda L. Halla a citlivé režie Sama Medese, držitele oscara za film Americká krása. Úžasně zpracovanému ponurému příběhu vévodí herecké výkony Toma Hankse, Paula Newmana a Jude Lawa.

První filmové dobrodružství zeleného zloobra Shreka se sice uzavřelo sňatkem s jeho vyvolenou Fionnou, po které oba zmínění měli žít hnusně až do smrti, finanční úspěch filmu si však vyžádal, aby bylo toto úsloví co nejdříve a bezezbytku naplněno. V pokračování se tedy oba novomanželé i s Oslíkem vydávají na cestu do království Fioniných rodičů, kde je nečeká zrovna vřelé přivítání. Pokračování Shreka nabídlo více než vydatnou porci humoru citlivě nabaleného na dobře vystavěný příběh. Řady známých a oblíbených postav dále se rozšířily o Fionniny rodiče a především Kocoura v botách, v originále úžasně nadabovaném Antoniem Banderasem. Stejně jako v případě prvního ‘Shreka‘ zdobí i jeho pokračování výborná animace. Výrazným plusem snímku je rovněž kvalitně sestavený soundtrack, který film místy mění v doslova roztančený muzikál.

Vizionář George Lucas uzavřel svůj šestidílný vesmírný epos a právě závěrečná epizoda jeho životního díla pojmenovaná jako Pomsta Sithů je, snad i díky mnohým rozhřešení a odpovědím, považována za vůbec nejpůsobivější část „nové“ trilogie Hvězdných válek. Na filmu samotném lze poznat, že scénárista a režisér Lucas tentokráte vypráví se značnou naléhavostí podřizujíce tomu všechny prostředky, díky čemuž již Pomsta Sithů už ani nemůže být označována za další „vesmírnou pohádkou“. Potemnělý příběh Anakina Skywalkera dospěl k neodvratnému konci, výrazný podíl na působivost závěru trilogie mají herecké výkony Haydena Christensena a Iana McDiarmida. Na co není třeba upozorňovat jsou naprosto dechberoucí digitální efekty a tradičně výborná hudba Johna Williamse

Kruh je filmem, který zahájil onu vlnu hollywoodských adaptací hororů vylovených z temných vod japonské kinematografie. Zároveň se mu však také jako jednomu z mála podařilo svůj japonský originál překonat. Výborný příběh režisér Gore Verbinský odděl do vizuálně naprosto omračujících záběrů, které budují atmosféru strachu a bezmoci a v divákovi bezděky vyvolávají skutečnou úzkost i skrze nepatrné náznaky čehosi, co v našem světě nemá co pohledávat. Svůj podíl na atmosféře má i velmi solidní ozvučení filmu a přesvědčivé výkony představitelů hlavních rolí v čele s Naomi Watts v roli novinářky pátrající po původu záhadné videokazety, spojované s případy mnoha nevyjasněných umrtí.

Matrix Reloaded je patrně nejtěžším z mých zločinů, kdy jsem ve svém hodnocení podlehl dokonalosti formy na úkor plytkosti obsahu. Obě pokračování výborného snímku bratří Wachowských vyvolávají v mnohých otázku, zda původní Matrix neměl zůstat osamocen. V případě Reloaded však ještě není tak zle, divák především musí ocenit odvahu scénáristů a režisérů Andyho a Larryho Wachovských, že jimi stvořené universum dokázali dále rozvinout a zároveň popřít i řadu z toho, co dosud vydávali za pravdu. Bohužel na vcelku dobrý příběh jsou nabalena mnohá pseudofilozofická moudra, zbytečně doslovné odkazy a místy i kýčovité dialogy. Matrix Reloaded je ale především svižnou akční jízdou a právě úžasné akční scény jsou tím, co bezpečně odvede divákovu pozornost od zmíněných chyb. Ať už je to souboj Nea proti duplikacím agenta Smitha, skvělá automobilová honička nebo sekvence vysvobozování Klíčníka, jedná se v každém případě o vizuálně naprosto dokonalý celek. Děj trochu skomírá v důsledku schyzofrenie Reloaded/Revolutions, film přesto zůstává nadprůměrnou zábavou upevňující kult Matrixu v naší popkultuře.

První spolupráce Stevena Spielberga a Toma Cruise dala vzniknout jednomu z nejlepších sci-fi filmů posledních let. Příběh snímku Minority Report byl inspirován povídkou P. K. Dicka (Blade Runner), klasika žánru sci-fi a jeho odnože cyberpunku. Režisér Spielberg umně buduje atmosféru neutěšené budoucnosti, v níž je pomocí tří tušitelů zabraňováno zločinům ještě dříve než se stanou. Problém nastane ve chvíli, kdy jeden z vyšetřovatelů speciální jednotky PRECRIM má sám za 72 hodin spáchat vraždu. Dynamicky vyprávěný a promyšleně vystavěný příběh diváka připoutá k filmu stejnou silou jako výborné digitální efekty a výtvarná stylizace záběrů, jenž nebyly dodatečně kolorovány a získaly tak temnější nádech. Film na úroveň žánrové špičky povyšuje i přesvědčivý Tom Cruise v hlavní roli a hudba dnes již několikrát zmiňovaného Johna Williamse.

Snímek popisující průběh nepokojů v somálském městě Mogadišu a volně sledující osudy jednotlivých vojáků, které poznamenal nezdar původně rutinní vojenské akce, která se změní ve válečné peklo poté, je sestřelen jeden z doprovodných vrtulníků. Tak by se dala stručně charakterizovat dějová linka válečného snímku Černý jestřáb sestřelen. Pokud známe širší souvislosti, může o filmu s čistým svědomím prohlásit, že jeho prvotní náplní je působivá a dynamická akce a Jestřáb tak v zásadě připomíná do dvou hodiny nataženou úvodní scénu vylodění v Normandii z jiného válečného filmu Zachraňte vojína Ryana. Působivost snímek získává především díky dynamické režii zkušeného Ridleyho Scotta, výborným hereckým výkonům a skvěle zvládnuté výpravě. Možná až příliš vysokými devadesáti osmi procenty ohodnotil film náš zástupce šéfredaktora Jimmy…polehčujícími okolnostmi pro mírně nadsazené hodnocení mu budiž to, že se jednalo o jeho první filmovou recenzi. Jimmyho jsem nucen na tomto místě pokárat, jelikož se jaksi ani neohlížel na to, že Černý jestřáb sestřelen byl mnou recenzován již o číslo dřív (Escape 9, Epilog válečného filmu, hodnocení: 85 %). (pozn. Jimmy – No jo, ale kdo si má pod tomhle názvu představit recenzi na BHD :))

PS: ZA SVÝM HODNOCENÍM SI STÁLE STOJÍM!!! - JIMMY

Klasické knižní dílo z pera anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena ještě více zpopularizovala filmová trilogie režiséra Petera Jacksona, která i přes některé dějové manipulace patří mezi jedny z nejlepších knižních adaptací. Příběh odvíjející se na téměř tisíci stránkách novozélandský režisér přetavil do trojice vynikajících filmů, které svým kouzlem diváka naprosto pohltí. Bitva o záchranu Středozemě je vykreslena v nespočetném množství nádherných obrazů a vyvolá stejně jako kniha v divákovi celou škálu pocitů. Prostřední část knižní a filmové trilogie pojmenovaná Dvě věže ukazuje pokračování osudů všech členů nyní již roztříštěného společenstva – Frodo společně se Samem se snaží nalézt cestu do temného Mordoru, Aragornova družina se vydává pronásledovat skřety, kteří unesli nebohé hobity Smíška s Pipinem. Film vyniká snad ve všech aspektech – úžasnou hudbou, perfektními triky a výbornými bojovými scénami, to vše je utvářeno téměř bezchybnou režií Petera Jacksona, který z Dvou věží dělá nezapomenutelný filmový zážitek. Film Pán prstenů – Dvě věže, stejně jako zbylé části trilogie, je jedním z mála snímků skutečně píšících novodobou historii kinematografie.

Film temnější než nejhlubší propasti lidské duše. Takové je Sin City – Město hříchů, adaptace kultovních komiksů kreslíře Franka Millera. Filmového zpracování tří povídek z obsáhlého Millerova díla se ujal režisér Robert Rodriguez, který pojmu adaptace dodal zcela nový rozměr – původní komiksový materiál totiž přetočil téměř přesně okénko po okénku a v původním znění nechal rovněž všechny dialogy. K režii pak přizval i samotného Millera a zřejmě i díky tomu filmový přepis jeho komiksů tak neztratil nic ze své osobitosti.. Sin City bylo kompletně natáčeno digitální kamerou před zeleným pozadím a výsledkem je ona neskutečně působivá hyperstylizace.Vedle úžasné atmosféry utopené v bezbřehé temnotě film nabízí řadu špičkových výkonů předních hollywoodských herců v čele s Mickey Rourkem, coby ranařem Marvem. Obrazy ve své působivosti nesmlouvavé jako úder do obličeje, podmanivá hudba a výborně vystavěné příběhy, to vše je filmové dílo Roberta Rodrigueze a Franka Millera.

Vítěz pro mnohé jistě naprosto nečekaný. Svůj podíl na tom mají jisté technické aspekty výroby našeho magu, díky čemuž nebyla u recenze na Animatrix v čísle 11 uveřejněna celá hodnotící tabulka. Za mého působení v Escape se stal Animatrix jediným filmem, který obdržel absolutní hodnocení. To se sice nyní s odstupem doby může u anime snímku opírajícímu se o nosné téma Matrixu jevit jako přehnané, svou roli zde však sehrálo to, že ve své působivosti se Animatrix svému inspiračnímu zdroji naprosto vyrovná. Devět kratších anime povídek jednak lepí díry v ději Matrix Reloaded a v historii celého universa, dále prostřednictvím úžasně zpracovaných a originálních příběhů pomáhá získat nový pohled na kyberprostror v němž jsou uvězněna lidská mysl a ústřední téma ještě dále rozvíjejí. Působivost snímku dotváří také různorodost technik zpracování vlastních několika předním anime tvůrcům a dynamická elektronická hudba