ako každý pátek jsem šel po obědě na autobus. Ten den byl slunečný, na obloze se jen zřídka povaloval malý mráček. Na ulicích se v této polední hodině pohyboval jen málokdo.

Něco mě tenkrát praštilo do očí. Velká vrata, která jsem vždy vidíval jen zamčená, byla otevřena. Spodní čelist mi klesla údivem, za vraty se totiž skrývá slepá ulička jako vystřižená z westernových filmů. Rozhlédl jsem se, jestli ještě někdo pozoruje to, co já. Nikde ani noha. Srdce mi bušilo vzrušením a mozek pracoval na plné obrátky. "Kurňa, mam tam jít?", honilo se mi hlavou. Nakonec jsem váhavě vykročil.

Stanul jsem na okraji té zvláštní uličky, až teď si všímám, že se v ní ztrácí všechny barvy. Jen odstíny šedé zůstávají, jako by ty staré časy zakrýval šedý plášť minulosti. Zhluboka jsem se nadechl a udělal další krok.

Mrknul jsem, asi to byla chyba, protože najednou stojím s rukou nataženou svírajíc v ní kolt. Deset metrů přede mnou stojí cowboy ve stejné poloze s pistolí. Prudce jsem otočil hlavou. Normální ulice zmizela, zato tam stál kostel s hodinami na věži, které chladně ukazovaly rafičkami minutu do dvanácti. Všimnul jsem si, že na nás visí spousta napjatých pohledů. "Sakra, vím, co to znamená..", cítil jsem jak mi po těle sjela z podpaží kapka potu, zároveň mi přejel pot po zádech. Bim, bam, bim, bam. Křečovitě jsem zavřel oči a stisknul spoušť, ta jen na prázdno cvakla. Zato soupeřova zbraň nezklamala, vystřelila. Ucítil jsem ostrou pulzující bolest ani nevím kde. Tvrdě jsem dopadnul na záda. Začal jsem se jemně otřásat vzlyky.. ta bolest, ta nesnesitelná bolest! Kdesi kolem zavřeného víčka mi unikla slza.. sjela po obličeji a vsákla se do písku.

CERWUWEK