běhl
jeden měsíc a další „díl“ putovního Redblack festu se opět navrátil do
pražského Rock Café. Po zkušenostech z minulého Redblack festu, kdy vystoupili
kapely Dark Gamballe, Endless a Sad Harmony a díky omezenému času v Rock Café
se ani jedna z kapel na pódiu moc neohřála, se přešlo na pouhé dvě skupiny a
jak se později ukázalo byl to krok více než šťastný. Už jen výběr obou kapel
byl zárukou slibné podívané a to nejen proto, že v obou skupinách jsou po dvou
zástupkyních něžného pohlaví. První hvězdu večera není nutné představovat.
SILENT STREAM OF GODLES ELEGY už jsou tak silným rozjetým vlakem, že tento rok
šlo o jejich jméno zavadit na několika letních festivalech. To MEMORIA z
Hranic na Moravě se pořád tváří jako skrytý talent, ale nepříliš časté
vystupování a se zatím jednou debutovou deskou na kontě se nemají šance příliš
dostat do podvědomí lidí, kteří by o ně jistě měli zájem. I proto pořadatel
dobře volil, že MEMORIA se stala předskokanem pro hřeb večera SSOGE. Rock Café
totiž ten večer praskalo ve švech (no tak hrozné to možná nebylo, ale větší
navštěvnost jsem v tomto klubu ještě neviděl) a bylo jasné, že letní
festivalové tažení Sajlentům prospělo. Zatímco minulý Redblack fest na tom s
návštěvností nebyl nejlépe, tentokrát Tomáš Prek z Redblacku musel být
spokojen.
Po nalazení obou skupin už mohla nastoupit hranická MEMORIA, ochuzená o jednu
kytaru z důvodu nemoci (nemocný byl kytarista, ne kytara :)). Ani klávesáka se
už nejspíš nesnaží hledat a vše nechávají na práci předtočeným samplům.
Styl MEMORIE je podle popisu vydavatelství kombinací THE GATHERING a
EVANESCENCE. Pokud jde o ty THE GATHERING, tam bych souhlasil a se staší
tvorbou těchto holanďanů mají hodně společného včetně podobného hlasového
rozsahu zpěvačky Andrey, která všal již jednou uvedla, že i přes tato
přirovnání nezná ani THE GATHERING a tudíž ani Anneke není její pěvecký vzor.
Pokud se nepletu, tak EVANESCENCE jsou nu-metalová kapela s čistě popovým
repertoárem a i když MEMORIE používá spoustu moderních prvků, do komerčního
pop metalu mají naštěstí daleko.
I když tak často nekoncertují je znát, že když se jim naskytne možnost, tak si
to dokáží pořádně užít a v Rock Café to taky pěkně rozbalili. Zcela jasně je
dokázal nadchnout i přihlížející dav, který se tradičně rozkoukával co se bude
zrovna na pódiu odehrávat, ale po pár skladbách už to docela slušně žilo. A to
i zásluhou zpěvačky Andrey, která svým živelným projevem dokázala strhnout. I
bez jedné kytary to skupině slušně šlapalo a se zapojením violy (nikoliv
houslí jak Andrea během večera upozorňovala) to dostalo ještě silnější
atmosféru. Kytarista navíc jakoby z oka vypadl Renné Ruttenovi, kytaristovi z
THE GATHERING. Repertoár byl zaměřen čistě na jediné album skupiny „Timelesness“
a na závěr jsme se dočali i dvou ukázek z chystané desky, která bude snad po
novém roce. Nové skladby jsou více rockovější a dokonce se v nich nezapojila
ani viola, takže uvidíme s jakými změnami MEMORIA na novém albu přijde.
Zvuková zkouška a nazvučení osmičlenných SSOGE už by pomalu vydala na
speciální příručku pro zvukaře, snad to pak půjde i o něco rychleji. Tradičně
se totiž zvučení protáhlo a bylo jasné, že nás čeká vystoupení dlouhé něco
málo přes hodinu. Na druhou stranu po všech těch festivalech, kdy jsem měl
možnost vidět skupinu tak maximálně na 40 minut, šlo konečně o regulérní
koncert, který dokonce uvítalo překvapivě intro s cimbálovým motivem alba
Relic Dances. První zářez uvedl Hrnec a jak jinak než z poslední studiovky „Relic
Dances“ skladba „To Face The End“. To už v sále byla doslova hlava na hlavě a
jen co SSOGE dokončili první skladbu, celé Rock Café se rozdunělo
neuvěřitelným aplausem. Podobnou atmosféru jsem na SSOGE naposledy zažil na
Masters Of Rock. I kapela byla zaskočená nečekaným ohlasem, ale o to víc je
strhující atmosféra ještě víc rozparádila. A jelikož pro podzimní miniturné
bylo slibováno i mnoho starších skladeb, začalo se nejprve těmi již
otestovanými na letních festivalech, takže „Wizard“ z Behind The Shadows a „We
Shall Go“ z Themes, při které to v sále již doslova vřelo a ruce měl nad
hlavou už snad každý. Aby se taky na chvíli trochu zpomalilo, uvedla Hanka
skladbu „Together“, posmutnělou píseň pojednávající o vztahu mezi mužem a
ženou. Stále šlo zaznamenat viditelně-slyšitelné vady v ozvučení, které v Rock
Café snad už tradičně bude patřit k tomu horšímu. Například Hrnec v této
výborné skladbě nebyl příliš slyšet a to jsem se na vyvrcholení, kdy do
mikrofonu zařve „Together“ tak těšil. Z alba Relic Dances samozřejmě museli
zaznít i jasné tutovky a kromě titulní „Look“ byl jistě každý natěšený na „I
Would Dance“ nejoblíběnější skladbu z Relic Dances nejen fanoušků, ale samotné
kapely. Závěr každé skladby provázel naprosto nepředstavitelný aplaus a to
zcela oprávněně. Sajlenti ze sebe dávali jako vždy maximum a tyto bouřlivé
ovace byly tím nejlepším poděkováním, jaké od věrných fanoušků mohli dostat.
A šlo se ještě více do minulosti a to až na debutové album Iron pro skladbu „Last“.
I přesto, že mám album doma, tak jsem zjistil, jak málo mám starší tvorbu
naposlouchanou. No měl bych se stydět a čas od času Relic Dances z přehrávače
vytáhnout :). Apropos, skupina již oznámila, že se tenčí zásoby druhého alba „Behind
The Shadows“, takže potenciální zájemci by si měli pospíšit, protože se
dolisování již nechystá. Taky z této desky se čerpaly jindy příliš neslyšené
skladby jako třeba „Ghost“. Skvělá šance pro Hrnce, kdy měl možnost zůstat sám
u mikrofonu a předvést se sólově i bez Hanky, která se k němu nakonci
připojila.

Skladba „Trinity“ uzavřela vydatný příval skladeb z alba Relic Dances, takže
nedošlo ani dojemnou „Lonely,“ ani na její perfektní českou verzy „Osamělí“.
EP které mělo být venku již v říjnu se nejspíš na trh již tento rok nedostane.
Stále není hotový klip, který bude vznikat až během listopadu či spíše
prosince. „A až ten klip bude na ČT1, tak pro něj koukejte hlasovat“
vtipkovala Hanka. Pokud by se měl objevit v té dětské hitparádě Medůza, bylo
by to do jisté míry kuriózní.
Čas se v Rock Café nachýlil ke konečné 22. hodině, takže bylo jasné, že se
blíží nezadržitelný konec tohoto skvělého večera. „Takže dáme nějakou
coververzi?“ zeptala se publika Hanka. A když u Sajlentů coververze, tak
především „Kashmir“ od Led Zeppelin. Opět prověřená tutovice z fesťáků aneb
rocková klasika ve speciální verzy s violoncelem a houslemi. Totální nářez,
jaký na závěr nemohl chybět.
22. hodina byla překročena o pět minut a už to vypadalo, že se ničeho dalšího
nedočkáme, ale to samozřejmě rozburácené Rock Café nechtělo nechat dopustit a
když se od zvukaře ozvalo, že ještě jednu mohou dát, hučelo to v sále ještě
víc. Vytoužený přídavek jedné skladby přinesl tradiční závěr vystoupení SSOGE
a to „Winter Queen“ z Themes. Super tečka za nejlepším vystoupením SILENTS
STREAM OF GODLES ELEGY roku.

Kdo si chtěl udělat cestu do Plzně mohl vyrazit následující den do Divadla pod
Lampou, kde se celá akce opakovala (bez žádného časového omezení). Uvažoval
jsem o tom dlouho, ale bez auta by cesta zpět byla docela problematická.
Škoda, údajně do Plzně přišlo poměrně málo lidí. O to více si můžeme vážit
pražského zastavení. Vždyť cena lístku, která byla stanovena na 100kč, byla
tak směšná, že za kapely jako SSOGE a MEMORIA bych čekal daleko víc. Ale nejen
cena lístku, ale i cena CD od Redblacku (250kč) hlásá jasně: „Choďte na
koncerty a KUPUJTE CD“. Můžu jen potvrdit, že to stojí za to.
DAVE