běhl jeden měsíc a další „díl“ putovního Redblack festu se opět navrátil do pražského Rock Café. Po zkušenostech z minulého Redblack festu, kdy vystoupili kapely Dark Gamballe, Endless a Sad Harmony a díky omezenému času v Rock Café se ani jedna z kapel na pódiu moc neohřála, se přešlo na pouhé dvě skupiny a jak se později ukázalo byl to krok více než šťastný. Už jen výběr obou kapel byl zárukou slibné podívané a to nejen proto, že v obou skupinách jsou po dvou zástupkyních něžného pohlaví. První hvězdu večera není nutné představovat. SILENT STREAM OF GODLES ELEGY už jsou tak silným rozjetým vlakem, že tento rok šlo o jejich jméno zavadit na několika letních festivalech. To MEMORIA z Hranic na Moravě se pořád tváří jako skrytý talent, ale nepříliš časté vystupování a se zatím jednou debutovou deskou na kontě se nemají šance příliš dostat do podvědomí lidí, kteří by o ně jistě měli zájem. I proto pořadatel dobře volil, že MEMORIA se stala předskokanem pro hřeb večera SSOGE. Rock Café totiž ten večer praskalo ve švech (no tak hrozné to možná nebylo, ale větší navštěvnost jsem v tomto klubu ještě neviděl) a bylo jasné, že letní festivalové tažení Sajlentům prospělo. Zatímco minulý Redblack fest na tom s návštěvností nebyl nejlépe, tentokrát Tomáš Prek z Redblacku musel být spokojen.

Po nalazení obou skupin už mohla nastoupit hranická MEMORIA, ochuzená o jednu kytaru z důvodu nemoci (nemocný byl kytarista, ne kytara :)). Ani klávesáka se už nejspíš nesnaží hledat a vše nechávají na práci předtočeným samplům.

Styl MEMORIE je podle popisu vydavatelství kombinací THE GATHERING a EVANESCENCE. Pokud jde o ty THE GATHERING, tam bych souhlasil a se staší tvorbou těchto holanďanů mají hodně společného včetně podobného hlasového rozsahu zpěvačky Andrey, která všal již jednou uvedla, že i přes tato přirovnání nezná ani THE GATHERING a tudíž ani Anneke není její pěvecký vzor. Pokud se nepletu, tak EVANESCENCE jsou nu-metalová kapela s čistě popovým repertoárem a i když MEMORIE používá spoustu moderních prvků, do komerčního pop metalu mají naštěstí daleko.

 

 

I když tak často nekoncertují je znát, že když se jim naskytne možnost, tak si to dokáží pořádně užít a v Rock Café to taky pěkně rozbalili. Zcela jasně je dokázal nadchnout i přihlížející dav, který se tradičně rozkoukával co se bude zrovna na pódiu odehrávat, ale po pár skladbách už to docela slušně žilo. A to i zásluhou zpěvačky Andrey, která svým živelným projevem dokázala strhnout. I bez jedné kytary to skupině slušně šlapalo a se zapojením violy (nikoliv houslí jak Andrea během večera upozorňovala) to dostalo ještě silnější atmosféru. Kytarista navíc jakoby z oka vypadl Renné Ruttenovi, kytaristovi z THE GATHERING. Repertoár byl zaměřen čistě na jediné album skupiny „Timelesness“ a na závěr jsme se dočali i dvou ukázek z chystané desky, která bude snad po novém roce. Nové skladby jsou více rockovější a dokonce se v nich nezapojila ani viola, takže uvidíme s jakými změnami MEMORIA na novém albu přijde.

Zvuková zkouška a nazvučení osmičlenných SSOGE už by pomalu vydala na speciální příručku pro zvukaře, snad to pak půjde i o něco rychleji. Tradičně se totiž zvučení protáhlo a bylo jasné, že nás čeká vystoupení dlouhé něco málo přes hodinu. Na druhou stranu po všech těch festivalech, kdy jsem měl možnost vidět skupinu tak maximálně na 40 minut, šlo konečně o regulérní koncert, který dokonce uvítalo překvapivě intro s cimbálovým motivem alba Relic Dances. První zářez uvedl Hrnec a jak jinak než z poslední studiovky „Relic Dances“ skladba „To Face The End“. To už v sále byla doslova hlava na hlavě a jen co SSOGE dokončili první skladbu, celé Rock Café se rozdunělo neuvěřitelným aplausem. Podobnou atmosféru jsem na SSOGE naposledy zažil na Masters Of Rock. I kapela byla zaskočená nečekaným ohlasem, ale o to víc je strhující atmosféra ještě víc rozparádila. A jelikož pro podzimní miniturné bylo slibováno i mnoho starších skladeb, začalo se nejprve těmi již otestovanými na letních festivalech, takže „Wizard“ z Behind The Shadows a „We Shall Go“ z Themes, při které to v sále již doslova vřelo a ruce měl nad hlavou už snad každý. Aby se taky na chvíli trochu zpomalilo, uvedla Hanka skladbu „Together“, posmutnělou píseň pojednávající o vztahu mezi mužem a ženou. Stále šlo zaznamenat viditelně-slyšitelné vady v ozvučení, které v Rock Café snad už tradičně bude patřit k tomu horšímu. Například Hrnec v této výborné skladbě nebyl příliš slyšet a to jsem se na vyvrcholení, kdy do mikrofonu zařve „Together“ tak těšil. Z alba Relic Dances samozřejmě museli zaznít i jasné tutovky a kromě titulní „Look“ byl jistě každý natěšený na „I Would Dance“ nejoblíběnější skladbu z Relic Dances nejen fanoušků, ale samotné kapely. Závěr každé skladby provázel naprosto nepředstavitelný aplaus a to zcela oprávněně. Sajlenti ze sebe dávali jako vždy maximum a tyto bouřlivé ovace byly tím nejlepším poděkováním, jaké od věrných fanoušků mohli dostat.

A šlo se ještě více do minulosti a to až na debutové album Iron pro skladbu „Last“. I přesto, že mám album doma, tak jsem zjistil, jak málo mám starší tvorbu naposlouchanou. No měl bych se stydět a čas od času Relic Dances z přehrávače vytáhnout :). Apropos, skupina již oznámila, že se tenčí zásoby druhého alba „Behind The Shadows“, takže potenciální zájemci by si měli pospíšit, protože se dolisování již nechystá. Taky z této desky se čerpaly jindy příliš neslyšené skladby jako třeba „Ghost“. Skvělá šance pro Hrnce, kdy měl možnost zůstat sám u mikrofonu a předvést se sólově i bez Hanky, která se k němu nakonci připojila.

 

 

Skladba „Trinity“ uzavřela vydatný příval skladeb z alba Relic Dances, takže nedošlo ani dojemnou „Lonely,“ ani na její perfektní českou verzy „Osamělí“. EP které mělo být venku již v říjnu se nejspíš na trh již tento rok nedostane. Stále není hotový klip, který bude vznikat až během listopadu či spíše prosince. „A až ten klip bude na ČT1, tak pro něj koukejte hlasovat“ vtipkovala Hanka. Pokud by se měl objevit v té dětské hitparádě Medůza, bylo by to do jisté míry kuriózní.

Čas se v Rock Café nachýlil ke konečné 22. hodině, takže bylo jasné, že se blíží nezadržitelný konec tohoto skvělého večera. „Takže dáme nějakou coververzi?“ zeptala se publika Hanka. A když u Sajlentů coververze, tak především „Kashmir“ od Led Zeppelin. Opět prověřená tutovice z fesťáků aneb rocková klasika ve speciální verzy s violoncelem a houslemi. Totální nářez, jaký na závěr nemohl chybět.

22. hodina byla překročena o pět minut a už to vypadalo, že se ničeho dalšího nedočkáme, ale to samozřejmě rozburácené Rock Café nechtělo nechat dopustit a když se od zvukaře ozvalo, že ještě jednu mohou dát, hučelo to v sále ještě víc. Vytoužený přídavek jedné skladby přinesl tradiční závěr vystoupení SSOGE a to „Winter Queen“ z Themes. Super tečka za nejlepším vystoupením SILENTS STREAM OF GODLES ELEGY roku.

 

 

Kdo si chtěl udělat cestu do Plzně mohl vyrazit následující den do Divadla pod Lampou, kde se celá akce opakovala (bez žádného časového omezení). Uvažoval jsem o tom dlouho, ale bez auta by cesta zpět byla docela problematická. Škoda, údajně do Plzně přišlo poměrně málo lidí. O to více si můžeme vážit pražského zastavení. Vždyť cena lístku, která byla stanovena na 100kč, byla tak směšná, že za kapely jako SSOGE a MEMORIA bych čekal daleko víc. Ale nejen cena lístku, ale i cena CD od Redblacku (250kč) hlásá jasně: „Choďte na koncerty a KUPUJTE CD“. Můžu jen potvrdit, že to stojí za to.
 

DAVE