EAR
je hra, která v sobě skrývá cosi nádherného a zároveň děsivého. Jde o takový
mix Half-Lifu 2 a Dooma 3. Nejde o to, že by po lokacích běhal Gordon a za ním
Impové metající firebally. To, čím je jim podobný je fyzika modelů z H-L2 a
temná atmosféra Dooma3.
Nejde však o nechutné ze tmy vystupující něčí ruce, jenž vás chtějí za každou
cenu zničit, ale o lehce temné prostředí-tedy, že je zde něco vidět- a ze
stínů vystupujících jednotek lehce připomínající kombine soldier z H-L2.
Tedy pojďme rovnou k FEARu jak už mé úvodní bláboly naznačují, jedná se o FPS.
Jste zaměstnanec společnosti, jenž má příznačné jméno F.E.A.R. . Jste vyslán
najít svůj cíl Paxtona Fettela, který jak se ukáže není zase až takové
ořezávátko jak by se mohlo myslet.

Nechci vám prozradit příběh, který vás doslova přiková k sedačce, křeslu, či
něčemu jinému na čem sedáváte. Prozradím, že když se po městě začne komando
Repliky krapánek roztahovat a je na něj vyslána jednotka delta force, která
přežije jen na dobu vystřílení jednoho zásobníku (a to někteří ani kvér
nevytáhnou), je doufám dobrá vstupenka do tohoto temného světa. No takže jste
tu vy, sice nováček ale s prstem svědícím na spoušti. Což stačí úplně.

Boje. Ano boje. Moment právě jsem si uslintl. Tedy boje je koření této
gurmánské speciality. Popíši jednu standardní situaci: Po delší pasáži, kde
není ani živáček, jen sem tam proběhne stádo krys od dětského stínu se
dostáváte do místnosti. Slyšíte hlasy replik, zbystříte smysly, začnete se
jemně pohybovat a vykukovat za rohy. Vidíte skupinku hlídkujících nepřátel.
Nabízí se možnost překvapení, tak co jim tam nehodit granát. EXPLOZE!!!!
Slyšíte jak přeživší vojáci panikaří a zběsile střílí do stínu. V tom jste na
řadě vy. Se zbraní libovolného výběru se odhodláte vylézt ze svého úkrytu a
začít nelítostně kropit přesnými dávkami do nepřátel, kteří létají
setrvačností kulky po místnosti. V tom jeden nepřítel proskočí oknem, aby se
spasil a druhý se schová za převržený regál. I vy se schováte pro další
přebití zbraně. Když slyšíte hlas velitele skupiny, jak hlásí své ztráty. Chce
vyslat podřízeného, aby obhlédl situaci, ale ten mu spontánně odpovídá, že se
mu na to vys..e. Druhý přeběh by byl riskantní, jelikož moment překvapení je
ten tam. Tak se připravíte zapnete zpomalený čas, tolik známý z Maxe Paina či
Chasera, v okamžik, kdy do vašeho úkrytu letí nepřátelský granát. Zpomaleně
vybíháte opět kosíte nepřátele o kousek dál exploduje granát. Omítka na zdech
se odlupuje, vidíte kulky rozrážející vzduch. Hodíte granát a vidíte, jak
tlaková vlna ohazuje skupinku nepřátel. Co to, jeden je před vámi a zbraň je
vystřílená! Stačí efektivní kopnutí nepřítele do hlavy případně klepnout
pažbou zbraně po hlavě. Zpomalený čas vypršel. Nepřátelé jsou všichni na
pravdě boží. Prach se usazuje poslední prázdná patrona dopadla na zem. Ano,
teď cítíte tu atmosféru proběhnuté bitvy. A vy žijete. Absolutní pocit
nadvlády. Bonus k tomu je v tom, že pohyby během boje nejsou naskriptovány,
takže každá bitva i třeba opakovaná po loadingu vypadá jinak. . AI oponentů je
tak vysoké, že by se za něj nemusely stydět ani nové týmové akce. Všimnete si
toho v situacích, když jste zahnán do kouta soustředěnou palbou a poté vás
druhý tým dostane oklikou.
Co se týče prostředí, to není moc proměnlivé, ale věřte či ne, všiml jsem si
tohoto nezmaru až tehdy, když jsem seděl vedle hrajícího hráče a já pouze
pozoroval.
Po zvukové stránce je hra úžasná kroky výstřely, dokonce i náhodné zapnutí
rádia vás minimálně donutí se kouknout do trenek, jestli tam něco nepřibylo.
Po vizuální stránce jde o skvost, který se dá plně zhlédnout i na slabších
strojích.
Pokud byl král FPS HL2, tak teď ho nejspíš sesadí jeho lehčí následovník FEAR.
Pokud bych měl teď z místa označit FPS2k5, tak to bude 100% FEAR.
JEI-S
|
SKVĚLÁ HRATELNOST, KTEROU UMOCŇUJE FANTASTICKÁ ATMOSFÉRA. VŠE OVŠEM KAZÍ
FAKT, ŽE JE VŠE NASKRIPTOVANÉ A JE ZDE SYSTÉM RESPAWNU.
|
   |