EAR je hra, která v sobě skrývá cosi nádherného a zároveň děsivého. Jde o takový mix Half-Lifu 2 a Dooma 3. Nejde o to, že by po lokacích běhal Gordon a za ním Impové metající firebally. To, čím je jim podobný je fyzika modelů z H-L2 a temná atmosféra Dooma3.

Nejde však o nechutné ze tmy vystupující něčí ruce, jenž vás chtějí za každou cenu zničit, ale o lehce temné prostředí-tedy, že je zde něco vidět- a ze stínů vystupujících jednotek lehce připomínající kombine soldier z H-L2.

Tedy pojďme rovnou k FEARu jak už mé úvodní bláboly naznačují, jedná se o FPS. Jste zaměstnanec společnosti, jenž má příznačné jméno F.E.A.R. . Jste vyslán najít svůj cíl Paxtona Fettela, který jak se ukáže není zase až takové ořezávátko jak by se mohlo myslet.

 

 

Nechci vám prozradit příběh, který vás doslova přiková k sedačce, křeslu, či něčemu jinému na čem sedáváte. Prozradím, že když se po městě začne komando Repliky krapánek roztahovat a je na něj vyslána jednotka delta force, která přežije jen na dobu vystřílení jednoho zásobníku (a to někteří ani kvér nevytáhnou), je doufám dobrá vstupenka do tohoto temného světa. No takže jste tu vy, sice nováček ale s prstem svědícím na spoušti. Což stačí úplně.

 

 

Boje. Ano boje. Moment právě jsem si uslintl. Tedy boje je koření této gurmánské speciality. Popíši jednu standardní situaci: Po delší pasáži, kde není ani živáček, jen sem tam proběhne stádo krys od dětského stínu se dostáváte do místnosti. Slyšíte hlasy replik, zbystříte smysly, začnete se jemně pohybovat a vykukovat za rohy. Vidíte skupinku hlídkujících nepřátel. Nabízí se možnost překvapení, tak co jim tam nehodit granát. EXPLOZE!!!! Slyšíte jak přeživší vojáci panikaří a zběsile střílí do stínu. V tom jste na řadě vy. Se zbraní libovolného výběru se odhodláte vylézt ze svého úkrytu a začít nelítostně kropit přesnými dávkami do nepřátel, kteří létají setrvačností kulky po místnosti. V tom jeden nepřítel proskočí oknem, aby se spasil a druhý se schová za převržený regál. I vy se schováte pro další přebití zbraně. Když slyšíte hlas velitele skupiny, jak hlásí své ztráty. Chce vyslat podřízeného, aby obhlédl situaci, ale ten mu spontánně odpovídá, že se mu na to vys..e. Druhý přeběh by byl riskantní, jelikož moment překvapení je ten tam. Tak se připravíte zapnete zpomalený čas, tolik známý z Maxe Paina či Chasera, v okamžik, kdy do vašeho úkrytu letí nepřátelský granát. Zpomaleně vybíháte opět kosíte nepřátele o kousek dál exploduje granát. Omítka na zdech se odlupuje, vidíte kulky rozrážející vzduch. Hodíte granát a vidíte, jak tlaková vlna ohazuje skupinku nepřátel. Co to, jeden je před vámi a zbraň je vystřílená! Stačí efektivní kopnutí nepřítele do hlavy případně klepnout pažbou zbraně po hlavě. Zpomalený čas vypršel. Nepřátelé jsou všichni na pravdě boží. Prach se usazuje poslední prázdná patrona dopadla na zem. Ano, teď cítíte tu atmosféru proběhnuté bitvy. A vy žijete. Absolutní pocit nadvlády. Bonus k tomu je v tom, že pohyby během boje nejsou naskriptovány, takže každá bitva i třeba opakovaná po loadingu vypadá jinak. . AI oponentů je tak vysoké, že by se za něj nemusely stydět ani nové týmové akce. Všimnete si toho v situacích, když jste zahnán do kouta soustředěnou palbou a poté vás druhý tým dostane oklikou.

 

 

Co se týče prostředí, to není moc proměnlivé, ale věřte či ne, všiml jsem si tohoto nezmaru až tehdy, když jsem seděl vedle hrajícího hráče a já pouze pozoroval.
Po zvukové stránce je hra úžasná kroky výstřely, dokonce i náhodné zapnutí rádia vás minimálně donutí se kouknout do trenek, jestli tam něco nepřibylo. Po vizuální stránce jde o skvost, který se dá plně zhlédnout i na slabších strojích.

Pokud byl král FPS HL2, tak teď ho nejspíš sesadí jeho lehčí následovník FEAR. Pokud bych měl teď z místa označit FPS2k5, tak to bude 100% FEAR.
 

 

JEI-S