Jsem strom. P°esn∞ji °eΦeno b°φza. Mo₧nß se ptßte, jak se takovß v∞c p°ihodφ. Povφm vßm tedy m∙j kratiΦk² p°φb∞h tak, jak se stal, pokud tedy n∞kdo bude mφt chu¥ mi naslouchat...

V okam₧iku, kdy se vßm p°ed oΦima zhroutφ cel² sv∞t, ka₧d² jeho kousφΦek zaΦne odpadßvat do obrovskΘ temnΘ jφmky nazvanΘ Nicota, kdy vßm p°estane zßle₧et ·pln∞ na vÜem, co vßm Φty°i sv∞tovΘ strany mohou nabφdnout, kdy se u₧ u₧ louΦφte se ₧ivotem, proto₧e vÜichni, kterΘ jste m∞li rßdi, kterΘ jste milovali, se kter²mi jste se smßli a plakali v Φele s Φlov∞kem, v jeho₧ oΦφch se odrß₧ela vaÜe budoucnost, vßs zradili a nechali na pospas hr∙znΘ p°edstavivosti. V okam₧iku, kdy Φekßte, ₧e vaÜi p°ßtelΘ vßm vyndajφ ze srdce d²ku, kterou vßm do n∞j zabodl ten, je₧ vßm stßl nejblφ₧e, si m∙₧ete zvolit sv∙j ₧ivot, m∙₧ete zaΦφt znovu, jinak, jinde a jako n∞kdo jin², jen vzpomφnky vßm z∙stanou jako noΦnφ m∙ry budφcφ dosp∞lΘho sirotka. Jß jsem si zvolila ₧φt jako strom.

V korunßch strom∙ si hrajφ d∞ti. V jejich stφnu sedßvajφ jejich rodiΦe. A za hv∞zdnat²ch nocφ si pod nimi dßvajφ dostavenφΦko mladφ milenci. Neexistuje mφrumilovn∞jÜφ, krßsn∞jÜφ a u₧iteΦn∞jÜφ ₧ivot ne₧ ten, kter² pro₧ije listnßΦ peΦliv∞ zasazen² a pokßcen² na kolφbku nebo rakev. Tou₧ila jsem b²t kolΘbkou.

V m²ch v∞tvφch se uhnφzdila rodinka ptßk∙ a jß je nadÜen∞ p°ijala. Vystav∞li si hnφzdo a brzy vylΘtli za potravou pro svoje malΘ. D∞lalo mi radost sledovat, jak maliΦcφ pomalu zφskßvajφ na sφle i na ope°enφ. V∞d∞la jsem, ₧e m∙j sen se splnil.

Stejn∞ jako kdysi. A stejn∞ jako tehdy to bylo na dobu jen velice krßtkou. Mφsto dalÜφ dφvky tentokrßt p°iÜel vφtr a bou°e. Proklφnala jsem, ₧e jsem si nevybrala b²t dubem, jeho₧ v∞tve by nßpor ₧ivl∙ p°estßly s lehounk²m zachv∞nφm. Jenom₧e chudßk b°φza je stav∞na jinak, jejφ ruce i nohy se ve v∞tru oh²bajφ jako ocas papφrovΘho draka. Napφnala jsem vÜechny svoje sφly, ale domek ptßΦk∙ mi vyklouzl z ob∞tφ a jß jej nebyla schopna zachrßnit p°ed pßdem na umφrajφcφ podzimnφ trßvu.

A tak se z kolΘbky znovu stala rakev. Äivß rakev ₧ijφcφch tvor∙. Mohla jsem k Boh∙m volat co mi sφly staΦily, ale nikdo mne nevyslyÜel. Nikdo v ₧ivot∞ nedostane dv∞ mo₧nosti volby. Proto volte ₧ivot. U₧ poprvΘ.

autor - Tok ra