Iv

KoneΦn∞ jsem ji nalezl. Ani nevφ, jak moc pro m∞ znamenß. Jejφ temnß krßsa m∞ pohlcuje, svφrß m∞ svou dokonalostφ. Odhodil jsem strach ze zatracenφ, z∙stal daleko za mnou. ProΦ jsem ji nepotkal d°φv? Havranφ Φer≥ se mi vpφjφ do oΦφ, chaos vnit°nφho sv∞ta se no°φ do uklid≥ujφcφ nicoty. MΘ ledovΘ srdce se jφ pln∞ odevzdßvß. Ka₧d² dotek je napln∞n²m oΦekßvßnφm, ka₧d² polibek spln∞n²m p°ßnφm. Vlasy jφ vonφ jako vzduch p°ed bou°φ, je divokß a nespoutanß. Vφ, co chci. S ₧ivelnou energiφ drß₧dφ mΘ smysly, bortφ vÜechny hranice, vtahuje m∞ do svΘho sv∞ta! Nutφ m∞ zapomenout. Poslouchßm ji, vÜe minulΘ je ztraceno, nenφ nic, jen te∩. ZaΦφnßm Üφlet, neovlßdßm se. Je jako vich°ice, tak neuchopitelnß, tak mocnßà Trhß mΘ srdce na kusy, nem∙₧u se brßnit.

Procitßm. Äaludek v sev°enφ, v hrudi nesnesitelnß bolest. Je pryΦ a s nφ i Φßst mΘho jß. Jen jejφ tvß° je nav₧dy vyryta do mΘ pam∞ti. Nikdy na ni nezapomenu.

autor - Petr Kadlec