Stalo se to nßhle, zhasla sv∞tla a jejφ duÜi zaplavila nep°edstavitelnß hr∙za....

P°eb∞hl na druh² chodnφk a Ütrßdoval si to p°φmo do trafiky. Cht∞l jen cigarety, poslednφ v∞c, kterß mu dodßvala jistotu n∞jakΘho smyslu. OvÜem moc dob°e v∞d∞l, ₧e ho ani nezabijφ ani nijak jinak neublφ₧φ, dokonce se ani nemusel bßt zßvislosti a dokonce mu kou°enφ moc nevon∞lo, ale byla to jeho zßchrana, kterou mo₧nß ani nepot°eboval.

Pomalu se blφ₧il k tramvajovΘ zastßvce, odhodil zbytek cigarety na zem a nedopalek zaÜlßpl, velice si ten pohyb vychutnßval, jako by tφm zaÜlapßval n∞co vφc, ne₧ jen cigaretu. Pak se nap°φmil, podφval se na hodinky schovanΘ pod dlouh²m rukßvem ΦernΘho ko₧enΘho kabßtu. Bylo n∞co po desßtΘ veΦer, to se m∞sto u₧ dßvno no°ilo ve tm∞, kterou naruÜovala jen projφ₧d∞jφcφ auta a pouliΦnφ osv∞tlenφ. Na zastßvce nebyl zdaleka sßm, na tramvaj Φekali jeÜt∞ dva lidΘ, starÜφ mu₧ s nep°φtomn²m v²razem a sta°eckou holφ v ruce a mladß dφvka, kterΘ nemohlo b²t vφce ne₧ Üestnßct. Klepala se zimou jako osika a to ho zaujalo. Dφval se na nφ a chvilku p°em²Ülel, zda je Φas na dalÜφ cigaretu. Nakonec se jeÜt∞ jednou podφval na hodinky, proto₧e ·pln∞ zapomn∞l Φas a zapßlil si.

Tramvaj slyÜel u₧ z dßlky jak vjφ₧dφ do zatßΦky tΘto docela klidnΘ a tichΘ ulice. Vlastn∞ si chvilku v duchu °φkal, jak je mo₧nΘ, ₧e je zde vlastn∞ zastßvka. Pohled na p°ijφ₧d∞jφcφ tramvaj mu vÜak myÜlenku na zastßvku nahradil myÜlenkou na sleΦnu, kterß tou₧ebn∞ pohlΘdla sm∞rem k p°ijφ₧d∞jφcφ a vyh°ßtΘ tramvaje.

áTramvaj se blφ₧ila, zaΦala brzdit, naΦe₧ dφvka vystartovala ze svΘho ·krytu a netrp∞liv∞ poÜlapovala, dokud koneΦn∞ tramvaj nezastavila. Sledoval ji peΦliv∞, ale tak, aby to na prvnφ ani druh² pohled nebylo poznat, p°ipadal si trochu jako Ümφrßk a takΘ, ₧e jφm byl; alespo≥ tentokrßt.

Dφvka se rychle usadila a op∞t se schoulila, aby se co nejvφce zah°ßla, starÜφ pßn si s vyp∞tφm vÜech sil sedl, jen on si stoupl do zadu a oba pozoroval, vlastn∞ nejen je. Ve voze byli jeÜt∞ dalÜφ t°i lidΘ, vÜechno mu₧i a nikdo z nich ho opravdu nezaujal, spφÜe ho pobavila °eΦ, kterou se bavili. Samoz°ejm∞ jim rozum∞l, ale p°esto se jejich mluva zcela odliÜovala. VÜak to byli n∞jacφ pracanti v montΘrkßch a nemohl Φekat nic vφc, ale o to vφce se bavil.

Po deseti minutßch se tramvaj zaΦala vyprazd≥ovat. Nejd°φve ji opustil ten rozt°esen² star² pßn se svou holφ, co₧ bylo i pravd∞podobnΘ. V tΘ zim∞ a vzhledem k jeho stß°φ se dalo p°edpoklßdat, ₧e si cht∞l akorßt zkrßtit pro n∞j jinak velice dlouhou cestu. Po n∞m nßsledovali d∞lnφci, kte°φ neustßle diskutovali o mar¥anech a podobn²ch nesmyslech. Poslednφ zbyla mladß krßska u₧ p°eci jen trochu rozmrzlß, ale zatφm se jφ nikam necht∞lo.

Nakonec p°eci jen vystoupila, tΘm∞° na koneΦnΘ a on se vydal za nφ. NevÜimla si ho nebo nevÜφmala, to bylo jedno, proto₧e nebyla tak jako tak nerv≤znφ. Alespo≥ zatφm, pon∞vad₧ v ulici co Üla najednou zaΦala zhasφnat sv∞tla. OhlΘdla se, nikde nikdo, ale tma se blφ₧ila. Jen dv∞ sv∞tla, zahlΘdla siluetu, tΘm∞° vyk°ikla, ale ne₧ ten moment p°iÜle, byla vÜechna sv∞tla zhasnutß.

äPÜÜÜÜt!ô chytil ji do nßruΦe a rukou zakryl ·sta. Jejφ duÜi zaplavila neuv∞°itelnß sm∞sice hr∙zy a bezmoci. Ani se nehnula, byla tφmto neuv∞°iteln∞ bizarnφm zß₧itkem tΘm∞° paralyzovßna. äMusφÜ b²t potichu.ô ╪ekl ledov²m bezcitn²m hlasem, ale m∞l k tomu sv∙j d∙vod, v∞d∞l toti₧ to, co ta nebohß duÜe nemohla tuÜit; nebyli sami.

Nikdy nev∞d∞l, jak na to p°iÜel, ale °φdil se jen sv²m instinktem, instinkt ho zavedl na zastßvku tramvaje, instinkt mu °ekl, ₧e jφ mß sledovat a instinkt mu °ekl, proΦ je lepÜφ tma ne₧ sv∞tlo.

***

Zvuk t°φÜtφcφ se elektroniky jφ uvedl do novΘho dne, kdy₧ si nedala pozor p°i vypφnßnφ budφku, vztekle zaklela a posadila se na postel. Promnula si oΦi, rozhrnula zßclony, pokoj v ten moment rozsvφtil sluneΦnφ svit p°φjemn²m rannφm sv∞tlem. Otev°ela okno, aby se po rßnu nad²chala krßsnΘho ΦerstvΘho vzduchu. To Φlov∞ka okam₧it∞ probere a jeÜt∞ mu to do t∞la rozlije energii na cel² den.

ZaÜla do koupelny, svlΘkla se a vlezla do sprchy. Voda smßΦela jejφ krßsnΘ mladΘ nahΘ t∞lo, jejφ sv∞tlou ple¥, jejφ pevnß ≥adra. Horkß koupel jφ uklidnila a uvolnila, jakoby to m∞lo b²t naposled.

***

V tΘ d∞sivΘ tm∞ se opravdu n∞co pohybovalo, jen siluety, nic konkrΘtnφho. Krom∞ jejφho dechu nebylo slyÜet ₧ßdn² zvuk, byla zoufalß, bezmocnß a tichß. Pustil ji z nßruΦe a uvolnil ·sta, jestli poslechne jeho rady, bylo na nφ. RozhlΘdl se kolem sebe a vid∞l je, jednoho po druhΘm. Byli to ti dva psychopati, co o nich u₧ pßrkrßt slyÜel. Nikdy se nedr₧eli pravidel, ale nikdo je nelovil, mo₧nß to bylo tφm, ₧e krom∞ n∞ho a jeho lidφ nem∞l o t∞chto dvou nikdo jin² tuÜenφ.

Byli potichu a kmitali sebou, v∞d∞li, kdo je s nφ, v∞d∞li, ₧e nemohou nic, ale takΘ nemohli jen tak odejφt, cht∞li ji. Pozorovali dφvku sv²ma temn²ma oΦima. Jejich pohledy v₧dy zabrousili i k n∞mu, on je neop∞toval, v∞d∞l p°esn∞ co nemß d∞lat a co naopak mß.

Ozvalo se jemnΘ zavzlykßnφ, to u₧ dφvka nevydr₧ela tu straÜlivou hr∙zu a nervy vypov∞d∞ly posluÜnost. Najednou, jakoby se Φas zastavil, oba mu₧i se zaÜklebili a obrßtili se sm∞rem k nφ, v tem sam² okam₧ik se na jeho tvß°i objevila zloba a v ten samφ okam₧ik to zaΦalo. äUtφkej!ô zaÜeptal, ani nev∞d∞la odkud, ale dala se na pomal², hr∙zostraÜn² ·t∞k, ·t∞k ulicφ, kde nesvφtilo jedinΘ sv∞tlo.

***

Nastoupila do auta, evidentn∞ unavenß z t∞₧kΘho pracovnφho dne, neb²t krßsnΘho rannφho probuzenφ, m∞la by co d∞lat, aby neusnula za volantem. Jako obvykle se cestou domu zasekla v zßcp∞, klasick² dennφ stereotyp. U₧ m∞sφce si °φkß, ₧e bude rad∞ji jezdit p°φm∞stskou linkou, leΦ to zatφm v₧dy odklßdala a doba, kdy toho zaΦala litovat se blφ₧ila.

***

Okam₧ik, kter² prob∞hl se rovnal dv∞ma vte°inßm. Psychopatickß dvojice okam₧it∞ vyskoΦila a dala se do b∞hu, stejn∞ tak on, v∞dom si toho, ₧e ty dva hlupßci pro n∞j nejsou zase takovou p°ekß₧kou, jsou vÜak p°ekß₧kou pro ni a oni jsou ti, kdo jsou dva. B∞₧ela, neohlφ₧ela se, slzy ji tekly po tvß°φch, sil u₧ jφ moc nezb²valo a t∞lo pomalu chablo pod emocionßlnφm nßtlakem, p°esto se dr₧ela a neomdlela, nepadla na zem, kde by ji Φekala Üφlenß smrt.

Jako hladovφ psi te∩ vypadali dva zabijßci, maniaci, kter²m se nepochopiteln∞ nechala svoboda. B∞₧eli tak rychle, ₧e dφvΦin nßskok byl spφÜe sm∞Ün², ale i to on pot°eboval, pot°eboval toho vyu₧φt. Vytßhl n∙₧ a mrÜtil ho za b∞hu po jednom z t∞ch dvou, Φφm₧ ho zpomalil. Pak ho p°edb∞hl, vyndal mu ze zad sv∙j n∙₧ a sekl s nφm po vedle b∞₧φcφm, kter² vÜak staΦil zareagovat, p°estal si na chvilku vÜφmat tΘ holky a ohnal se, ale p°esn∞ tak, aby tφm nabφdl svou ruku, kterß ani nestaΦila dopadnout na zem, kdy₧ mu jednφm ladn²m pohybem roz°φzl hrdlo. Ve vzduchu to zajisk°ilo. Druh² vrah se jeÜt∞ potßcel, v zoufalstvφ se sna₧il dob∞hnout ztracenou dφvku, byla to marnß snaha, kterou si uv∞domil, kdy₧ u₧ bylo pozd∞. Jedinß bodnß rßna ho poslala do pekla. B∞hem Φty° vte°in bylo po vÜem.

***

Vjela do svΘ ulice, byla u₧ tma. V₧dycky si °φkala, ₧e by m∞la konΦit d°φve, ale svou, i kdy₧ nßroΦnou, prßci milovala. U₧ se blφ₧ila, blφ₧ila se ke svΘ svatyni. Trochu zrychlila, stejn∞ tu nikdy nikdo nechodil, ovÜem dneÜek byl v²jimeΦn². Najednou zhasla sv∞tla v ulici, zhasla sv∞tla u auta, vypnul se motor. Vzduchem prosviÜt∞l elektrick² v²boj a ne₧ stihla Ülßpnout na brzdy, ozvala se rßna a rozsvφtila se sv∞tla.

***

Ozvala se rßna a skuΦenφ brzd, ve stejn² moment se rozsvφtily n∞kterΘ lampy. Stßl te∩ na ulici, sv∞dkem paradoxnφ situace. Osv∞tlovaly ho sv∞tla od auta a to, co se sna₧il zachrßnit, te∩ le₧elo nehybn∞ na silnici. Chvilku se koukal do zmatenΘ tvß°e nßdhernΘ ₧eny za volantem a chvilku na padlΘho and∞la, le₧φcφho v kalu₧i krve. Netrvalo ani vte°inu, ne₧ se op∞t pohledem vrßtil k ₧en∞ za volantem, netrvalo ani vte°inu, ne₧ se mu v ₧ilßch nahromadil vztek, netrvalo ani vte°inu, ne₧ vycenil svΘ tesßky a za dalÜφ vte°inu u₧ za volantem ₧ßdnß ₧ena nebyla. Le₧ela v jeho ob∞tφ, vedle dφvky, bez pomoci a bez krve... ani kapky krve.

autor - J.A. Frost