CLICK 24

Podle mnohých je tento film neprávem ve stínu slavného Pulp Fiction. Spousta diváků možná ani o této gangsterské podívané neslyšela, a tak ani nepátrají po tom, že Tarantino natočil již 4 roky před Pulp Fiction film, který byl v lecčem vzorem a jakousi studnicí při natáčení historek z podsvětí. To, že se o Tarantinovi mluví jako o režisérovi z videopůjčovny a jeho filmy jsou brány jako klasické béčkové bezhloubkové variace, nic nemění na tom, že se tento režisér nesmazatelně vepsal do historie filmu. Jeho až přehnaně kečupové střílečky, kde se skutečně rudou tekutinou nešetří, jsou jedním ze znaků jeho filmů. A proto se i tento filmař snaží točit z prostředí, kde se i takového události mohou dít. Zavádí nás nutně na místa nesmlouvavé říše kriminálníků. Tam, kde jsou ještě pravidla džungle brutality a pomsty…

V tomto snímku sledujeme jeden den v životě několika gangsterů, které dohromady najímá velký boss Joe na jednu celkem jednodušší prácičku loupežného přepadení. Kvůli bezpečnosti všech, ale i celé akce, se někteří členové této bandy neznají navzájem a všichni tak používají jména podle barev. Celý film je dále založen na vyprávění přeživších protagonistů, kterak akce z jejich pohledu vypadala, kde se zvrtla a jak se také vůbec k této práci dostali. Tarantino totiž hned na úvod filmu míchá časovou osou a tak nám je předkládáno úvodní seznámení a hned konec, pak střed, v němž se dozvídáme i dávnou minulost a to vše se míchá na pozadí, aniž by to nějak výrazně narušovalo dějovou posloupnost a vznikal pro někoho onen časový guláš. Skutečně, vše se pěkně šine v rytmu střelného prachu. A jelikož se jedná o Tarantina, nesmí být nouze o spoustu krve, zbraní, drsných mužů i psychopatických úchylek. Jak už to bývá v jeho filmech, je zde smrt zobrazována v kruté formě, která kontrastuje se skoro dojemným policejním odhodláním či v oné mužné gangsterské cti. Postavy se nám pomalu vybarvují a nikoliv pouze podle svých jmen a hned je jasné, že tento den, pro naši bandu gaunerů, není zrovna tím šťastným. Vše totiž nasvědčuje tomu, že akce je předem zmapována a stává se z ní pečlivě nastražená policejní past, ve které mají uvíznout všichni zločinci i se svým bossem. Co ovšem se bude muset všechno stát než budou zločinci polapeni nebo uniknou spravedlnosti, to se musíte přesvědčit na vlastní oči.

Celý film neoplývá nějak nákladnými scénami, většina filmu je založena na dialozích hlavních postav v opuštěné garáži. A jelikož se akce příliš nevyvede, naskýtá se nám pohled na zločince, kteří se rázem ocitají v mezní situaci, ve které se každý snaží vymyslet tu svou správnou možnost, jež mu zaručí jeho svobodu. Čekání na svého šéfa si zkracují různými hrami jako je mučení, rvaní, vzájemné vyhrožování, osočování, či míření na toho druhého zbraní. No, opět další normální zabijáci. Tarantino se samozřejmě nikdy nehodlal nějak zaměřovat na psychologii osob a nehrozí nám nějaké dlouhé líčení, zvažování, či pohrávaní si s otázkami pro každou osobu specifickými. Žádné filozofování o životě a smrti, o chybách, vlastní neschopnosti zvrátit děj či podobném, se ve filmu nevyskytuje, možná z jednoho důležitého faktu: kvůli rychlost filmu. Tarantinova jízda, kdy rád své filmy situuje do ujíždějícího korábu 70. let zde sice není, ale stejně jsme stále jakoby na rychlé cestě, která stále čím dál tím rychleji a víc uvrtává naši partičku do společné zkázy.

Již v tomto filmu se povedlo obsadit do hlavních rolí výborné herce. Můj oblíbený herec Tim Roth sice nepodal tak skvělý výkon jako například ve Lháři, ale zato chladnokrevný Michael Madsen či Steve Buscemi sehráli své role bravurně. Ovšem to by se dalo říci i o Harvey Keitelovi, jenž hraje toho pravého mafiána ze staré školy. Jako jediný přísně nedodržuje pravidla o mlčení o soukromých věcech. Sice tím ohrožuje svou bezpečnost, ale pro svého kriminálního parťáka je ochoten riskovat vlastní život. Jako obyčejně si roli ve filmu zahrál i samotný pan režisér. Stal se rovnou panem Hnědým, tedy jedním z banditů, ovšem bohužel také tím prvním, který zemřel rukou policistů. Tarantino rád hrává ve svých filmech nějaké vedlejší role, ovšem v tomto filmu hlavně pobavil coby scénárista se scénami, ve kterých hrál prim Steeve Buscemi. Ve scéně o spropitném či o přidělování barev ukázal, že i na maličkostech se dá stavět děj a dá se o nich mluvit dobu. Inu kriminálníci jsou také lidi, kteří mají své tužby a pan Růžový nechce být žádný gangster.

Popravdě si přiznejme, že Tarantino oplývá dosti ráznými scénami či zcela památnými dialogy, ovšem spoustu toho co předvádí v tomto filmu má už svou premiéru odbitou někde jinde, nebo se jedná o celkem klasické klišé. Tarantino má rád určité scény a pokud je znáte, rázem je odhalíte. Za vše mluví scény. kdy umírajícího kriminálníka jeho druh vláčí sebou a cestou stále omílá jak vše bude dobré a že nezemře a dokonce se ho zastává i proti přesile, i když je skoro jasné, že zemře. Dále třeba ona policejní odvaha, kterou nezlomí ani pan Blond. Vše je situováno do 70. let, byť doba samotná tomu nenasvědčuje. A není to jen hudba (místní stanice nám stále hraje hity z éteru a promlouvá v něm samotný Quentin), ale třeba i obleky či velká silná auta odkazují na slavné krimi 70. let.

Je to možná dáno i délkou filmu, která má jen něco přes hodinku a půl a za takovou chvilku se tolik zvratů a propletených osudů valí v takovém tempu, že si ani neuvědomíte, že už jste vše viděli, vše znáte a je konec. Rychlost a spád film zdobí, ovšem nedává naprosto žádnou možnost divákovi trochu o filmu popřemýšlet, utřídit si svůj názor na postavy a najít si nějaké své vysvětlení. Vše je prostě tak rychlé, že není čas něco promýšlet, ale jen se dívat na kaluže krve valící se z těl.

Quentin Tarantino a jeho předehra k Pulp Fiction.

INFO

Originální název - Reservoir Dogs, Žánr - Krimi/Drama/Thriller, Stopáž - 99 min, Rok premiéry - 1992

Režie - Quentin Tarantino, Scénář - Quentin Tarantino, Kamera - Andrzej Sekula, Hudba - Source music...

Hrají - Harvey Keitel, Tim Roth, Michael Madsen, Steve Buscemi, Chris Penn, Lawrence Tierney, Randy Brooks, Kirk Baltz, Quentin Tarantino a další...

Hodnocení = 70