Poslední dobou se mi pod ruku dostává podezřele mnoho herních, ale především také filmových soundtracků. Zcela nepochybně si takovou situaci užívám, poněvadž mám z čeho vybírat pro budoucí recenze a především; mám možnost poslouchat mně osobně blízkou hudbu a díky velkému počtu alb mám tedy na výběr. Onehdá, co dostal se mi pod kudlu (zaměňme ruku kudlou – kritik má být ostrý) soundtrack v Čechách k poměrně neznámému snímku Garden State, jsem nabyl přesvědčení, že mám poměrně všední album. To bylo ale jen letmé seznámení, brzké usuzování. Dnes vím, že bližší průzkum se vyplatil a Garden State mi nabídl, dalo by se říci, filmový zážitek. A jelikož se jedná o výběr, je docela pravděpodobné, že budeme hovořit o albu pestrém.

A ano; skutečně je tento soundtrack velmi pestrým, ale zároveň si zachovává určitou náladu, lépe řečeno charakter. Poněvadž jak z první, tak i poslední skladby poznáme, že album je situováno do melancholičtější noty, romantické, obyčejně životní a vřelé. Jest-li posluchač jednou zapochybuje, že se skladba nehodí do koncepce kompilace, je to hodně velké a odvážné číslo. Celek je totiž velmi úzce spojený pojivem jménem Garden State.

Ale již blíže k samotnému obsahu, pojďme si říci konkrétně, co jsou klady a co zápory, co album vyzdvihuje a co naopak nechává posluchače, trošku zmlsaného, chladným. Tak především začátek je velmi slibný. Coldplay nastupují se svým trumfem v podobě tklivé, ale zároveň rytmicky jasné a přímé skladby „Don´t panic“ (nepropadejte panice, prosím ;) - z možná nejlepšího alba této kapely: Parachuttes. Ale kdo by očekával hned vrchol a poté strmý pád, mýlil by se. Poněvadž po Coldplay (kteří mě svou nejnovější deskou X & Yúplně nepřesvědčili) přichází The Shins. A pokud toto americké uskupení neznáte a orientujete se, dle vašeho mínění, dobře ve světě pop/rock/indie hudby, běžte se klít. The Shins patří totiž ve svém žánru mezi to nejlepší, co můžete v dnešních světě podobných kapel nalézt. Jejich „Caring is creepy“, mírné retro s moderními prvky, super kytarou, perfektní kulisou s ozvěnou i hlasy, je stejně působivé jako jejich další skladba na albu – „New slang“. Právě bezchybní The Shins, Coldplay (kteří zůstali pouze s jednou skladbou – myslím že jako úvod sedí perfektně), klasicky melancholičtí, tentokráte s velmi geniálním zvukem Iron & Wine (jejichž podoba skladby „Such great heights“ je daleko lepší, než ta v podání The Postal Service – ke vší úctě k „pošťákům“), neotřelý britský Nick Drake doprovázený kytarou a klavírem, taktéž vydařený australský Colin Hay nebo tradiční navozovatelé příjemné nálady Simon & Garfunkel (mimochodem u mnoha z nich mne zaujaly i texty); to je to zcela nejlepší a nejlépe reprezentující desku. Ano, nalezneme další skladby, které rozhodně nejsou špatné (jmenovitě třeba od zručných Thievery Corporation), ovšem to nejlépe sedící k celému požitku, hudebnímu celku, je výčet skupin prvně jmenovaných. A když si to spočítáte, dostanete číslo 8 – tzn., že osm skladeb je navýsost dobrých a hlavně atmosférických. Jenomže máme celkem skladeb 13, takže vše přeci jen dokonalé nebude. Jak jsem řekl, výborně působí i Thievery Corporation – bohužel už tak nestrhnou. Jemná melancholie (jaké překvapení na tomto albu) „Blue Eyes“ od Cary Brothers dokáže věřím leckoho nadchnout, mně však připadala daleko všednější a méně novátorská. Snaživá, pohledná, s modrýma očima, prostě paráda – ale je to pořád ještě málo. I po Thievery Corporation další elektronika Frou Frou je příliš málo silná, natož pak i mírná křeč Remy Zero (třetí elektronika od Zero 7 však působí vyváženěji). Zkrátka i přes příjemný zvuk nelze vždy čekat nějaký jasný nadprůměr, výjimečnou skladbu. Zbytek, tedy 4 skladby, zapadá do spotřební šedi, která ale neztratila ještě svůj určitý vkus. Ale ruku na srdce: je štěstím, že na tak pestrém, písničkovém soundtracku se sešlo tolik dobrých skladeb. Takže naříkat nebudu.

Je to hodně o kytarách, elektrických ale i obyčejných. O množství velmi zajímavých hlasů (zde znovu figurují The Shins, ovšem ani třeba takový Colin Hay, citlivý Nick Drake nebo Iron & Wine nejsou pozadu, naopak – co se vokálové stránky skladeb, nedá se prakticky nic vytknout), o dalších nástrojích v čele s klavírem nebo trubkou. Je to také o americko/australském baladickém, smutnějším stylu, a o jeho střídání britskou, netuctovou, popovou, ale i až folkovou či rockovou charakteristikou a nápaditostí (často typická nezávislost). Všechny žánry se doplňují, každý přináší cosi jiného. A společně fungují náramně dobře. Jak Británie, tak i okolní svět reprezentovaný především USA či Austrálií (dokonáno elektronikou odevšad). Pak je jenom ke škodě, že přijde typická skladba k závěrečným titulkům obyčejného filmu, zde symbolizovaná zpěvačkou Bonnie Somerville. To je například zase jiná Amerika, daleko pro masy známější, ale také daleko horší…

Možná soundtrack k filmu Garden State není jako celek natolik inovativním, převratným. Rozhodně ne (zvláště vzhledem k tomu, že většina skladeb byla „odcizena“ z přímých alb skupin – samozřejmě s laskavým svolením). Ovšem rozhodně je silným, zdařilým a dlouhotrvajícím, což také nesmíme opomenout. Řada skladeb vám zůstane vryta v paměti velmi dlouho po poslechu. Řada skladeb je vyzrálých, dle současného trendu často i nezapadajících do klasických hudebních schémat stylů a žánrů, řada je naopak čistě průměrných. Nedá se však říci, že Garden State – OST obsahuje natolik prznící zlé částečky, které se snaží rozvrátit dobrý celek. Můžeme truchlit nad tím, že se nepodařilo dovést album k dokonalosti – ovšem můžeme být rádi, že jsme se dobře pobavili a řadu skladeb na další časy oblíbili. To je nejdůležitější, v tuto chvíli a situaci ano.

autor - Speedy Daniel

> seznam skladeb <

Koláž charakterově poměrně blízkých skladeb, ovšem jinak žánrová pestrost od nezávislého a kvalitního proudu až po méně stylovou elektroniku a ještě méně stylovou „masnou“ radiovou neohrabanost, která, pokud zaujme, tak velmi málo. Jinak je to oslazeno i nějakým sladkým úsměvem, výborně doplněno krémovou šlehačkou a mírně nahořklým kakaem. A to hlavní, vnitřek, má prostě tu správnou barvu. A chutná.

.

INFO

Rok vydání - 2004, Žánr - Různý

Label - Epic, Počet skladeb - 13, Délka - 52:39

Hodnocení = 80