Kdybychom chtěli udělat linii vývoje RTS, pravděpodobně by v ní figurovaly nejtučněji napsaná jména jako Dune 2, WarCraft 2, Age of Empires a WarCraft 3. Každá z těchto her byla svým způsobem revolucí nebo alespoň menším převratem. Po vydání Dune 2 se objevily v příštích hrách znaky kopírování, poté, co světlo světa spatřilo Age of Empires, začalo hned několik vývojářů pracovat na RTS, se kterými si budete moci projít celou historií lidstva a dnes se na nás řítí desítky třetích WarCraftů pod různými názvy. A Armies of Exigo je jedním z nich.

Když jsem poprvé spustila Armies of Exigo, napadlo mne, že tahle hra snad musela být vytvořena v editoru, který byl přikládán k WarCraft 3. Vše od příběhu až po interface připomíná už legendární kus od Blizzardů a abych tuto podobnost ještě více vypíchla, rozhodla jsem se několikrát citovat našeho šéfredaktora, který v devátém čísle recenzoval právě WarCraft 3.

„V úvodu jsem měl možná říci něco k příběhu, který sice není kdovíjak komplikovaný a náročný…“
Schválně jsem Speedyho přerušila v půlce věty, poněvadž pokračování (které mluví o tom, že příběh dokáže do hry vtáhnout) už recenzovanému Armies of Edito (AoE) neodpovídá. Děj skutečně není nikterak složitý, naopak by se dal označit za předvídatelný. V průběhu hry vás příběh téměř ničím nepřekvapí a už základní zápletka – „vtrhli do naší země, útočí na nás a my musíme posbírat všechny svoje síly k odporu“ smrdí zaběhnutými schématy, které však občas mohou fungovat, pokud se umí používat...

Jednou z předností WarCraftu 3 byly výborné in-game animace, které velice dynamicky posouvaly děj kupředu a navíc byl na ně pěkný pohled, stále v nich něco probíhalo a rozhovory měly hloubku a význam. V AoE hledíte na scénu a nevíte, co vás nudí více, zda statický obraz dvou stojících lidí nebo české titulky, které můžete číst, ale pokud se na to vykašlete, nic tragického vám neuteče. Po stránce příběhové se tedy AoE nemůže W3 ani zdaleka rovnat.

..........

„Kampaň je utvořena výborným a fungujícím způsobem a to tak, že nejprve hrajete s jednou rasou, po ukončení celé kampaně s rasou další, další a nakonec i s tou poslední.“
Ano, přesně tak, až na to, že podruhé už to tolik zajímavé není a také až na ten malý detail, že tentokrát si užijete pouze tři kampaně, které vás provedou celým příběhem. Nejprve se vžijete do role lidí zoufale bránicích své domovy, poté se transformujete v Barbary a Padlé (podobnost s Orky a Nemrtvými z W3 je čistě náhodná!). S každou rasou si projdete dvanáct nelehkých misí, ve kterých se budete ze všech sil snažit o vítězství právě toho svého národa. Pravdou je, že náplň jednotlivých misí není zase až tak špatná a dokonce na tomto poli poráží AoE většinu her svého druhu (ne však W3, který byl v tomto ohledu téměř geniální). Bohužel hra trpí syndromem: „Tohle je dobrý nápad, ale už jsem ho někde viděl.“ Na druhou stranu musíme zase vyzdvihnout veliký počet nepovinných úkolů, za jejichž splnění budete většinou odměněni, takže se investice času do nich rozhodně vyplatí, poněvadž vám mohou nejednou poskytnout potřebnou taktickou výhodu. A tady musím pochválit píli tvůrců, kteří se s něčím takovým jako subqesty vůbec zabývali, nehledě už vůbec na to, že občas si i u nich užijete docela dost legrace…

Co se týče odlišnosti jednotlivých ras, tak ta je znatelná. Kromě vzhledu budov se s rasou mění hlavně jednotky a tím pádem i způsob boje. Je sice pravda, že jednotky vypadají jako stádo sehnané ze světa WarCraft, Pána Prstenů a Might and Magic, ale to už mluvíme o něčem, co hře snad ani nemůžeme vyčítat. Důležité je, že barbaři se soustřeďují hlavně na brutální sílu v boji muže proti muži, Padlí na svojí magii a lidé jsou klasickou kombinací předcházejících ras. Právě to činí hru velice dobře hratelnou v multiplayeru. Jeho chytlavost sice není taková jako u W3, ale přesto je stále nadprůměrná a potěší.

„Umělá inteligence protivníka je velice slušná, navíc podtržená ještě agresivním stylem hraní, takže žádná procházka růžovou zahradou či sadem vás ani náhodou nečeká.“
Na umělou inteligenci si nemohu ani já stěžovat. Nepřátelé se rozhodně nechovají jako tupci. Naopak svoje útoky na vaší základu dobře organizují, útočí v logických skupinách a občas to vypadá, že i taktizují. Jen ústup jim dělá menší problémy. Občas se možná budete i divit, že počítač je tak vychytralý, že na vás poslal jednotky podzemními tunely, aby na vás mohly překvapivě zaútočit z týlu a vyhnout se vaší obrané linii. Podzemní chodby jsme sice viděli už v nejedné hře, ale tentokrát se jejich zařazení do hry opravdu povedlo. Jsou standardními součástmi map a mohou sloužit jako taktická výhoda i jako zdroj surovin. A kromě toho je to další věc, která dělá z AoE skvělou zábavu pro více hráčů.

..........

Samotné bitky jsou velice rychlé a dynamické. V AoE ale nenajdete žádného trénovatelného hrdinu, takže boj leží více na bedrech vašich řadových jednotek. Ve výsledku to vypadá tak, že bitvu můžete mnohem snadněji vyhrát taktikou, což znamená poctivě rozmýšlet s každou vytvořenou jednotku, při bitvě dávat řádný pozor a nepromeškat vhodnou příležitost. Dobře postavení střelci toho zde zvládnou mnohem více než kde jinde.

„Plně renderované animace jsou opravdu úchvatné!“
To ano, už intro vypadá skvěle, ale nezapře svůj inspirační zdroj. Ať jsou čtyři renderovaná videa sebekrásnější, Blizzardovské animace nepřekonávají a navíc jich je méně. Jak jsem řekla, kdyby bylo intro AoE zcela původní a neotřelé, dost možná by bylo tím nejlepším v žánru, ale snad každou scénu a každý efekt jsme někde viděli. Abych ale nebyla nespravedlivá, zajímavý moment smrti vojáka, který se zasažen šípem v myšlenkách vrací domů, jsem ještě neměla tu čest v takovém herním zpracování nikde zahlédnout.

Zbytek grafiky pak vypadá dobře, možná i velice dobře. Při slušném rozlišení je pohled kouzelný, i když na momentální elitu, kterou tvoří nejnovější Settleři, ještě něco ztrácí. Hudba je pak mírně nadprůměrná. Nic výjimečného, nic převratného.

„Pokud vám vyznívá recenze přívětivě, Warcaft 3 by vás mohl určitě potěšit.“
A zase pravda. Pokud se vám zdá recenze vcelku pochvalná, určitě sáhněte po WarCraftu. A pokud už jste měli tu čest, pak není důvod, proč nezkusit i Armies of Exigo. Sice je to v několika ohledech krok zpátky (a to i po těch letech), ale přeci jen něco nového hra nabízí a herní koncepce je i přes výše zmíněné trochu odlišná, takže za svoje peníze dostanete přesně to, co se dá očekávat. Ačkoli Armies of Exigo titul Warcraft 3 nepřekonává, je jeho alternativou, byť trochu slabší. Rozhodnutí je tedy na vás, avšak na trhu jsou i lepší RTS a není jich zrovna málo…

autor - Tok ra

Nikterak originální hra, která zaujme především multiplayerem a docela zajímavou hratelností, odvíjející se od využívání taktiky v bitvách.

.

INFO

Rok vydání - 2005, Žánr - RTS, Web

Výrobce - Black Hole Entertainment, Distributor - EA Czech, HW nároky - CPU 1,2 GHz, 512 MB RAM, 64 MB 3D karta

Hodnocení = 70