Mario Puzo měl vždy v rukávě několik es. Odlišných. Ty esa se týkala vždy témat, jaké poznal, chtěl znát, zajímaly ho či s nimi dokonce žil. A na následných knižních výsledcích to bylo hned znát. Dotkl-li se tématu italské mafie a jejího místa ve společnosti v poválečných Spojených státech, mělo to styl, glanc, osobitost a především: nutnou pravdu. Dotkl-li se poválečného Německa a jeho ještě nezhojených ran, mělo to autentičnost, váhu i své otázky. Nikdy se nebál se brousit do témat, která naháněly v lidské společnosti hrůzu, odkrýval své poznatky a přinášel i dosud nevídané pohledy. Zbytečně nevyvozoval ortely nad "zlou" společností a ihned neodsuzoval. Nebál se ukázat bohatou, s praktikami neúprosnými, vrstvu, zkorumpované politiky a policisty, stejně jako prosté chudinské obyvatelstvo s všedními starostmi a malým zázemím. Zkrátka uměl vždy podat příběhy na táce vhodné barvy i lesku. Ať už šlo o příběhy vlivných a mocných nebo jejich opaku. Sicilián je další z knih, která se dotýká všech vrstev, všech problémů i radostí. Ale máme tu jedno překvapení: odehrává se ve slunné Sicílii, konkrétně na severozápadě tohoto ostrova (nikoliv v Puzových rodných Spojených státech). Ano, tam kde voní citroníky a rostou háje olivovníků. Tam, kde se zrodila kdysi pravdivá legenda o banditovi jménem Turi Giulliano. Legenda o člověku, který poznal vše co mohl…

Začalo to nevinně. Onehdy v Montelepre, Turi Guilliano, společně se svým nejbližším přítelem Pisciottou, vydali se přilepšit si. Ale nebyla by to žádná zápletka, nebýt určitého konfliktu. A ten se opravdu dostavil. V noci, když vraceli se s oslem za svitu luny, náhle je překvapila policejní hlídka, snažící se ilegálním obchodům zabránit. Bohužel, jedna strana byla neoblomná, vyžadovala náklad (karabiniéři), druhá neústupná (Turi a Pisciotta). Do hry se navíc vložil i jakýsi procházivší, očividně sběhlý v ilegálním obchodu, očividně již dávno zapletený do pletek sicilské mafie. A jak to dopadlo? Špatně, tragicky. Vyšla střelba, jen pro kus sýra, vyšla střelba druhá "jen" pro pomstu. Turi je vážně raněn, silně krvácí, jeden z dvoučlenné hlídky karabiniérů mrtev s prostřelenou lebkou. Pisciotta se vydává s Turim přes rameno vyhledat pomoc, jen ať mu přítel nezemře…

A nebyl by to Mario Puzo, kdyby nám náhle nevyvstal strastiplný a velkolepě pojatý příběh o hrdinství, nezávislosti, rodinných hodnotách, mocných spárech mafie i politických machinací z Říma. Nebyl by to Mario Puzo, kdyby se postupně z prostého mladého chlapce nestala legenda celého ostrova, ba co; legenda jejíž zář přesahuje pomyslné hranice Sicílie a vrhá stíny až do Říma, kde si ve svých oblecích a drahých křeslech sedí zkorumpovaní politici, resp. lidé, neustále mezi sebou soupeřící a bojující. Je po druhé světové válce a přeci válka trvá. Jen co odešel Mussolini a s ním i fašismus, přichází nová hrozba v podobě komunismu. A tak se spřádá, dělá co může, aby žádní komunisté v Říme nevládli (takové kroky by byly potřeba i v našem "kraji"). A z Říma také nevládli ani celé Itálii, i s přilehlými dvěma ostrovy: Sardinií a naší milovanou Sicílií. Zatímco v dobách fašismu se mafie bořila a její síly postupně drastickými opatřeními slábly (řada Sicilanů našla své útočiště právě za mořem, za Velkou louží ve Státech), nyní je politicky stav vyhovující. Křesťanští demokraté nejsou tak odhodláni, jsou mnohem konzervativnější a řada z vrcholných představitelů strany má své jisté "pouto" s mafií (přátelé Přátel), operující především na Sicílii (resp. cosca "cosa nostra"). Ale co Turi? Neztratil se nám při všech těch politických hrozbách kamsi do ústraní, nebude zapomenut? Nikoliv. Turi prokáže svou odhodlanost a svůj boj neomezí jen na Řím, nýbrž i na blízkou mafii. A hlavní její představitel jednou chtě nechtě, přes všechny sympatie, které k Turimu chová, bude muset začít řešit otázku: Co s Turim a jeho stále se rozmáhající organizací?

..........

Severozápad Sicílie, kde se největší část knihy odehrává, je již patrný i v jiných dílech Maria Puza. Ale právě tady, ve městečku Montelepre, Mario Puzo objevil mauzoleum Sicilského bandity, který opravdu existoval (i se svým blízkým přítelem Pisciottou), byť příběh o něm není samozřejmě kopií minulosti. Ale své základy má. A stejně jako legenda o Rollandovi, tolikrát v knize zmiňovaná, i legenda o Turim odkrývá obrovské kouzlo a poselství. Mario Puzo pojal knihu velkolepě, možná více než jiná díla, je zde mnohem více zúčastněných příběhu, mnohem více utrpení a smrti, neboť události zasahují do velkého množství obyvatel. Především na Sicílii. Mario Puzo nám barví své sady, rozkvetlou romantiku, stejně jako krev po stráních a kopcích nehostinných pohoří. Najdeme zde vše, nač si oddaný spisovatelův obdivovatel může přát. To vše v Puzově osnově, velké gradaci a dokonce i na místech, kde jsme již jednou byli. A možná nejednou. A s osobami, které jsme už také potkali. Například i s Michealem Corleonem, vydávajícím se na žádost dona Croceho do Sicílie pro Turiho. Ne snad kvůli Turiho smrti, jako spíše kvůli vykoupení. Vykoupením pro Turiho, pro příběh celý, jsou Spojené státy. Turi jen čeká na příležitost a místo, to aby se setkal za mořem se svou půvabnou mladičkou manželkou a rodinou. Musí odjet, Sicílie začíná být příliš malou a nebezpečnou zemí. A teď záleží, jak moc ho budou bližní milovat, ctít, zda jeho poddaní budou i nadále plnit jeho rozkazy a budou mu věrni. A zda také nepadne do pasti, léčky, zda neochutná trpkou chuť zrady a nenávisti.

Rovnou říkám: Sicilián je zpočátku knihou předvídatelnou, to když tušíme čeho se má dosáhnout. Ovšem s přibývajícím časem se situace mění a Mario neodkrývá prvoplánově a nechává čtenáře v očekávání. I tak trochu mate. To ale vše k dobru, jen aby zůstal konec otevřený a čtenář nemohl nitky osudů rozplést. A je zážitkem Turiho cestu napříč štěstím, respektem i touhou moci sledovat.

"Tak zemře každý, kdo zradí Guiliana."

autor - Speedy Daniel

Mario Puzo se konečně plně uchýlil k Sicílii. Prozatím tomu tak nebylo, vždy Sicílii věnoval například jen část knihy. A je to jistě vítaná změna, navíc v kolejích dříve zaběhnutých, takže fanoušci tohoto spisovatele nemají proč váhat se čtením Siciliána. A i když je písmo Maria téměř stejné, Sicilián se přeci jen od ostatních Mariových knih něčím liší.

.

INFO

Originální název - The Sicilian, Rok 1. vydání - 1984

Autor - Mario Puzo, Překlad - Jan Šulc, Nakladatelství - Euromedia Group (2001)