Už mě to rozčiluje. Neustále všem pomáhám. Snažím se, co to jde, ale nikdy se nezavděčím. Mou prací jsou analýzy. Vyhodnocování dat. Jenže ne vždy je můj výsledek žádaný. Chtějí po mě ty nejlepší, nejvhodnější informace, ale copak za to já můžu, že ne vždy je skutečnost taková, jakou ji chtějí mít?

Neříkal už Komenský před 1500 lety, že fyzické tresty jsou zakázané? Já sice nejsem ve škole, ale to přece nevadí? Tohle je šikana na pracovišti! Nedávno se mi totiž stalo, že jsem měl opravdu obtížný úkol. Přistáli jsme na planetě Ertresion. Taková ubohoučká planetka, nic tam není, jenom písek a skály. Moji kolegové našli kdesi na jižní polokouli zdroje vody. Hodně hluboko, ale za to poměrně bohaté. Byla tam zřízena jakási základna a teď je z toho město. Vzhledem k tomu, že je to poměrně nehostinné místo, je planeta sídlem spíše různých pochybných existencí ze všech možných galaxií... No alle zpátky k věci. Tak tedy; my jsme se vydali na severní polokouli, protože zde byly zjištěny zvláštní jevy. A vskutku bylo to opravdu dosti zvláštní. Naměřená data nedávala smysl a dlouho mi trvalo než jsem z toho vyvodil nějaký závěr. Vytvořit rovnici, která by to popsala a vyhodnotit příčiny těchto jevů byl pro mě skutečně oříšek. Místo nějaké podpory jsem se ale setkal jenom s netrpělivostí a nevraživostí. Dokonce mne jeden ze spolupracovníků udeřil! A to je prosím proti všem dohodám! Faeranská dohoda z roku 2983 zakazuje jakékoliv formy otroctví a fyzického či psychického násilí na zaměstnancích! Ano! I to se dělo v některých méně rozvinutých galaktických společenstvech. A já dostal takovou ránu! Ještě teď ji cítím! Nicméně přišel jsem na to. Zjistil jsem, že planeta nebyla vždycky tak pustá. Byl zde život a to velmi pestrý. Avšak došlo zde k jisté katastrofě. Planeta byla asi před 4000 lety vychýlena ze své dráhy díky výbuchu jedné hvězdy. Od té doby se na planetě život nevyvíjel, ba naopak - spíše zanikal. Nějací tvorové přežili, ale ti nejsou významní. Významný jsem však já!

Moje teorie se potvrdila, ale nikdo se mi neomluvil, nikdo mi nepoblahopřál. Místo toho mě hodili do šrotu a nahradili mě novým trikordérem MX - A - 785/9A. Nejnovější a nerychlejší model, pche! A já teď ležím na běžícím pásu a složitě vyhodnocuji svou situaci. Vypadá to dost blbě. Pás jede rychlostí jeden kosmometr za kosmominutu, to znamená, že asi tak za tři kosmominuty bude po mně... Sbohem! Loučí se váš MI - 325/2C!

autor - Shea