CLICK 22

Když se řekne Nosferatu, i když by se toto slovo nemělo nadarmo vyslovovati, mnohým z nás, z lidských bytostí, se zavdá ihned slovo to pána Transylvánského, samotného hraběte a knížete temnoty, Drákuly. Čím jsou si tyto dvě ďábelské stvůry podobné, musí býti každému lidskému tvoru hned jisté. Sic je to obrovská touha po lidské krvi. Krvi, jenž je pánům temnot, lahodnou pochutinou, ale také životním elixírem. Poznejme dnes příběh pána z Karpat, kde ve svém hradu přebývá samotinký hrabě Orlock. Lidé okolo žijící, bojíc se jeho moci, neopouštějí své domovy nikdy po setmění. A když zvon na kostelní věži odbívá hodinu půlnoční, to pak žádná lidská duše, zdravého rozumu, nemůže býti spatřena venku. Tu onehdá se u nás v hostinci přihodila zajímavá událost. Jakýsi mladý cestovatel, přispěchal ve svém kočáře do místní krčmy, a tu že popije, pojí a ihned se vydá na cestu. Mladík, jménem Thomas Hutter, to byl jistě bojácný, ale neznal lesů našich, neznal jaké nebezpečenstvo může potkati každého, kdo opustí svůj bezpečný domov po setmění. I tu jsme ho jako jeden muž všichni varovali, ať z krčmy za tmy neojíždí, že mu poslouží přes noc pokoj čistý, za malý peníz, který má krčmář ve svém obydlí. I tu svolil, ale dodal, že pospíchá za samotným hrabětem Orlockem. To jméno nesmí býti takto lehkomyslně vyslovováno. Nikdo z nás se ho nezeptal, co že ho na hrad k hraběti táhne, takže prodej domu, který jel k nám zprostředkovati, nám zůstal v té době utajen. Ale bylo jasné, že onen mladý muž nezná všechny události, pověsti k hraběti se vztahující. Dále jsme se ho neptali, jen jsme viděli jak jeho kočár onehdá časně ráno ujíždí k hradu. Z vyprávění zdejšího kočího jen víme, že blízko k hradu se ani on se svým spřežením nepotácí, neboť cesta je nebezpečná a komu by se chtělo tak blízko k dosahu samotného hraběte. I tu nám všem pověděl jak onoho mladíka vysadil, poblíž hradu a ještě teď vidí ve větru vlát jeho kabátec, cestovní čapku nezbedně naraženou. Tehdá pomalu viděl jak se od něj onen mladík cestou k hradu vzdaloval. To bylo naposledy, co jsme ho my venkované viděli. Ovšem neblahé to skutečnosti byly náhle na titulcích novin a zvěsti o něm se k nám dostaly ještě od milosrdných sester, které se o něj později staraly.

Klasický horor o ještě klasičtějším tématu. Když se 3 roky po první prohrané světové válce rozhodl v Německu natočit expresionalistický režisér F. W. Murnau hororovou adaptaci na slavného hraběte Drákulu, byl vlastníky práv na onen slavný román odmítnut a musel tak všechny své postavy přejmenovat a děj filmu poupravit. Tímto nepovedeným maskováním se film málem ztratil v minulosti, jelikož spousta kopií byla kvůli porušení vlastnických práv zničena. Nosferatu a Drákula tedy nejsou stejnými osobami. A tento němý horor, ve kterém neuslyšíte kromě hrající hudby ani jeden pláč či vřískot, se i tak stal hororovou legendou. Při pozorování černobílého snímku a hlavně samotné postavy Nosferata, skvěle zahraného Maxem Schrekem, kterému ani lidé nevěřili, že by snad mohl být pouhým člověkem, se tolikrát neubráníte kultovním scénám, které vstoupily do obecného povědomí a jsou základem mnoha dalších hororů. Ať je to vstávání z rakve či různé stínohry. Některé nové horory nedokážou takovou stínohru prostě nabídnout, nevím zda je to použitým materiálem, ale onen dotek Orlockova stínu na srdci manželky Ellen zahrané Gretou Schröder, je nezapomenutelný. Jinak by každý šťoural mohl dodat, že film je prostě starý, ani se v něm nemluví, takže herci musí všechny pocity a dialogy líčit svou mimikou či pohyby. Leckdy to vypadá docela zábavně než hrůzostrašně. A jelikož se jednalo o film od tvůrců hlásících se k expresionismu, byly některé scény skutečně až dotažené do extrému. Aby to vše působilo ještě bizarněji a hrůzostrašněji. Šílenství a mor táhnoucí se Wisbourgem se měl skutečně promítat na plátna kin. Hudba je složena asi tak z 5 partitur a byla k filmu dodána až během následujících 8 let. Některé jsou možná vhodnější na kolotoč nebo jim prostě schází potřebná hororová hloubka. A to pořád musíme opomíjet kvalitu. Střih, kamera, obraz, zvuk - to vše nese stopy stáří, ale přeze všechno tento film JE kult. I tak se ale ve filmu objevily jisté efekty. Kameraman nejenže používal velice kontrastní záběry, ale ve scéně jízdy k hradu použil dokonce inverzi barev, takže dohromady to muselo tehdy vypadat skutečně upírsky. Jediným neduhem trpí hlavně noční scény, ve kterých je světlo, protože byly natočeny přes den a později už nebyly kolorovány, či se zachovali jen kopie nekolorované, černobílé. Střih je také velmi zajímavý a používá hned několik stylů přechodu scén. Tento film je výjimečný, je první a má něčím neuvěřitelnou atmosféru, možná je to právě oním němým podtextem. Vysmátého Thomase v jedné němé scéně střídají nevěřící a zděšené pohledy vesnických babek. A to vše bez jediného slova. Kolik nesmyslných dialogů je dneska narváno do filmů, a to nejenom hororových. Občas kdyby se odstranili výlevy některých herců a místo toho hrála jen hudba, pak by se ukázala skutečná kvalita filmu a schopnosti herce. Ovšem dnes platí jako ve všem: co nezahraješ, ukecáš. To se u tohoto filmu prostě stát nemohlo. Takže ať nám výkony herců připadají sebezábavnější, je v nich přeci jenom určité kouzlo a o samotném Maxu Schreckovi coby nenapodobitelném Nosferatu, se nelze zmiňovat vůbec. Filmová postava Knocka je ryze osobou naprosto šílenou a prostinký Thomas působí také velmi přirozeně a svým imbecilním vzezřením až tupě a naivně.

Tento film má možná obsah, který leckdo nezná, jelikož by si ho mohl rychle splést se životem Drákuly. Takže buď se na něj můžete podívat, aby jste věděli jak dopadají i jiní upíři či vampíři, třeba ze Slovenka a ne z Rumunska, anebo se na tento film podívejte jako na zlatou pokladnici hororové kinematografie. Nebudete zklamáni.

A na závěr trochu té perličky, či spíše řekněme kapky krve. A to trochu té historie o klanu upírů Nosferatu. Absimilard byl prvním upírem, který se spojil s prvotní matkou rodu upírů zvanou Matriarcha a od ní pocházejí všichni evropští Nosferati. Poté byli ale všichni z rodu potrestáni Kainem a znetvořeni. Rod Nosferatů byl vždy mezi upíry vyděděnec, nikde nevládli, většina se skrývala v Egyptě a později se ti odvážnější do 16. století pohybovali v Bulharsku, Německu a Severní Africe. Poté začali žít hlavně v podzemních stokách Říma. Naproti tomu Arábie jim byla vždy dosti nakloněná a celkem si zachovávali moc i v Severní Africe. Transylvánští upíři z klanu Tzimisc je na svém panství tolerovali a když se spustily boje mezi kmeny, Nosferati se přidali ke klanu Tzimicz na důraz jejich podpory. Nejznámějším Nosferatem se tehdy stal němec Josef von Bauen, jenž zastupoval kmen Nosferatu ve vnitřním kruhu Kamarily. V meziválečné době se dostali do nepříznivé situace mezi ostatními kmeny, jelikož se objevil film Nosferatu, který jasně porušoval upírská pravidla...

Schází verdikt (a bude scházet - cYBERF@Ce).

INFO

Originální název - Nosferatu, eine Symhonie des Grauens (Německo), Rok premiéry - 1922

Režie - Friedrich Wilhelm Murnau, Scénář - Henrik Galeen, Kamera - Fritz Arn Wagner, Hudba - Hans Erdmann

Hrají - Gustav von Wangenheim, Alexandr Granach, Max Schreck, Greta Schröder, Georg H. Schnell

Hodnocení = x