M∙j p°φb∞h je zasazen do doby nekoneΦnΘ vßlky mezi and∞ly a dΘmony. Zßm∞rn∞ ne°φkßm, ₧e se ten souboj odehrßvß mezi dobrem a zlem, proto₧e takovΘ rozpolo₧enφ sil tyto bytosti v∙bec neznajφ. Znajφ jen jinΘ druhy zla, ₧ivot a smrt. Zatφmco and∞lΘ preferujφ ₧ivot, dΘmoni ₧ivotem pohrdajφ a nejradÜi by se ho nav∞ky zbavili. To je prßv∞ ten rozdφl a d∙vod, proΦ spolu vßlΦφ. OvÜem vßlka nikdy neskonΦφ, ta p°etrvß. Dokud tu toti₧ budou nevyrovnanφ lidΘ, budou tu i tyto mocnosti. Jednß se o rovnovßhu, kterß ani jednΘ ze stran nedovolφ zvφt∞zit, p°esto se vßlΦφ. Mo₧nß se n∞kdo te∩ ptß proΦ, ale d∙vod je logick², stejn∞ jako otßzka. Nikdo toti₧ nevφ, co by se stalo, kdyby se p°estali brßnit, kdyby p°estali ·toΦit, kdyby vyhrßli. Mo₧nß by nastala nicota, nebo by, nedej Bo₧e, vÜechna moc nadpozemsk²ch bytostφ p°eÜla na lid a to ani and∞lΘ ani dΘmoni nikdy nedopustφ, jeliko₧ moc v lidsk²ch rukou je jeÜt∞ daleko nevyzpytateln∞jÜφ ne₧ v jak²chkoliv jin²ch. D∙vod, proΦ tomu tak je, je op∞t velice prost². Zatφmco ·Φel sil Nebe a Pekla je jasn² (p°esto₧e nenφ p°esn∞ nalinkovan²), ·Φel lidφ neznß nikdo, mo₧nß ₧ßdn² nemajφ. Jedno je vÜak jistΘ a je to takΘ d∙vod, proΦ n∞kte°φ lidΘ dostßvajφ bßjnou moc a dali by se naz²vat hrdiny. BojiÜt∞m je toti₧ Atlantida, pradßvn² a jedin² kontinent, kde vlßdnou lidΘ. Odtud vedou brßny k ob∞ma sfΘrßm a zde se uskuteΦnil nßÜ p°φb∞h.

Helzar, nßmezdnφ bojovnφk ze ZapomenutΘ rokle se zrovna potloukal bez prßce ve m∞st∞ Daah. Na po°ßdnou prßci u₧ nenarazil dva m∞sφce a tak jen pab∞rkoval z toho, co si uÜet°il a co schoval p°ed supφma hlavama podobn²ch vyvrhel∙, jako byl on sßm. P°esto si Helzar zachovßval jistou tvß°, kterß ho od nich odliÜovala. Asi to bylo jeho tajemn²m p∙vodem, proto₧e ze ZapomenutΘ rokle moc lidφ nep°ichßzelo a mßlokdo se tam odtud vrßtil. Popravd∞ toto mφsto ani rad∞ji nikdo nevyhledßval, vÜichni se mu obloukem vyh²bali, co₧ nebyl zas takov² problΘm, proto₧e toto mφsto bylo daleko od b∞₧nΘ civilizace a hem₧ilo se to jφm jen monstry a dΘmony, kte°φ byli vypuzeni ze svΘ reality.

V tomto obdobφ bylo okolo m∞sta Daahu plno lidφ. Samφ poutnφci a podobnφ lidΘ zde hledali spßsu ve chrßmu archand∞la Gabriela, kterΘho tento kraj uctφval. Nikdo si u₧ nepamatuje, kdy se s uctφvßnφm zaΦalo, ale legenda, kterß uctφvßnφ p°edchßzela, se uchovala dote∩, ale vyprßv∞t vßm jφ budu a₧ p°φÜt∞.

Helzarovi zaΦal dalÜφ den. U₧ mu dochßzely zßsoby pen∞z a nutn∞ pot°eboval prßci, bohu₧el nebyla na obzoru ₧ßdnß vßlka, tak₧e ho nebylo pot°eba. Helzar tak sed∞l ve stφnu a p°em²Ülel jako ka₧d² den, kdy z tohoto proklatΘho m∞sta vypadne, p°esto stßle doufal, ₧e se vyskytne p°φle₧itost a proto z∙stßval. V jednΘ ruce dr₧el svoji Üavli, kterß se u₧ podφvala do b°ich mnoha nestv∙rßm a lidem, a se druhou se Ükrßbal po tvß°i. A najednou se ozvala rßna a °ev. Gabrielov²m chrßmem prolΘtla jakßsi zvlßÜtnφ sφla a zniΦila jeho mohutnou v∞₧. Nebe se zatßhlo temn²mi mraky a to bylo jeÜt∞ p°ed chvilkou Φist∞ modrΘ. LidΘ °vali a utφkali. Zavlßdla Üφlenß panika. Jen Helzar si v klidu stoupnul a Φekal a₧ kolem n∞j prob∞hne skupinka strß₧c∙, kter²m Ülo beztak jen o to, aby se jim nic nestalo. Ozvala se dalÜφ ohluÜujφcφ rßna doprovßzenß jak²msi pφskotem. Spousta lidφ si p°i ·t∞ku zacpßvala uÜi. To u₧ Helzar b∞₧el sm∞rem k bortφcφmu se chrßmu. Nßm∞stφ p°ed siln∞ poÜkozenou stavbou u₧ zelo prßzdnotou, nebylo slyÜet ₧ßdn² hlas a p°esto to v chrßmu dun∞lo. Jeho mohutnou stavbou ot°ßsaly podivnΘ rßny, kterΘ vÜak vychßzely zevnit°. Helzar nevßhal, tasil Üavli, poklepal svou ko₧enou zbroj a polφbil sv∙j °etφzek. Ne₧ veÜel do chrßmu, uslyÜel kolem sebe zvlßÜtnφ Üepot.

ProlΘtlo kolem n∞j n∞kolik menÜφch sutin, to jak se chrßm op∞t ot°ßsl. Helzar zatlaΦil na t∞₧kß vrata a pomalu je otevφral. Hluk ustal. Kdy₧ veÜel, a¥ se dφval, kam se dφval, vid∞l jen rozbitΘ lavice a vÜechnu v²zdobu. P°i pohledu nahoru si mohl prohlΘdnout temnou oblohu, proto₧e v∞₧ byla zniΦenß. U₧ u₧ se otßΦel k cest∞ zp∞t, kdy₧ se najednou otev°ela zem, ze kterΘ vystoupal obrovsk² ohniv² sloup a₧ k nebi. Ta rßna Helzara odmrÜtila na vrata, kterΘ se pod tou tφhou zav°eli. Kdy₧ se vzpamatoval, uvid∞l n∞co, co by mu nev∞°il ₧ßdn² ₧iv² Φlov∞k. Uvid∞l dv∞ postavy o n∞co v∞tÜφ ne₧ Φlov∞k, ovÜem u₧ na pohled daleko jinΘ. Ta jedna byl and∞l, m∞l mohutnß k°φdla, kterß jakoby ho°ela zvlßÜtnφ silou a zlatou zbroj, na hlav∞ p°ilbici osßzenou diamanty, ze kterΘ se linuly dlouhΘ st°φbrnΘ vlasy. V ruce t°φmal obrovsk² leskl² meΦ se zlatou rukojetφ, Φepel ₧hnula bφl²m sv∞tlem. Druhß postava nebyl and∞l, na pohled to byl prav² opak. Jeho zbroj p°ipomφnala roz₧haven² kov. Z jeho rohatΘ ΦernΘ helmy byl jasn∞ vid∞t ohe≥. Ze zbroje mu Φouhal jeÜt∞rΦφ ocas. M∞l takΘ k°φdla, ale daleko menÜφ a jakoby spßlenß. Zbra≥, kterou se nap°ahoval, bylo mohutnΘ kladivo. Nezß°ilo a nesvφtilo. Zbran∞ se srazily a Helzarovi ob∞ postavy zmizely, jako by se jednalo o p°elud. Chrßmem zadun∞lo, Helzar skoΦil po svΘ Üavli a postavil se na nohy. Ohniv² sloup u₧ ztrßcel na intenzit∞. Pomalu mizel, Helzar v∞d∞l, ₧e a¥ to dopadne jakkoliv, odejde do p°φstavu Sal Etib, kde se nechß naverbovat na lo∩, jen, aby se zbavil u₧ te∩ jasn²ch noΦnφch m∙r. Op∞t uvid∞l zßpasφcφ dvojici, tentokrßt p°esn∞ v mizejφcφm ohnivΘm sloupu. And∞l dr₧el dΘmona pod krkem, kladivo le₧elo na zemi. Jen jedna rßna staΦila, ale to by dΘmon nesm∞l mφt ocas. Podrazil and∞lovi nohy a skoΦil do propasti, and∞l hned za nφm. Sloup zmizel, zah°m∞lo se, do propasti uhodil obrovsk² blesk. Rßna donutila Helzara padnout na kolena, ten te∩ jen nehnut∞ kleΦel a Φekal na nejhorÜφ.

To co se p°ed nφm rozzß°ilo vÜak nebylo, nebo si to alespo≥ myslel, to nejhorÜφ. Byla to and∞lskß tvß°. Äena ve zvlßÜtnφ pr∙hlednΘ zbroji, s Φelenkou zapletenou ve st°φbrn²ch Üatech. M∞la ·pln∞ bφlΘ a₧ svφtφcφ oΦi a jejφ Θterickß k°φdla za nφ elegantn∞ vlßla. Byla to Apocalyptica, bßjn² and∞l nad∞je, kterß se obΦas ukßzala vyvolen²m, aby jim p°edala ·kol, kter² nemohli odmφtnout. Z vyvolen²ch se stßvali hrdinovΘ, jak temnφ, tak kladnφ, jeliko₧ and∞l u₧ dßl neurΦoval jejich osud. "Helzare," promluvila nelidsk²m hlasem. "proto₧e jsi vid∞l, co si vid∞t nem∞l a p°e₧il si, dßvßm ti dar. P°ed tvß kolena poklßdßm meΦ dßvn²ch v∞k∙, kter² ti pom∙₧e na cestßch peklem, kam te∩ p∙jdeÜ. Jen ty dokß₧eÜ nastolit zp∞t rovnovßhu. Nezklam sv∞tlo Zapomn∞l² princi." Helzar zvedl ze zem∞ meΦ, kter² aΦ vypadal mohutn², byl velice lehk², tΘm∞° jako jeho Üavle, kterß byla rozt°φÜt∞nß na t°i Φßsti, kdy₧ na nφ spadl obrovsk² kamenn² kvßdr. "Te∩ b∞₧ m∙j princi a u₧ nikdy nestrßdej." dopov∞d∞l and∞l a zmizel v dalÜφm zßblesku. Helzar se chytil za p°φv∞Üek, oprßÜil si svou zbroj a meΦ pevn∞ stiskl v ruce. Projela jim zvlßÜtnφ sφla a na ruce se mu objevily podivnΘ znaky. Te∩ vlßdl silou, kterß mu umo₧nφ jφt do pekla, ze kterΘho se mo₧nß nevrßtφ...

Na nic neΦekal a skoΦil do dφry, kterß vznikla po ohnivΘm sloupu. Pßd to byl velice zvlßÜtnφ, nebo¥ necφtil ten nep°φjemn² pocit v ₧aludku, vlastn∞ nem∞l pocit, ₧e padß, ale ₧e se vznßÜφ. Pak nastalo ticho a tma. Ucφtil ude°it blesk a najednou se objevil na rudΘm poli. Kolem sebe nevid∞l nic jinΘho ne₧ smrt, krev a vnit°nosti. ProÜla tu vßlka, dost krvavß vßlka. Chvφli se brodil tou krvavou lßznφ, a₧ uvid∞l n∞co jako les, ale nebyl to les, jak² znßme, ale n∞co jinΘho. I p°esto, ₧e byl Helzar opravdu tvrdΘ povahy, rad∞ji se nedφval na co Ülape. Nohy se mu obΦas zamotaly do st°ev, proÜlßpl nespoΦet lebek, ne₧ dosßhl kraje lesa. Les, kter² tvo°ily mrtvΘ stromy se zdßl mrtv² jako pole za nφm, ovÜem zdßnφ klame a sm∞rem co se dφval na n∞j takΘ n∞co zφralo...

Vstoupil do lesa se zvlßÜtnφ pocitem, ₧e se dlouho nic ned∞je. Ud∞lal pßr krok∙ a uslyÜel tich² sykot. P°ipravil si meΦ, chytl ho obouruΦ a napnul svaly, byl p°ipraven na p°φpadn² ·tok, kter² p°iÜel zßhy. Za·toΦila na n∞j jakßsi poloviditelnß medv∞dovi vzdßlen∞ podobnß p°φÜera se dv∞ma tlamami a hadφma rukama, zakonΦen²mi ostr²mi bodßky. Ukrutn∞ °vala a mφ°ila si to p°φmo k Helzarovi. Za nφ se objevily dalÜφ dv∞. Helzar nevßhal ani chvilku a otoΦil se na ·t∞k, ale i za nφm u₧ byly dv∞ potvory, nezb²valo mu, ne₧ bojovat. Prvnφ z p°φÜer m∞la oproti ostatnφm nßskok a za·toΦila. Chapadlem se ohnala po Helzarov∞ hlav∞, ten se stihl skrΦit a ud∞lat kotoul, op°el se o jeden ze strom∙ a sekl po chapadlu. Netrefil, zßhy ho Φekala dalÜφ rßna, ale ta se rozp∙lila o meΦ, kter²m si kryl obliΦej. Chapadlo spadlo na zem v obrovskΘm °evu tΘ pekelnΘ zr∙dy. DalÜφ z p°φÜer za·toΦila skokem, Helzarovi staΦila p∙l obrßtka, aby se vyhnul dalÜφmu chapadlu a jeÜt∞ usek bestii nohy. Ta padla a pa°ßtem se zasekla o strom. Helzar neΦekal, a₧ se p°φÜera vymanφ a usekl jφ hlavu. Jen jak se ohnal, ozvala se rßna a z meΦe vytryskla bφlß energie, a rozlehla se jako vßlec vÜemi stranami, zr∙dy, kter²ch se dotkla namφst∞ ztuhly ve st°φbrnΘ sochy. Toho Helzar vyu₧il k jejich rychlΘ eliminaci. Prakticky mu staΦilo do jakΘkoliv z nφ kopnout, aby se rozpadla na prach. OvÜem, jednu ze zabijßck²ch zr∙d nechal meΦ na pokoji. KrΦila se te∩ v korun∞ jednoho ze strom∙ a Φekala na vhodnou p°φle₧itost. Helzar se prßv∞ blφ₧il k poslednφ soÜe, kdy₧ za·toΦila. Bestie ho ovinula sv²mi chapadly, jejich₧ konce se chystaly zabodnout do Helzarovy hlavy. Jen₧e se projevila jinß sφla jeho meΦe. Helzarem projela sφla jako blesk a spßlila p°φÜeru, kterß ho objφmala slizk²mi chapadly, na uhel, ani₧ by mu n∞jak ublφ₧ila.

Helzar oklepal zbytky popela ze svΘ zbroje a rukou p°ejel po Φepeli meΦe. M∞l pocit, jako by pulzovala, stejn∞ jako krev v jeho ₧ilßch. Na to vÜak nem∞l Φas, v∞d∞l, ₧e ho Φekß nelehk² ·kol, bude muset n∞koho zabφt. Ve svΘm ₧ivot∞ u₧ zabil spoustu lidφ a v ZapomenutΘ rokli i n∞kolik p°φÜer, kterΘ byly podle jeho mφn∞nφ mnohem horÜφ, ne₧ stv∙ry, kterΘ zabil prßv∞ te∩. Mo₧nß si to °φkal i kv∙li and∞lskΘmu meΦi, kter² stßle t°φmal ve sv²ch rukou. OvÜem, abych se vrßtil k jeho ·kolu. On nem∞l ani potuchy, co ho Φekß, ale jak znßm Apokalyptiku, bud to n∞co neobvyklΘho...

Bojovnφk te∩ nem∞l nßladu na n∞jakΘ vyΦkßvßnφ a prochßzel les, u₧ dlouhou dobu nenarazil na ₧ßdnou p°φÜeru a mo₧nß to bylo zp∙sobeno prßv∞ jeho meΦem, kterΘho se bßly a rad∞ji neriskovaly. Nakonec Helzar vylezl z lesa a p°ed nφm se tyΦila obrovskß v∞₧, na jejφ₧ vrchol nedohlΘdl. ZvlßÜtnφ, ₧e nebyla vid∞t u₧ z lesa nebo z rud²ch plßnφ, kde se objevil, hned jak skoΦil do dφry. To bylo ono, jeho cφl. Z lesa vedla dlß₧d∞nß cesta, co₧ bylo dost zvlßÜtnφ na peklo, ale rozhodn∞ si jφ zvolil rad∞ji, ne₧ chodit po lßv∞ vÜude kolem. Vydal se tedy tudy.

Cesta to byla a₧ p°φliÜ snadnß, proto si Helzar dßval o to v∞tÜφ pozor, necht∞l by se nechat p°ekvapit a takΘ se to nestalo. Z lßvy podΘl kamennΘho mostu, na kterΘm prßv∞ byl, vyskoΦili t°i ohnivφ mu₧φΦci a hned po n∞m hodili ohnivΘ koule. VÜem se vyhnul a rozeb∞hl se s °evem proti ho°φcφm ∩ßblφk∙m. Ty stßle hßzejφc ohnivΘ koule, kter²m se bojovnφk bez problΘm∙ vyh²bal, bezstarostn∞ stßli na sv²ch mφstech. A Helzar b∞₧el a ¥al. Jeho Φepel usekla dv∞ hlavy, jednu vÜak minula, jeliko₧ nebyla zas tak velkß. Vyhnul se poslednφ ohnivΘ kouli a napφchl poslednφho a ladn²m pohybem ho rozsekl vedvφ.

Najednou se ozvala rßna, podobnß tΘ, co slyÜel v Daahu. Do lßvy zaΦaly z v nebe padat kusy kamenn²ch kvßdr∙. Pak chvilku ticho a najednou byl slyÜet ohluÜujφcφ pφskot. Za kvßdry se z nebe snßÜely mrtvΘ harpie. Mohlo jich b²t snad sto, ale mo₧nß i dv∞ sta, jak prÜely nebem. Za Harpiemi padal dΘmon z kostela, ale mßchnutφm sv²ch zvlßÜtnφch spßlen²ch k°φdel jen tak tak udr₧el rovnovßhu a dopadl p°φmo p°ed Helzara. Byla to d∞snß rßna a Helzar m∞l co d∞lat, aby se udr₧el na nohou, avÜak ustßl to. Stßl nehnut∞, proto₧e se nezmohl a neopovß₧il pohnout. DΘmon, byl to ten, kterΘho vid∞l ve chrßmu, toti₧ nebyl jen o n∞co mßlo v∞tÜφ ne₧ Φlov∞k, byl daleko vyÜÜφ, m∞l kolem p∞ti metr∙. Te∩ le₧el p°ed Helzarem a zt∞₧ka oddychoval. Helzara nenapadlo nic jinΘho, ne₧ se po°ßdn∞ nap°ßhnout a rozp∙lit obrovskou dΘmonovu hlavu, jen₧e se stala jeÜt∞ jedna v∞c. Z rudΘho nebe zasviÜt∞l meΦ a zabodl se dΘmonovi p°φmo do b°icha, za nφm nßsledoval and∞l. Let∞l st°emhlav, narazil do dΘmona a meΦ se zabodl daleko hloub∞ji do mostu. K°φdlem srazil Helzara na sam² krajφΦek mostu. Ten byl ot°esen, ale stßle vnφmal, cφtil, jak s nφm projela velice divnß sφla a upustil meΦ do lßvy, byl te∩ bezbrann². And∞l Üel nynφ k n∞mu. DΘmon byl mrtev a and∞l Φekal a₧ Helzar vstane. Pak ho and∞l chytl do ruky a n∞kam s nφm let∞l.

Prorazil s nφm rudou bariΘru nad zvlßÜtnφmi krvav²mi mraky. Let∞l s nφm temnou sfΘrou nicoty a₧ ho uvφtala Atlantida. Helzar cφtil, jak to v n∞m v°e, jak se jeho duÜe pere o ₧ivot. A and∞l let∞l dßl, prolΘtl mraky a pronesl n∞jakΘ zaklφnadlo. Nßhle se prudce postavil na zem. Tu tvo°ili mramorovΘ desky. Byl ve zvlßÜtnφm bφlΘm chrßmu, gigantickΘ stavb∞. And∞l polo₧il Helzara na oltß° a pravil: "S₧φrß t∞ duch dΘmona, musφÜ zem°φt. MusφÜ zem°φt, abys mohl ₧φt." Pronesl dalÜφ zaklφnadllo a Helzar u₧ tak vyΦerpan² zahlΘdl Apocalypticu, jak si klekß vedle and∞la. "A p°eci si splnil sv∙j ·kol, te∩ t∞ Φekß nejhorÜφ. Äφt." Sotva to pronesla, and∞l ho probodl sv²m Θterick²m meΦem a Helzar se probudil. Jednou rukou svφral svou Üavli a druhou se drbal na tvß°i. Ozvala se rßna a °ev, Helzar ani chvilku nevßhal a b∞₧el s ostatnφmi pryΦ z m∞sta...

autor - J.A. Frost