Vzpomínač: Pláči, je mi smutno. Je to už tak dávno. Už tak dávno.

"A zvedl bezvládné lidské tělo a vložil do něj život. Tělo se otřáslo.

A ožilo.

Byl zrozen další voják."

Velitel: A všichni půjdou bojovat!

Vzpomínač: A zemřou. Zemřou?

"Je jedno kým byl člověk předtím. Všichni ale měli něco společného - nebyli nic.

Vložíme jim do ruky zbraně, oblečeme uniformu.

Budou bojovat za naše cíle.

A ti lepší přežijí."

Voják: Začala válka. Už další, která už? Ne, nevzpomínám si, zapomněl jsem. Ale i tehdy jsem plakal. Již tehdy jsem věděl, že pokud nebudu zabíjet já, zabíjí oni mě. Nenáviděl jsem tu myšlenku! Jako by mě svazovala a říkala mi co mám dělat. Myslel jsem, že z toho zešílím, ale na to nebyl čas. Vyrazili jsme. Každý se svou výstrojí, svojí puškou. Ano, třetí světová válka byla tady a v jistém smyslu to bylo vzrušující. Nebo se nám to alespoň snažili namluvit, nejspíš kvůli morálce.

Velitel: My tu válku vyhrajeme, vítězství bude naše!

Voják: A všichni jen řvali nějaké kraviny jako že určitě, jen a jen my.

Ale teď vidím, že to byly jen bezvýznamný kecy.

Teď vidím své tělo ležet v blátě. Támhle je má ruka, stále třímá mou zbraň, jen mé tělo už netřímá mou paži. A má hlava! Bolí mě hlava. Má hlava leží u kamene a oči upírá k opuštěnému torzu lidského těla. Je to mé tělo. Bylo.

Rychle jsme skončili. Jen něco přeletělo a všechno začalo hořet. A ten plamen nebyl rudý nebo zlatý. Ten plamen byl temný. Byl to trest, vím to. Až nyní.

A tak rychle skončila i válka. Nikdo se ale nevrátil domů. Domovy zůstaly v tichu opuštěné při západu slunce, města byla prázdná. Zbytek lidí prchal před zkázou do úkrytů.

"Ale bylo již pozdě. Plamen rostl a trest potkal každého. Každý byl odsouzen."

Voják: Vlastně jsem rád za to jak jsem zemřel. Bylo to rychlé, moc si nepamatuji...

Vzpomínač: ... ale ten pohled jaký nyní mám já. Dovolíš?

Voják: Jistě.

Vzpomínač: Ten pohled je hrůzný! Tak hrůzný. Obrovitá temná ohnivá stěna se řítí směrem přímo ke mně. Již nebude co vzpomínat, není proč utíkat. Byl jsem voják a padl jsem, jako každý jiný člověk, jako každý jiný voják.

Dotatek (MCZ): Jsem rád, že jsi tu se mnou čtenáři. Nyní jsem dovršil trilogii, zavírám Mé oči.

autor - MCZ