Cesta za m∞sto zabrala jen zlomek Φasu, zlomek z celΘ tΘ krvavΘ noci. Zrada, to slovo jsem m∞l na jazyku, nikoliv vÜak v souvislosti s nφ, ale s ostatnφmi. Pravd∞podobn∞ byla jedinß, kterΘ jsem mohl d∙v∞°ovat. A te∩ le₧ela v zadu v mΘm aut∞, omrßΦenß. Byla nßdhernß, ani netuÜila, jakΘ p°ekvapenφ ji Φekß a₧ se probere. UrΦit∞ bude spokojenß, po niΦem vφc jsem netou₧il. Chvilku p°ed stanoviÜt∞m, za jednou vesniΦkou hned za m∞stem se zaΦali probφrat, nejd°φve on, ochromen. Trochu m₧oural oΦima, nevÜφmal jsem si ho a on evidentn∞ netuÜil, kterß bije. Pravd∞podobn∞ si °φkal proΦ jeÜt∞ ₧ije, mo₧nß se mu ulevilo. Zastavil jsem a vystoupil z vozu, obloha byla nßdhernß - spousta hv∞zd, m∞sφc. Cφtil jsem se zvlßÜtn∞, ta sφla co m∞ p°epadla v souboji, ta se neoz²vala, mo₧nß ji vyvolal vztek. Rozhodn∞ jsem to vÜak neovlßdal zcela cφlen∞. Chvilku jsem p°em²Ülel a pak otev°el tomu lovci. Vyhodil jsem ho na zem, on si klekl a prosil, prosil o smilovßnφ. Chudßk, asi si nevÜiml spolujezdkyn∞. "Nic ti neud∞lßm, neboj." uklidnil jsem ho. Rßzem se otev°eli druhΘ dve°e automobilu, byla tam. Stßla a hled∞la na m∞sφc. Kdy₧ ji spat°il, zmocnila se ho panika, nev∞d∞l co. ZaΦal utφkat. Jen co si ho vÜimla, dala se do prom∞ny. Nejd°φve se jφ protßhla Φelist, pak nabφrala na svalovΘ hmot∞, narostla jφ srst. Je zajφmavΘ, ₧e i tak se mi zdßla sv²m zp∙sobem p∙vabnß. Se vÜφ mrÜtnostφ se rozeb∞hla za sv²m cφlem. Bylo vtipnΘ sledovat toho mrzßka, jak se marn∞ sna₧φ p°e₧φt. P°ipomφnalo to lov, dravec si hrßl se svou ob∞tφ, krmil se jejφm strachem a₧ nakonec ude°il. Zaryla mu drßpy do zad a nadzvedla, d∞lala to na m∙j vkus a₧ moc jemn∞, ale jejφ zp∙sob vychutnßvßnφ se mi lφbil. Lovec kopal nohama a to jeÜt∞ netuÜil, co ho Φekß. Odhodila ho p∞t metr∙ daleko a Φekala a₧ si alespo≥ klekne. A on si klekl a z poslednφch sil, kterΘ ho d∞lily od deliria, zaΦal prosit o odpuÜt∞nφ. Dφvala se na n∞j skoro a₧ soucitn∞, ale samoz°ejm∞ si jen tak hrßla. Rozdrßpla mu obliΦej a na jejφch drßpech uvφzlo krom∞ kusu nosu takΘ jedno oko, hornφ ret a spousta masa. Lovec dopadl moc Üpatn∞, u₧ bych ho ani nepoznal, ale stßle ₧il. "Mßm s nφm n∞jakΘ ·Φty" zaÜeptala mi do ucha, u₧ ve svΘ normßlnφ podob∞, kdy₧ ho nesla do kufru auta. UÜklφbl jsem se na nφ a podφval se na m∞sφc. "Jak krßsn² ·pln∞k..." pomyslel jsem si. " Tak u₧ ho tam slo₧, nemßm Φas, za chvφli bude svφtat." "U₧ to skoro bude." Podφvala se na m∞, celß od krve, usmßla se a obeÜla auto. P°istoupila ke mn∞ a dlouze m∞ polφbila. "Dnes mi neuteΦeÜ, dnes ne." Najednou jsem zaΦal ztrßcet v∞domφ. Podφvala se mi na pa₧i. "V₧dy¥ si zran∞n²!" à nechßpal jsem, nic jsem necφtil, ₧ßdnou bolest. Pohled m∞ vÜak p°esv∞dΦil, ₧e nel₧e. Bylo to p°esn∞ tam, kam m∞ trefil meΦ. Mφsto toho, aby to bylo zacelenΘ, hnisalo to. V∙bec jsem netuÜil, co se d∞je. Sundala mi kabßt a utrhla kus koÜile, aby obvßzala rßnu. "Sedni si dozadu, je to asi jed, tak sebou moc neh²bej." °ekla a sedla za volant. Ta cesta mi p°iÜla jako v∞Φnost. Nevφm jak dlouho jsme mohli jet, mo₧nß p∙l hodiny, ale klidn∞ i vφc. Celou tu dobu m∞ pozorovala p°es zp∞tnΘ zrcßtko. Ten jejφ ustaran² v²raz, bylo mi jasnΘ, ₧e to nenφ nic dobrΘho. NejhorÜφ na tom vÜem bylo, ₧e jsem krom∞ m₧itk∙ p°ed oΦima necφtil ₧ßdnΘ ·Φinky. "Vydr₧, u₧ tam tΘm∞° jsme, jeÜt∞ chvilinku lßsko..." zaÜeptala, myslφm, ₧e plakala. Auto zastavilo, vystoupila a otev°ela mi dve°e. Nemohl jsem vystoupit, nemohl jsem se v∙bec hnout. Sna₧ila se m∞ zvednout, neda°ilo se, tak m∞ nakonec z auta vytßhla trochu neÜetrn∞ a tßhla m∞ do n∞jakΘho domu.

Kdy₧ jsem se probral, kleΦela nade mnou a plakala. N∞kolik slz mi dopadlo na obna₧enΘ t∞lo, ka₧dß ta kapka mi dodßvala sφlu. Dφval jsem na ni, ale niΦeho si nevÜimla. Natßhl jsem ruku a pohladil ji po vlasech. "Budu s tebou po°ßd." °ekl jsem vyΦerpan²m hlasem, kter² nebyl skoro slyÜet. OtoΦila se, slzy ji tekly po obliΦeji a ·sm∞v se jφ t°pytil na tvß°i. "U₧ jsem nedoufala, byl jsi mimo dva dny, tohle u₧ mi nikdy ned∞lej." Objala m∞, jß ji jednou rukou. S tou druhou jsem sotva h²bal a ka₧d² pohyb m∞ Üφlen∞ bolel. "Co to bylo za jed, co to se mnou bylo, nic jsem necφtil?" zeptal jsem se. "Nevφm, ale nic p∞kn²ho. V₧dy¥ u₧ jsem t∞ mßlem poh°bφvala a ta rßna! Kdy₧ si omdlel, tak ten obvaz z tvΘho rukßvu zΦernal a rozpadl se. Zbyl z n∞j jenom prach. Kolem tΘ rßny ti pulzovala krev. Ruka ti zaΦala tmavnout, Φernala stejn∞ jako ten Üßtek. RozÜφ°ilo se to a₧ ke krku, kdy₧ to nßhle p°estalo. ZaΦalo ustupovat, a₧ se ta temnota vrßtila k rßn∞. TvΘ t∞lo s tφm bojovalo, v tom mφst∞ ti ₧φly pulzovaly a najednou to p°estalo. Z ·st a oΦφ ti tekla krev, myslela jsem na nejhorÜφ. ╪φzla jsem se a dala ti k ·st∙m pφt mou krev, ale nic nezabralo. Neh²bal ses, po rßn∞ zbyla jizva. Normßln∞ by se ti to m∞lo zahojit a ono nic. Ten jed byla asi krev mrtvΘho, vzdala jsem to a plakalaà" "No a jß ₧iju, ale pot°ebuji pφt, nutn∞..." °ekl jsem. Vstala, rychle n∞kam zab∞hla a hned se vrßtila. V ruce dr₧ela velkou sklenici plnou krve. Nevßhal jsem a pil pln²mi douÜky, ale m∞l jsem co d∞lat, horÜφ krev jsem nikdy nem∞l, ale mlΦel jsem, byl jsem za to rßd. Postavilo m∞ to na nohy. Tedy stßle jsem le₧el, ale cφtil jsem se daleko lΘpe. "OdpoΦφvej °ekla, musφm n∞co za°φdit. Te∩ je venku sv∞tlo, tohle je jedinß mφstnost, kam se nedostane, tak nikam necho∩." Hned co to do°ekla, op∞t odeÜla. SlyÜel jsem zabouchnutφ dve°φ, motor a ₧havφcφ se pneumatiky; jak Ülßpla na plyn a n∞kam odjela. ╚ekßnφ to bylo p°φÜernΘ. Zb²valo mi se dφvat na strop, pa₧φ se u₧ dalo trochu h²bat a hlavn∞ se vytrßcela bolest. ZaΦal jsem mφt nutkßnφ podφvat se na tu rßnu a taky jsem se podφval. Pohledem jsem sjφ₧d∞l po pa₧i, a₧ jsem to spat°il. ╚ernΘ znamenφ nebyla jen jizva, kterß vedla mφstem seΦnΘ rßny, tahle byla delÜφ, znßzor≥ovala mnohem vφc. V tom mφst∞ pa₧e byla Φernß jak rßna tak i ₧φly, kterΘ mφstem vedly. P∞knΘ tetovßnφ pomyslel jsem si. To u₧ jsem naΦerpal dostatek sil, abych se mohl alespo≥ posadit a po°ßdn∞ se kolem sebe rozhlΘdnout. Byla to malß temnß mφstnost, sv∞tlo sem opravdu nepronikalo, nebylo kudy. Okna byla zazd∞nß a dve°e zav°enΘ. Rozhlφ₧el jsem se po mφstnosti, ale nebylo na nφ nic zajφmavΘho, snad jen to, ₧e v nφ krom∞ m∞ nic nebylo. Zdßlo se mi, ₧e dokonce slyÜφm n∞jak² hlas, ale nakonec jsem usoudil, ₧e bude lepÜφ si odpoΦinout. Ve spßnku m∞ d∞sily noΦnφ m∙ry. Vid∞l jsem sebe a n∞jakΘho mu₧e. Jß kleΦel, on le₧el, dr₧el jsem ho za ruku a pevn∞ ji svφral. Mluvil jsem, ale hlasy ve snu nebyly slyÜet. Byly to jen obrazy. Na zemi byla krev, mu₧ pomalu mizel a jß se rozhlΘdl. VÜude byly osoby v kßpφch a tiÜe se dφvaly, jednu jsem poznal, byl to ten upφr, kterΘho jsem porazil, ten, kter² m∞ poranil, ale vypadal jinak. Poznal jsem ho jen podle v²razu ve tvß°i. Prstem jsem na n∞j ukazoval. ╪val jsem na n∞j, zoufale a mu₧ umφral, svφral mi dla≥ a °ekl, to bylo slyÜet zcela z°eteln∞: "Ten dar je krev, pamatuj, krevà" sen zmizel.

Probral jsem se, u₧ nade mnou zase stßla, dr₧ela m∞ za ruku. "ZlΘ sny, jen zlΘ snyà nic vφc." °ekl jsem jφ. To co se mi zdßlo jsem si nechal pro sebe. "Te∩ mi pov∞z, co se stalo, jak si p°iÜel k tΘ rßn∞?" A jß ji vÜechno °ekl, p°esn∞ tak, jak si to pamatuji, akorßt smrt pßnem meΦe jsem p°evyprßv∞l jinak... Celß p°itom vyprßv∞nφ pobledla, ale v rysech svΘ krßsnΘ tvß°e jinak nedala nic najevo. "Nejsme tu tedy v∙bec v bezpeΦφ" °ekla a pokraΦovala: "zabil jsi obßvanΘho upφra, zabijßka nepohodln²ch. D°φve to byl nßjemn² vrah, Φlov∞k, kter² nem∞l s ostatnφmi lidmi ₧ßdnou vazbu. Nakonec skonΦil jako upφr, kdy₧ si ho jeden z vßs vyhlΘdl za ob∞¥. Byl velice siln², jen mßlokter² Φlov∞k p°e₧ije p°em∞nu." Podφvala se mi do oΦφ a polφbila m∞. "Miluju t∞, takov²ho, jakej jsi... oba nßs za to zabijou, ale m∞ je to u₧ jedno."

autor - J.A. Frost