Po dvaadvacáté vás vítám u čtení našeho dítka, na kterém pracujeme (pravda, ne všichni z redakce pamatují úplné začátky), už od dubna roku 2003. Intenzivně. Ani léto nebylo s oddechem od, pro mě sice takřka každodenní, ale nikoliv rutinní práce. Když jsem minule zoufal nad tím, kolik práce mi 21. číslo připravilo (a to v poměrně malé časovém horizontu), netušil jsem, že 22 bude ještě náročnější. Nerozhodli jsme se pro letní pauzu a to zapříčinilo pozdní vydání tohoto čísla. Vysvětlení je nasnadě: jediným vážnějším problémem byl můj 14ti denní odjezd na dovolenou. Spoustu věcí jsme si nechal na "potom" a tím pádem jsem několik dní prakticky nedělal nic jiného než psal články a tvořil toto číslo (řadu mých článků shledáte v příštím vydání - holt, články se nevešly do tohoto čísla; z důvodu většího obsahu než obvykle v posledních číslech býval). Ale nebyl jsem na všechno sám (to by bylo šílenství), ba co navíc, redakce se nám znovu rozrostla. Od minulého vydání, kdy jsem u nás vítal "adeho", k nám přibyl ještě odvážný a do světa filmu ponořený Hobit. Berme ho všichni jako externí výpomoc, jest-li se někdy stane stálým redaktorem, to nevím stejně jako on ani já (uvidíme časem). Jeho sloh a vůbec struktura textů je pojata z trošku jiné stránky, než jsou čtenáři v Clicku jistě zvyklí. Nejde o to, zda-li rozumí tématům lépe/hůře, zda-li je slohově nadanější než ostatní z redakce či nikoliv; jde o styl, jeho zaměření a koncepci - a právě zde představuje zase odlišný článeček do pestré a barevné redakce (myslím, že jeho text na snímek Manderlay je nutno brát jako informativní, obsáhlý rozbor díla - nikoliv jako klasickou recenzi). Ku prospěchu věci, našeho celku.

A aby toho nebylo málo (což tedy opravdu není), jsem v kontaktu ještě s několika lidmi. A pokud se z nich "vyklube" něco kloubného, pak to bude pěkný zásah do našeho "redakčního systému". Ale co: nové perspektivní/mladé tváře v redakci nám nekradou chléb, ale pouze a jen obohacují náš obsah a přispívá k celkové spokojenosti. Spokojenosti všech, věřím.

..........

Aby úvodník nebyl jen o přijímání redaktorů a odebírání času, bylo by dobré říci nějaké další věci. Tak předně bych rád podotknul, že zatímco jsem se plavil po mořích (pravda, ač bouře zabíjely a ničily, jsem živ a zdráv, navíc pln báječných zážitků, jimž vévodí posezení nad kávou v nouzovém trajektu anebo šílená jízda dodávkou s 23 pasažéry…) a nabíral sílu při čtení knih a odpočívání pod vážně horkým sluncem (o to větší šok mi přichystal zdejší takřka úplný podzim…), nahromadily se mi v "reálném" světě závazky, nějaké vzniklé problémy (nad kterým jsem hravě máchl jen rukou – to je správné), tuny novin se zprávami věru šokujícími (zasáhla mě především smrt Ibrahima Ferrera, kubánského hudebníka, který je po Compayi Segundovi dalším zesnulým ze slavné party Buena Vista Social Club) a také spousty zpráv (a ještě více spamů) v elektronické poště, na mém ICQ a v naší návštěvní knize (nezklamala - dojala mne znovu k slzám). Ale co: jsem docela rád, že jsem zpátky v tom koloběhu. Už mi to vlastně i scházelo. Každodenní klábosení s nějakými přáteli z redakce, práce na Clicku a vše okolo. Jen škoda toho počasí. Takové si mohu dopřát na podzim (a že mám podzim rád), takže proč zrovna teď? Kdepak: počasí definitivně odhodilo zábrany a pud sebezáchovy – tím pádem nastala šílenost a výsledek vidíme sami. Výkyvy, které se občas nedají dost dobře pochopit. Docela mě pobavil jeden výrok, který jsem zaznamenal od domorodkyně jedné jižanské země. Ten zněl nějak v tom smyslu, že za špatné počasí (ano, i na dovolené nebylo vše věčné) může americký raketoplán, který vyslala americká vláda do kosmu. Inu, zajímavé vysvětlení. I ti zlí Američané... Další naříkání na Spojené státy? Není toho příliš? Pro ty z Vás, kterým připadá kritika na USA někdy příliš přehnaná a často i bezdůvodná, doporučuji náš tématický článek z dílny/pera klasika žánru: cYBERF@Ce. Článek "Ameriko, jaká já tě nesnáším - protože je to moderní" naleznete v sekci mix & kix a myslím že je to správně, a překvapivě i vážně, pojatá úvaha.

A docela mě pobavila ještě jedna skutečnost: v jižních částech Evropy, blíže nespecifikovaných, jsem narazil na jednu loď, dejme tomu spíš bárku. Hádejte jméno! Ano, někteří už vědí. Loď se v překladu jmenovala "Kapitán Lynch". Div jsem tam už nezůstal! ;).

Nezbývá než se ponořit do čtení. Při příštím čísle se u editorialu znovu shledáme. Jest-li ve stejné sestavě a beze změn, to napoví až blízké dny vydání 23. čísla. Teď už jen příjemné posezení s Clickem...

Speedy Daniel