Zrozenφ I. Den se probouzel. Slunce jeÜt∞ nevykouklo nad obzor, ale rudΘ Φervßnky oznamovaly, ₧e ji₧ to nebude dlouho trvat. Lidem, kte°φ v∞°ili v p°edurΦenφ, osud a spojenφ p°φrody s cel²m kontinuem, oznamovaly jeÜt∞ mnohem vφce. Mu₧ v tmav∞ modrΘ kßpi poslouchal Üepot unavenΘ p°φrody. Sed∞l na neum∞le vyrobenΘ zßvo°e, kterß p°ehrazovala pr∙smyk. ╪φkalo se mu VlΦφ, d∙vod tohoto pojmenovßnφ byl jasn² ka₧dΘmu, kdo cht∞l v okolnφch lesφch p°enocovat. Ani ohe≥ nedokßzal udr₧et hladovΘ bestie v bezpeΦnΘ vzdßlenosti. A k tomu to jeÜt∞ nebyli pouze vlci, ale i bludiΦky. Jednu zakßp∞nec potkal, kdy₧ p°ichßzel p°ed momentem na toto mφsto. M∞la modro bφlΘ Üaty a v ruce dr₧ela lucernu, kterou ukazovala sv²m ob∞tφm, kam jφ majφ nßsledovat. Mu₧ v kßpi moc dob°e v∞d∞l, ₧e v t∞chto lesφch bludiΦky najde (resp. ony najdou jeho), p°esto se vydal na cestu jeÜt∞ dlouho p°ed rozb°eskem. K jeho Üt∞stφ a sm∙le hladov²ch vlk∙, liÜek a hejkal∙ vÜak bludiΦka zpozorovala prvnφ rannφ zßblesky, kterΘ oznaΦovaly konec jejφ pracovnφ doby, p°esΦasy b²vajφ u t∞chto stvo°enφ velmi ojedin∞lΘ a bolestivΘ, a tudφ₧ ve v∞tÜin∞ p°φpad∙ nedobrovolnΘ. Rozesmßla se a zatoΦila do koleΦka, dlouhΘ Üaty se zvedaly a odkr²valy jejφ b∞lostnß l²tka snad proto, aby poutnφkovi ukßzala, o co p°iÜel. V ten okam₧ik kdy zmizela, zahrßly okolnφ stromy vÜemi odstφny zelenΘ. Bylo to jeho prvnφ setkßnφ s bludiΦkou. Sed∞l a naslouchal, nelßkaly ho zvuky pobouzejφcφho se lesa, z p°φrody m∞l mnohem radÜi Üutry, hlavn∞ ty drahΘ, i kdy₧ upeΦen²m zajφcem, Φi koroptvφ takΘ nepohrdl. Bylo v tom n∞co jinΘho, poslouchal, proto₧e Φekal, ₧e n∞co uslyÜφ. TΘm∞° bez pohybu takto naslouchal dobrou p∙l hodinu, potΘ seskoΦil ze zßvory a zaΦal se rozcviΦovat. Nemß cenu zahßlet, zvlßÜt∞ ne v takov²to okam₧ik. NacviΦoval si v²pady svojφ trpasliΦφ sekyrou. Podle postavy to vÜak urΦit∞ nebyl p°φsluÜnφk hornickΘho lidu, m∞°il p°es dva sßhy urostlΘ postavy, alespo≥ tak se to p°es jeho od∞v jevilo. Byla to p∙vodn∞ obouruΦnφ sekyra, ale on jφ dr₧el v jednΘ ruce a podnikal s nφ v²pady, kterΘ pova₧oval za vhodnΘ pro budoucφ souboje. Nebylo to ideßlnφ, ·tok se sekyrou v jednΘ ruce byl mnohem pomalejÜφ, p∙sobil t∞₧kopßdn∞ji a postrßdal dost ze svΘ obyΦejnΘ razance, ale vzhledem ke kvalit∞ zbran∞ byl stßle jeÜt∞ velice niΦiv². V druhΘ ruce t°φmal jednu velice zvlßÜtnφ v∞c. Na prvnφ pohled vypadala jako tΘm∞° obyΦejn² ocelov² boxer, ale m∞la mnohem v∞tÜφ potencißl, kter² ΦßsteΦn∞ odhaluje jeho nßzev, v odborn²ch (assassinsk²ch) kruzφch se mu °φkß TrhaΦ st°ev. N∞kolikrßt zkusil co nejrychleji uchopit svou kuÜ, kterou m∞l p°ipevn∞nou na zßdech tak, aby byla v₧dy k pou₧itφ. Dφky svΘ pilnΘ (ji₧ druhΘ) rannφ rozcviΦce p°eslechl to, co slyÜet cht∞l, ale to bylo ·nosnΘ riziko. V podstat∞ to nebylo ani tak d∙le₧itΘ. Uvid∞l je, jak stoupajφ na konφch k pr∙smyku, byli Φty°i. Ji₧ od pohledu vypadali jako niΦemovΘ, otrhanΘ kalhoty, nekvalitnφ meΦe, ruΦn∞ vyrobenΘ luky (a₧ na jeden, kter² vypadal jako v²tvor opravdovΘho °emeslnφka), ko₧enΘ kazajky, bylo s podivem, ₧e v∙bec jeli na konφch. Asi to byli synßΦci ze statku a kon∞ si vzali jako sv∙j podφl na d∞dictvφ. Kdy₧ zpozorovali mu₧e opφrajφcφho se o zßvoru, popohnali kon∞ do klusu. Zastavili a₧ t∞sn∞ p°ed nφm. Poutnφk byl op°en o zßvoru a koukal se sm∞rem do zem∞, vypadal, ₧e ho p°ijφ₧d∞jφcφ hlouΦek v∙bec nezajφmß. Mu₧, jeho₧ k∙≥ frkal ozbrojenci tΘm∞° do tvß°e, pronesl n∞kolik v∞t, kterΘ postrßdaly jak²koliv smysl, zp∙sobily vÜak velikΘ rozveselenφ v °adßch jezdc∙. Bojovnφk vzhlΘdl a odhalil tak ostatnφm svou tvß°, kterΘ dominovaly oΦi ne nepodobnΘ koΦiΦφm. D°φve, ne₧ stihl mu₧ s opravdov²m lukem op∞t promluvit, ujal se slova sßm cizinec: äChcete tudy projet? Zapla¥te tedy m²tnΘ.ô V hlouΦku to vyvolalo nesouhlasnΘ Üvito°enφ. Nakonec se odhodlal op∞t velkohuba: äTo my tady vybφrßme m²tnΘ, tak₧e budete muset zaplatit vy nßm.ô V jeho slovech bylo cφtit pohrdßnφ, ale i respekt a strach z neznßma. äRozmysli si, co °φkßÜ. Jinak by se ti mohl stßt, ₧e u₧ si se Zellou neu₧ijeÜ.ô Jeho slova vyvolala v mlad²ch banditech ·div a jeÜt∞ v∞tÜφ strach. Vypadalo to, ₧e jim nechybφ mnoho a obrßtφ to nazpßtek. Toho se p∞Üßk trochu zalekl. ä╚as na rozmyÜlenou vyprÜel,ô oznßmil a polohlasn∞ zaΦal poΦφtat: äRaz û dvaô Ud∞lal rychlΘ dva kroky û vlevo stranou a dop°edu, Φφm₧ obeÜel kon∞ svΘho prvnφho protivnφka a v souladu s pohybem mu vrazil do b°icha TrhaΦ st°ev upevn∞n² k levΘ ruce. t°i Na stojnΘ pravΘ noze ud∞lal otoΦku p°i nφ₧ boxer ze svΘ ob∞ti vytßhl a jeÜt∞ k tomu si jeÜt∞ levou nohou p°idupl, jako p°i tanci, nynφ stßl zßdy k ostatnφm bandit∙m. Φty°i èokovan²m a udiven²m jezdc∙m v tu chvφli zmizel. JeÜt∞ stßle si to v hlav∞ p°erovnßvali, nemohli uv∞°it tomu, ₧e jejich p°φtel dostal do b°icha rßnu, kterou vÜichni pova₧ovali za smrtelnou. To vÜe ovÜem nßhle p°ekryl fakt, ₧e ·toΦnφk jim p°φmo p°ed oΦima jednoduÜe zmizel. Nejprve je zalila touha po satisfakci a nßsledn∞ ulehΦenφ, ₧e kdy₧ ten padouch zmizel, nemusφ svΘho par¥ßka mstφt, vypadal dost nebezpeΦn∞. O nepost°ehnuteln² okam₧ik potΘ, co neznßm² vrah zmizel se objevil o necel²ch osm sßh∙ dßl cestou, kterou p°ed chvφlφ v²b∞rΦφ m²ta p°ijeli , tak₧e stßl n∞kolik sßh∙ za zßdy poslednφho nep°φtele. Nevydal vÜak ₧ßdn² zvuk, a proto mohl pobaven∞ pozorovat zmatenΘ postavy na konφch. jedna û dva Jeho okam₧ik triumfu vÜak m∞l krßtkΘ trvßnφ, musel b²t rychl². Bleskov∞ sundal kuÜi z ramene a p°idr₧ujφc ji i rukou, ve kterΘ t°φmal sekyru zacφlil. t°i û Φty°i û jedna û dva Prsty levΘ ruky stiskly spouÜ¥ a Üipka s hvφzdotem opustila svΘ doΦasnΘ ·toΦiÜt∞ a zabodla se do krku poslednφho (z tohoto pohledu spφÜe prvnφho) bandity. Cizinec kuÜi v rychlosti hodil zp∞t za rameno a rozkroΦil se. Zb²vajφcφ dvojice se staΦila jen otoΦit po zvuku Üipky a stΘnßnφ dalÜφ ob∞ti, zahlΘdli mu₧e v kßpi a reflexivn∞ sßhli po lucφch. t°i - Φty°i ┌toΦnφk op∞t zmizel. Ne na dlouho. Znovu se objevil p°φmo za zßdy jednoho z mladφk∙, sed∞l na jeho koni. Bylo dφlem okam₧iku zabodnout do nep°φtelov²ch ledvin sv∙j smrtφcφ trhaΦ. jedna N∞kterΘ v∞ci jsou prost∞ nevyhnutelnΘ. Placenφ danφ a splßtek lichvß°i je nevyhnutelnΘ. Podlehnutφ v boji harpii (a¥ tΘ desetihlavΘ, nebo tΘ lidskΘ) je tΘm∞° nevyhnutelnΘ. Zabitφ krßvy, kterß vßm u₧ nevynßÜφ (takΘ obou °ßd∙), je naprosto nevyhnutelnΘ. A kdy₧ na patnßct let starou herku z niΦeho nic spadne hlap jak hora a kdy₧ k tomu jeÜt∞ jednoho sraba na h°bet∞ nese, je nevyhnutelnΘ, ₧e se splaÜφ. Nic jinΘho se snad ani nemohl stßt. K∙≥ zar₧al tak, jako by to byl jeho poslednφ v²k°ik do sv∞ta, nebyl tak siln², ale spφÜ zoufal² a rozΦarovan², jako by °φkal: äTak tohle si na starß kolena nenechßm lφbitô. Z toho mßla sil co m∞l se vzepjal a zaΦal poskakovat jelenφmi skoky, zkuÜen² jezdec by se na n∞m udr₧el, ne vÜak mu₧ v kßpi (za₧it² stereotyp je oznaΦovat i p°φsluÜnφky jin²ch ras, jako mu₧e a ₧eny, proto omluvte moje nedostatky v t∞chto pojmenovßnφch, technicky vzato to byl arjun). JeÜt∞ ne₧ spadnul, strhl s sebou i svojφ ob∞¥, dopadl p°φmo na nohy, stßle dr₧el zmφtajφcφho se banditu. JeÜt∞ zb²val jeden, jeÜt∞ jeden. Sed∞l na koni a vytßhnul luk, zacφlil. Nebyl to dobr² lukost°elec a ruce se mu t°ßsli, ale ani tak by nemohl netrefit mu₧e stojφcφho dva metry p°ed nφm. Vyst°elil. èφp se zabodl do t∞la, do t∞la jeho spoleΦnφka, kterΘ cizinec pou₧il jako Ütφt. Odhodil ho a s bojov²m rykem se rozb∞hl proti poslednφmu nep°φteli. dva û t°i. Sekyra za¥ala do stromu, b²t to mu₧, dost mo₧nß by se nezastavila ani o pßte°. äPromi≥te pane, spletl jste si mφsto, tßbor d°evorubc∙ je na okraji lesa!ô promluvil mφrn∞ ironick² hlubok² hlas mu₧e v dvoubarevnΘ û tmav∞ modro ΦernΘ kßpi. äJeÜt∞ jsem m∞l Φas!!! To byly t°i, ne Φty°i!ô promluvil rozzu°en∞ mu₧ a vytahoval svojφ sekyru z d°ev∞nΘho v∞zenφ. äNa co pot°ebujeÜ Φty°i, nestaΦφ ti t°i?ô äKdy₧ se domluvφme na Φty°ech, znamenß to Φty°i!ô äNemluvφm o Φase, poΦφtßm mrtvΘ.ô äKdyby jich p°ijelo o jedno mΘn∞, staΦili by my t°i. Ale takhle to znamenß, ₧e jsi prohrßl sßzku, nedodr₧el jsi podmφnky.ô äNestihl bys to.ô äTo u₧ se nedozvφme, kv∙li tob∞. K tvΘ sm∙le.ô äZaΦφnßÜ rozum∞t slovu argument.ô äProΦ jsi to ud∞lal?ô äJeden p°e₧ije, stovky vyprßvφà NechceÜ se stßt legendou?ô èli pospolu trnit²m k°ovφm (jejich kßp∞ se zachytßvali o trny, ale netrhaly se), aby mohli vid∞t, jak zb²vajφcφ niΦema ₧ene svΘho kon∞ sm∞rem do zdßnlivΘho bezpeΦφ. VyÜli z hustΘho porostu a zb∞₧n∞ prohlΘdly t∞la pora₧en²ch. VÜichni le₧eli nehybn∞ na zemi, jejich kon∞ se potulovali kolem, krom∞ toho, co se splaÜil, ten ji₧ se prohßn∞l na druhΘ stran∞ pr∙smyku (v t∞chto lesφch ho vÜak neΦekala r∙₧ovß budoucnost). NesplaÜili se, pro Karima to byl nezvyk, mßlokdy vid∞l kon∞ jinak, ne₧ ve zb∞silΘm ·prku. Od dob, kdy opustil °ady Nekromant∙ se toho mnoho zm∞nilo, nedokßzal vÜak vyjmenovat co vÜechno, na celΘ obdobφ m∞l velice mlhavΘ vzpomφnky a to jeÜt∞ jen na osobnφ udßlosti, kterΘ nebyly spjatΘ s chodem Necronu. U₧ nikdy by si nedokßzal vybavit, jak ono m∞sto (formßln∞ jeho domov, nedovedl si vÜak p°edstavit, ₧e by byl vevnit° zav°en² cel² ₧ivot) vlastn∞ vypadalo. Nedokßzal seslat jedinΘ kouzlo, kterΘ mß n∞co spoleΦnΘho s Nekromaciφ, nebo ho vynalezli Nekromanti a jeÜt∞ se nedostalo v obecnou znßmost. Neum∞l u₧ ani vyvolat ₧ßdnΘho nemrtvΘho na svojφ ochranu, p°esto₧e to um∞li i mnozφ mßgovΘ mimo Necron, ₧ßdnß Ükoda, stejn∞ to nikdy ned∞lal. äProΦ tohle musφme d∞lat?ô zeptal se s obrovskou dßvkou pohrdßnφ Korgan a kopl do t∞la mu₧e, kterΘho zasßhnul v p°edeÜlΘ bitce jako prvnφho a kter² se velice Üpatn∞ sna₧il p°edstφrat, ₧e je mrtev. Stejn∞ to byla tΘm∞° pravda byla to jen otßzka Φasu, kdy jed zaΦne p∙sobit. äD∙vod∙ je n∞kolik. Oficißln∞ kv∙li tomu, abychom se nauΦili poko°e a dokßzali svojφ touhu slou₧it °ßdu. Pro tebe m∙₧e b²t vÜak lepÜφ d∙vod, ₧e se m∙₧eme b∞hem t∞chto äakcφô sehrßt a rozcviΦit na to, co nßs Φekß. A pro mne je nejlepÜφm d∙vodem nad∞je, ₧e se k tomu co nßs Φekß opravdu dostaneme. Ale tohle vÜechno u₧ vφÜ, proto Φekßm, ₧e za tvojφ narß₧kou se bude skr²vat n∞co dalÜφho.ô äTo si piÜ.ô Sh²bnul se pro vßΦek se pen∞zi, kter² byl upevn∞n u pasu jednoho z bandit∙, a nakoukl dovnit°, pouze n∞kolik st°φbr≥ßk∙ a m∞∩ßk∙, p°esto vaΦek zastrΦil z pßs. äDφky t∞mhle ä·kol∙mô, kterΘ by jednoho unudili k smrti a dva leda tak à unudili s smrti dvakrßt tak rychle, si nemß chudßk trpaslφk kdy povyrazit a za°ßdit si. Podφvej se na to: Dneska jsem zmßkn∙l t°i chudßky, vΦera jsem sed∞l a poslouchal °eΦi toho str²ho senily Roakora a p°edvΦerejÜky jsem se nehnul z ₧idle. Tohle nenφ ₧ivot pro m∞.ô äChceÜ zßbavu? Mrkneme se na n∞jakΘ zßbavn∞jÜφ mφsto.ô ZaΦal kouzlit Nebesk² oblouk tohle kouzlo ji₧ Korgan znal, bylo Üφlen∞ t∞₧kΘ a vyΦerpßvajφcφ a podle jeho nßzoru zcela zbyteΦnΘ. Kdy₧ se n∞kam chci dostat, tak si tam snad zajdu. On u₧ si takΘ nepamatoval na kouzlo, kter²m se oba p°emis¥ovali tak rychle na tΘm∞° libovolnΘ vzdßlenosti. A konec konc∙ i kdyby si ho pamatoval, nebyl by schopen to n∞jak vyu₧φt, proto₧e zvlßdnutφ tΘto magickΘ formule chce vφce ne₧ jen magick² talent (jen₧ mu p°ekvapiv∞ nechyb∞l, tedy p°ekvapiv∞ jen na prvnφ pohled, vÜe je zßle₧itost gen∙ a nßhody, pokud n∞co takovΘho jako nßhoda existuje) a zkuÜenosti v kouzelnφ (kterΘ u n∞ho zatφm nebyly nijak p°evratnΘ). JeÜt∞ ne₧ se postavil k mistrovi, aby s nφm byl p°enesen svazkem paprsk∙ (z dßlky k nerozeznßnφ podobn²m duze), v klidu dokrßΦel k jednomu z padl²ch a se slovy: äN∞co mi dlu₧φÜ,ô mu u¥al hlavu. Rßna byla p°esnß. JeÜt∞ ne₧ zaΦala z cΘv tryskat krev, bleskov∞ se sehnul a vyrval mu p°φmo z krku svojφ Üipku. Ot°el jφ o jeho ÜpinavΘ Üaty a v obstojnΘm stavu ji zasunul do jednΘ zdφ°ky specißln∞ d∞lanΘ na Üipky, upevn∞nΘ vedle ostatnφch na svrchnφ stran∞ levΘho rukßvu jeho r≤by. Vytßhl jinou a zasunul ji do kuÜe. SpφÜ pro sebe, ne₧ pro naporcovanΘho nep°φtele prohodil: äNev∞d∞l jsem, ₧e jsi jeÜt∞ na₧ivu, p°φÜt∞ si budu muset dßvat v∞tÜφ pozor.ô Oblouk je p°enesl o stovky mil dßl. Jeliko₧ byli p°ipraveni na nßraz, nebylo p°istßnφ nijak tvrdΘ, ale Korgan si a₧ p°φliÜ ₧iv∞ vzpomφnal na prvnφ u₧itφ tohoto kouzla, po kterΘm a₧ neΦekan∞ tvrd∞ dopadl p°φmo na dla₧dice p°ed hrd²m chrßmem La┤ Templa ve Staurosu, kter² byl jejich momentßlnφm ·toΦiÜt∞m. V tΘto chvφli se ovÜem mohli nachßzet, podle Korganova hrubΘho odhadu n∞kde na ji₧nφm pob°e₧φ, kterΘ prohlubovalo vrßsky na Φelech mocn²ch bφl²ch mßg∙ u₧ snad celß staletφ a nevypadalo to, ₧e by se v dohlednΘ dob∞ na tom m∞lo cokoli zm∞nit, zvlßÜt∞ po tom äincidentuô, kter² se odehrßl p°ed necel²mi t°emi roky. Ocitli se u jakΘsi °eky, jejφ₧ koryto bylo tak m∞lkΘ a ÜirokΘ, ₧e by se dalo konstatovat, ₧e vlastn∞ dopadli do °eky. V tomto mφst∞ ji₧ vesele rostlo rßkosφ. Dobrodili se na b°eh, kter² nebyl nijak z°eteln∞ ohraniΦen a kouzlem se usuÜili a oΦistili. To, na co se chystali, nebyla zrovna zßle₧itost, na kterou by kdokoli musel mφt vyleÜt∞nΘ boty, ale zßsady jsou zßsady a podle Karimova uΦenφ musφ dßvat sprßvn² kouzelnφk protivnφkovi najevo svΘ vyÜÜφ postavenφ t°emi aspekty: sv²m chovßnφm (hlavn∞ ch∙zφ a gesty û na rozhovor dojde mßlokdy), sv²m vzez°enφm (kdy₧ vypadßÜ jako polnφ krysa, tak nos n∞co, aby ti nebylo vid∞t do ksichtu), ale hlavn∞ tφm, ₧e je na rozdφl od svΘho nep°φtele na₧ivu. U₧ te∩ spl≥ovali v∞tÜinu t∞chto po₧adavk∙, nynφ jen staΦilo najφt n∞jakou ob∞¥ a à pobavit se. Oba v∞d∞li, ₧e p°φpravy na boj jsou nejednou delÜφ a d∙le₧it∞jÜφ ne₧ samotnß bitka, Karim zaΦal kouzlit a brzy zmizel arjunovi z oΦφ, on se musel tak trochu p°ezbrojit, sundal si plßtovou zbroj bez rukßv∙, tak₧e mu na t∞le zbyla pouze drßt∞nß koÜile (ono to bylo spφÜe takovΘ triΦko s Dlouh²mi rukßvy à) na kterou si op∞t navlekl svojφ r≤bu specißln∞ Üitou pro jeho t∞lo a pot°eby a nakonec p°es vÜechno p°ehodil zelen² plßÜ¥. äNech¥ mi moji p°edci odpustφ,ô vyslovil formuli, kterou sßm vytvo°il, a nasoukal zbroj, sekyru i kuÜi do neviditelnΘ kapsle, kde rßzem p°edm∞ty mizely. Nakonec zaΦal kouzlit podobnß za°φkadla jako jeho mistr, a₧ na to, ₧e jich bylo mΘn∞ a trvaly mu mnohem delÜφ dobu. Existuje jen pßr v∞cφ, kterΘ jsou t∞₧Üφ ne₧ hledßnφ jedly v kupce sena (pokud neznßte vhodnΘ kouzlo, nebo nemßte opravdu velik² magnet), t°eba takovΘ hledßnφ stΘbla sena v kup∞ jehel à Nic takovΘho ovÜem naÜe hrdiny neΦekalo, dalo by se to spφÜe p°irovnat k hledßnφ stΘbla v kupce sena, o kterΘ nevφte, ₧e je v nφ jehla à NaÜel ji Korgan, takovß malß vesniΦka p°φmo stvo°enß k demolici, ne vφce ne₧ sto padesßt sk°et∙ - prßce ne vφce ne₧ na Φtvrt hodinky. ╗╗NaÜel jsem to, po proudu °eky, na levΘm b°ehu, n∞co kolem jeden a p∙l mφle½½ Bez odpov∞di, ₧ßdnß reakce. ╗Bude lepÜφ kdy₧ poΦkßm, zatφm se m∙₧u porozhlΘdnout kolem a zjistit podrobn∞jÜφ informace½ Pr∙zkum vesnice byl mnohem p°φnosn∞jÜφ, ne₧ by si pomyslel. Vypadalo to, ₧e tudy prßv∞ prochßzela n∞jakΘ delegace, ·dernß jednotka, nebo n∞co tomu velice podobnΘho. Od takovΘto sk°etφ osady by se dal p°edpoklßdat Üaman, jeho₧ schopnosti nedostaΦujφ su₧b∞ v hlavnφm m∞st∞, v hlavnφm stanu vÜak nalezl celkem p∞t velice slibn²ch kousk∙. V duchu zajßsal: ╗V²born∞, tohle vypadß na n∞jak² briefing û nakonec by to mohla b²t docela zajφmavß akce. Tenhle t²pek v sepranΘ kßpi bude asi mφstnφ, ten co sedφ proti n∞mu u stolu vypadß jako kßpo nßvÜt∞vnφk∙.½ Celkov∞ to vypadalo na mßga, Φi Φarod∞je, dva bojovnφky (jeden m∞l opravdu fajnovou helmici) a ta malß postaviΦka sedφcφ v rohu mφstnosti m∙₧e b²t à lapka, alchymista, nebo t°eba Φarod∞j∙v uΦe≥ (nebo dokonce plnohodnotn² kouzelnφk). Rozum∞l hovoru, p°esto₧e samoz°ejm∞ nebyl veden ve vÜeobecnΘ °eΦi, jeho obsah ho vÜak vysloven∞ zklamal, d∙le₧itΘ v∞ci u₧ byly z°ejm∞ projednßny a nynφ probφhal rozhovor o v∞cech podru₧n²ch (nßvÜt∞vnφk vysv∞tloval Üamanovi polohu nejlepÜφho bordelu v hlavnφm m∞st∞). Vzdßlil se tedy od vesnice a zkusil to znovu. ╗╗Jsi tam?½½ Chvφli Φekal a nßhle ho zalil pocit hr∙zy, uv∞domil si, jak jednoduÜe mohl b²t jeho mistr lapen zv²Üenou ochrankou, jak neproz°eteln∞ se i on sßm spolΘhal na kouzlo, proti kterΘmu existujφ velice jednoduchΘ obrany (nehled∞ na to, ₧e n∞kterΘ à bytosti tyto ochrany ani nepot°ebujφ), jakß Ülamastika by to te∩ byla, kdyby Karim padl do nep°ßtelsk²ch rukou, musel by ho z toho vysekat, ale jak, proboha, co mß d∞lat. Mohl by za·toΦit na hlavnφ stan, p°i troÜe Üt∞stφ v∞tÜina osob v n∞m zem°e a on se vypo°ßdß s tφm zbytkem svojφ sekyrou, ale co zbytek tßbora à sßm proti stu sk°et∙. M∞l jedinou mo₧nost à ╗╗Ne, tam nejsem, jsem tady, ty tupΦe!½½ ╗╗Ale m∞l bys b²t tady, proto₧e se zde d∞jφ velice zajφmavΘ v∞ci½½ ╗╗Mohl bys to n∞jak up°esnit?½½ ╗╗No, rokuje tady n∞kolik t²pk∙, kte°φ vypadajφ docela nabuÜen∞½½ ╗╗To je asi n∞jak² omyl, proto₧e TADY rokuje n∞kolik t²pk∙, kte°φ vypadajφ docela nabuÜen∞½½ ╗╗Opravdu a kde?½½ ╗╗Tady.½½ ╗╗Mohl bys to n∞jak up°esnit, proto₧e TADY zrovna nikoho takovΘho nevidφm.½½ ╗╗Vzhledem k tomu, ₧e je velice malß pravd∞podobnost sch∙ze dvou skupin t²pk∙ vyzφrajφcφch znaΦn∞ nabuÜen∞ takto blφzko sebe, budeme od nyn∞jÜka p°edpoklßdat, ₧e myslφme oba tu samou grupu. Tak₧e jß si vezmu t∞ch p∞t a ty se postarßÜ o ty ostatnφ.½½ ╗╗Tomu °φkßm spravedlnost mistr-₧ßk, 5 û 150½½ ╗╗Nebrblej, a₧ ti °eknu, zaΦneme. V tu chvφli se zdr₧uj dßl od hlavnφho stanu.½½ ╗╗Jako kdybych t∞ neznal ཽ ╗╗Ty m∞ neznßÜ!!½½ ZajφmavΘ bylo, ₧e mßlokdy vedli takov²hle souvisl² dialog za normßlnφch situacφ, nikdy si nesedli p°i ob∞d∞ a nevyprßv∞li si o sob∞. Karima Korgan∙v ₧ivot p°φliÜ nezajφmal, to bylo z°ejmΘ, z druhΘ strany platil prav² opak. Jednou, asi to byla n∞jakß slabß chvilka, se mistr rozpovφdal o sv²ch ₧ivotnφch strastech, nejvφce mluvil o jeho ₧en∞. Nikdo z t∞ch, co Karima opravdu znali (a nebylo jich moc), by nev∞°il, ₧e n∞kdo jako on je schopen tak à velikΘho citu, kter² se odrß₧el v jeho vyprßv∞nφ, vyprßv∞nφ o nφ a jejφ smrti a jeho pomst∞, kterß m∞la p°ijφt. Jinak si pov∞tÜinou vyprßv∞li o mnohem vÜedn∞jÜφch v∞cech, o zßbav∞ (rozum∞j prßci (rozum∞j odstra≥ovßnφ problΘm∙ (Φi spφÜe lidφ))), magii a o situaci, kterß prßv∞ vznikala v nßvaznosti na velikΘ udßlosti poslednφch let, a jak jinak i o tom, jak ji vyu₧φt. VÜe nasv∞dΦovalo tomu, ₧e na p°φpravu akce zb²vß jeÜt∞ n∞jak² Φas. Prochßzel tedy mezi stany a ujiÜ¥oval se, ₧e tuto malou armßdu dokß₧e na okam₧ik zabavit û postarat se neznamenß zabφt, nebo ano? Zrovna ve chvφli, kdy se chystal vzlΘtnout nad osadu, stala se ta nejmΘn∞ pravd∞podobnß v∞c, jakß se v∙bec mohla stßt (pravda, p°φchod Leea obleΦenΘho pouze v dßmskΘm spodnφm prßdle a v°eÜtφcφho elfsk²m dialektem na sk°ety, kte°φ by se zßhy prom∞nily na zlatΘ sochy vyznan²ch patriarch∙ ╚arod∞j∙ soumraku, by se dal oznaΦit za o kousφΦek mΘn∞ pravd∞podobn², ale to je jedinß situace, kterß mne napadß). Ti dva neviditelnφ vet°elci, kte°φ se potloukali po nep°ßtelskΘm tßbo°e a navzßjem o svΘ poloze nev∞d∞li se srazili, byl to spφÜe takov² jemn², ale neΦekan² dotek. ╗╗Sorry.½½ ╗╗Jß vφm, ₧e d∞lßÜ spoustu hovadin, ale proΦ se mi omlouvßÜ zrovna te∩½½ ╗╗V₧dy¥ jsem do tebe vrazil.½½ ╗╗Nepovφdej.½½ ╗╗ཽ ╗╗SAKRA½½ *** K v∞domφ p°iÜel ve stanu, netrvalo dlouho, aby si domyslel, co se stalo. Pouta na jeho rukou a krvavß rßna na boku mluvily za sebe. Jeho procitnutφ zatφm nikdo nezaznamenal, Φeho₧ se dalo vyu₧φt. Nehnut∞ le₧el a sna₧il se navßzat spojenφ. ╗╗Ocenil bych pomoc½½ Chvφli jen le₧el a tou₧ebn∞ oΦekßval odpov∞∩, marn∞. äNßÜ host se probudil, myslφm, ₧e se ho zeptßme na n∞kolik otßzek,ô zazn∞lo z druhΘ strany stanu. Korgan netuÜil, jak mohl n∞kdo zpozorovat, ₧e jeÜt∞ nespφ. Sk°etφ Φarod∞j k n∞mu p°istoupil a vycenil zuby: äA on nßm jist∞ rßd odpovφ.ô Zamrkal a z pusy mu vytekl pramφnek slin. äZkusφme to po dobrΘm, co myslφÜ.ô A ihned zaΦal k²vat ukazovßΦkem pravΘ ruky p°ed arjunovou tvß°φ. Ten vÜak co nejrychleji zamrkal, byl to pud sebezßchovy, avÜak nepomohl. äZaΦneme n∞Φφm jednoduch²m, tak t°eba: Kdo jsi?ô äJß jsem Korgan z Targintr∙, nejv∞tÜφho a nejstarÜφho rodu ve Frundaru.ô Sk°et se na chvφli zamyslel. äTi Targint°i, to jsou trpaslφci, ₧e?ô äJist∞ ₧e. Kdo by to m∞l b²t? Sk°eti?ô äA jak se to p°ihodilo, ₧e jsi se trpaslφk∙m narodil zrovna ty, hnusßk, kterΘho ani neumφm pojmenovatô prohodil tφm neironiΦt∞jÜφm hlasem co dovedl vyloudit (po pravd∞ °eΦeno je ironick² sk°et snad jeÜt∞ horÜφ p°edstava, ne₧ n∞₧n² barbar), Φφm₧ zp∙sobil salvu chrΦivΘho smφchu. äNevφm jak u vßs, ale trpaslφci se rodφ, kdy₧ se mß trpaslice matka rßda s trpaslφkem otcem.ô Sk°et se nad jeho slovy zamyslel a pravd∞podobn∞ je posoudil jako urß₧ku, proto₧e pronesl: äZkusφme to znovu.ô A opakoval cel² ob°ad znovu, tentokrßt se pom∙ckou û sv²m p°φv∞skem. äTak znovu. Kdo jsi?ô äJß jsem Korgan z Targintr∙, nejv∞tÜφho a nejstarÜφho rodu ve Frundaru.ô äJe to blßzen,ô vlo₧il se do v²slechu jeden z bojovnφk∙ û ten s prima helmu. äI kdyby byl takov² blßzen, ₧e by se promenßdoval po sk°etφ vesnici, kde by sehnal Neviditelnost äCo jsi tady d∞lal?ô zeptal se ohelm∞nec äJen tak, za zßbavou, pot°eboval jsem se trochu odreagovat.ô äBu∩ je tak blbej, nebo na n∞j nep∙sobφ hypn≤za, co₧ znamenß, ₧e jsme sbalili po°ßdnΘho ko°ena, nebo se nßm po tßbo°e poflakuje jeÜt∞ n∞kdo,ô vydedukoval Φarod∞j. äJe tu s tebou jeÜt∞ n∞kdo?ô äAno.ô äTak to mßme sm∙lu, na po°ßdn² ·lovek si musφme poΦkat jeÜt∞ pßr minut,ô poznamenal bojovnφk. äSpφÜ Üt∞stφ, po°ßdnej boj nßs teprve Φekßàô vet°el se do debaty dalÜφ sk°et ve zbroji äA kde je?ô äTo vßm ne°eknu.ô P°esto₧e byl pod vlivem hypn≤zy, jeho myÜlenφ nebylo ovlivn∞no ·pln∞, dokßzal odpovφdat trochu takticky. äJß to z n∞ho vymlßtφm!!!ô za°val vßleΦnφk a podφval se na svΘho v∙dce, zda s tφm souhlasφ. Pokynul na znamenφ, a¥ si d∞lß co chce, beztoho m∞l celou dobu pocit, jako by ani zhypnotizovan² nebyl. Takov² mal² v²prask nem∙₧e uÜkodit. Sk°et k n∞mu p°istoupil a kopl do n∞j. äZvedni se, bude zßbava, to jsi snad cht∞l.ô Druh² sk°et v brn∞nφ se hlasit∞ zasmßl. Arjun se postavil. ╗╗Jo aha, ty jsi cht∞l pomoc, tak tady jφ mßÜ, slizoune.½½ ╗Slizoune? ╪ekl slizoune? Opravdu!!!½ Slizoun byla p°ezdφvka jednoho kouzla, kterΘ se Korgan odmφtal nauΦit, proto₧e tvrdil, ₧e ho nikdy nebude pot°ebovat. A byla to pravda, dosud ho nepot°eboval a v tΘto situaci by mu bylo stejn∞ na nic. Kdyby mohl kouzli (Φemu₧ brßnilo neritovΘ vyztu₧enφ jeho pout, nevypadal sice jako n∞kdo, kdo umφ kouzlit, ale p°eci jenom chodil po tßbo°e neviditeln², tak₧e mu sk°eti opat°ili tento luxus), vybral by si z palety sv²ch mo₧nostφ urΦit∞ n∞co jinΘho. äTak₧e se t∞ zeptßm jß a radφm ti, abys mi pravdu °ekl. Kdo jsi?ô Sk°et oΦividn∞ nem∞l fantazii ani inteligenci vym²Ület vlastnφ otßzky. Pomalu, velice zlehka vyndal svou levou ruku z pout a z pod Üvu vyndal maliΦkou kapsli. ╗╗Kam?½½ ╗╗Do °eky, nejv∞tÜφ kßmen uprost°ed proudu na jezu½½ äJsem ten, o kterΘm si budete dlouhoàô promluvil vßhav∞, avÜak byl p°eruÜen hlasit²m v²k°ikem: äUde° ho.ô Ani se neotßΦel po p∙vodu tohoto varovßnφ, kterΘ zrovna nep°iÜlo vhod. Rychle set°ßsl pouta z druhΘ ruky a rozmßΦkl kapsli. ╗Sbohem, helmo½ Trefil se docela p°esn∞, k °ece to m∞l jen pßr krok∙ a jez byl p°φmo naproti. NevÜφmal si kolem roztrouÜen²ch sk°et∙ (v∞tÜina beztak okoun∞la p°ed hlavnφm stanem a Φekala, co se stane) a b∞₧el p°φmo doprost°ed °eky. S orientacφ nem∞l problΘmy, nejv∞tÜφ kßmen se jevil opravdu jako nejv∞tÜφ a bylo vφce ne₧ jistΘ, ₧e jeho mistr stojφ na n∞m, p°esto₧e ho nevid∞l. NeruÜil ho, m∞l beztoho plnΘ ruce prßce. Ani on se nehodlal pustit do lenoÜenφ (to by byla asi ta nejhorÜφ v∞c, jakou by mohl na kraji vesnice plnΘ sk°et∙, kte°φ se ho sna₧φ co nejd°φve najφt a zneÜkodnit, ud∞lat. Seslal n∞kolik ochrann²ch kouzel a postavil se tak aby pokryl p°φpadnΘ ·toky na p°edpoklßdanou pozici jeho mistra (lΘpe °eΦeno, aby ony kouzla pokryly danou pozici û byl to trpaslφk/arjun a bojovnφk/Φarod∞j/lΘΦitel, ale v ₧ßdnΘm p°φpad∞ ne muΦednφk) a zaΦal kouzlit Meteory û nejniΦiv∞jÜφ kouzlo, jakΘ prozatφm znal. Ty u₧ ke svΘ sm∙le (Φi Üt∞stφ) neseslal a objevil je s ji₧ viditeln²m Karimem na okraji m∞sta Stauros. Sladk² domov, Φi spφÜe sladkΘ doΦasnΘ stanoviÜt∞. ╗╗DalÜφ v²let s tebou si p°φÜt∞ rozmyslφm.½½ äA jß si rozmyslφm, zda t∞ p°φÜt∞ zachrßnφm.ô II. Sice nebyl v chrßmu smrti poprvΘ, ale p°esto se v jeho spletit²ch a zdßnliv∞ nekoneΦn²ch chodbßch t∞₧ko orientoval. Hlavnφ vchod ·stil p°φmo do lodi, kterß poskytovala mφsto pro necel² tisφc v∞°φcφch. Kdy₧ vstoupil, p°ipadal si tak mal² a nev²znamn² (tento pocit mu ovÜem navozovalo i mnoho jin²ch situacφ, snad i proto, ₧e byl asi 25krßt mladÜφ ne₧ nejstarÜφ ΦlenovΘ °ßdu). Jeho mφsto bylo tΘm∞° vep°edu, pßtß lavice p°φmo naproti kazateln∞, za kterou plßpolal v∞Φn² ohe≥. I tentokrßt se tam posadil, mohl si vybrat tΘm∞° kterΘkoli mφsto, ale sφla zvyku je mnohem v∞tÜφ, ne₧ si kdo z nßs dovede p°edstavit. Nem∞l p°φliÜ Φasu, byli domluveni na desßtou hodinu a on ani jeÜt∞ nev∞d∞l, kde se vlastn∞ mφsto jejich srazu nachßzφ, v ruce stiskl pomaΦkan² papφrek, jen₧ mu m∞l hledßnφ usnadnit. MarnΘ bylo p°emlouvßnφ, ₧e mnohem lepÜφ by bylo setkat se v lodi, Φi p°ed chrßmem, diplomatick² talent mu chyb∞l a Char≤n byl neoblomn². Nem∞l na v²b∞r, po Necronu neb∞halo mnoho osob, kte°φ by se s nφm cht∞li kamarßdit. Nejd°φve mu vadilo, ₧e jeho nejlepÜφ (a jedin²) p°φtel je stvo°enφ, kterΘ by za pßr let dokßzal sßm vytvo°it, ale bylo tu i mnoho aspekt∙, kterΘ poukazovali na to, ₧e Char≤n nebyl jen tak obyΦejnΘ stvo°enφ, doufal, ₧e dnes se o tom p°esv∞dΦφ. A₧ te∩ si uv∞domil, ₧e kdy₧ s nφm vΦera veΦer mluvil, u₧ se ani nesna₧il vymßmit z n∞ho, co mß vlastn∞ v plßnu, stejn∞ by to nem∞lo smysl, °φkali tomu cviΦenφ v d∙v∞°e. On upφra nikdy nezkouÜel. ╚as vyrazit, rozlo₧il schΘmatickou mapku na lavici a natoΦil jφ sprßvn²m sm∞rem. ╗Druhou chodbou vlevo, stßle rovn∞, a₧ dorazφm na k°i₧ovatku Φty° cest, pak musφm vyrazit vlevo a sedm²mi dve°mi po levΘ stran∞. To zvlßdnu½ Zvedl se, uklonil se sm∞rem k nßdob∞ plnΘ Nega. èel pomalu a d∙stojn∞, jak se sluÜφ a pat°φ na chovßnφ v chrßmu, ale vzdßlenosti byly mnohem v∞tÜφ, ne₧ p°edpoklßdal stßle zrychloval, a kdy₧ po krßtkΘm vnit°nφm boji p°esv∞dΦil sßm sebe, ₧e pravd∞podobnost setkßnφ se s n∞k²m prßv∞ tady a te∩ je mizivß, pustil se do b∞hu. Netrvalo dlouho a stanul p°ed dve°mi s nßpisem: Le₧na NeruÜit!! T∞₧ce oddychoval a up°en∞ se zahled∞l na mohutnΘ d°ev∞nΘ dve°e. Na to se otev°ely a vyÜel z nich Char≤n. TiÜe Üli vedle sebe tΘm∞° p∙l hodiny. Upφrek se v katakombßch oΦividn∞ dob°e vyznal. äU₧ budeme na mφst∞.ô äJeÜt∞ p°ed tφm, ne₧ budeÜ pokraΦovat, mohl by jsi mi °φct, kde p°esn∞ je to na mφst∞.ô äPodφvej se sßm,ô Char≤n otev°el okenice. äTurnaj àô vydechl chlapec. P°φmo p°ed jeho zraky zaΦφnal zßpas v ArΘn∞. ArΘna byla jedno ze srdcφ Necronu. Ke spokojenosti v∞tÜiny obΦan∙ Necronu tepalo pravideln∞. Turnaje se konaly p∞tkrßt do roka a byly p°φjemn²m zpest°enφm jinak stereotypnφho (ne)₧ivota. Pravidla t∞chto zßpas∙ byla pevn∞ stanovena ji₧ tΘm∞° p°ed patnßcti sty lety a m∞nila se jen v nezbytn∞ nutnΘ mφ°e. äA k poslednφmu zßpasu pßtΘho kola nastupujφ dva zcela rozdφlnφ borci,ô pravil mu₧, jemu₧ nikdo ne°ekl jinak, ne₧ Ukecan² AlfrΘd. Nemusel komentovat ani p°φliÜ nahlas, aby ho vÜichni v hlediÜti slyÜeli, pon∞vad₧ se nachßzel na akusticky velice v²hodnΘm mφst∞. Cel² areßl byl vybudovßn v Necronsk²ch katakombßch a mnohem vφce, ne₧ n∞jakΘmu koloseu se podobal zcela obyΦejnΘmu divadlu. P∙lkruhovΘ kaskßdovitΘ hlediÜt∞ se sva₧ovalo a₧ k vyv²ÜenΘmu bojiÜti, kde se odehrßvalo celΘ drama. äSmrtislav Kostomlat je ji₧ zkuÜen²m zßpasnφkem z Andree, zatφmco pro Zombifikßtora z Gejwo je to teprve prvnφ turnaj, nicmΘn∞ tφm, ₧e se probojoval a₧ do pßtΘho kola prokßzal svΘ schopnosti i talent.ô Zßpasy mezi Andree û obrann²m kruhem a Gejwo û vyvolßvacφm kruhem pat°ili mezi ty nejoblφben∞jÜφ, proto₧e p°i nich zßle₧elo vφce ne₧ kde jinde na Üt∞stφ, tak₧e nikdy nebyla nouze o p°ekvapenφ. äP°ipraveni?ô äSmrtislßvv,ô äZ≤≤≤mbifikßßßt≤≤≤r,ô zazn∞lo na znamenφ souhlasu zpod jeviÜt∞, kde bojovnφci po dobu zßpasu pob²vali, nevid∞li sami na sebe a konec konc∙ ani na bojiÜt∞, kterΘ vnφmali pouze skrze svΘ vyvolanΘ podruhy. äPak tedy zaΦφnßme à te∩,ô v ten okam₧ik zaΦal zßpas, avÜak na prvnφ pohled se v∙bec nic ned∞lo. Pouze zaΦaly ubφhat dv∞ minuty, kterΘ oba sokovΘ m∞li na p°φpravu k boji. To pro Smrtislava znamenalo sesφlßnφ r∙zn²ch kouzel na nestv∙ru, kterou si vybral z 30 mo₧n²ch kombinacφ a kterß mu byla dßna do vφnku na zaΦßtku zßpasu. Byl to Bludr, stvo°enφ, je₧ ji₧ dßvno vyhynulo, kdysi vÜak ₧ilo v severnφch pouÜtφch, pohled ne n∞j byl impozantnφ a to i p°esto, ₧e po stoletφch z n∞j pochopiteln∞ zbyla jen hromada kostφ, zato velikß hromada. T∞₧ko kdo z publika v∞°il, ₧e n∞co tak velikΘho mohlo n∞kdy p°e₧φt na pouÜti. Andree û obrann² kruh, nenφ zcela p°esnΘ oznaΦenφ, nebo, lΘpe °eΦeno, je zavßd∞jφcφ. Nekromanti z Andree se toti₧ zab²vajφ osobnφ, Φi posilujφcφ magiφ, tedy kouzly, kterΘ prospφvajφ a tvo°φ tak protiklad Tachu û ·toΦnΘmu kruhu. Zato Zmobifikßtor z Gejwa m∞l zcela jinΘ starosti, sna₧il se nalΘzt ten sprßvn² pom∞r mezi jistotou a obez°etnostφ. Kruh Gejwo m∞l p°i zßpasech v₧dy nevd∞Φnou ·lohu, pon∞vad₧ prvnφ dv∞ minuty vyvolßvßnφ byly v₧dy krokem do prßzdna. A¥ vytvo°il vyvolavaΦ sebesiln∞jÜφ stv∙ry, nikdy se nemohl b²t jist, ₧e ho soupe° nerozmete v p°φÜtφch n∞kolika sekundßch. Zombifikßtor p°esto zvolil vcelku ·toΦnou sestavu, za n∞kolik okam₧ik∙ stihl vyvolat na p∙du arΘny t°i kentaury (co₧ bylo jedno z mßla stvo°enφ, je₧ nekromanti namixovali, ve skuteΦnosti tyto podivnφ k°φ₧enci lidφ a konφ neexistovali, ale k zßpas∙m v ArΘn∞ se skv∞le hodili), n∞kolik harpiφ a dva kostlivΘ Φarod∞je. Ve skuteΦnosti Zombifikßtor svΘ nemrtvΘ nevyvolßval, ale pouze je äo₧ivovalô ob°adem, jen₧ se vyvolßvßnφ podobal pouze vzdßlen∞. K o₧ivenφ jedinΘho praÜivΘho kostlivce je t°eba mnohem vφce Φasu, ne₧ trvß pr∙m∞rn² zßpas a nejedna ingredience, avÜak mocnß magie ArΘny dovolovala provßd∞t tyto ob°ady, kter²m se mezi lidem °φkalo Rychlovky. AvÜak vyvolanΘ stv∙ry v ₧ßdnΘm p°φpad∞ nemohli opustit blφzkost ArΘny. Pod jemnou vrstvou pφsku se toti₧ nachßzely tisφce mo₧nß desetitisφce kostφ nejr∙zn∞jÜφch ₧ivoΦich∙, od krys, p°es lidi a₧ k drak∙m. Popravd∞ °eΦeno, drak tam byl pouze jeden a vyvolat ho je nep°im∞°en∞ t∞₧kΘ, tak₧e se to poda°ilo pouze jednou a to turnajovΘmu Üφlenci, je₧ sßm sebe naz²val Elvis Vlebcetemno, kterΘmu se tak splnil jeho ₧ivotnφ sen û vyvolat draka, kterΘho sßm zabil. Dv∞ minuty vyprÜely! Bludr se objevil na scΘn∞, v rukou t°φmal jakousi dutou kovovou tyΦ dlouhou asi jako on sßm, tedy n∞jakΘ Φty°i sßhy. Jedin²m pohledem zhodnotil situaci a rozhodl se za·toΦit co nejrychleji. Kost∞n² kolos se dal do pohybu, dost rychlΘho pohybu p°φmo vst°φc kost∞n²m mßg∙m, kte°φ prßv∞ spolupracovali na zajφmavΘm energetickΘm kouzlu nazvanΘm sv²m tv∙rcem Raug· (Raug· se toti₧ jmenovala nekromantova ₧ena avÜak d∙v∞rnΘ zdroje tvrdφ, ₧e s touto v Necronu pom∞rn∞ obvyklou poctou nebyla p°φliÜ spokojena, snad proto, ₧e kouzlo m∞lo ·Φinnost srovnatelnou s nezanedbateln²m mno₧stvφm dynamitu). Divßci velmi pozorn∞ sledovali d∞nφ v ArΘn∞, prvnφ okam₧iky zßpasu Φasto rozhodovali. VÜichni t°i kentau°i se rozb∞hli naproti jedinΘmu ·toΦnφkovi se specißlnφmi hßky na vytrhßvßnφ kostφ v rukou. Tento ·tok b²val smrteln² i pro hou₧evnat∞jÜφ stv∙ry ne₧ byl spφÜe ofenzivnφ trolu podobn² bludr. Zßblesk! Bez v∞tÜφho p°ekvapenφ se kost∞n² kolos objevil nedaleko od svΘho cφle û mßg∙ a tudφ₧ za zßdy sv²ch aktußlnφch soupe°∙. To ₧e se p°emφstil vÜak v ₧ßdnΘm p°φpad∞ neznamenalo, ₧e p°estal b∞₧et, pßdil stßle vst°φc tvo°φcφ se bled∞ zelenΘ kuliΦce v rukou jednoho z kostlivc∙. Kost∞nΘ harpie, kterΘ by dle vÜech fyzikßlnφch zßkon∙ nem∞li mφt prßvo pohybovat se vφce jak metr nad zemφ za·toΦili ze vzduchu a nßrazem povalili stv∙ru na bok. B²t jich t°ikrßt tolik, mohli by snad svΘho soka uchopit a vzlΘtnout s tφm vysoko a₧ de stropu sßlu a ôzabφtô ho prost²m pßdem. Raug· zasßhla sv∙j cφl nep∞kn∞ pocuchala strukturu ₧eber kost∞nΘho poloobra,co₧ byla skv∞lß p°φle₧itost pro prßv∞ p°iklusßvajφcφ nemrtvΘ kentaury, kte°φ se co nejrychleji sna₧ili zbavit soupe°e beztoho nadbyteΦn²ch rozviklan²ch kostφ. Nebylo to tak jednoduchΘ, pon∞vad₧ byl bludr vyztu₧en pojiv²m kouzlem, na jeho₧ odbourßnφ prßv∞ pracoval jeden z mßg∙, druh² se sna₧il nep°φtele znehybnit, avÜak ani jedno kouzlo nebylo dokonΦeno p°ed bludrov²m zmizenφm. Z divßkova pohledu se nic nezm∞nilo, krom∞ toho, ₧e jedna z nestv∙r zφskala nafialov∞lΘ kontury a tudφ₧ se stala pro ostatnφ neviditelnß a₧ do okam₧iku, kdy oni nepodniknou p°φsluÜnΘ kroky k jejφmu zviditeln∞nφ. Bludr se odporouΦel älφzat si rßnyô a to tφm zp∙sobem, ₧e se postavil na tyΦ, kterß se s nφm, podobn∞ jako lΘtajφcφ koberec, Φi koÜt∞ vznesla dostateΦn∞ vysoko, aby ho zv∞davΘ hßky a drßpy rozeb∞hnuvÜφch a rozlΘtnuvÜφch se kentaur∙ harpiφ neobjevily. Smrtislav te∩ pot°eboval pro svΘho sv∞°ence n∞kolik chvil klidu, aby ho dal do po°ßdku a vytvo°il mu Üanci p°ekvapivΘho ·toku, oboje mu neviditelnost poskytovala avÜak musel b²t dostateΦn∞ rychl², nem∞l vφce jak t°icet vte°in Φasu. Hromßdka kostφ na ₧eleznΘ tyΦi hled∞la sm∞rem dol∙, aby ji nßhodou nep°ekvapila nenadßlß zm∞na pom∞ru sil. Chaotick² pohyb kentaur∙ (praxφ se zjistilo, ₧e chaos je mnohem ·Φinn∞jÜφ ne₧ zjevnß pravidelnost) vÜak nenasv∞dΦoval, ₧e by ho n∞kdo ji₧ zpozoroval. T∞sn∞ p°ed tφm, ne₧ se mu vrßtila klφΦnφ kost do sprßvnΘ polohy a zaΦala vykonßvat funkci, pro kterou byla evolucφ vybrßna, vÜak bludr neΦekan∞ ztratil rovnovßhu na svΘ lΘtajφcφ tyΦi, k Φemu₧ p°isp∞li zΦßsti dv∞ harpie, je₧ mu vrazili p°φmo do zad, a z Φßsti kouzlo konopnß smyΦka, kterΘ se druhΘmu z mßg∙ opravdu povedlo a p°itßhlo padajφcφho sm∞rem dop°edu, kde na n∞j na podlaze ji₧ nekompromisn∞ Φekali ostrΘ dlouhΘ hroty bodc∙, je₧ se z niΦeho nic zrovna na inkriminovanΘm mφst∞ dopadu objevili. Bludr ji₧ nevstal. äVφt∞zem se stßvß a do dalÜφho kola postupuje...ô ä...Zombifikßßßßßt≤≤≤≤rr,ô vyk°ikl rozradostn∞n² novßΦek. äJak hrajou?ô ozvala se prostß otßzka za zßdy dvou nelegitimnφch divßk∙. V tu chvφli by pro n∞ bylo mΘn∞ d∞sivΘ, kdyby se cel² sv∞t skutßlel slon∙m z beder. III. Staurosskß knihovna se co do velikosti nemohla ani vzdßlen∞ rovnat svΘ sest°enici v BφlΘ v∞₧i a jist∞ i jinΘ podobnΘ by ji poΦtem sv²ch svazk∙ zastφnily, ale nikdo nikdy netvrdil, ₧e se jim jejich mladÜφ p°φbuznß na tomto poli srovnßvat cht∞la. P°esto se stala tak°ka poutnφm mφstem vÜech vzd∞lanc∙, mudrc∙ a uΦ≥∙ ΦasoprostorovΘ magie, co₧ zase ovÜem neznamenalo, ₧e by byla kor n∞jak navÜt∞vovanß. VÜechnu obsluhu, archivaci, katalogizaci a z velkΘ Φßsti i Φtenφ knih zastßval jedin² Φlov∞k, kter² zatφ₧en dennφ rutinou zaΦal trp∞t samomluvou. To ₧e najdete n∞kde poutnφ mφsto jeÜt∞ zdaleka neznamenß, ₧e tam n∞kdo chodφ, n²br₧ pouze to, ₧e by navÜt∞vovßno b²t m∞lo. A opravdu, jen st∞₧φ byste hledali v∞tÜφ koncentraci moudrosti a vizφ budoucnosti, Staurosskß knihovna byla toti₧ jedinou (a nejv∞tÜφ) knihovnou ╚arod∞j∙ soumraku. A a¥ se zeptßte kohokoliv, kdo alespo≥ trochu vidφ do problΘmu, na nejlepÜφ v∞Ütce, vizionß°e, proroky a mudrce, dozajista vßs poÜle do Staurosu, ne vÜak do knihovny. Ona knihovna je toti₧ nenahraditelnou pokladnicφ vizφ budoucnosti, moudrosti minulosti a prozφravosti dneÜka. OvÜem ... kdo o to stojφ? Proroci, a tφm myslφm opravdovΘ proroky, ne ty, kte°φ vßm vyv∞stφ Ü¥astnΘ man₧elstvφ z ruky za dva denßry na pouti, vizionß°e, kter²m bylo dovoleno nahlΘdnout do budoucnosti, ti v∞dφ vÜe co pot°ebujφ ·pln∞ p°esn∞. Jen₧e kdyby napsali, co opravdu vid∞li a nezabalovali vÜe do zbyteΦnΘho patosu a nep°idßvali k tomu spoustu zbyteΦn²ch a zavßd∞jφcφch fakt∙, tak by lidi ztratili motivaci. Mo₧nß to znφ dost pesimisticky, ale je to jeden ze zßkladnφch princip∙ v∞Üt∞nφ: Smi° se s tφm, ₧e a¥ ud∞lßÜ v∞ci sebev²znamn∞jÜφ, v budoucnu p°ijde n∞jakß trapn∞ malß katastrofa, kterß na v₧dy zahladφ znßmky tvΘ existence. Proto si proroci dßvajφ prßci s tφm, aby ka₧d² v jejich verÜφch vid∞l n∞co jinΘho, proto pφÜi za sv∙j ₧ivot desφtky knih, kterΘ s nejv∞tÜφ pravd∞podobnostφ nikdo nikdy neotev°e, tedy p°esn∞ji °eΦeno nikdy nikdo neotev°e za ·Φelem Φtenφ, abychom byli v p°edvφdßnφ budoucnosti p°esnφ. Ono co si budeme povφdat, moc se z toho jejich blßbolenφ nedozvφme, tedy vlastn∞ nic na co by se dalo spolΘhat, a po um∞leckΘ strßnce to taky nestojφ za mnoho, to by naÜi milφ vizionß°i d∞lali kariΘru ·pln∞ n∞kde jinde. Tak₧e vÜeho vÜudy je jedin²m Φtenß°em t∞chto svazk∙ nßÜ mil² knihovnφk, tedy ne ₧e by Φetl celΘ knihy v∞tÜinou mu postaΦφ nßzvy skladeb, ale o to vßÜniv∞ji o nich pozd∞ji diskutuje ... s regßly. N∞co takovΘho jako otvφracφ dobu tato instituce nem∞la, nebo lΘpe °eΦeno, byla otev°ena prakticky nonstop, p°esto nejvyÜÜφho sprßvce archivu (jak si nechal od regßl∙ °φkat) zaklepßnφ na vrata dosti vyd∞silo. Zrovna tou dobou Üel na ob∞d, tak₧e tΘm∞° bral za kliku, ale napadlo ho mnohem d∙stojn∞jÜφ uvφtßnφ nßvÜt∞vnφka. OdÜoural se ke svΘmu pracovnφmu stolu a usedl na ₧idli, okam₧ik poΦkal. Zaklepßnφ se ozvalo znovu. Chvilka ... äAno! ... u₧ b∞₧φm, jen tady n∞co dod∞lßm.ô zavolal sta°ec tlumen²m hlasem, zvedl se popadl knihu, podφval se na ni, odlo₧il ji a popadl jinou û dvakrßt tak tlustou. S tφmto b°emenem mu cesta ke dve°φm trvala jeÜt∞ o n∞co dΘle, ne₧ kdy₧ Üel od nich. Klepadlo ji₧ vÜak seri≤zn∞ mlΦelo. Zßmek mφrn∞ zavrzal a dve°e se otev°ely. äVφtßm vßs, mlad² pane.ô äP°eji dobrΘ odpoledne ... star² pane.ô odpov∞d∞la vysokß postava. äCo vßs ke mn∞ p°ivßdφ ... ale ne, poj∩te si sednou a v klidu si popovφdßme.ô äNo... jß vlastn∞ jsem se p°iÜel jen ...ô ale sta°ec mu ji₧ nev∞noval pozornost a belhal de do nitra knihovny. Cizinec nem∞l na vybranou, a tak ho nßsledoval. Posadili se oba za st∙l naproti sob∞, co₧ se ukßzalo jako nep°φliÜ vhodnΘ °eÜenφ, pon∞vad₧ na sebe p°es pyramidy knih nevid∞li. Arjun tedy ud∞lal vst°φcnΘ gesto a p°enesl si svojφ bytelnou ₧idli na druhou stranu stolu, tenhle chlapφk nebyl vybaven na nßvÜt∞vy. äN∞co bych vßm nabφdl,ô pronesl omluvn∞ sta°ec: äale to bych musel vstßvat a za to mi nestojφte.ô Chraplav² smφch b²valΘho ku°ßka severnφ trßvy prozradil, ₧e se jednalo o vtip, host se uÜklφbl. äTak co vßs ke mne p°ivßdφ?ô optal se znovu knihovnφk. äPot°eboval jsem si pouze promluvit s Moherkem.ô äMoherko. Vy si troufßte! P°ijφt sem a chtφt mluvit s nejlepÜφm vyprav∞Φem p°φb∞h∙ na sv∞t∞. Jen tak, bez ohlßÜenφ, bez pozvßnky, beze jmΘna.ô äJmenuji se Korgan, mistr nßvÜt∞vy nep°ijφmß?ô äTo ano, p°ijφmß, ale zrovna te∩ si zaskoΦil na n∞jak² ten dlabenec.ô äAha jist∞. Mohu na n∞j tady poΦkat.ô äSamoz°ejm∞.ô äJß ji₧ jsem se p°edstavil, ale jeÜt∞ nevφm, jakΘ je vaÜe jmΘno.ô ä╪φkejte mi knihovnφk, vÜichni mi °φkajφ knihovnφk ... a nebo nejvyÜÜφ sprßvce archivu. Ale zatφm co tady budete Φekat se ode mne m∙₧ete dozv∞d∞t n∞co zajφmavΘho, prßv∞ se toti₧ nachßzφte v nejv∞tÜφ pokladniciô nßvÜt∞vnφkovi oΦi se zaleskly ... äv∞d∞nφ a vizφ.ô ... a pohasli. äPro ka₧dou ₧ivotnφ situaci, na ka₧dou dobu zde najdete tisφce a tisφce rad a navφc se zde m∙₧ete dozv∞d∞t o nejv∞tÜφch postavßch historie i budoucnosti. O udßlostech, kterΘ se stali i o t∞ch, kterΘ se dozajista jeÜt∞ stanou...ô äMyslφte si, ₧e bych zde naÜel i n∞co o m∞?ô äDozajista, oni vyv∞stφ kdejakou kravinu.ô OdmlΦel se. äA dokonce existujφ lidΘ, kte°φ zde naÜli v∞Ütby o sob∞. Ale je to t∞₧kΘ, p°et∞₧kΘ.ô äA proΦ je tolik hledali? RadÜi budu ₧φt svojφ budoucnost, ne₧ abych ji strßvil jejφm hledßnφm v knihßch.ô äAni nevφte, jakß to je moudrost, mlad² pane. Jednou k nßm p°iÜel jeden z bφl²ch mßg∙, kter² dostal za ·kol p°i mistrovskΘ zkouÜce najφt o sob∞ jedinou v∞Ütbu v naÜφ knihovn∞. Byl to takov² trudomysln² chlßpek... za ₧ivot bych si nevzpomn∞l, jak on se jmenoval, celΘ dny ΦuΦel do svazk∙, po°ßdn∞ nejedl, spal, kde usnul. Takov²ch oslintan²ch knih u₧ nepamatuju... Strßvil tady asi osm let, ne₧ narazil na jeden verÜ: ... neb hledal budoucnost, ₧ivota se nedo₧ije... P°eΦetl ho, zamyslel se nad nφm a °ekl si, ₧e takhle p°eci nechce skonΦit. Vrßtil knihu zpßtky do regßl∙, jen₧e se mu smekla noha, spadl ze ₧eb°φku a strhl na sebe celou polici. K jeho sm∙le to byly zrovna Lanabovi v∞Ütby, jeden jeho svazek mu p°istßl rovnou na hlav∞... NaÜel jsem ho a₧ za n∞kolik dnφ a °eknu vßm, nebyl to p∞kn² pohled. Kdyby mu n∞kdo tu hlavu useknul, vypadal by lφp.ô äTak₧e jestli to dob°e chßpu, tak ta v∞Ütba byla opravdu o n∞m.ô äPravd∞podobn∞, ale mohla to b²t takΘ nßhoda a v tom je kouzlo v∞Üt∞nφ. Bφlß v∞₧ sem m∙₧e poslat kohokoliv a on nikdy nem∙₧e dokßzat, ₧e v∞Ütba, kterou naÜel je skuteΦn∞ o n∞m. V∞tÜinou k nßm ti chlapci u₧ ani nedorazφ a spokojφ se s tφm, ₧e se nikdy nestanou mistry a jednoho dne um°ou stejn∞, jako vÜichni ostatnφ.ô M∞kk² mechanick² zvuk zßmku dve°φ oznßmil, ₧e ten, ke kterΘmu poutnφk p°iÜel, ji₧ dorazil. Krßtk²m pohledem ke dve°φm si Korgan p°φchozφho prohlΘdl od ko₧en²ch opßnk∙ a₧ po legendßrnφ ·Φes. Moherko byl snad mezi vÜemi dobrodruhy znßm jako excelentnφ vyprav∞Φ p°φb∞h∙. Jeho um∞nφ sd∞lovat velikΘ Φiny dobrodruh∙ i podrobnosti historick²ch udßlostφ nepostrßdalo ohromnou sugestivnost a co vφce, faktickou p°esnost. ╚asto chodil po krΦmßch a poslouchal historky, tak₧e kdy₧ k n∞mu zavφtal n∞kter² ze znßm∞jÜφch dobrodruh∙, v∞tÜinou byl Üokovßn, ₧e tak znßmß a vlivnß osoba toho o n∞m vφ vφce ne₧ jeho panoÜ. Snad jeÜt∞ legendßrn∞jÜφ, ne₧ Moherkovo vyprßv∞nφ byl jeho ·Φes, kter² zpoΦßtku p∙sobil sm∞Ün∞, ale pozd∞ji se stal n∞Φφm jako poznßvacφ znamenφ. Na otßzku äNejste vy ten Moherko?ô u₧ staΦilo odv∞tit pouze sundßnφm klobouku. Nejednalo se o n∞jakou extravaganci, Φi v²st°ednost. Popravd∞ °eΦeno, tradovalo se (a sßm vyprav∞Φ to nikdy nepop°el), ₧e Moherko si kdysi za opravdu velikΘ penφze koupil od jednoho z t∞ch zßmo°sk²ch obchodnφk∙ mast podporujφcφ r∙st vlas∙. Tou dobou ji₧ byl zcela pleÜat². Jenom₧e a₧ p°φliÜ pozd∞ zjistil, ₧e masti je opravdu mßlo, tak₧e mu vystaΦila pouze na strany hlavy okolo uÜφ. Nßsledky byly nezvratnΘ, p°esto₧e si vyprav∞Φ do t²dne st°φhal vlasy a₧ po ramena, t²l a temeno byly naprosto holΘ. Nikdo se ji₧ nedohaduje o tom, zda Moherko onoho obchodnφka jeÜt∞ shßn∞l, aby si koupil vφce zßzraΦnΘho prost°edku, nebo aby mu alespo≥ p∞kn∞ pod∞koval. Zatφmco o tom Korgan rozjφmal nespouÜt∞jφc zrak z nßdhern∞ lysΘ hlavy, vyprav∞Φ doÜel a₧ k n∞mu. Bez v∞tÜφch cavyk∙ zaΦal mluvit. Poutnφk urychlen∞ vstal. äVφÜ co, zkrßtφme to. Jß ti odpovφm na otßzku, na kterou ses zeptat necht∞l a ty mi za to zaplatφÜ n∞Φφm, co t∞ nic nebude stßt a nedß ti prßci.ô P°eci jen se musel Korgan na delÜφ dobu zamyslet, aby pochopil v²znam rozhodnutφ, kterΘ mß uΦinit. Nikdy vÜak neslyÜel, ₧e by si p°ed nφm stojφcφ mu₧ potrp∞l na hßdanky a chytßky a tudφ₧ p°ik²vl. Moherko vzal do ruky jednu z hromady knih na stole a n∞kolik chvil v nφ listoval. Kdy₧ naÜel, co hledal, vytrhl jeden list a podal jej hostu. äTady je tvß odpov∞∩ a nynφ tvoje platba.ô P°istoupil k n∞mu, arjun byl tΘm∞° o hlavu vyÜÜφ, co₧ mu₧i s bizardnφm ·Φesem znaΦn∞ ztφ₧ilo situaci. Bez sebemenÜφho nßznaku hn∞vu, Φi jinΘho pocitu, plivl svΘmu hostu do tvß°e, jak jen nejhust∞ji dovedl. Nepodal jedinΘ slovo vysv∞tlenφ a odkrßΦel do ·trob knihovny za svojφ pracφ. Korgan stßl bez hnutφ a jedinΘ, co se na n∞m m∞nilo, byla barva jeho obliΦeje. V okam₧iku, kdy zaΦal znovu blednout, si ot°el obliΦej rukßvem a bezmyÜlenkovit∞ zmaΦkal list papφru, kter² dr₧el v ruce, a zahodil ho. Nep°iÜlo mu nutnΘ se louΦit. OdeÜel. Knihovnφk sed∞l skoro cel² schovßn za hromadou svazk∙. Nev∞d∞l, proΦ se jeho p°φtel choval tak hrub∞ k tomu milΘmu mladφkovi. Snad m∞l svΘ d∙vody. Musφ se ho veΦer zeptat, i kdy₧ mu stejn∞ nic ne°ekne. Leda ₧e... samoz°ejm∞! DoÜoural se ke zmaΦkanΘmu listu papφru, sh²bnul se pro n∞j a vrßtil se zpßtky na svoje mφsto. Teatrßln∞ ho rozbalil a zaΦal neum∞le recitovat v∞Ütbu, kterß nem∞la ₧ßdn² nßzev: Zabφjet je jejich prßce. Putujφ a zabφjejφ. Bez hn∞vu a bez legrace, Φist² Üφt a pomstu cht∞jφ. Smrtφ ₧eny pohßn∞ni, srdce bije ze zßrmutku. City dßvno zastaveny tragΘdii Φar a smutk∙ TerΦem jejich zlob a snahy zplozenec je mocn², sliΦn² m∞°it bude p°es dva sßhy trpaslφk ten jedineΦn². Trpaslφk, jen₧ zdolß soka zkuÜenostφ bojovnφka prom∞nφ se na otroka nejlepÜφho spoleΦnφka. StarΘ sv∞tlo uhasφnß NovΘ zß°it nezaΦφnß Uchichtl se a zavolal mezi regßly knih: äHolky, holky nejvyÜÜφ sprßvce archivu u₧ jde.ô *** äPoj∩, jen dßl, vφtßm t∞,ô t≤n starcova hlasu vÜak nekorespondoval s jeho obsahem, ·vodnφ slova pronesenß na p°ivφtanou hosta v jeho pracovn∞ zn∞la pon∞kud... sklesle. Wetrasius leg p∙sobil na prvnφ pohled dojmem starΘho roztr₧itΘho Φarod∞je, jak²ch po sv∞t∞ neb∞hß mnoho. I jeho pracovna tak vypadala, v malΘ mφstn∙stce bylo mnoho navrÜen²ch sloupc∙ äd∙le₧it²chô spis∙, jejich₧ autorem nebyl nikdo jin², ne₧ dlouhovous² sta°ec sßm, kter² vÜak navzdory prvnφmu dojmu nebyl Φarod∞jem, Φi dokonce mßgem, n²br₧ pouh²m v∞Ütcem, kter²ch bylo ve Staurosu na desφtky. Host musel sklonit hlavu, kdy₧ prochßzel dve°mi a kdy₧ se jeho hostitel posadil, bez vyzvßnφ ud∞lal totΘ₧. äCht∞l jste mne vid∞t,ô zaΦal konverzaci zlehka Φarod∞j s mlad²mi elfφmi rysy. äAno, chci s tebou mluvit o zßva₧nΘ v∞ci, zereii.ô Pravil pomalu sta°ec a zhluboka se nadechl. Zerei bylo slovo v P∙vodnφ °eΦi, kterou ji₧ ovlßdal mßlokdo. Karima tak nicmΘn∞ poslednφ dobou oslovovali v∞Ütci neustßle, tak₧e m∞l p°φle₧itost si ono slovφΦko vyhledat. Sloveso ôzereisô znamenalo roztφnat a ôzereiô byl velice slo₧it² tvar, kter² mohl znamenat n∞co jako ôten, kter² rozetneô. Nev∞d∞l, co si pod tφm mß p°edstavit, ale v∞d∞l, ₧e v∞Ütc∙ se nemß cenu ptßt. Jednoduchost otßzky je toti₧ v₧dy nep°φmo ·m∞rnß ke konkrΘtnosti odpov∞di. äP°ipadl mi ten ·kol, abych t∞ zasv∞til do poslßnφ, kterΘ je vepsßno v knize osudu pod tv²m jmΘnem,ô pokraΦoval sta°ec a Karim mu peΦliv∞ naslouchal, dostßval od ╚arod∞j∙ soumraku ·koly, ale nikdy ne poslßnφ a nikdy jeÜt∞ nemluvil s takto v²znamn²m vidoucφm, kter² by byl Φlenem T°φ, t°φ nejv∞tÜφch v∞Ütc∙ souΦasnosti. äNikdo netuÜφ, jakΘ b°φm∞ nese ten, kdo vidφ budoucnost. Budoucnost svoji i budoucnost celΘho sv∞ta. Ji₧ dlouho si velicφ pßnovΘ z BφlΘ rady lßmou hlavu nad tφm, proΦ v jejich °adßch nikdy nez∙stane ₧ßdn² velik² v∞Ütec, poka₧dΘ kdy₧ dosßhne urΦitΘ ·rovn∞, tak bu∩ zeÜφlφ, nebo bez jedinΘho sl∙vka vysv∞tlenφ odejde od Bφl²ch a p°ichßzφ k nßm, do Staurosu, kde se usadφ a ₧ije a₧ do konce svΘho ₧ivota. Nenφ tak t∞₧kΘ uhodnout proΦ. Kdo hledφ do budoucnosti, spat°φ tam n∞co, co ho natolik vyd∞sφ, ₧e nem∙₧e ud∞lat nic jinΘho, ne₧ to, co dßvß alespo≥ pramal² smysl, p°idß se k nßm. Mnoho obraz∙ budoucnosti jsem ji₧ vid∞l a v∞tÜina z nich mne vyd∞sila. Nejde ani vypov∞d∞t, co osud p°edurΦil naÜim nßrod∙m a existuje jen jedinß cesta û bez nßsilφ a bez Üoku. Byl jsi n∞kdy v K°iÜ¥ßlov²ch zahradßch, Karime?ô vpadla do projevu otßzka. Elf jen zmaten∞ pok²val nesouhlasn∞ hlavou. äSamoz°ejm∞, ₧e ne. Pat°φÜ toti₧ k Aparßtu. Kdysi m∞ly tyto skupiny jin² nßzev, ale ten ji₧ ztratil v²znam, nynφ jsou ╚arod∞jovΘ soumraku rozd∞leni mezi Aparßt a Profesory. A jen opravdu mßlo z vßs tuÜφ, ₧e tomu tak je, nicmΘn∞ ty mßÜ prßvo v∞d∞t, za co vlastn∞ budeÜ bojovat. Co je dle tvΘho nßzoru cφlem ╚arod∞j∙ soumraku?ô Cφl? Takhle o tom Karim nikdy nep°em²Ülel. Dalo se p°edpoklßdat, ₧e ka₧dß skupina lidφ mß n∞jak² cφl, ale v dneÜnφ dob∞, kdy je pod jednotnou vlßdnou BφlΘ v∞₧e frakcφ tak k uzoufanφ mßlo... snad se sna₧ili p°e₧φt a p°i tom b²t opozicφ BφlΘ rad∞, ovÜem jen v n∞kter²ch otßzkßch a do takovΘ mφry, aby nikoho p°φliÜ nenaÜtvali. P°esto se odhodlal k odpov∞di: ä╚arod∞jovΘ soumraku jsou nestrannφ pozorovatelΘ a zapisovatelΘ historie, souΦasnosti i budoucnosti. Jejich cφlem je odkßzat naÜe v∞d∞nφ budoucφm generacφm.ô zn∞lo to troÜku p°itrouble, ale bylo to jedinΘ, co ho v tu chvφli napadlo. äAno, nejsi zas a₧ tak daleko od pravdy. Minulost bereme jako velikou knihu, ve kterΘ lze najφt pouΦenφ i rady. Budoucnost je rej mo₧nostφ a barev, kterΘ mohou nastat a kterΘ nastanou, a souΦasnost je prost°edek jak si vybrat tu nejlepÜφ mo₧nost z jednΘ nabφzenΘ cesty. Netva° se tak zmaten∞. To co vidφme my, vidoucφ, se stane a stßt se musφ, nem∙₧eme to zvrßtit, p°esto ale musφme hrßt svojφ roli a kdybychom svou ·lohu nesplnili... pak bylo naÜφm osudem ji nesplnit. Ka₧d² Φlov∞k je k n∞Φemu urΦen, mß sv∙j ·Φel a cφl a my vÜichni, kte°φ jsme byli oznaΦeni za staurosskΘ spolubratry, spolu bojujeme za lepÜφ zφt°ky. Je lehkΘ sna₧it se o cokoliv, kdy₧ neznßÜ v²sledek a m∙₧eÜ doufat. A proto tolik vidoucφch balancuje na pokraji Üφlenstvφ. Ale te∩ zpßtky ke K°iÜ¥ßlov²m zahradßm, v nich vyr∙stß budoucnost naÜeho sv∞ta, kterou je t°eba chrßnit a opatrovat, dokud nenastane vhodn² a jedin² sprßvn² okam₧ik. A ty budeÜ tφm, kdo spustφ lavinu. Onen prvnφ nev²znamn² element, jen₧ uvede v pohyb velikΘ udßlosti. A budeÜ jφm, a¥ chceÜ, Φi ne.ô Starcovy oΦi pohasly jeÜt∞ vφce. MlΦel. äJen mi nenφ jasnΘ jedno. ProΦ? ProΦ jsi mi to v∙bec vyprßv∞l?ô äPoslouchal jsi mne? Kismet, osud, vÜechno je jeho souΦßstφ, ka₧dΘ slovo, kterΘ jsem ti °ekl. Nechßpeme to a ani chßpat nem∙₧eme, netuÜφme, jak² mß vÜechno ·Φel, ale je tomu tak. Po n∞kter²ch v∞cech je lepÜφ nepßtrat.ô äPokud jsem to tedy dob°e pochopil,ô zaΦal tak trochu ironicky Karim: äVyjdu z t∞chto dve°φ a n∞jak²m sv²m Φinem spustφm lavinu, pon∞vad₧ jsem k tomu p°edurΦen. Kde bych m∞l tedy zaΦφt?ô äZereii, poslouchßÜ moje slova, ale neslyÜφÜ je. P°esto bylo d∙le₧itΘ, abych ti vÜe vypov∞d∞l. Tv²m p°φÜtφm a poslednφm ·kolem, kter² od tebe ╚arod∞jovΘ soumraku po₧adujφ, je zßchrana Malachi lega, naÜeho drahΘho spolubratra v∞zn∞nΘho tΘm∞° na druhΘ stran∞ kontinentu. V krΦm∞ U holohlavΘ kobyly na tebe bude Φekat doprovod, kter² t∞ dovede a₧ k onomu mφstu, tφm vÜak jeho poslßnφ konΦφ. ╪φkß si Karmφn, myslφm si, ₧e ti nebude d∞lat problΘmy ho najφt.ô ╚arod∞j chßpal poslednφ v∞tu jako rozlouΦenφ a tudφ₧ se zvedl a obrßtil se sm∞rem ke dve°φm. JeÜt∞ ne₧ staΦil zatßhnout za kovovΘ madlo, sta°ec ho naposledy chraplav²m hlasem oslovil: äChlapΦe, pamatuj, vÜe co se stane je dφlem osudu. Neohlφ₧ej se zp∞t a vÜechny cesty, kterΘ sis nezvolil na rozcestφch, brzy zk°φ₧φ tvoje kroky. U₧ nikdy se sem nevrßtφÜ, proto₧e nebudeÜ chtφt.ô Neobrßtil se, neodpov∞d∞l a bez slova rozlouΦenφ odeÜel. Moc dob°e cφtil, ₧e by se m∞l chovat uctiv∞ji, pokud cht∞l dosßhnout svΘho cφle, ale nemohl jinak. Nikdy si p°φliÜ nepotrp∞l na formality. Sta°ec jeÜt∞ dlouho po jeho odchodu sed∞l v k°esle a p°em²Ülel. Myslel na stejnou v∞c, jako uplynul²ch Φty°icet let, na budoucnost. Jeho oΦi se zav°ely a dech zklidnil. U₧ brzy si bude moci odpoΦinout. A p°φÜt∞ se seznßmφme s novou postavou a mrkneme se do zem∞ ementßl∙, ehm ... elementßl∙.

« Autor seÜitu » Mat     DalÜφ dφla autora: Autor pφÜe ·pln∞ vÜechno, tak₧e jeho dφla najdete v celΘm Φasopise. K tomuto tΘmatu se vÜak hodφ odkaz na Poutnφka smrtφ, jeho₧ je Zrozenφ nßsledovnφkem.