|
Kapitola prvnφ
ve kterΘ se seznßmφme s dv∞ma hrdiny naÜeho p°φb∞hu, kte°φ se
ani zdaleka nevyznaΦujφ hrdinstvφm.
Kdysi dßvno, a tφm myslφm opravdu hodn∞ dßvno, ne nedßvno, ne
trochu dßvno a u₧ v∙bec ne dßvnφΦko, prost∞ fakt hodn∞ dßvno
dßvno. Tedy jeÜt∞ d°φv ne₧ p°ed Φtrnßcti dnama se po stranßch
vizovickΘ cesty rozklßdaly dv∞ krßlovstvφ. V tom prvnφm,
nazvanΘm Eharitosimarwendion ₧ili lidΘ velice podivnφ, byly to
toti₧ samφ Üevci, jeden vedle druhΘho, zatφmco ve druhΘm
krßlovstvφ (kterΘ se jmenovalo Aredwostinomum) vegetovali samφ
cirkusovφ akrobati, kte°φ chodili po rukßch. Jenom₧e prßv∞ v tom
byl ten problΘm, pon∞vad₧ Üevci cht∞li prodat svoje boty, ale
cirkusovφ akrobati je nepot°ebovali, pon∞vad₧ na ruce si obouvat
boty û to by byla p∞knß fuÜe°ina. A tak zaΦala jednoho dne
vßlka, velice krvavß vßlka, armßda Üφdel proti kan≤n∙m, ze
kter²ch byli vyst°elovßni klauni. Zkrßtka jedna
z nejtragiΦt∞jÜφch vßlek historie. Ale to nenφ ten p°φb∞h, kter²
bych vßm cht∞l vyprßv∞t, i kdy₧ tak troÜku takΘ, pon∞vad₧ zaΦal
prßv∞ na onΘ hraniΦnφ cest∞ à
Toho dne bylo tak krßsnΘ poΦasφ, ₧e i ti nejpracovit∞jÜφ Üevci
vyrazili k vod∞ a cirkusovφ akrobatΘ taktΘ₧, pon∞vad₧ ve stanech
bylo straÜn² dusno. Ale kuÜ u₧ koneΦn∞! U₧ k p°φb∞hu! Po cest∞
si to vykraΦoval trpaslφk, byl velice vysok², vφc ne₧ metr
dvacet, a proto₧e bylo tak krßsn∞, pφskal si. Bylo to u₧ p∙l
roku, co vyrazil z domova, aby nabral n∞jakΘ ty zkuÜenosti,
vyd∞lal penφze a naÜel si nev∞stu. Tedy pro n∞j to bylo v p°esn∞
obrßcenΘm po°adφ, takovß zkuÜenost to je dobrß v∞c, ale nic si
za nφ nekoupφÜ a snφdani ti taky nep°ipravφ. J≤, snφdan∞! Znovu
se ozvalo trpaslφkovo b°icho. Bohu₧el zkuÜenosti byly to jedinΘ,
co na svΘ tovaryÜskΘ cest∞ prozatφm zφskal, penφze skoro ani
nezahlΘdl a p∞knou chytrou trpaslici, co by um∞la dob°e va°it u₧
v∙bec ne. Alespo≥ ₧e u₧ se Φervenaly t°eÜn∞. T°eÜn∞ k snφdani,
t°eÜn∞ k ob∞du a t°eÜn∞ s malinou k veΦe°i. To je jφdlo pro
trpaslφka? A p°emφtaje o takov²chto myÜlenkßch spat°il v²jev,
kter² se mu m∞l stßt osudn²m.
Op°enß o lφpu sed∞la ta nejkrßsn∞jÜφ osoba, kterou kdy vid∞l.
N∞co tak nßdhernΘho snad ani à ale ano, prot°el si oΦi. To je
ale krßska! DlouhΘ ΦernΘ vlasy spletenΘ do copu, hu≥atΘ oboΦφ,
chlupy trΦφcφ z uÜφ à a ty vousy! Ty dlouhΘ do copßnk∙ spletenΘ
ΦernΘ vousy! Byla to skuteΦn∞ a₧ pohßdkov∞ krßsnß trpaslice,
nehled∞ u₧ v∙bec na to, ₧e m∞°ila p°es metr, co₧ bylo krajn∞
neobvyklΘ. Jenom₧e co to? To p°enßdhernΘ stvo°enφ plakalo!
Trpaslφk popob∞hl aby byl u na°φkajφcφ krßsky co nejd°φv a
podßval ji posmrkan² kapesnφk, aby si mohla ot°φt slzy.
äD∞, kuju moc û krßt, vß₧en² pa ne.ô pod∞kovala vzlykav∞
trpaslice a otφrala si slzy z tvß°e.
äCopak se vßm p°ihodilo, spanilß à trpaslice? Pov∞zte mi to,
snad vßm budu moci pomoct.ô otßzal se tovaryÜ a bezd∞ky zdvihl
ramena.
äTo je à p°φliÜ dlouh² a smutn² p°φb∞h. Nebudu vßm ho vyprßv∞t,
jen byste z toho byl neÜ¥astn².ô
äAle co vφÜ, t°eba ti budu moci pomoct. Povφdej!ô
äDob°e tedy mΘ jmΘno je Dalilaàô
äJß jsem Worf,ô skoΦil ji do °eΦi trpaslφk, ale hned na to
pokynul, jako ₧e m∙₧e pokraΦovat.
äàa bydlφm tady v nedalekΘ vesniΦce. U₧ po generace tam ₧ijeme
spokojen∞, mßme n∞jakΘ ty polφΦka, lesφk a hlavn∞ d∙l na m∞∩,
kterou prodßvßme Üevc∙m na kramfleky do vojensk²ch bot. Jenom₧e
se, kdo vφ proΦ, v tßmhletΘ ho°e usφdlil drak a to po°ßdn∞
hladov² drak! Ka₧d² rok mu musφme posφlat jednu krßsnou chytrou
hodnou trpasliΦφ pannu, kterß umφ skv∞le va°it a on ji se₧ere,
ale zato nßs nechß dalÜφ rok na pokoji. A tento rok jsem byl
vybrßna jß!ô
Worf zaΦal p°em²Ület: äKrßsnß, chytrß to urΦit∞ je a kdy₧ jeÜt∞
k tomu umφ obstojn∞ kuchtit! Myslφm si, ₧e jsem se zamiloval.ô
Nahlas vÜak °ekl: äNa tom nenφ nic tak t∞₧kΘho, tak poj∩,
uteΦeme do mojφ vesnice a budeme si spokojen∞ ₧φt.ô
A tak utekli. M∞li spoustu mal²ch trplasliΦßtek a ₧ili Ü¥astn∞ a
spokojen∞ a₧ do smrti. A tφm, milΘ d∞ti, konΦφ nßÜ p°φb∞h. Ale
to vφte, ₧e ne. D∞lßm si srandu. Takhle to v∙bec nebylo, Dalila
zvedla svΘ uplakanΘ oΦi a op∞t vzlykav∞ promluvila: äAle to jß
p°eci nemohu ud∞lat, kdybych utekla, tak by drak vypßlil celou
vesnici a se₧ral vÜechny mΘ bratry a sestry, otce, matku, dv∞
babiΦky a jednoho d∞deΦka, i kdy₧ na n∞m by si asi moc
nesmlsnul.ô
äPravda, pravda, ale co bychom pak tedy mohli àô
äMojφ jedinou nad∞jφ je statn² mlad² odvß₧n² trpaslφkàô Worf se
zaΦal usmφvat äà kter² by zabil draka a vysvobodil naÜφ vesnici
z jeho ·tlaku.ô Worf se p°estal usmφvat.
Te∩ zaΦal pro zm∞nu koktat trpaslφk: äZ, Zabφt drak û draka?ô
äAno, urΦit∞ bychom vymysleli n∞jak² plßn àô sna₧ila se
p°esv∞dΦit mladφka trpaslice.
à o jeden vymyÜlen² plßn a padesßt osm spo°ßdan²ch t°eÜnφ (a
dv∞ pecky) pozd∞ji à
äU₧ to mßm!ô vyk°ikl nßhle Worf: äKdy₧ nakousneÜ t°eÜni z jedn²
strany a pak prudce kousneÜ do druh², tak z nφ vyletφ pecka,
tak₧e m∙₧eÜ st°φlet peckama!ô
äTo je opravdu zajφmav² a co nejd°φv to zkusφm, ale jß jsem
zatφm vymyslela, jak zabφt draka.ô pravila Dalila.
äOpravdu? Povφdej.ô
äTak poslyÜ, drak si toti₧ nevy₧ßdal v²hradn∞ jenom krßsnou
chytrou hodnou trpasliΦφ pannu, kterß umφ skv∞le va°it, ale takΘ
mu m∙₧eme posφlat mladΘ statnΘ hochy, jak se °φkß libovΘ
frajery, jenom₧e t∞ch mßme ve vesnici nedostatek. Ale kdybychom
k drakovi p°iÜli oba s tφm, ₧e letos si jako m∙₧e vybrat, jestli
chce trpaslici, nebo trpaslφka. A on si vybral tebe, tak bys mu
mohl, a₧ se k tob∞ bude sklßn∞t aby t∞ se₧ral, useknout hlavu.ô
äTo znφ jako dobr² plßn. Ale jak zajistφme, ₧e si vybere prßv∞
mne?ô optal se Worf
äNo, à sna₧ se tvß°it co nejvφc chutn∞!ô odv∞tila trpasliΦφ
krasavice.
JeÜt∞ dlouho projednßvali vÜechny detaily tohoto nesmφrn∞
komplikovanΘho plßnu, ale ty nejsou d∙le₧itΘ, jak sami brzy
zjistφte, tak₧e vßs s nimi nebudu zat∞₧ovat. P°esu≥me se tedy a₧
k dalÜφmu d∙le₧itΘmu okam₧iku, kter² nastal p°ed vchodem do
draΦφ sluje. Drak toti₧, jak to tak b²vß, ₧il v jeskyni. Zevnit°
na naÜe dva hrdiny vanul vφtr prosycen² sφrou. Na vrcholu vstupu
byl velik²mi pφsmeny vyryt² nßpis à Nevstupovat (pokud nejste
jφdlo).
äJeÜt∞ jsem ti zapomn∞la °φci jednu v∞c, ale to nenφ nic
d∙le₧itΘho.ô zaΦala rozpaΦit∞ trpaslice.
äA copak to je?ô byl zv∞dav² Worf.
äInu, p°ed draka musφ jeho ob∞ti p°edstupovat svßzanΘ àô
äCo₧e? Jß budu zabφjet draka se svßzan²ma rukama?ô obo°il se na
svojφ vyvolenou trpaslφk.
äAle neboj, u₧ odmaliΦka jsme se ve vesnici uΦili, jak svazovat.
Podφvej se na tohleàô Dalila vzala konopn² provaz, obtoΦila si
ho kolem nohou a pak se ·pln∞ sama b∞hem n∞kolika okam₧ik∙
svßzala do kozelce. Nenφ divu, kdyby nepotkala Worfa, musela by
se p°eci sama svßzat ne₧ p°edstoupφ p°ed draka. JeÜt∞
podivuhodn∞jÜφ vÜak bylo, ₧e se z velice pevn∞ vypadajφcφho uzlu
dokßzala tΘ₧ vymanit.
äDokß₧u i takov² uzel, à ale vφÜ co, uka₧ mi ruce!ô poruΦila
trpaslice a trpaslφk poslechl. Brzy m∞l ruce svßzanΘ k sob∞ tak,
₧e m∞l strach, aby se mu neodkrvily prsty. Tedy m∞l by strach,
aby se mu neodkrvily prsty, kdyby to byl obyΦejn² trpaslφk, ale
o tom blφ₧e a₧ zφtra.
äA te∩ se z toho zkus dostat.ô pobφdla ho Dalila
Worf se sna₧il cukat rukama od sebe, ale uzel nepovolil ani o
centimetr. ZkouÜel to hodnou chvφli, ale bez nejmenÜφho
v²sledku.
äTak te∩ to zkus po mΘm, natoΦ ruce tak, aby levß byla dole. A
pomalu se sna₧ pohnout pravou rukou doleva a levou doprava.ô
Worf tak uΦinil a ke svΘmu p°ekvapenφ zjistil, ₧e provaz
skuteΦn∞ povoluje a ani to nejde n∞jak moc ztuha. Za chvφli u₧
m∞l ruce zase volnΘ.
äNo, vidφÜ, a takhle se osvobodφÜ i p°ed drakem a pak mu usekneÜ
hlavu.ô
äNo pßni, nikdy jsme nemyslel, ₧e vßzat uzly m∙₧e b²t takovß
sranda.ô vytvo°il naprosto neot°el² kompliment mlad² trpaslφk.
äA te∩ mi znovu podej ruce, svß₧u ti je a vyrazφme.ô Bez
zdrßhßnφ Worf p°edpa₧il a sympatickß trpaslice mu uvßzala kolem
rukou provaz. K jeho p°ekvapenφ vÜak nezaΦala ihned svazovat i
svoje ruce.
A v∞°te mi, ₧e jeho p°ekvapenφ m∞lo b²t jeÜt∞ mnohem v∞tÜφ,
pon∞vad₧ krßsnß vousatß trpaslice jeho sn∙ se pozvolna p°ed
jeho oΦima zaΦala m∞nit na hnusnΘho dvoumetrovΘho dvojhlavΘho
Φlov∞ka. Dovedete si to p°edstavit? Ten Üok? To je jako kdybych
se prßv∞ te∩ zaΦal m∞nit na jeÜt∞rku. To byste koukali, ₧e jo.
Tak takhle n∞jak civ∞l trpaslφk na toho dvoumetrovΘho chalßna, o
kterΘm si dote∩ myslel, ₧e je to ta nejkrßsn∞jÜφ trpaslice vÜech
dob.
Hlava kterß stßla vzp°φmen∞ °ekla: äDovol, abych se znovu
p°edstavil, nejmenuji se Dalila, ale Dalilus û mßg, iluzionista
k vaÜim slu₧bßm, p°ßtelΘ mi °φkajφ Dal. Ty mi tak m∙₧eÜ °φkat
taky. Nejsi sice m∙j p°φtel, ale soucφtφm s tebou, brßcho.
Necht∞l bych b²t na tvΘm mφst∞. TroÜku jsem toti₧ pozm∞nil plßn,
drakovi neusekneÜ hlavu, ale naopak budeÜ opravdu se₧ranej.
Pech, co?ô
äJß si rßno °φkal, ₧e mßm z∙stal le₧et v trßv∞!ô Zana°φkal Worf
a zoufale se sna₧il tlaΦit prvou rukou doleva a levou doprava.
äAni to nezkouÜej, tohle je troÜku jin² uzel, z toho se nemßÜ
Üanci dostat.ô oznßmil Dal
äCo to bylo?ô zeptal se Worf
äCo co bylo?ô
äTo takov² h∙∙∙∙, to byl hladov² drak?ô
äNe, kdepak to byly tryskßΦe. Letφ bombardovat cirkusßck²
stany.ô
äAha.ô
A to je, milΘ d∞ti, konec dneÜnφho dφlu. Co se d∞lo dßl?
Chutnal trpaslφk drakovi? P°ipojφ se k naÜim äp°ßtel∙mô jeÜt∞
n∞kdo? A kdo to asi bude? To se dozvφte u₧ zφtra.
Kapitola druhß
ve kterΘ budeme sledovat pojφdßnφ hlavnφho hrdiny naÜeho p°φb∞hu
drakem a seznßmφme se s Marvinem
V minulΘm dφle jste slyÜeli: Trpaslφk Worf se sna₧il pomoci
krßsnΘ hodnΘ trpaslici, ze kterΘ se vyklubal velik² Ükared²
dvojhlav² mßg Dalilus, kter² se chystß trpaslφka p°edhodit jako
₧rßdlo drakovi. Jak se mu to povede se dozvφte prßv∞ te∩.
V okam₧iku, kdy oba dobrodruhovΘ vstupujφ do kamennΘho
tunelu, mßme chvφli Φasu si je popsat. Dalilus je dva metry
vysok², co₧ je na Querga slabÜφ pr∙m∞r. Tato rasa dlouho ₧ila v
pralesφch, ale jednoho dne n∞jak² nezodpov∞dn² turista odhodil
cigaretu a zp∙sobil tak nejv∞tÜφ po₧ßr v historii kontinentu,
p°i n∞m₧ sho°ela naprostß v∞tÜina p∙vodnφch prales∙. Od tΘ doby
QuergovΘ ne₧ijφ jako nßrod, ale maximßln∞ po skupinkßch. Nikdy
se jako ty paka druidovΘ nezam∞°ovali na p°φrodu samotnou, ta
jim byla docela ukradenß, ale byly to znamenitφ alchymistΘ a v
pralesφch b²vß nejvφce r∙zn²ch bylinek a brouk∙ à A krom∞ toho
jsou to velice talentovanφ iluzionistΘ, co₧ znamenß, ₧e mohou
jinΘho p°im∞t vid∞t, slyÜet a dokonce i cφtit cokoli se jim
zachce. Tedy kdy₧ se jim kouzlo povede. A to je v∞tÜinou, o Φem₧
se Worf p°esv∞dΦil nedßvno. Dal byl spφÜe huben², na sob∞ m∞l
dlouhou spl²vavou kßpi tmav∞ ÜedivΘ barvy, kterß m∞la na zßdech
Φervenou nitφ vyÜito û I Love Beatles. A mimochodem, m∞l dv∞
hlavy. Jednu (byla to ta pravß) rudovlasou s plnovousem tΘ₧e
barvy a bystr²ma modr²ma oΦima a levou Φernou s p∞st∞n²m
knφrkem. Tato hlava m∞la v∞tÜinou oΦi zav°enΘ a kdy₧ u₧ je
otev°ela, musela mφt nasazenΘ sluneΦnφ br²le. Pravß hlava byla
vztyΦenß, tak₧e kdybychom tu, kterß rostla do levΘho boku,
usekli, byl by z Dala vcelku obstojn∞ vypadajφcφ Φlov∞k.
Worf byl typick² trpaslφk, alespo≥ tak vypadal na prvnφ i druh²
pohled. To, ₧e nenφ ledajak², zjistφme ji₧ za chvφli, a₧ se
dvojice dostane k ·stφ draΦφ sluje. Na sob∞ m∞l velice feÜnou
ko₧enou zbroj pobitou ₧elezn²mi h°eby. Skv∞lß prßce.
Stßle jeÜt∞ jde naÜe dvojice tunelem a tak si vyslechneme, o Φem
si povφdajφ.
äPoslyÜ, Φty°okßΦi, proΦ to vlastn∞ d∞lßÜ? Co z toho mßÜ?ô optal
se Worf äV₧dy¥ drakovΘ jsou à nejsou zrovna ty nejÜt∞d°ejÜφ
stvo°enφ na sv∞t∞.ô
äNebudu ti vklßdat cel² m∙j dlouh² p°φb∞h, ty stvo°enφ tak malΘ,
₧e bych mu mohl kolenem vykopnout zuby, ale snad ti postaΦφ
jednoduchΘ konstatovßnφ, ₧e nemßm na v²b∞r.ô A z pod kßp∞ vytßhl
medailonek se znamenφm draka, kter² nosil zav∞Üen² na °etφzku.
äCo₧ znamenß, ₧e ty bys byl, stejn∞ jako jß, rßd zrovna te∩
·pln∞ n∞kde jinde?ô
äNemß cenu o tom mluvit, kdy₧ to stejn∞ nejde. Jß jsem tam, kde
si m∙j pßn p°eje, a ty u₧ nikdy z tΘto jeskyn∞ nevyjdeÜ.ô
äU₧ ti n∞kdo °ekl, ₧e jsi Üφlenej pesimista?ô
äPopravd∞ °eΦeno ne, v₧dycky jsem b²val veselß kopa, ale u₧ t°i
roky slou₧φm svΘmu pßnu a za tu dobu se₧ral ·pln∞ ka₧dΘho, koho
jsem mu p°ivedl, tak₧e bych tvoje vyhlφdky nevid∞l nikterak
r∙₧ov∞. Teda a₧ na jednoho.ô
äNemyslφm si, ₧e bych mu n∞jak dob°e Ümakoval.ô
äTrpaslφky on mß rßd, jsou tuzφ, ale zato dlouho vydr₧φ a hodn∞
k°upou.ô
äTak jß asi k°upat nebudu.ô pravil rozhodn∞ Worf a pokraΦoval v
konverzaci: äPoslyÜ, ty mßÜ dva mozky a to ti ani v jednΘ bedn∞
necvaklo, ₧e bys mu mohl t°eba uÜmiknout hlavu? Hned bys byl
volnej!ô
äTo miluju, tyhle °eΦi sl²chßm skoro ka₧dej den. Nikomu se
nechce na smrt a p°emlouvß mne, abych se vzbou°il, ale jß u₧
vφm, ₧e to nemß cenu. A abych odpov∞d∞l na tvojφ otßzku, tak
useknout hlavu jsem mu zkouÜel.ô
äA co se nepovedlo?ô
äNic, vÜechno vyÜlo podle plßnu à u₧ jsme tady.ô
VeÜli do fakt velk² mφstnosti vymletΘ ve skßle. No, zas tak
velk² zase ne. JedinΘ Φeho si Worf staΦil povÜimnout byl
obrovskej smard vÜude kolem, ne₧ à
äNo tak hernajs, uhn∞te, mßte tlust² sklo.ô Za°val na n∞ drak
le₧φcφ na druhΘ stran∞ sßlu, pon∞vad₧ sledoval na velkoploÜnΘ
obrazovce zßpasy bludr∙ a ten dvouhlavej ≥ouma a jφdlo mu vlezli
do zornΘho pole zrovna v poslednφm kole, kdy se m∞lo rozhodnout,
jestli svojφ sßzku vyhraje, nebo ne.
Worf se instinktivn∞ otoΦil za p∙vodem onoho rozkazu, ale nebyl
schopen ho uposlechnout, proto₧e to, co uvid∞l se zcela vymykalo
jeho chßpßnφ. Skoro jako velkß nßsobilka. ╚ekal n∞jakΘho
obrovskΘho rudΘho draka s b∞lostn²mi zuby a zl²ma oΦima. A to co
uvid∞l byl ani ne Φty°metrov² drßΦek le₧φcφ na kanapi, bez zub∙
a bez oΦφ. A bez hlavy. Na jeho krku evidentn∞ n∞co chyb∞lo. A
takΘ n∞co p°eb²valo. A₧ te∩ to Worfovi koneΦn∞ doÜlo, Dal
drakovi skuteΦn∞ usekl hlavu, ale kdo vφ proΦ to draka nezabilo,
a dle vÜeho mu to ani nijak nekazilo nßladu. Mφsto tlamy, oΦφ a
dalÜφho p°φsluÜenstvφ, kterΘ v∞tÜinou najdete na hlav∞ m∞l drak
v krku zapφchnutΘho papφrovΘho lΘtacφho draka. Asi mu to
p°ipadalo vtipnΘ. Jak s takov²m ud∞lßtkem mohla stv∙ra vid∞t a
slyÜet a v∙bec ₧φt, z∙stßvalo pro Worfa zßhadou a nejen pro n∞j.
ä┴no,ô ot°ßsl v²k°ik celou jeskynφ a₧ ze stropu spadl jeden
krßpnφk zvan² stalaktit äJß to v∞d∞l, ₧e Hym vyhraje! V²born∞
kluku, ty jseÜ doslova mili≤novej!ô A taky Worf netuÜil, jak
mohl tak hlasit∞ °vßt.
äA po prßci si dßme n∞co k sn∞dku,ô zahlaholil drßΦek äjen poj∩
dßl a p°edstav se mi.ô
Trpaslφk doÜel na Φty°i kroky k pohovce, kde vegetoval drak a
zaΦal: äJsem Worf a nejsem ani troÜku chutnej.ô
äJß jsem Gryarkor a tohle mi °φkß ka₧dej, s pot∞Üenφm vÜak
v∞tÜinou zjiÜ¥uji, ₧e vy ΦlovφΦci se velice podce≥ujete. Vy
trpaslφci jste nejlepÜφ s trochu majorßnky, ale ₧e jsi to ty,
tak t∞ uÜet°φm toho potupenΘho va°enφ a zblajznu t∞ za₧iva. MßÜ
n∞jakΘ poslednφ p°ßnφ?ô
äNo m∞l bych jednu otßzkuàô
äTak povφdej, ale rychle, zaΦφnß mi kruΦet v b°iÜe.ô
äNo àô odmlΦel se Worf, strach nem∞l, ale na prohlφdku drakova
₧aludku taky zrovna nesp∞chal äv₧dycky jsem myslel, ₧e vÜichni
draci jsou zvyklφ le₧et na svΘm bohatstvφ. Vφte, zlato, Üperky,
slavnΘ obrazy a tak, ale vy rßΦφte tak n∞jak le₧et na kanapi,
Φφmpak to je?ô
äTy jsi chytr² trpaslφk, takhle zajφmavou otßzku mi jeÜt∞ nikdo
nepolo₧il, ale ₧e to bylo tvΘ poslednφ p°ßnφ, tak ti ji
zodpovφm. Podφvej se, tohle je mΘ bohatstvφ.ô Nadzvedl se
prackou a druhou vytßhl ze skuliny mezi gauΦem a vlastnφm
sßdelnat²m t∞lem kartiΦku s nßpisem MasteroCard. äZlato u₧ vyÜlo
z m≤dy, p°φliÜ kolφsß kurz na burze, te∩ jde nahoru ropa, ale
chßpeÜ, ₧e le₧et v naft∞ by bylo dost nepraktickΘ a nehygienickΘ
navφc. Tak a to je vÜechno, tak poj∩ blφ₧.ô
äDovolφm si vßm zopakovat, ₧e vßm dozajista chutnat nebudu.ô a
ud∞lal n∞kolik krok∙ dop°edu.
äNo jo, no jo.ô Gryarkor vyklepal papφrovΘho draka z krku a
hbit∞ trßvicφ trubici namφ°il p°φmo nad hlavu trpaslφka. A °eknu
vßm, vysavaΦ s takovou silou byste ani v teleshopingu nekoupili.
Nejd°φv se zaΦal Worf pomaliΦku zvedat, ale zakrßtko u₧ byl jen
boulφ na drakov∞ dlouhΘm krku a chvilku na to u₧ ani to ne.
Worf byl absolutn∞ se₧ranej. Tak moc se₧ranej, ₧e by to vφc u₧
ani neÜlo. Hlavu m∞l se₧ranou, ruce m∞l se₧ran², dokonce i jeho
oblφben² ku°φ oko na levΘ noze bylo se₧ran².
Ne na dlouho.
D°φv ne₧ byste °ekli p∞tkrßt Popokatepetl let∞l Worf p°φmo ze
₧aludku zßvratnou rychlostφ proti st∞n∞ a b²t to obyΦejn²
trpaslφk, urΦit∞ by si rozbil hlavu. Takhle jenom zadun∞l.
äCo to mß b²t?ô obo°il se drak na trpaslφka, kter² se ohmatßval,
jestli mß vÜechno na svΘm mφst∞.
äJß vßm °φkal, ₧e nejsem ₧ßdnß chu¥ovka.ô
äTo bylo, jako bych v ₧aludku m∞l kßmen!ô post∞₧ovala si
bezhlavß stv∙ra.
äSkoro, bylo to jen poctivΘ dubovΘ d°evo.ô
äCo₧e, d°ev∞n² trpaslφk??ô vyk°ikl Gryarkor.
äCo₧e, drak s papφrov²m drakem mφsto hlavy?ô oplatil mu stejnou
mincφ Worf
äTen kdo tohle vymyslel, musφ b²t po°ßdn∞ poÜahanej,ô zazn∞l
lakonick² hlas z roku mφstnosti. Byl to Dal.
äDo cely!ô Roze°val se drak äOba dva!ô
Mßg ukßzal mladΘmu trpaslφkovi cestu do kobky pro v∞zn∞, oba
veÜli. Dvojhlavec zamkl dve°e zevnit° a strΦil klφΦ za opasek.
äTohle mß bejt jako v∞zenφ, jo?ô otßzal se opravdu naÜtvan² Worf,
doufal, ₧e se s nφm bude naklßdat jako s ka₧d²m jin²m
nestraviteln²m jφdlem, ₧e ho vyhodφ ven. V ₧ßdnΘm p°φpad∞
necht∞l tvrdnout zrovna tady. Dal na jeho °eΦnickou otßzku
neodpovφdal. Trpaslφk se tedy rozzlobil a zaΦal buÜit do dve°φ.
D°evo proti d°evu. Dun∞lo to na celΘ podzemφ, ale efekt byl
nulov².
äTakovß hnusnß kobka,ô zana°φkal Worf äpostele tady nemajφ,
jφdlo nebude stßt za nic, a jeÜt∞ k tomu je tu ten straÜnej
smrad à a hele, tady n∞co roste!ô Kopl do zelenΘho chuchvalce s
bodlinkami na povrchu.
äMohu vßs poprosit, abyste do mne ji₧ vφce nekopal, nebuÜil do
mne p∞stmi, nebouchal do mne tup²m p°edm∞tem, slovn∞ mne
nenapadal a vyvaroval se jakΘhokoliv ·toku paln²mi Φi seΦn²mi
zbran∞mi, kterΘ by mohli ohrozit mojφ osobu, p°edem d∞kuji.ô
ozval se chuchvalec.
Tak tohle bylo na Worfa u₧ trochu moc, celej ₧ivot pro₧il v
relativnφm poklidu a b∞hem n∞kolika poslednφch hodin se potkal s
tou nejkrßsn∞jÜφ trpaslicφ, ze kterΘ se vyklubal dvojhlav²
holobrßdek, byl se₧ranej bezhlav²m drakem a prßv∞ te∩ s nφm
diplomaticky vyjednßvala svß prßva mluvφcφ kytka. Ten sprßvn²
Φas se probudit. Probu∩ se! PROBU╧ SE! Nic.
äTak to asi nespφm,ô pomyslel si Worf a po chvilce p°em²Ülenφ se
zeptal: äKdo jsi, ty Ükared² zelen² chuchvalΦe?ô
äMΘ jmΘno je Marvin, Ükared² vousat² zakrsl² humanoide.ô
äKaktus Marvin.ô zopakoval si sßm pro sebe trpaslφk.
äNe kaktus Marvin, robot Marvin!ô
A to je, milΘ d∞ti, konec dneÜnφho dφlu. Co se d∞lo dßl? Je
Marvin doopravdy robot? A proΦ tedy vypadß jak kaktus? A jak se
dostal do draΦφ sluje? To se dozvφte u₧ zφtra.
Kapitola t°etφ
ve kterΘ bude trojice hrdin∙ hodnotit nastlanou situaci a Marvin
bude vyprßv∞t, jak se dostal na toto nehostinnΘ mφsto.
V minul²ch dφlech jste slyÜeli: Trpaslφk Worf byl polapen mßgem
Dalem a se₧rßn drakem Gryarkorem. Nßsledn∞ byl vyplivnut a
uzamΦen zevnit° do cely spoleΦn∞ s mßgem a s kaktusem Marvinem,
kter² tvrdφ, ₧e je robot, nebo robotem Marvinem, kter² vypadß
jako kaktus, to zatφm nevφme, ale brzy to u₧ v∞d∞t budeme à
Sv∞t je v²razn∞ Üφlen². Jen mßlo lidφ si to uv∞domuje. A ti,
kte°φ prohlΘdli, jsou nßmi ostatnφmi pova₧ovßni za blßzny.
Pravda je vÜak takovß, ₧e prßv∞ jejich sm²Ülenφ je sprßvnΘ. VÜe
by toti₧ m∞lo padat sm∞rem vzh∙ru a voda by m∞la ho°et. Ale
nepadajφ a neho°φ. A to jen z toho d∙vodu, ₧e sv∞t je Üφlen².
Kdyby toti₧ byl normßlnφ, tak by se nemohla stßt snad jedinß
udßlost naÜeho p°φb∞hu. Nikdy by nevznikl nßrod Üevc∙, nehled∞
u₧ v∙bec na nßrod mlΘka°∙, kter² v naÜem p°φb∞hu bude hrßt
vedlejÜφ a snad i podru₧nou roli a tudφ₧ jsem se o n∞m prozatφm
nezmi≥oval. A rovn∞₧ by Worf nikdy neskonΦil v cele uvnit° draΦφ
sluje. A nikdy by nepronesl to, co se prßv∞ chystß °φci.
äA proΦ bychom se nem∞li pokusit utΘci? Co m∙₧eme ztratit?ô
äJe to jednoduchΘ, ty hlavo dubovß,ô zaΦal Φtverook² mßg a
nev∞domky p°esn∞ vystihl matrißl, ze kterΘho byla trpaslφkova
hlava vyrobena: äNebylo by to tak slo₧itΘ, odemknout si, kdy₧
mßme klφΦ. Popravd∞ °eΦeno jsme zamΦeni jen z psychologick²ch
d∙vod∙, vypadalo by to dost trapn∞, kdybychom byly uv∞zn∞ni v
cele a dve°e by byly doko°ßn. Pravda je vÜak takovß, ₧e i kdyby
se nßm p°es ostra₧itΘho draka, kolem kterΘho bychom museli nutn∞
projφt poda°ilo proklouznout, nic by nßm to nepomohlo. Sßhni si
na zßtylek.ô Pobφdnul trpaslφka a pro p°φklad sßm zajel prsty ne
vrÜek krku. äCφtφÜ tam tu bouli? Nevφm p°esn∞ co to je, ale dφky
tomu m∙₧e drak vid∞t naÜima oΦima a co vφce, dokß₧e nßs i
ovlßdat, tak₧e kdy₧ ud∞lßÜ cokoliv, co by se mu nemuselo lφbit a
on se zrovna na tebe bude soust°edit, tak si jako trest t°eba
budeÜ nucen useknout vlastnφ nohu. A °eknu ti, nenφ to nic
p°φjemnΘho, cel² ₧ivot bys pak musel hopsat po jednΘ àô
äTak dob°e, u°φznu si tu bouli no₧em a bude po problΘmu!ô
Navrhoval Worf.
äJo à to u₧ takΘ jeden zkusil àô
äA co se mu stalo?ô
äVφÜ ₧e ani nevφm? Najednou zaΦal Üediv∞t. Nemyslφm tφm, ₧e by
mu zaΦaly Üediv∞t vlasy, ale cel², i v obliΦeji se mu m∞nila
barva. Lehl si a za zp∞vu pφsniΦky Vßnoce, Vßnoce p°ichßzejφ
vydechnul naposledy. Byl to dobrej t²pek. Bylo mi ho lφto.ô
äTy mluvφÜ, jak by to bylo ·pln∞ normßlnφ! V₧dy¥ ten Φlov∞k
zem°el! Co takhle klesnout hlasem, nebo uronit slzu?ô upozornil
dost vyd∞Üen∞ trpaslφk.
äJak ji₧ jsem °ekl, slou₧φm drakovi u₧ t°i roky a kdy₧ si
spoΦφtßÜ, ₧e po₧φrß minimßln∞ jednoho Φlov∞ka za t²den, tak ti
vyjde v²slednß p°edstava, kolik lidφ jsem asi vid∞l zem°φt.
ÄßdnΘho z nich jsem po°ßdn∞ neznal, ale urΦit∞ to byla dlouhß
°ada v²jimeΦn²ch lidφ. Jednou jsem odchytil bßsnφka, kter² jeÜt∞
ne₧ zem°el, slo₧il Baladu o straÜlivΘm drakovi, kterß byla tak
dojemnß, ₧e jsem i jß sßm uronil slzu. Ale v∞tÜinou se mi
povedlo odchytit n∞jakΘ lumpy, zlod∞je a podrazßky, o kterΘ ve
sv∞t∞ nenφ shß≥ka. Hned prvnφ rok jsem pßna krmil armßdami
sk°et∙, kterΘ prochßzely okolo, ale zaΦaly se mu z t∞ch slizoun∙
d∞lat v°edy, tak₧e je momentßln∞ na bezesk°etφ diet∞. A ka₧dΘho,
kdo polo₧φ ₧ivot jako ob∞d toho nena₧rance je mi straÜn∞ lφto,
ale nemohu s tφm nic d∞lat.ô Po poslednφch slovech se Dal dlouho
odmlΦel. TiÜe sed∞l i trpaslφk, ale kdy₧ dle jeho nßzoru p°iÜel
u₧ ten sprßvn² Φas na pokraΦovßnφ jejich diskuze, znovu
promluvil.
äDob°e, jenom neztrßcet nad∞ji. Musφme se odsud n∞jak dostat.
Tak₧e co dokß₧eÜ ty jsem u₧ m∞l tu Φest poznat. Jß jsem vcelku
dobr² bojovnφk, to by nßm m∞lo k ·niku staΦit.ô Trpaslφci Φasto
p°ehßn∞jφ a jeÜt∞ Φast∞ji se chlubφ. Souslovφ vcelku dobr²
bojovnφk tedy raΦte chßpat tak, ₧e Worf si p°i souboji dokß₧e
bez v∞tÜφch problΘm∙ pustit sekyru rovnou na malφΦek pravΘ nohy,
co₧ se mu stßvß dost Φasto. Abychom vÜak jen nehanili, za lΘta
trΘninku se hodn∞ zlepÜil, pon∞vad₧ jako mladΘmu chlapci mu p°i
cviΦenφ zbra≥ pov∞tÜinou padala na palec. A musφte uznat, ₧e
trefit se do malφΦku oproti placi je vcelku uspokojiv² pokrok.
äNezb²vß nßm, ne₧ se zeptat, co dovede nßÜ mal² kamarßd.ô
obrßtil se trpaslφk na kaktusu se podobajφcφ bytost.
äNejsem vßÜ kamarßd. Jsem Marvin. Nem∙₧u b²t kamarßd a Marvin
zßrove≥. ╪φkejte mi Marvin, proto₧e se jmenuji Marvin. VÜichni
mi °φkajφ Marvin. Kdybych se jmenoval kamarßd, vÜichni by mi
°φkali kamarßd. Krom∞ maminky. Ta by mi °φkala i tak Marvin.
Maminka °φkß vÜem Marvin. Proto je m∙j bratr Marvin a moje
sestra je taky Marvin.ô
äDob°e, Marvine, co dovedeÜ?ô skoΦil robotovi do °eΦi Worf.
äMoje schopnosti jsou vymezeny standardnφmi funkcemi °ady robot∙
CX.ô
äMohl bys b²t konkrΘtn∞jÜφ?ô
äV²Φet m²ch dovednostφ by byl dlouh², ale omezme se na
konstatovßnφ, ₧e dokß₧u tΘm∞° vÜe co ty a k tomu lΘpe a navφc
dovedu spoustu v∞cφ, kterΘ by jsi m∞l problΘmy i vyslovit.ô
äNap°φklad?ô zeptal se tak troÜku rozezlen∞ trpaslφk.
äRemodulovat pozitoronickou matrici hyperhexabot∙, vykalkulovat
derivaci logaritmicko goniometrickΘ funkce, Φi polytechnicky
syntetizovat trihydro-difosfßto-pentanitro-tetracyklo hydrßt.ô
äNßhodou,ô prohlßsil trpaslφk potΘ co se p°esv∞dΦil, ₧e robot u₧
skonΦil äa₧ na ten drßt je mi to skoro vÜechno jasn². Ale rßd
bych v∞d∞l, jak se takovß bedna jako jsi ty m∙₧e dostat do
t²hlet² hnusn² dφry v zemi.ô
äMoje cesta sem byla dosti slo₧itß a nerad bych vßs p°ipravil o
Φas, kter² byste byly nuceni strßvit poslouchßnφm mΘho p°φb∞hu.
Nenφ d∙le₧it² a nenφ zajφmav².ô sna₧il se vykroutit bodlinßΦ.
äV²Ü co, jsi Φlen party a zatφm o tob∞ jeÜt∞ v∙bec nic nevφme.
Tedy krom∞ toho, ₧e umφÜ p≤zovat s drßtem, Φi co. Jen povφdej,
po dneÜnφm dni pot°ebuji n∞jak² p∞kn² p°φb∞h na uklidn∞nou,
jinak neusnu. ╚φm mφ≥ krve a drak∙ tam bude, tφm lφp.ô
äDob°e tedy, kdy₧ jinak nedßteà pochßzφm ze vzdßlenΘ zem∞. Ta
zem je tak daleko, ₧e kdybyste postavili °adu dominov²ch
destiΦek odsud a₧ do mojφ domoviny a tady Ü¥uchli do prvnφ, tak
by trvalo n∞kolik dnφ, ne₧ by spadla ta na konci. Krom∞ toho, ₧e
je tedy mß zem∞ tak daleko je takΘ Üφlen∞ suchß. Co suchß, je to
uΦin∞nß pouÜ¥. Z generace na generaci si vyprßvφme p°φb∞h o
padajφcφ vod∞ z nebe, ale tomu u₧ skoro nikdo nev∞°φ.
Abych to ale zkrßtil. Na tomto nehostinnΘm mφst∞ ₧ili lidΘ,
kte°φ si °φkali Lapadoci. Lapadocie vzkvΘtala i kdy₧ ne doslova,
pon∞vad₧ na pφsku a kamenech toho zrovna moc nerostlo, p°esto se
Lapadoci nem∞li Üpatn∞. BiologovΘ vym²Üleli novΘ plodiny, kterΘ
by se daly p∞stovat i na pouÜti, technici zase zp∙soby, jak je
p∞stovat a sklφzet a kucha°i se starali o jejich p°φpravu do
zßv∞reΦnΘ po₧ivatelnΘ podoby. VÜechno Ülo krßsn∞ a vypadalo
skv∞le a₧ do chvφle, kdy se jeden nezodpov∞dn² mlad² chlapec
nemohl rozhodnout, ke kterΘ Φßsti populace se mß p°idat. Jestli
se mß stßt biologem, nebo technikem. Polo₧il tedy onu otßzku,
kterß stßla u zrodu vÜφ mizΘrie. äKdo je lepÜφ? Biolog, nebo
technik?ô
Ponejprv se o tomto otaznφku klidn∞ diskutovalo, pak debata
p°eÜla v hßdku a nßsledn∞ v otev°en² konflikt. Ne snad, ₧e by se
Lapadoci navzßjem bili a vra₧dili, kdepak, na to to byl p°φliÜ
mφrumilovn² nßrod. M∞li rßdi klid. A biologie. Nebo techniku.
Proto se jeÜt∞ mnohem vφce pohrou₧ili do studia a vynalΘzßnφ,
aby jedna frakce p°ev²Üila druhou.
Kdy₧ biologovΘ vynalezli zpφvajφcφ rododendron, technici zase
vymysleli p°φstroj, kter² dokßzal sklßdat pφsn∞. Kdy₧ byl naopak
vynalezen robot pro uklφzenφ pokoj∙, ve v∞deckΘm sklenφku u₧
rostl prvnφ karafißt, kter² se ₧ivil prachem a pohlcoval ho z
blφzkΘho okolφ, tak₧e se ve sv∞tnici nikdy neprßÜilo. A tak to
Ülo po°ßd dßl a dßl. Ne vÜak dlouho. Jen do okam₧iku, kdy se
kucha°i °ekli: äKdy₧ se biologovΘ a technici trumfujφ, kdo z
nich je lepÜφ a nßs nep°izvali, znamenß to snad, ₧e my jsme mΘn∞
d∙le₧itφ?ô A p°estali va°it. Mysleli si, ₧e si toho n∞kdo vÜimne
a vyzdvihne jejich d∙le₧itost pro nßrod, ale v∞dci byli tak
zahled∞ni do sv²ch vynßlez∙, ₧e bez povÜimnutφ zem°eli hladem. A
bez neustßl²ch oprav secφch stroj∙ a kombajn∙ je brzy
nßsledovali i kucha°i, pon∞vad₧ nem∞li z Φeho va°it. A to je
smutn² konec nßroda ₧ijφcφho v zemi Lapadocii.
Ne ka₧d² vÜak zem°el. Z∙stali v²tvory jejich pßce. Kaktusy a
roboti. Dv∞ ·pln∞ odliÜnΘ ₧ivotnφ formy vzniklΘ rukou
znep°ßtelen²ch tv∙rc∙. P°esto jsme si skv∞le rozum∞li. Kaktusy
byly v₧dy ti slabÜφ a uv∞domovaly si to. Nemohly se h²bat,
pon∞vad₧ byly zako°en∞nφ v zemi a v∙bec byly bezbrannφ. Zato to
vÜak byly skv∞lφ p°ßtelΘ. NauΦili nßs jak hrßt poker a marißÜ a
podobnΘ hry, o kter²ch jsme my nikdy neslyÜeli, proto₧e jsme na
n∞ nikdy nem∞li ani pomyÜlenφ, ale oni si jimi stßle krßtili
dlouhΘ chvφle, kdy rostli. A jako ₧e rostli po°ßd.
Byly to skv∞lΘ Φasy. Ka₧d² se m∞l dob°e a nikam se nehnal. Nikdo
nem∞l ₧ßdnΘ problΘmy. Nem∞lo to vÜak trvat dlouho. Nic krßsnΘho
netrvß dlouho, abychom poznali, co je krßsnΘ.
Jednoho dne, krßtce potΘ co se nßm ztratil jeden Joker z balφΦku
karet na canastu, u pole s kaktusy zastavilo auto a z n∞ho
vystoupila skupina sk°et∙, vzali motyky a zaΦali rostliny
vykopßvat a naklßdat do dodßvky. Nikdo netuÜil, co se d∞je.
Odvezli Üvindlφ°e Pepu, Francoise, kterΘmu nikdo ne°ekl jinak,
ne₧ KßrovΘ eso a dalÜφch p∞t kaktus∙. Druh² den se vrßtili
znovu, tentokrßt se dv∞ma auty, na kter²ch byl nßpis û Zpφvajφcφ
kaktus û vßÜ zdvo°il² spoleΦnφk. Volejte hned. Mno₧stevnφ slevy.
Dobrovoln∞ jsem se p°ihlßsil, ₧e podniknu riskantnφ misi, kterß
m∞la m²m dobr²m p°ßtel∙m pomoci. Jak ji₧ jsem se zmφnil,
rostliny jsou bezbrannΘ, a tudφ₧ se jen s t∞₧φ mohou vzep°φt
Φemukoliv, co s nimi ti ohyzdnφ sk°etovΘ d∞lajφ. M∙j plßn byl
tedy jasn². Kamarßd opravß° Lex mi dokonale upravil karoserii,
tak₧e jsem byl k nerozeznßnφ od tuctovΘho kaktusu a v tΘto
podob∞ jsem p°icupital na okraj pole, kde zakotvili sk°eti. M∞l
jsem Üt∞stφ a vybrali mne hned prvnφ den. Bylo to vÜak Üt∞stφ v
neÜt∞stφ. Doufal jsem, ₧e se dostanu a₧ na mφsto, kam dorazili
mφ p°ßtelΘ a budu jim moci n∞jak pomoct, nebo alespo≥ zjistφm,
co se s nimi d∞je a vrßtφm se nazp∞t abych to sd∞lil ostatnφm.
Jenom₧e zrovna to rßno, kdy jsme projφ₧d∞li okolo tΘto jeskyn∞
dostal mφstnφ drak Gryarkor hlad. A tady naÜeho p°φtele Dala
napadlo, ₧e si z t∞ch sk°et∙ ud∞lß v²born² dobr² den, kdy₧ je
pomocφ sv²ch iluzφ donutφ zajet a₧ p°φmo do jeskyn∞ drakovi pod
nos, co₧ se mu takΘ povedlo. P°φÜtφ m∞sφc se₧ral nßÜ v∞znitel
sk°ety do jednoho a co je horÜφ, zblajzl i moje p°ßtele kaktusy.
Jen jß jsem mu nechutnal a tak mne tu za trest uv∞znil.
U₧ tu sedφm p°es rok a nechci myslet na to, co se stalo se vÜemi
t∞mi kaktusy, snad to s nimi dopadlo lΘpe ne₧ se mnou. Rßd bych
tomu v∞°il.ô
Marvin dovyprßv∞l sv∙j p°φb∞h a porozhlΘdl se po jeskyni. Oba
dva posluchaΦi u₧ spali. Byla to p∞knß pohßdka na dobrou noc,
alespo≥ pro ty, kdo prospali konec. Marvin pravil jeÜt∞
polohlasem: äA¥ se vßm spφ dob°e, budeme pot°ebovat hodn∞ sφly.ô
a p°epnul se do ·spornΘho re₧imu.
Venku stßle jeÜt∞ svφtily dv∞ slunce, tak₧e bylo krßsn∞ vid∞t,
stejn∞ jako v₧dycky, ale v kobkßch bylo temnΘ p°φÜe°φ a chlad. A
ticho. JeÜt∞ dlouho se neozval ₧ßdn² zvuk a₧ do onoho, kter²
probudil vÜechny t°i narßz.
A to je, milΘ d∞ti, konec dneÜnφho dφlu. Co byl onen tajemn²
zvuk? Bude pro naÜe p°ßtele znamenat neÜt∞stφ, nebo vysvobozenφ
To se dozvφte u₧ zφtra.
|
