| |
Robert Graves
Dn∙ padesßt t°i, deset jar,
a Clau-Clau dostane dar,
touhu vÜech lidφ, jeho zmar.
Bez p°ßtel, kterΘ by m∞l rßd,
koktav∞ bude klop²tatà
v∞Ütba p°edznamenßvajφcφ osud
naÜeho hrdiny
äJ┴, TIBERIUS CLAUDIUS
DRUSUS NERO GERMANICUS Takov² a Makov² atd. (te∩ vßs jeÜt∞
nemφnφm zat∞₧ovat vÜemi sv²mi tituly), jemu₧ kdysi, a nenφ tomu
tak dßvno, p°ßtelΘ, p°φbuznφ a druhovΘ °φkali ,Claudius Hlupßk┤
nebo ,Ten Claudius┤ nebo Claudius Koktav²┤ nebo ,Clau-Clau-Claudius┤
nebo p°inejlepÜφm ,str²Φek Claudius┤, chystßm se te∩ vypsat tu
divnou historii svΘho ₧ivotaàô
T∞mito slovy zaΦφnß jeden
z nejv²razn∞jÜφch a takΘ nejpoveden∞jÜφch (budete se mo₧nß
divit, ale ono to nenφ totΘ₧) historick²ch romßn∙ 20. stoletφ,
kter², aΦ vznikl ji₧ v roce 1934, mß stßle co °φci a hojn∞
oslovuje Φtenß°e i dnes. Jak jste ji₧ z nßzvu i
·vodnφch slov mohli snadno poznat, jde o fiktivnφ memoßry. Jak
u₧ tomu tak u historick²ch pr≤z b²vß, fiktivnφ memoßry skuteΦnΘ
osoby, a to °φmskΘho cφsa°e Claudia (10 p. n. l. û 54 n. l.).
Ten m∞l Üt∞stφ v neÜt∞stφ
v tom, ₧e se sice narodil jako slab² a nedu₧iv² mrzßk û kter²
podle ävlastnφchô slov p°e₧il jen dφky tomu, ₧e se jeho ΦetnΘ
choroby mezi sebou o n∞j popraly a v²sledek skonΦil nerozhodn∞ û
ale narodil se do cφsa°skΘ rodiny, co₧ mu v rßmci tehdejÜφch
mo₧nostφ p°inejmenÜφm zajistilo existenci. Nebyla to vÜak
existence nic mocàalespo≥ zpoΦßtku. Vyr∙stal sice v rodin∞
prvnφho °φmskΘho cφsa°e Octaviana Augusta, kde se mu dostalo vÜφ
pot°ebnΘ pΘΦe a nßle₧itΘho vzd∞lßnφ. Ale byl nucen to absolvovat
se sv²mi vrstevnφky a p°φbuzn²mi, kte°φ na n∞j jako na koktavΘho
mrzßka hled∞li spatra. CelΘ svΘ d∞tstvφ trßvil se zdrav²mi a
cti₧ßdostiv²mi d∞tmi, kterΘ se cφlen∞ p°ipravovaly na svΘ
poslßnφ v podob∞ zßvratnΘ kariΘry v Φele stßtu, p°iΦem₧ jemu
bylo vφce ne₧ jasn∞ dßvßno najevo, ₧e s n∞k²m jako on se pro
budoucnost v∙bec nepoΦφtß. Cel² sv∙j ₧ivot byl pak vystaven
posm∞chu, pohrdßnφ, nepochopenφ a urß₧kßm.
Kupodivu to z n∞j neuΦinilo
zaho°klΘho Φlov∞ka, ale velmi rozumnΘho mu₧e, kter² nejevil
₧ßdnΘ znßmky pro vzneÜenΘ ╪φmany tak typickΘho egoismu.
SoustavnΘ p°ehlφ₧enφ jeho rodiny ale i urΦit² podφl na jejφm
bohatstvφ, mu daly takovou mφru nezßvislosti, ₧e se mohl stßt
v podstat∞ Φφmkoli cht∞l. Jeliko₧ m∞l velice bystrou mysl,
vzßcn² pozorovacφ talent, touhu po vzd∞lßnφ a urΦit² literßrnφ
talent, ud∞lal ze sebe historika. Stal se do jistΘ mφry
nestrann²m pozorovatelem a hodnotitelem vÜeho d∞nφ kolem sebe. A
byl by vskutku Üpatn²m d∞jepiscem, kdyby nezapsal historii,
kterß se tvo°ila p°φmo v jeho nejbli₧Üφm okolφ.
Dφky svΘ inteligenci,
t∞lesn²m vadßm a p°edsudk∙m tehdejÜφ spoleΦnosti, mohl snadno
p°edstφrat slabomyslnost a p°e₧φt nepovÜimnut vra₧ednΘ intriky
za vlßdy cφsa°∙ Augusta, Tiberia i ÜφlenΘho Caliguly, z Φeho₧
hlavn∞ ti druzφ dva se s n∞jakou popravou, a¥ ji₧ z jakΘkoliv
p°φΦiny (n∞kdy to ani nebylo d∙le₧itΘ), v∙bec nepßrali.
Claudius tedy mφrn∞ ironicky
a velice vtipn∞ popisuje peripetie svΘho ₧ivota, kterΘ se d∞jφ
na pozadφ velk²ch historick²ch udßlostφ ran∞ cφsa°skΘho ╪φma. Je
to mistrovsk² romßn. Jednak nejde o ₧ßdn² nudn² d∞jepis, ale
velmi propracovan² komplexnφ a napφnav² p°φb∞h s mno₧stvφm
zvrat∙, kter² Vßs bude p°ekvapovat tφm vφce, Φφm mΘn∞ toho vφte
o starΘm ╪φm∞. Pro za₧ranΘ historiky pro zm∞nu zase nabφzφ
mno₧stvφ r∙zn²ch odboΦek a detail∙, kterΘ p°inejmenÜφm pot∞Üφ.
Historie a fikce se tu mφsφ v tak vyvß₧enΘ form∞, ₧e nevφte, kde
zaΦφnß jedna a kde naopak p°echßzφ v druhou û autor m∞l
nepochybn∞ rozsßhlΘ znalosti tehdejÜφho zp∙sobu ₧ivota. To
vÜechno dohromady navozuje dojem neobvyklΘ skuteΦnosti a
nalΘhavosti, kterß mß tendenci Vßs vtßhnout a u₧ nepustit.
Jeden aspekt bych vÜak p°ece
jenom jeÜt∞ rßd vyzvedl. Jß, Claudius je poΦin ryze
historick², co₧ znamenß, ₧e nepat°φ mezi ty dlouhΘ °ady
slßtanin, kterΘ se jenom nabalujφ na d∞jinnΘ tΘma, aby upoutaly
exotick²m prost°edφm. Dßvß podn∞ty k zamyÜlenφ a obsahuje
vskutku hlubokΘ myÜlenky namφsto n∞jakΘ instantnφ pravdy jen
aby se ne°eklo. Claudius v n∞m myslφ i jednß jako prav²
╪φman, Φlov∞k svΘ doby. Nenφ to ₧ßdn² prorock² vizionß° ani
superkladn² hrdina, ₧ßdn² rytφ° Balian, kter² v jednom kuse
plßcß frßze, je₧ by ₧ßdn² rytφ° nikdy ne°ekl a kterΘ jsou mnohdy
silnΘ kafe i na Φlov∞ka 20./21. stoletφ. Graves sice nijak
nezastφrß, ₧e jeho hrdina se obracφ k budoucφm generacφm, kterΘ
p°ijdou a₧ za devatenßct set let po n∞m, ale jde spφÜe o
sv∞dectvφ moudrΘho Φlov∞ka o svΘ dob∞ a o tom, jak pro₧φt Φestn²
₧ivot i ve velmi t∞₧k²ch Φasech.
Claudius b∙h a
jeho ₧ena Messalina
Vlasatec pßt², jen₧ zotroΦφ
stßt,
zotroΦφ stßt proti svΘ v∙li.
Hlupßk to bude, jφm₧ zhrdajφ vÜichni.
Bude mφt vlas∙ bohatou kÜtici.
╪φmu dß vodu a na zimu chleba.
Zem°e pak rukou svΘ ₧eny ne₧eny,
ve prosp∞ch svΘho syna nesynaà
Φßst v∞Ütby, kterß pro zm∞nu
p°edznamenßvala osud celΘho rodu Juli∙ (prvnφ vlßdnoucφ
dynastie)
Po obrovskΘm ·sp∞chu prvnφho
dφlu, vznikl hned rok na to dφl druh² nemΘn∞ slavn² a °ekl bych
tΘ₧ nemΘn∞ dobr², co₧, p°iznejme si, neb²vß u druh²ch dφl∙ zase
tak obvyklΘ. Zßv∞r druhΘ knihy si vÜak p°φmo °φkal o
pokraΦovßnφ, Claudius v n∞m byl za pohnut²ch udßlostφ po
atentßtu na Caligulu prohlßÜen podd∙stojnφky palßcovΘ strß₧e za
cφsa°e a byl by h°φch tento moment neocitovat:
äZv∞st o tom, co se skuteΦn∞ stalo,
donesla se u₧ i do palßce a zp∙sobila tam naprost² zmatek. Pßr
star²ch vojßk∙ v tom vid∞lo v²bornou p°φle₧itost k drancovßnφ,
kterou si necht∞li nechat ujφt. P°edstφrali, ₧e hledajφ vrahy.
Ka₧dß mφstnost v palßci m∞la na dve°φch zlat² knoflφk, z nich₧
ka₧d² m∞l asi takovou cenu jako jejich ₧old za p∙l roku, a
ostr²m meΦem se dal snadno urazit. SlyÜel jsem v²k°iky:
äZabte je, zabte je! Pomst∞te Caesara!ô a schoval jsem se za
zßv∞s. Do mφstnosti vstoupili dva vojßci. Spat°ili mΘ nohy,
kterΘ mi vyΦuhovaly zpod zßv∞su. äTak vylez, vrahu. P°ed nßmi se
neschovßÜ.ô
Vystoupil jsem a padl p°ed nimi na tvß°. äN-n-n-nezabφjejte m∞,
p-p-pßnovΘ,ô vypravil jsem ze sebe. äJß s tφm n-n-nemßm nic
s-spoleΦnΘho.ô
äKdopak je to, tenhle star² pßn?ô zeptal se vojßk, kter²
v palßci slou₧il teprve krßtce. äTen nevypadß nebezpeΦn∞.ô
äAle! Copak nevφÜ? To je p°ece Germanic∙v chromej bratr. Docela
sluÜnej ko°en. ┌pln∞ neÜkodnej. Vstßvat pane. My ti neublφ₧φme.ô
Ten vojßk se jmenoval Gratus.
Musel jsem jφt za nimi zase dol∙ do jφdelny, kde m∞li vßleΦnou
poradu podd∙stojnφci. Na stole stßl n∞jak² mlad² praporeΦnφk,
rozhazoval rukama a hulßkal: ä PryΦ s republikou! NaÜe jedinß
nad∞je je nov² cφsa°. A¥ je to kdo chce, jen kdy₧ p°esv∞dΦφme
Germßny, aby se za n∞ho postavili.ô
äIncitatus (Caligul∙v oblφben² k∙≥, kterΘho jmenoval senßtorem û
pozn. recenzenta),ô navrhl kdosi a roz°ehtal se.
äT°eba i ten! RadÜi ta starß herka ne₧ v∙bec ₧ßdn² cφsa°. Za
ka₧dou cenu musφme ihned n∞koho sehnat, aby se Germßni
uklidnili. Jinak nßm to tu rozsekajφ na hadry.ô
Moji dva vojßci, kte°φ m∞ zajali, se drali davem a tßhli m∞ za
sebou. Gratus zvolal: äHej, praporeΦnφku! Podφvej, koho Ti
vedeme! P∞knej ·lovek a °ek bych, ₧e mßme po°ßdn² Üt∞stφ. Starej
Claudius. ProΦpak by nßm ten nemohl d∞lat cφsa°e? V cel²m ╪φm∞
nenajdete vhodn∞jÜφho Φlov∞ka, t°eba kulhß a drobßtko koktß.ô
Mu₧i m∞ nadÜen∞ pozdravovali, chytali se a volali: äA¥ ₧ije
cφsa° Claudius!ô Podd∙stojnφk se omlouval: äMy jsme si toti₧,
pane, mysleli, ₧e t∞ zabili. Ale ty jsi nßÜ Φlov∞k, to se musφ
nechat. Zvedn∞te ho, hoÜi, abychom na n∞ho vÜichni vid∞li!ô Dva
hromotlukovΘ m∞ popadli za nohy a vyzvedli m∞ na ramena. äA¥
₧ije cφsa° Claudius!ô
äOkam₧it∞ m∞ sundejte,ô zu°il jsem. äSundejte m∞! Jß nechci b²t
cφsa°em. Jß to odmφtßm. A¥ ₧ije republika!ô
Ale oni se jenom smßli. äto se povedlo! On prej nechce bejt
cφsa°em! To je skromnost, co?ô
äDejte mi meΦ,ô°val jsem. äRadÜi se zabiju.ô
äBude to dobr², pane, jen co si na to zvykneÜ, äzubil se Gratus.
äVenkoncem to nejni tak Üpatnej ₧ivot, co mß cφsa°, to teda ne.ô
Druhß kniha je tedy p°edevÜφm o tom, jak si
Claudius zvykal a nebylo to pro n∞j v∙bec jednoduchΘ. Snad
nejv∞tÜφ republikßn v ╪φm∞ se stal cφsa°em. Claudiovo vyprßv∞nφm
tφm ztrßcφ velkou Φßst nestrannΘho nadhledu a d°φv∞jÜφ lehkΘ
ironie, jeliko₧ se proti svΘ v∙li stal hlavnφm hybatelem d∞je a
mφsto ostatnφch nynφ popisuje p°edevÜφm Φiny svΘ. Jak se sna₧il
vrßtit senßtu sebed∙v∞ru a ud∞lat z n∞j skuteΦn² zßkonodßrn²
orgßn. Jak pomalu stav∞l stßt na nohy po Caligulov∞ hr∙zovlßd∞.
Jak vedl n∞kolik vßleΦn²ch ta₧enφ. Ale nevyh²bß se ani osobnφm
tΘmat∙m. Nap°. jak velice miloval svou ₧enu Messalinu a jak se
v nφ hrozn∞ zklamal.
Druh² dφl je mnohem vß₧n∞jÜφ
a sv²m zp∙sobem i velice smutn². Claudius si toti₧ zaΦφnß
uv∞domovat, ₧e pravd∞podobn∞ skonΦφ jako jeho p°edch∙dci û
nßsilnou smrtφ. JeÜt∞ vφce ne₧ p°edtφm se stßvß terΦem posm∞chu,
urß₧ek (i kdy₧ skryt²ch) ale poprvΘ takΘ emoce mnohem siln∞jÜφ û
zßvisti. Musφ potlaΦovat povstßnφ, posφlat lidi na smrt a to i
svΘ p°φbuznΘ, p°ßtelΘ a dokonce svou milovanou ₧enu, co₧ je ze
vÜeho nejbolestn∞jÜφ. Nechybφ mu vÜak ani velkß dßvka osobitΘho
humoru (zvlßÜt∞ v prvnφ Φßsti). Zßsluhou spiknutφ a poprav mnoho
postav oproti prvnφmu dφlu ubylo, ale objevil se p°inejmenÜφm
srovnateln² poΦet nov²ch û nemΘn∞ zajφmav²ch. NejlepÜφm
p°φkladem bude nejspφÜ ₧idovsk² krßl Herodes Agrippa. Celkov∞
nenφ druh² dφl slavnΘho romßnu o nic mΘn∞ Φtiv² ani hodnotn² ne₧
ten prvnφ.
Verdikt:
Oba romßny pat°φ bezesporu
k tomu nejlepÜφmu, co m∙₧e sv∞tovß historickß pr≤za nabφdnout.
Nepostrßdajφ informativnost, myÜlenkovΘ hodnoty ale takΘ pro
beletrii nemΘn∞ pot°ebnou Φtivost. Nezb²vß mi ne₧ ud∞lit
absolutnφ hodnocenφ.
|
|
« Autor Φlßnku » |
Augustus
TΘmatickΘ Φlßnky:
Ostatnφ Librφ Legendφ z
KnihovniΦky
AAA Games
Tuto knihu doporuΦujeme:
Prakticky
vÜem Φtenß°∙m, kte°φ dokß₧φ ocenit dobr² p°φb∞h a netradiΦnφ
styl vyprßv∞nφ, a nepreferujφ pouze akΦnφ scΘny, je₧ jsou
mimochodem obsa₧eny takΘ.
|
|