Jß, Claudius Robert Graves   Dn∙ padesßt t°i, deset jar, a Clau-Clau dostane dar, touhu vÜech lidφ, jeho zmar. Bez p°ßtel, kterΘ by m∞l rßd, koktav∞ bude klop²tatà v∞Ütba p°edznamenßvajφcφ osud naÜeho hrdiny   äJ┴, TIBERIUS CLAUDIUS DRUSUS NERO GERMANICUS Takov² a Makov² atd. (te∩ vßs jeÜt∞ nemφnφm zat∞₧ovat vÜemi sv²mi tituly), jemu₧ kdysi, a nenφ tomu tak dßvno, p°ßtelΘ, p°φbuznφ a druhovΘ °φkali ,Claudius Hlupßk┤ nebo ,Ten Claudius┤ nebo Claudius Koktav²┤ nebo ,Clau-Clau-Claudius┤ nebo p°inejlepÜφm ,str²Φek Claudius┤, chystßm se te∩ vypsat tu divnou historii svΘho ₧ivotaàô T∞mito slovy zaΦφnß jeden z nejv²razn∞jÜφch a takΘ nejpoveden∞jÜφch (budete se mo₧nß divit, ale ono to nenφ totΘ₧) historick²ch romßn∙ 20. stoletφ, kter², aΦ vznikl ji₧ v roce 1934, mß stßle co °φci a hojn∞ oslovuje Φtenß°e i dnes. Jak jste ji₧ z nßzvu i ·vodnφch slov mohli snadno poznat, jde o fiktivnφ memoßry. Jak u₧ tomu tak u historick²ch pr≤z b²vß, fiktivnφ memoßry skuteΦnΘ osoby, a to °φmskΘho cφsa°e Claudia (10 p. n. l. û 54 n. l.). Ten m∞l Üt∞stφ v neÜt∞stφ v tom, ₧e se sice narodil jako slab² a nedu₧iv² mrzßk û kter² podle ävlastnφchô slov p°e₧il jen dφky tomu, ₧e se jeho ΦetnΘ choroby mezi sebou o n∞j popraly a v²sledek skonΦil nerozhodn∞ û ale narodil se do cφsa°skΘ rodiny, co₧ mu v rßmci tehdejÜφch mo₧nostφ p°inejmenÜφm zajistilo existenci. Nebyla to vÜak existence nic mocàalespo≥ zpoΦßtku. Vyr∙stal sice v rodin∞ prvnφho °φmskΘho cφsa°e Octaviana Augusta, kde se mu dostalo vÜφ pot°ebnΘ pΘΦe a nßle₧itΘho vzd∞lßnφ. Ale byl nucen to absolvovat se sv²mi vrstevnφky a p°φbuzn²mi, kte°φ na n∞j jako na koktavΘho mrzßka hled∞li spatra. CelΘ svΘ d∞tstvφ trßvil se zdrav²mi a cti₧ßdostiv²mi d∞tmi, kterΘ se cφlen∞ p°ipravovaly na svΘ poslßnφ v podob∞ zßvratnΘ kariΘry v Φele stßtu, p°iΦem₧ jemu bylo vφce ne₧ jasn∞ dßvßno najevo, ₧e s n∞k²m jako on se pro budoucnost v∙bec nepoΦφtß. Cel² sv∙j ₧ivot byl pak vystaven posm∞chu, pohrdßnφ, nepochopenφ a urß₧kßm. Kupodivu to z n∞j neuΦinilo zaho°klΘho Φlov∞ka, ale velmi rozumnΘho mu₧e, kter² nejevil ₧ßdnΘ znßmky pro vzneÜenΘ ╪φmany tak typickΘho egoismu. SoustavnΘ p°ehlφ₧enφ jeho rodiny ale i urΦit² podφl na jejφm bohatstvφ, mu daly takovou mφru nezßvislosti, ₧e se mohl stßt v podstat∞ Φφmkoli cht∞l. Jeliko₧ m∞l velice bystrou mysl, vzßcn² pozorovacφ talent, touhu po vzd∞lßnφ a urΦit² literßrnφ talent, ud∞lal ze sebe historika. Stal se do jistΘ mφry nestrann²m pozorovatelem a hodnotitelem vÜeho d∞nφ kolem sebe. A byl by vskutku Üpatn²m d∞jepiscem, kdyby nezapsal historii, kterß se tvo°ila p°φmo v jeho nejbli₧Üφm okolφ. Dφky svΘ inteligenci, t∞lesn²m vadßm a p°edsudk∙m tehdejÜφ spoleΦnosti, mohl snadno p°edstφrat slabomyslnost a p°e₧φt nepovÜimnut vra₧ednΘ intriky za vlßdy cφsa°∙ Augusta, Tiberia i ÜφlenΘho Caliguly, z Φeho₧ hlavn∞ ti druzφ dva se s n∞jakou popravou, a¥ ji₧ z jakΘkoliv p°φΦiny (n∞kdy to ani nebylo d∙le₧itΘ), v∙bec nepßrali. Claudius tedy mφrn∞ ironicky a velice vtipn∞ popisuje peripetie svΘho ₧ivota, kterΘ se d∞jφ na pozadφ velk²ch historick²ch udßlostφ ran∞ cφsa°skΘho ╪φma. Je to mistrovsk² romßn. Jednak nejde o ₧ßdn² nudn² d∞jepis, ale velmi propracovan² komplexnφ a napφnav² p°φb∞h s mno₧stvφm zvrat∙, kter² Vßs bude p°ekvapovat tφm vφce, Φφm mΘn∞ toho vφte o starΘm ╪φm∞. Pro za₧ranΘ historiky pro zm∞nu zase nabφzφ mno₧stvφ r∙zn²ch odboΦek a detail∙, kterΘ p°inejmenÜφm pot∞Üφ. Historie a fikce se tu mφsφ v tak vyvß₧enΘ form∞, ₧e nevφte, kde zaΦφnß jedna a kde naopak p°echßzφ v druhou û autor m∞l nepochybn∞ rozsßhlΘ znalosti tehdejÜφho zp∙sobu ₧ivota. To vÜechno dohromady navozuje dojem neobvyklΘ skuteΦnosti a nalΘhavosti, kterß mß tendenci Vßs vtßhnout a u₧ nepustit. Jeden aspekt bych vÜak p°ece jenom jeÜt∞ rßd vyzvedl. Jß, Claudius je poΦin ryze historick², co₧ znamenß, ₧e nepat°φ mezi ty dlouhΘ °ady slßtanin, kterΘ se jenom nabalujφ na d∞jinnΘ tΘma, aby upoutaly exotick²m prost°edφm. Dßvß podn∞ty k zamyÜlenφ a obsahuje vskutku hlubokΘ myÜlenky namφsto n∞jakΘ instantnφ pravdy jen aby se ne°eklo. Claudius v n∞m myslφ i jednß jako prav² ╪φman, Φlov∞k svΘ doby. Nenφ to ₧ßdn² prorock² vizionß° ani superkladn² hrdina, ₧ßdn² rytφ° Balian, kter² v jednom kuse plßcß frßze, je₧ by ₧ßdn² rytφ° nikdy ne°ekl a kterΘ jsou mnohdy silnΘ kafe i na Φlov∞ka 20./21. stoletφ. Graves sice nijak nezastφrß, ₧e jeho hrdina se obracφ k budoucφm generacφm, kterΘ p°ijdou a₧ za devatenßct set let po n∞m, ale jde spφÜe o sv∞dectvφ moudrΘho Φlov∞ka o svΘ dob∞ a o tom, jak pro₧φt Φestn² ₧ivot i ve velmi t∞₧k²ch Φasech.   Claudius b∙h a jeho ₧ena Messalina   Vlasatec pßt², jen₧ zotroΦφ stßt, zotroΦφ stßt proti svΘ v∙li. Hlupßk to bude, jφm₧ zhrdajφ vÜichni. Bude mφt vlas∙ bohatou kÜtici. ╪φmu dß vodu a na zimu chleba. Zem°e pak rukou svΘ ₧eny ne₧eny, ve prosp∞ch svΘho syna nesynaà   Φßst v∞Ütby, kterß pro zm∞nu p°edznamenßvala osud celΘho rodu Juli∙ (prvnφ vlßdnoucφ dynastie) Po obrovskΘm ·sp∞chu prvnφho dφlu, vznikl hned rok na to dφl druh² nemΘn∞ slavn² a °ekl bych tΘ₧ nemΘn∞ dobr², co₧, p°iznejme si, neb²vß u druh²ch dφl∙ zase tak obvyklΘ. Zßv∞r druhΘ knihy si vÜak p°φmo °φkal o pokraΦovßnφ, Claudius v n∞m byl za pohnut²ch udßlostφ po atentßtu na Caligulu prohlßÜen podd∙stojnφky palßcovΘ strß₧e za cφsa°e a byl by h°φch tento moment neocitovat: äZv∞st o tom, co se skuteΦn∞ stalo, donesla se u₧ i do palßce a zp∙sobila tam naprost² zmatek. Pßr star²ch vojßk∙ v tom vid∞lo v²bornou p°φle₧itost k drancovßnφ, kterou si necht∞li nechat ujφt. P°edstφrali, ₧e hledajφ vrahy. Ka₧dß mφstnost v palßci m∞la na dve°φch zlat² knoflφk, z nich₧ ka₧d² m∞l asi takovou cenu jako jejich ₧old za p∙l roku, a ostr²m meΦem se dal snadno urazit. SlyÜel jsem v²k°iky: äZabte je, zabte je! Pomst∞te Caesara!ô a schoval jsem se za zßv∞s. Do mφstnosti vstoupili dva vojßci. Spat°ili mΘ nohy, kterΘ mi vyΦuhovaly zpod zßv∞su. äTak vylez, vrahu. P°ed nßmi se neschovßÜ.ô Vystoupil jsem a padl p°ed nimi na tvß°. äN-n-n-nezabφjejte m∞, p-p-pßnovΘ,ô vypravil jsem ze sebe. äJß s tφm n-n-nemßm nic s-spoleΦnΘho.ô äKdopak je to, tenhle star² pßn?ô zeptal se vojßk, kter² v palßci slou₧il teprve krßtce. äTen nevypadß nebezpeΦn∞.ô äAle! Copak nevφÜ? To je p°ece Germanic∙v chromej bratr. Docela sluÜnej ko°en. ┌pln∞ neÜkodnej. Vstßvat pane. My ti neublφ₧φme.ô Ten vojßk se jmenoval Gratus. Musel jsem jφt za nimi zase dol∙ do jφdelny, kde m∞li vßleΦnou poradu podd∙stojnφci. Na stole stßl n∞jak² mlad² praporeΦnφk, rozhazoval rukama a hulßkal: ä PryΦ s republikou! NaÜe jedinß nad∞je je nov² cφsa°. A¥ je to kdo chce, jen kdy₧ p°esv∞dΦφme Germßny, aby se za n∞ho postavili.ô äIncitatus (Caligul∙v oblφben² k∙≥, kterΘho jmenoval senßtorem û pozn. recenzenta),ô navrhl kdosi a roz°ehtal se. äT°eba i ten! RadÜi ta starß herka ne₧ v∙bec ₧ßdn² cφsa°. Za ka₧dou cenu musφme ihned n∞koho sehnat, aby se Germßni uklidnili. Jinak nßm to tu rozsekajφ na hadry.ô Moji dva vojßci, kte°φ m∞ zajali, se drali davem a tßhli m∞ za sebou. Gratus zvolal: äHej, praporeΦnφku! Podφvej, koho Ti vedeme! P∞knej ·lovek a °ek bych, ₧e mßme po°ßdn² Üt∞stφ. Starej Claudius. ProΦpak by nßm ten nemohl d∞lat cφsa°e? V cel²m ╪φm∞ nenajdete vhodn∞jÜφho Φlov∞ka, t°eba kulhß a drobßtko koktß.ô Mu₧i m∞ nadÜen∞ pozdravovali, chytali se a volali: äA¥ ₧ije cφsa° Claudius!ô Podd∙stojnφk se omlouval: äMy jsme si toti₧, pane, mysleli, ₧e t∞ zabili. Ale ty jsi nßÜ Φlov∞k, to se musφ nechat. Zvedn∞te ho, hoÜi, abychom na n∞ho vÜichni vid∞li!ô Dva hromotlukovΘ m∞ popadli za nohy a vyzvedli m∞ na ramena. äA¥ ₧ije cφsa° Claudius!ô äOkam₧it∞ m∞ sundejte,ô zu°il jsem. äSundejte m∞! Jß nechci b²t cφsa°em. Jß to odmφtßm. A¥ ₧ije republika!ô Ale oni se jenom smßli. äto se povedlo! On prej nechce bejt cφsa°em! To je skromnost, co?ô äDejte mi meΦ,ô°val jsem. äRadÜi se zabiju.ô äBude to dobr², pane, jen co si na to zvykneÜ, äzubil se Gratus. äVenkoncem to nejni tak Üpatnej ₧ivot, co mß cφsa°, to teda ne.ô Druhß kniha je tedy p°edevÜφm o tom, jak si Claudius zvykal a nebylo to pro n∞j v∙bec jednoduchΘ. Snad nejv∞tÜφ republikßn v ╪φm∞ se stal cφsa°em. Claudiovo vyprßv∞nφm tφm ztrßcφ velkou Φßst nestrannΘho nadhledu a d°φv∞jÜφ lehkΘ ironie, jeliko₧ se proti svΘ v∙li stal hlavnφm hybatelem d∞je a mφsto ostatnφch nynφ popisuje p°edevÜφm Φiny svΘ. Jak se sna₧il vrßtit senßtu sebed∙v∞ru a ud∞lat z n∞j skuteΦn² zßkonodßrn² orgßn. Jak pomalu stav∞l stßt na nohy po Caligulov∞ hr∙zovlßd∞. Jak vedl n∞kolik vßleΦn²ch ta₧enφ. Ale nevyh²bß se ani osobnφm tΘmat∙m. Nap°. jak velice miloval svou ₧enu Messalinu a jak se v nφ hrozn∞ zklamal. Druh² dφl je mnohem vß₧n∞jÜφ a sv²m zp∙sobem i velice smutn². Claudius si toti₧ zaΦφnß uv∞domovat, ₧e pravd∞podobn∞ skonΦφ jako jeho p°edch∙dci û nßsilnou smrtφ. JeÜt∞ vφce ne₧ p°edtφm se stßvß terΦem posm∞chu, urß₧ek (i kdy₧ skryt²ch) ale poprvΘ takΘ emoce mnohem siln∞jÜφ û zßvisti. Musφ potlaΦovat povstßnφ, posφlat lidi na smrt a to i svΘ p°φbuznΘ, p°ßtelΘ a dokonce svou milovanou ₧enu, co₧ je ze vÜeho nejbolestn∞jÜφ. Nechybφ mu vÜak ani velkß dßvka osobitΘho humoru (zvlßÜt∞ v prvnφ Φßsti). Zßsluhou spiknutφ a poprav mnoho postav oproti prvnφmu dφlu ubylo, ale objevil se p°inejmenÜφm srovnateln² poΦet nov²ch û nemΘn∞ zajφmav²ch. NejlepÜφm p°φkladem bude nejspφÜ ₧idovsk² krßl Herodes Agrippa. Celkov∞ nenφ druh² dφl slavnΘho romßnu o nic mΘn∞ Φtiv² ani hodnotn² ne₧ ten prvnφ. Verdikt: Oba romßny pat°φ bezesporu k tomu nejlepÜφmu, co m∙₧e sv∞tovß historickß pr≤za nabφdnout. Nepostrßdajφ informativnost, myÜlenkovΘ hodnoty ale takΘ pro beletrii nemΘn∞ pot°ebnou Φtivost. Nezb²vß mi ne₧ ud∞lit absolutnφ hodnocenφ.

« Autor Φlßnku » Augustus TΘmatickΘ Φlßnky: Ostatnφ Librφ Legendφ z KnihovniΦky AAA Games Tuto knihu doporuΦujeme:   Prakticky vÜem Φtenß°∙m, kte°φ dokß₧φ ocenit dobr² p°φb∞h a netradiΦnφ styl vyprßv∞nφ, a nepreferujφ pouze akΦnφ scΘny, je₧ jsou mimochodem obsa₧eny takΘ.