Tento p°φpad pochßzφ z archivu psychiatra doktora Heideggera, kter² m∞l svou skv∞lou praxi poblφ₧ Centrßlnφho parku v New Yorku u₧ od p°edvßleΦn²ch dob. N∞meckß p°edvßleΦnß psychiatrickß v∞da dala sv∞tu v²znaΦnΘ osobnosti, a tak m∞la i v USA velikou autoritu. K n∞meck²m emigrantsk²ch psychiatr∙m se proto pacienti jen hrnuli.
  V roce 1939 vstoupil do Heideggerovy ordinace t°iat°icetilet² Dietrich Vonegut, majitel t∞locviΦny na T°icßtΘ pßtΘ ulici. Svalnatec, jakΘmu nebylo v celΘm New Yorku rovno. K psychiatrovi jej poslala man₧elka, kterΘ si velice vß₧il, tak₧e ji uposlechl. Snad aby jφ ud∞lal radost, i kdy₧ se v∙bec necφtil duÜevn∞ nemocn². Naopak si byl jist, ₧e je duÜevn∞ zdrav∞jÜφ a fyzicky zdatn∞jÜφ ne₧ vÜichni ostatnφ mu₧i na sv∞t∞. A ₧e se m∙₧e stßt t°eba i nejv∞tÜφm dobrodincem lidstva, pokud dokß₧e naplnit svΘ p°edurΦenΘ v∞deckΘ poslßnφà
  Heidegger uzav°el Vonegutovo vyÜet°enφ u₧ po n∞kolika dnech s diagn≤zou, ₧e Vonegut trpφ bludn²m, tedy delirantnφm myÜlenφm.

  Nynφ je t°eba na okam₧ik odboΦit do psychiatrickΘ v∞dy, aby se Φtenß° aspo≥ letmo dozv∞d∞l, o co konkrΘtn∞ jde v p°φpad∞ blud∙ a bludnΘho p°esv∞dΦenφ. Jde o vß₧nou poruchu myÜlenφ, kdy je v podstat∞ uchovßna schopnost logick²ch operacφ myÜlenφ, jen₧e nemocn² touto svou neporuÜenou logikou obhajuje chorobn∞ nesprßvnΘ p°edpoklady. Tato chyba, p°inßÜejφcφ do myÜlenφ objektivn∞ faleÜnΘ zßv∞ry, p°ivßdφ nemocnΘho v oΦφch sv²ch bli₧nφch do sv∞tla duÜevn∞ chorΘ osoby. Nemocn² se toti₧ od svΘho chorobnΘho p°esv∞dΦenφ nedß odvrßtit ani nejvyÜÜφmi autoritami. Je p°esv∞dΦen, ₧e se vÜichni ostatnφ m²lφ, zatφmco jedin∞ on mß pravdu.
  Pan Dietrich Vonegut zφskal v zßznamech doktora Heideggera nßlepku duÜevnφ nemoci na bßzi makromanickΘho bludu inventornφho (vynßlezeckΘho). Kdy₧ Heidegger tuto diagn≤zu uzav°el, litoval v duchu ty pßny, kte°φ se v budoucnu stanou ob∞¥mi Vonegutova vynßlezeckΘho bludu. ProΦ? DuÜevn∞ nemocnφ ävynßlezciô jsou toti₧ postrachem vÜech patentov²ch a licenΦnφch ·°ad∙. P°ijdou, odlo₧φ klobouk a z aktovky vytßhnou vesm∞s jednoduchΘ technickΘ nßkresy a ₧ßdajφ patentovΘ ·°ednφky nap°φklad o autorskou ochranu objevu termojadernΘ syntΘzy, nov²ch genetick²ch zßkonitostφ, objevu dalÜφch druh∙ neviditeln²ch paprsk∙ atp. äVynßlezciô vyvφjejφ p°φstroje, kterΘ dokß₧φ ovliv≥ovat psychiku lidφ na dßlku, zßzraΦnΘ zbran∞, kterΘ by dokßzaly zniΦit nejmΘn∞ celou planetu.
  AvÜak pravou perlou mezi ävynßlezyô duÜevn∞ nemocn²ch b²vß objev zalo₧en² na principu zφskßvßnφ energie z niΦeho. CelΘ vlaky papφru byly tak u₧ vypl²tvßny (a nejen duÜevn∞ nemocn²mi) ke zdokumentovßnφ toliko jedinΘho zßsadnφho technickΘho objevu, jeho₧ skuteΦnß funkΦnost by nepochybn∞ zcela prom∞nila d∞jiny lidstva. DalÜφm skv∞l²m poΦinem by pak nepochybn∞ bylo uvedenφ tohoto objevu do ka₧dodennφ praxe. O co jde? Samoz°ejm∞ o perpetuum mobile. Energie z niΦeho je v∞Φn²m objevitelsk²m snem. Energie nezniΦitelnß, nevyΦerpatelnß, v∞Φn∞ slou₧φcφ, a navφc dokonale Φistß a ekologickß.
  Pan Vonegut si byl toti₧ zcela jist, ₧e dosßhl onΘ nejvyÜÜφ objevitelskΘ mety a vynalezl perpetuum mobile. Doktor Heidegger mu jeho p°esv∞dΦenφ nijak nevymlouval, co₧ je strategiφ vÜech psychiatr∙ p°i jednßnφ s duÜevn∞ nemocn²mi, kte°φ trpφ delirantnφm myÜlenφm. LΘka° se v t∞chto p°φpadech sna₧φ nemocnΘho p°im∞t, aby ho do princip∙ svΘho vynßlezu zasv∞til.
  Podobn∞ jednal i Heidegger, jen₧e zde narazila kosa na kßmen. Vonegut se zaΦal toti₧ liÜßcky usmφvat a vykrucovat. Pr² jde o biliony dolar∙, o n∞₧ se s nik²m nehodlß d∞lit, proto₧e jeho objev zcela zm∞nφ chod lidsk²ch d∞jin a prom∞nφ k lepÜφmu i osud planety Zem∞. Doktor Heidegger mßlem slabomysln∞ p°itakßval a sna₧il se alespo≥ vyzv∞d∞t, kdy a jak pan Vonegut na sv∙j objev äkßplô. O tom Vonegut hovo°il zcela bez obalu.
  Svoje t∞locviΦnΘ p°φstroje si velice Φasto sßm zdokonaloval, opravoval a n∞kterΘ i vyrßb∞l. Nebyl to ₧ßdn² div, byl vyuΦen²m mechanikem a um∞l zachßzet s autogenem, elektrick²m obloukem a se vÜemi stroji na obrßb∞nφ kov∙. Pracoval na sv²ch strojφch, lΘta si lßmal hlavu, ne₧ si uv∞domil princip v²roby a uchovßnφ v∞ΦnΘ energie a ne₧ se mu poda°ilo tento äobjevô p°enΘst do ka₧dodennφ praxe, v nφ₧ perpetuum mobile testuje. A mohl by pan Vonegut svoje perpetuum mobile Heideggerovi ukßzat?
  äBeze vÜeho,ô odv∞til Vonegut.
  Vzali si taxφk a odjeli neprodlen∞ do Vonegutovy t∞locviΦny. V dφln∞ za posilovnami stßl t∞₧k² ocelov² trezor. Vonegut z n∞ho vy≥al krychliΦku p°ibli₧n∞ o rozm∞rech 10 x 10 x 10 cm, sva°enou umn∞ z aluminiov²ch plech∙. Byla lehouΦkß, ₧e by ji Heidegger odnesl na jedinΘm prst∞. T°icet deka? Dvacet deka? Mo₧nß n∞co mezi tφm.
  Na jednΘ stran∞ krychliΦky zel otvor pro zasunutφ vidlice libovolnΘho elektrickΘho spot°ebiΦe. Pan Vonegut strΦil do vidlice Ü≥∙ru stolnφ lampy. Lampa zazß°ila siln²m sv∞tlem. Vφce jak p∞t hodin zkouÜeli oba mu₧i napßjet z krychliΦky nejr∙zn∞jÜφ spot°ebiΦe û lampy, televizor, vrtaΦku, obrßb∞cφ stroj, ventilßtory, a zejmΘna pak topnΘ t∞leso. Zdroj se nevybil a dodßval bez p°eruÜenφ energii vÜem elektrick²m za°φzenφmà
  Heidegger nem∞l technickΘ p°edpoklady k tomu, aby posoudil, zda p∞tihodinovΘ pou₧φvßnφ energetickΘho zdroje m∞lo zßkonit∞ vΘst k jeho vyΦerpßnφ. P°esto mu p°ipadlo, ₧e krychliΦka je a₧ p°φliÜ bohatß na energii, zejmΘna kdy₧ se nevybila po sedmdesßtiminutovΘm pl²tvßnφ energiφ v roz₧haven²ch spirßlßch elektrick²ch kamen.
  Podle Voneguta byl uvnit° krychliΦky zdroj v∞ΦnΘ energieà Doktor Heidegger byl p°esv∞dΦen, ₧e krychliΦka nepochybn∞ obsahuje akumulßtor energie, jeho₧ parametry jsou urΦit∞ pozoruhodnΘ a udivujφcφà
  Pan Vonegut v ka₧dΘm p°φpad∞ triumfoval. P°ekvapil ho Heidegger∙v ·div, tak₧e se nezdr₧el poznßmky: äU₧ v∞°φte, ₧e nejsem blßzenà?ô
  äMyslφm, ₧e jste technicky zdatn² mu₧,ô odv∞til Heidegger vyh²bav∞, äale p°ece jen bych to vaÜe perpetuum mobile nep°ece≥oval. Kdybych p°itakal, ₧e m∙₧e existovat, jeli bychom rßzem na stejnΘ lodiàô

  B∞₧ely m∞sφce, b∞hem nich₧ pan Dietrich Vonegut horeΦn∞ pracoval na dalÜφ miniaturizaci svΘho objevu. Cht∞l jej zmenÜit do krychliΦky 4 x 4 x 4 cm, co₧ se mu po straÜlivΘm fyzickΘm i psychickΘm v²konu vskutku poda°ilo, tak₧e 5.zß°φ 1940 se v t∞locviΦnΘm sßle na SedmaΦty°icßtΘ ulici uskuteΦnilo ve°ejnΘ p°edvedenφ novΘho energetickΘho zdroje, jen₧ vychßzφ z principu perpetuum mobileà, jak  bylo oznßmeno palcov²mi pφsmeny na zvacφm plakßtu.
  V on∞ch vßleΦn²ch dobßch, kdy u₧ byla Francie sra₧ena na kolena nacistickou armßdou, bylo pouze otßzkou Φasu, kdy bude napadena Britßnie a za svΘ pak vezme tisφciletß evropskß civilizace. Amerika se sice dßl dr₧ela svΘho izolacionistickΘho snu, nicmΘn∞ u₧ se hledaly cesty, jak Britßnii pomoci p∙jΦkami a dodßvkami vßleΦnΘho materißlu. Zßkon o p∙jΦce a pronßjmu byl tehdy u₧ na spadnutφ. AmerickΘ zbroja°skΘ a strojφrenskΘ koncerny byly jednoznaΦn∞ p°esv∞dΦeny o tom, ₧e se poda°φ americk² stßtnφ izolacionismus parlamentnφ cestou prorazit a ₧e se zbrojnφ zakßzky pro bojujφcφ Evropu jen pohrnou. Ameriku by pak Φekaly nejskv∞lejÜφ zbroja°skΘ kÜefty vÜech dob. K tomu bylo ovÜem zapot°ebφ hledat a vyvφjet novΘ a efektivnφ zdroje energieà
  Pan David S.Griffin pracoval v General Motors jako investiΦnφ poradce, a proto₧e bydlel na SedmaΦty°icßtΘ ulici, napadlo ho, ₧e se onoho 5.zß°φ pot∞Üφ nepochybn∞ velkou legracφ p°i p°edvßd∞nφ nevyΦerpatelnΘho zdroje energie, jak sliboval plakßt. V tehdejÜφch dobßch se toti₧ na poradßch ÜΘf∙ General Motors hovo°ilo zejmΘna o nov²ch energetick²ch zdrojφch a pan Griffin se tedy cht∞l pobavit, ale mo₧nß nalΘzt i pon∞kud sv∞₧ejÜφ inspiraci. Vstoupil tedy do sßlu na SedmaΦty°icßtΘ a u₧asl. Z jeho pera se nßm uchovalo spolehlivΘ sv∞dectvφ o neuv∞°itelnΘ udßlosti, kterou sledoval na vlastnφ oΦi.

  "Sed∞l jsem hned v prvnφ °ad∞, sßl byl nabit a₧ k prasknutφ, proto₧e lidΘ myln∞ usoudili, ₧e se mohou zadarmo podφvat na triky eskamotΘra a profesionßlnφho kouzelnφka, napsal David Griffin. V∙bec netuÜili, ₧e zde bude amatΘrsk² v∞dec p°edvßd∞t objev p°evratnΘho v²znamu. Vß₧nß tvß° pana Dietricha Voneguta vÜak neslibovala ₧ßdnou legraci. ObeÜel cel² sßl s krychliΦkou, kterou dr₧el v dlani. Kdo cht∞l, mohl si ji prohlΘdnout. Desφtky osob to uΦinily. I jß jsem ji vzal do ruky, byla neuv∞°iteln∞ lehkß. Podle mΘho odhadu nevß₧ila vφc ne₧ deset dekagram∙à
  Experiment zapoΦal. Pan Vonegut m∞l na sob∞ bφl² plßÜ¥, na ruce si natßhl bφlΘ rukavice. KrychliΦka byla polo₧ena na mramorovou desku a dva mu₧i p°inesli k tΘto desce mohutnΘ technickΘ za°φzenφ, kterΘ bylo urΦeno k obloukovΘmu svß°enφ. A znovu se ka₧d² z divßk∙ mohl p°esv∞dΦit, jestli k onomu monstr≤znφmi sva°ovacφmu za°φzenφ nevede p°φvod energie. Nebylo tomu tak, pod naÜima nohama le₧ely toliko parkety a z podlahy nevedl ₧ßdn² energetick² p°φvod Φi kabel.
  Pan Vonegut polo₧il do upφnacφch kleÜtφ dv∞ Φßsti ₧eleznΘ desky, kterΘ k sob∞ m∞ly b²t sva°eny. Energetick²m zdrojem, kter² m∞l tuto energeticky nßroΦnou sva°ovacφ operaci provΘst, byla ona aluminiovß krabiΦka. Na prvnφ pohled nesmysl, utopie a blßznovstvφ. Kabely vÜak byly p°esto zapojeny a znovu mnoha divßky zkontrolovßny. I jß rovn∞₧ dohlΘdl, zda se nejednß o n∞jak² trik s ukryt²m kabelem Φi zamaskovan²m energetick²m zdrojem. VÜe jsem shledal v naprostΘm po°ßdku.
  Pan Vonegut si nasadil svß°eΦskou kuklu a ¥ukl do ₧eleza elektrodou. Sv∞te, div se, vyskoΦila jiskra a zaplßl elektrick² oblouk. Zatajil jsem dech, jako bych na vlastnφ oΦi spat°il zßzrakà
  Na n∞kolik vte°in m∞ zaplavila vφt∞zoslßva z v∞domφ, ₧e jsem p°φtomen p°evratnΘ udßlosti. Nev∞°il jsem sice v perpetuum mobile, ale m∞l jsem d∙v∞ru k miniaturizaci energetick²ch zdroj∙ a v objev nov²ch druh∙ energiφ v dohlednΘ dob∞. Co₧pak se toho v poslednφch letech mßlo namluvilo o p°evratn²ch objevech ve fyzice p°i rozbφjenφ jßdra, kter²ch se prßv∞ domohli italÜtφ a n∞meΦtφ v∞dcià?
  Snad p∞t vte°in plßl elektrick² ohe≥ pod dotekem elektrody pana Voneguta, potΘ doÜlo k detonaci, ohe≥ pohasl a aluminiovß krabiΦka se narßz rozt°φÜtila. Divßci se zasmßli, a kdy₧ zjistili, ₧e äklaunô na jeviÜti u₧ nic dalÜφho nechystß, rozeÜli se. Z∙stal jsem jen jß a n∞kolik vytrval²ch zv∞davc∙. Byl jsem si jist, ₧e Vonegut je gΘnius. V₧dy¥ kolik elektrickΘ energie dokßzal akumulovat do miniaturnφ krychliΦky! Nevφdßno, nesl²chßnoà p°ed nφm nikdo nic podobnΘho ve°ejn∞ nep°edvedl! Byl jsem v tu chvφli hrd², ₧e jsem AmeriΦan a ₧e jsem se stal sv∞dkem prvnφho ve°ejnΘho p°edstavenφ p°evratnΘho objevu.
  JmΘnem svΘ firmy jsem panu Vonegutovi pogratuloval a neprodlen∞ mu nabφdl mφsto ÜΘfa v²zkumnΘho t²mu, ale on m∞ hrub∞ odbylà Myslel si toti₧, ₧e si d∞lßm legraci.
  Kdy₧ jsme jej asi za t²den hledali v jeho t∞locviΦn∞, dozv∞d∞li jsme se, ₧e se ocitl v psychiatrickΘm ·stavu. Ne·sp∞ch s p°edvedenφm svΘho objevu na ve°ejnosti jej pr² psychicky zcela zlomil. Byl jsem velice zklamßn, ale pak jsem si °ekl, ₧e se ani ty nejskv∞lejÜφ plody lidskΘho ducha v₧dy s ·sp∞chem nerealizujφ v praxi. I to se stßvß, myslel jsem si.ô

  A co na to doktor Heidegger? Byl samoz°ejm∞ o vÜem informovßn. Potvrdil, ₧e ve°ejn² ne·sp∞ch pronikav∞ zhorÜil psychick² stav pana Dietricha Voneguta, tak₧e doÜlo k prohloubenφ delirantnφho myÜlenφ, z n∞ho₧ se vyvinula chronickß symptomatickß psych≤za, je₧ zßhy vedla k rychlΘmu zßniku intelektußlnφch a rozumov²ch schopnostφ pacienta, co₧ pozd∞ji vy·stilo v ·plnou duÜevnφ otup∞lost, tedy v demenci.
  Pan Dietrich Vonegut zem°el za m°φ₧emi psychiatrickΘ lΘΦebny krßtce potΘ, co byla svr₧ena prvnφ atomovß puma na HiroÜimu. Jeho osobnost se zcela rozpadla, napsal doktor Heidegger.

vybrala a upravila           Bestie
 

Pou₧itß literatura:
Frank P.Jones û Nad nßmi and∞lΘ (Dialog 1996)