PAutorsk² film Ji°φho Svobody nßs zavßdφ zp∞t do prvnφ poloviny devadesßt²ch let, kdy se v tehdejÜφ ╚eskoslovenskΘ federativnφ republice odehrßl jeden z nejzßva₧n∞jÜφch kriminßlnφch p°φpad∙, tΘ₧ naz²van² jako "OrlickΘ vra₧dy".

P°φb∞h je inspirovßn skuteΦn²mi udßlostmi tohoto p°φpadu. Sleduje osud elitnφho policisty Karla HrubeÜe, ale spφÜ Φin∙ lidφ, s kter²mi se st²kß, a to jak²m zp∙sobem je HrubeÜ dokß₧e p°ijmout nebo naopak odmφtnout.

Je to drsn² chlapφk, co nejd°φv st°φlφ, pak se ptß. Umφ chodit v lecΦems, nezalekne se niΦeho a nikoho, p°itom vÜak nenφ natolik zaslepen² vlastnφ nadutostφ, aby nev∞d∞l, kdy je Φas vyhnout se srß₧ce.

Petr Vychodil, jeho star² znßm², se po p°evratu staΦil bezvadn∞ zadlu₧it. Karel mu neziÜtn∞ naznaΦφ, ₧e chce-li mφt na ka₧dΘ ruce p∞t prst∙ i za n∞jak²ch p∞t dn∙, m∞l by dluh rychle srovnat. Vychodil mu na revan₧ nabφdne, aby pro n∞j pracoval. Tak se Karel dostane do "vyÜÜφch" kruh∙, kde se to jen hem₧φ ilegßlnφmi obchody, nap°φklad se zbran∞mi.

Jeden takov² "zprost°edkovatel" (jmenuje se Igor Chvalkovsk² a hraje ho Richard KrajΦo) chodφ po ulicφch, ruku p°ipoutanou ke kuf°φku s dost baculat²mi Φßstkami, na kterΘ prßv∞ Vychodila svrbφ prsty. Na jednΘ stran∞ pro n∞j za°φdφ ochranku (prßv∞ HrubeÜe), na druhΘ si objednßvß jeho vra₧du.

Onφm nßjemn²m vrahem je jak²si Ludvφk K°φ₧ek, p°ed p°evratem naprost² n²mand, kter² se ani nedokßzal vyuΦit zednφkem; nynφ vÜak, pod vidinou otev°enφ nov²ch mo₧nostφ (zejmΘna co se organizovanΘho zloΦinu t²Φe) vycφtil, ₧e stepovat na ·°adech prßce je vopruz a to ₧e se spφÜ bude vßlet v pen∞zφch s d∞vkama byv nßjemn²m vrahem. Jeho povaha byla ve filmu vykreslena v takovΘ nestoudnosti a se Üφlenostφ hraniΦφcφ opovß₧livostφ, ₧e p°i n∞kter²ch jeho vtφpcφch mrazφ a₧ v zßdech. By¥ tak na prvnφ pohled nep∙sobφ, je to nebezpeΦnß lidskß zr∙da, schopnß zabφt Φlov∞ka bez mrknutφ oka.

ChvalkovskΘho smrt je prvnφ z ponurΘ sΘrie Orlick²ch vra₧d, a je naprosto nep°ipravenß a nßslednß likvidace improvizovanß. Ale K°φ₧ek, a jeho dalÜφ kumpßn, si a₧ moc rychle zvyknou na to, ₧e za relativn∞ mßlo "prßce" se jim dostane velice Üt∞drΘ odm∞ny a kdy₧ jim to vyÜlo napoprvΘ a bez p°φpravy, proΦ by to nerozjeli ve velkΘm.
Postupn∞ sledujeme jak dalÜφ vra₧dy, tak zaruΦen∞ ne·sp∞ÜnΘ podnikßnφ pßn∞ Vychodila, ₧ivoty vÜech protagonist∙ se zmφtajφ mezi pen∞zi, zloΦiny a dluhy. SouΦasn∞ s tφm se, pomalu ale jist∞, zaΦφnß rozjφ₧d∞t pßtrßnφ, zprvu nesm∞le a dr₧φc se zcestn²ch stop jako p°φloveΦn² tonoucφ stΘbla, brzy vÜak dojde k p°ekvapivΘmu (a mimochodem, docela originßlnφmu) zvratu, kter² nesouvisφ ani s pen∞zmi Φi dluhy, ani s podnikßnφm, ani se zloΦinem, a p°esto prßv∞ tento okam₧ik p°eklopφ d∞j do nutn∞ nevyhnutelnΘho vy·st∞nφ celΘho p°φb∞hu. To Vßm ale p°eci nebudu prozrazovat, p°ij∩te se na to podφvat sami.

Myslφm si, ₧e (ji₧ docela zkuÜen²) re₧isΘr odvedl dob°e svou prßci, ₧e nßm dokßzal - pom∞rn∞ p°ehledn∞ a nßpadit∞ - vyprßv∞t tento p°φb∞h. Ten se mi zdß vcelku vyvß₧en² (vÜe d∙le₧itΘ, co m∞lo b²t sd∞leno, sd∞leno bylo, a to ned∙le₧itΘ bylo vynechßno), i kdy₧ zhruba ve dvou t°etinßch filmu to p°estalo mφt poΦßteΦnφ spßd. Mßlokter² film vÜak dokß₧e b²t napφnav² od zaΦßtku a₧ do konce dv∞ hodiny v kuse. Celkov∞ vÜak dramaturgii kvituji velmi kladn∞, neb tam nevidφm zßva₧n∞jÜφch chyb.

Co m∞ osobn∞ vÜak trochu vadilo, jsou hereckΘ v²kony herc∙ ve vedlejÜφch rolφch. Ani tak ne pohybov∞ apod., spφÜ v tom, co °φkajφ a jak to °φkajφ. Z°ejm∞ se pou₧φvaly postsynchrony (dodateΦnΘ ozvuΦenφ ve zvukovΘm studiu) a obßvßm se, ₧e se nedokßzali dostateΦn∞ dostat do rozpolo₧enφ, kterΘ vφce Φi mΘn∞ zvlßdli p°edvΘst v obraze. A co se t²Φe obsahu jejich slov, to je v∞c i re₧isΘra a myslφm si, ₧e si Ji°φ Svoboda nedokßzal udr₧et anebo zjednat odstup od vlastnφho scΘnß°e a tak zatφmco n∞kdy mi mluva postav p°ipadß nßpaditß, jindy je kostrbatß, nep°irozenß a nebo s malou slovnφ zßsobou. Co do tΘmatu je o Φem hovo°it, Φφm p°ekvapit nebo Üokovat. èkoda, ₧e jak obsahem tak formou je tato mo₧nost ubita.

Kamera je vcelku dobrß, v krßtk²ch intermezzech, zobrazujφcφch most na OrlickΘ p°ehrad∞ pan èßcha trochu povolil uzdu svΘ fantazie a um∞leckΘ "licence", ve zbytku filmu se musφme spokojit se standardnφmi detaily (t∞ch je docela dost), polocelky a celky. BarevnΘ korekce jsou v∞tÜinou v azurovΘm nßdechu a majφ v dennφch zßb∞rech tendenci p°eexponovßvat a₧ tΘm∞° solarizovat obraz, zatφmco ve veΦernφch motivech vidφme na pozadφ krßsnΘ oblohy pouze siluety.

Asi jsem se (na prvnφ pohled) Üpatn∞ dφval, ale krom jednoho Φi dvou zßb∞r∙ jsem ₧ßdnΘ extra nßpaditΘ kompozice nezaregistroval. To samΘ (a to m∞ dost mrzφ) platφ o prost°edcφch filmovΘ °eΦi - sotva pßr nßpad∙ za cel² film.

Zvuk je na standardnφ ·rovni. Krom n∞kolika p°φpad∙, kdy jsem kv∙li ruch∙m nerozum∞l dialog∙m, je dob°e smixovan², pßrkrßt za film dß dokonce v∞d∞t, ₧e je pln∞ prostorov².

Hudba nijak nezß°ila, spφÜe jen podkreslovala pasß₧e bez dialog∙ a ruch∙. Motiv ₧enskΘho hlasu mi nep°iÜel p°φliÜ vhodn², ale to je jen m∙j nßzor, jinΘmu se m∙₧e lφbit.

Kdy₧ jsem se s re₧isΘrem bavil, krom jinΘho o tom, co je pro jeho film nejd∙le₧it∞jÜφ, odpov∞d∞l mi, ₧e jsou to emoce, kterΘ se sna₧φ vyjßd°it. Inu, nechci b²t jφzliv², ale mn∞ to ani tak nep°φÜlo - spφÜ mi p°ipadß, jako by v∞noval tolik ·silφ vystavenφ sujetu p°φb∞hu, ₧e na dalÜφ jeho slo₧ky z n∞j se nedostalo v mφ°e, kterou by si zaslou₧ily. SpφÜ ne₧ emotivnφ vidφm SametovΘ vrahy jako p°φb∞h tΘm∞° ryze epick² a₧ tΘm∞° deskriptivnφ, jen s mal²m puncem introspekce hlavnφho hrdiny. A kdy₧ poslednφ Φßstφ filmu, t∞sn∞ p°ed titulky, jsou "dohry" jednotliv²ch autentick²ch postav, p°edstava emocφ, stejn∞ jako hledßnφ n∞jakΘho pragmatickΘho zßv∞ru vezme rychle za svΘ a mφsto toho mi hlavou blesklo spφÜ to, ₧e jsem se prßv∞ dokoukal na umn∞ ztvßrn∞n² dokument. Prosφm, neberte to zle, v₧dy¥ celkov∞ jde o profesn∞ i um∞lecky zda°il² film, kter² mß co °φct a koho oslovit. A nikoho nezabije, kdy₧ se na n∞j p°ijde podφvat.

V₧dy¥, v tΘ dob∞ jsme p°ece taky ₧ili, ne?

7/10

Carlos