PryΦ jsou doby, v nich₧ byly Vßnoce opravdu chßpßny jako svßtky mφru a pohody, kdy lidΘ p°em²Üleli o sob∞ i o sv∞t∞ kolem, kdy se k sob∞ chovali obzvlßÜ¥ p°φv∞tiv∞ a i roztrpΦenφ nakvaÜenφ jedinci, obvykle na sebe hledφcφ skrz prsty, si naÜli trochu Φasu, aby si pop°ßli hodn∞ zdravφ a Üt∞stφ v tom nadchßzejφcφm, no- vΘm roce. Tento odv∞k² duch Vßnoc Φi jejich citovß charakteristika, pokud to nazveme strojov∞, se pomalu ztrßcφ u₧ od poΦßtku druhΘ poloviny dvacßtΘho stoletφ a s p°φchodem stoletφ jedenadvacßtΘho vyΦpφvß doΦista. Z∙stalo jen jmΘno. To, co nynφ slavφme (te∩ myslφm hlavn∞ mladΘ lidi), ji₧ nejsou prap∙vodnφ Vßnoce. Onen velk² element duchovna byl nahrazen materißlnφm. Rozjφmßnφ a klid n∞kdo p°etvo°il do podoby nezdravΘho shonu, stresu, poΦφtßnφ pen∞z, chtivosti a z nφ ply- noucφho smutku, zapomφnßnφ na ostatnφ, faleÜn²ch cit∙ a nepravdiv²ch slov, depresφ a sebevra₧d. Takov² je dneÜnφ duch Vßnoc.

Ve jmΘnu a s ·ctou k minulosti vßm a vÜem vaÜim blφzk²m za celou redakci p°eji hlavn∞ zdravφ, Lßsku a Üt∞stφ nejen v roce nadchßzejφcφm, n²br₧ ve vÜech, kterΘ jeÜt∞ p°ijdou...


Martin "Asmodius" Plach² [zßstupce ÜΘfredaktora]