Tenká růžová čára

" Hi, my name is Chauncey and this is my story ... and than? ... Tsss! "

Komedie je nevděčný žánr, u kterého sice nepotřebuje každý tvůrce notnou dávku originality a přelomové nápady, avšak potřebuje diváka zaujmout. Jak, to záleží zcela na tvůrcích. Existují tvůrci jenž si zakládají na promyšlených dialozích, existují tvůrci jenž těží jen z herců svých postav, existují tvůrci jenž si zakládají na obrazovém ztvárnění vtipu, existují tvůrci kteří chtějí zaujmout za každou cenu, ale nehledí na to že ze svého filmu vytváří nepřekonatelnou postradatelnost, a také existují tvůrci, kteří věci kombinují (snad jen tu "postradatelnost" do svých děl nedávají). Tenká růžová čára (a to můžu říci hned na začátku) nepřinese nic zcela zvláštního, žádnou přelomovost, přesto se tvůrci vydali podivnou cestou a výsledek je takový jaký je. Rovnou říkám, výsledek je zčásti originální výpovědí všech možných svědků jednoho bizarního případu. A jest-li to všechno stojí za to a jest-li právě a jen na tom tvůrci stavěli či nikoli, to si zjistěte vy sami v recenzi.

Jak jsem řekl, Tenká růžová čára je o jednom případu. Lehce podivném případu. Chauncey Ledbetter je obviněn z vraždy a nyní čeká ve věznici na vykonání soudu. Má být popraven. Je to ale natolik zajímavý případ a člověk, že se nevděčné role zachránce ujme několikačlenný filmový štáb, jež chce natočit v krátkém časovém sledu dokument o jeho nevině. Dobrá, proč by ne. Snaživý režisér s věčnými muky se neustále během natáčení ptá na Chaunceyho všude možně. Neváhá se ptát modelek, které sice obžalovaného příliš neznají, ale trocha podvrhu přeci neuškodí. Neváhá se ptát partnerky z maturitního plesu, všech možných manželek, tajemného kněze (mimochodem velice dobrá postavička), pracovníků prodejen a výdejců všehomožného (dobře, tolik jich zase nebylo), otců a matek a dalších nejen příbuzných a přátel, nutno podotknout že pro případ nikdy nic neřešících lidí. Navíc co výpověď, to zajímavost. Nejenže obžalovaného mnoho lidí nazývá homosexuálním stvořením (pozoruhodné, vždyť věci nevypadají tak jak jsou?), mnoho z nich říká že je Chauncey opravdu vrahem (a to se točí dokument který má přesvědčit o jeho nevině). Ti zbývající mu možná lichotí, ale ani jedna výpověď nemůže rozumně s případem hnout (gradace případu je vážně výtečná). Jelikož jsou však naši "zachránci" opravdu do boje zapálení, vytvoří i pro svůj dokument kompletní rekonstrukci vraždy, což je jeden z nejlepších momentů celého filmu (především promítání na samotném konci).

..........

Samotný Chauncey je kontroverznost jedna báseň, o případ sice jeví svůj zájem, ale raději dá přednost nacvičování své taneční vězeňské formace. Osobně mi Chauncey učaroval (ale pozor, vyčkejte si proč vlastně), ne snad svým mimořádným vzezřením a okouzlující mluvou (tsss, oblíbené to jeho slovo), ale tím jak umí diváka zaujmout. Nemyslím třeba svými kreacemi, ale celkovým charismatem. Možná je pro film tak trochu škoda, že "talentu" své postavy nevyužili na více procent, než-li ve finále. Ale i tak se režijní a scénáristická dvojice (která mimojiné ve filmu hrála) Dietl a Irpino činila. Jejich barvité postavy lehce kontrastovaly s nepříliš barvitým obrazem a celkovým dokumentárním pojetím. On je to vlastně takový "sehraný" dokument, v němž filmují jak naši zachránci, tak i někdo kdo filmuje je. Jejich osudy jsou zvláště dobré, především různé příhody a problémy (se zvukařem, později se člověkem který může případ změnit). Úsměvný dokument o dokumentu, ano tak by se Tenká růžová čára dala popsat.

O zábavu se ve filmu stará mnoho lidí a mnoho rozličných myšlenek panů režisérů. Nejsou to jen výpovědi "svědků" nějaké události (anebo události žádné …), jsou to také scény parodické a jiné nápady. Ono se paroduje lecco, zde narazíme hned na několik filmů, událostí, ale Dietl a Irpino se zaměřili i na svou "úplnou" tvorbu. I proto se Tenká růžová čára může pyšnit zakomponování "uvěřitelné" spousty věcí, takže film často hýří nerealizovanými nápady a vtipem (ale podotýkám že jde hodně o přístup a o symbiózu k tvůrcům). Nelze ale říci, že by jsme byli svědky geniálního vtipu a těžkého vtipu či naprosto přelomových gagů a scének, přesto je Tenká růžová čára natolik velkým originálem, že snímek působí velmi svěže a příjemně. Ale nečekejte hloupé vtipy ... těch se totiž nedočkáte.

..........

Herců bylo ve filmu požehnaně, co naplat že hlavní role někdy scházely (všechno si ta nějak přivlastnili všichni), postavy mi přišly výborné a do "matoucího" a nic-znamenajícího příběhu se vyloženě hodily, aniž by bylo nutno vytvářet herecké umění. Vesměs šlo o dokument, takže ti co se rádi "realizovali" před kamerou, nic nehráli a byli pouze součástí "skutečné" dějové linky. No a ti, kteří dokument natáčeli se chovali opravdu jako v "normálním" životě, takže co by kdo chtěl? Výjimečné pasáže byly vážně výjimečné a všichni zúčastnění byli skvělí. Bez výjimek. Film dokonce "ulovil" do epizodních rolí i atraktivní tváře, ale význam v tom nějaký nehledejte. Přesto například Jennifer Aniston, a především David Schwimmer (oba známí především díky televiznímu seriálu Přátelé) se předvedli v plné kráse. No především druhý zmiňovaný. Ale jak říkám, v polodokumentu se činilo veškeré herecké osazanstvo. Třeba náš geniální a nevinný "vrah" Chauncey (který k podivu všech příliš času ve snímku nestrávil). Toho si bezchybně zahrál T. Watkins.

Tenhle film je bez nějakých zábran, bez tabu, bez nějakých filmových klišé. On se tak chytře všemu vyhýbá, že je to hodno rozumnému potlesku. Možná že je tato recenze poněkud kratší, než nějaké ty předešlé, ale ono se více věcí o tomhle filmu ani napsat nedá. Zkrátka příjemný a zajímavý snímek, který mě sice oslovil, ale při spánku jsem na něj příliš myslet nemusel. Což znamená, že je Tenká růžová čára prostě takovým milým a podařeným způsobem jak se také dá natočil úsměvný a celkem originální film. I bez revoluce i absence happy-endu (konec je výborný).

Speedy Daniel

Hrají: J. Dietl, M. Irpino, V. Ventresca, T. Watkins a další ...