Memento

" A my se známe? "

Komerční filmová scéna je nevyzpytatelná. Existovala období, kdy se "obyčejným" filmům nedařilo, v tom smyslu že samotná konečná díla nebyla kvalitou a originalitou ozařující. Naproti tomu od nějaké doby existuje scéna nezávislá, kterou výkyvy nijak zvláště nepoznamenají. Ano, byla zářnější období, ale byla také období kdy se ani nezávislým filmům nedařilo. Ale u nezávislých počinů neexistují čísla, ať už relativní či nikoli, nekomerční film je vždy závislý spíše na sobě než čemkoli jiném (pokud bereme nezávislý film v té prvotní myšlence). Proto na nezávislé scéně vzniká velká spousta originálních, zajímavých, nebo jen odvážných filmů. A představte si, že vznikne dílo, jenž není dílem komerčním, ale není ani klasickou ukázkou nezávislého filmu (to svědčí i o hereckém obsazení v hlavních, nikoli vedlejších rolích). To dílo nese název Memento. Ano, je to nezávislý film, ale od začátku do konce můžete jen hádat, jest-li je to opravdu ten nezávislý film, který se vryl do paměti všem lidem, jenž sledovali postupnou tvorbu nezávislých filmařů. Ne, Memento je hybrid mezi různými žánry a způsoby, ale urazili by jste mě, kdyby jste si mysleli že je v něm i nějaká ta cílená komerce. To ne. Memento vám svou tvář ukáže jako detailní a bezchybnou, v každém okamžiku si zachová svůj styl a své způsoby, ale řeknete si: "Dobře, někdo se rozhodl pro nezávislý film. Nutno ale dělat kompromisy". Jenomže pokud si myslíte že je finální výsledek jen kompromisem, tím kompromisem který nechce nikoho odrazovat a který potřebuje v prvé řadě diváky a peníze, pak jste na nesmírném omylu. I když peníze potřebuje asi každý filmař, že? - někdo více a někdo zase méně.

Memento se v roce 2000 uvedlo do filmového povědomí velmi dobře. Samotný film si vystavěl neřešitelnou hádanku, započal nebo vybrousil nový styl filmařiny a navíc dokázal, že se dá film dělat mnoha způsoby, přičemž podobný způsob tomu v Mementu nenalézáme příliš ve filmech často. A já hned na začátku můžu prozradit, že výsledná příběhová a pravidelná "linka" funguje náramně dobře. Inu kdo si hraje, nezlobí …

V našem případě si nebudeme ale hrát my, hrál si především režisér Christopher Nolan a jeho výsledný film. Divák je vlastně taková nepotřebná postava, jenž sice ví, ale nemůže nic očekávat a musí neustále smýšlet tak, zda-li to co ví je vážně fakt a čistá pravda. Ale o tom až níže.

..........

Hlavní postavou kriminálního dramatu je bývalý pojišťovací agent Leonard Shelby (Guy Pearce). V dobách dávno či blízko minulých přišel o svou ženu. Při vražedné události přišel on sám k úrazu, jenž mu poškodil mozek. Ne, Lenonardovi (pro vás Lenny) to myslí dobře, ale má jeden vážný handicap: pamatuje si věci před onou událostí, ale nepamatuje si co vlastně před pár sekundami dělal. Jeho paměť zkrátka a jednoduše není schopna vytvářet žádné nové vzpomínky. Řídí se svým instinktem, ale především polaroidovými fotografiemi a tetováními, jenž má rozeseté po celém těle. Tyto věci mu jeho "stav" pomáhají usnadňovat, přičemž i tady vyvstává několik otazníků. A představte si, že veškeré události jsou seřazeny pozpátku a navíc doplněny černobílými sekvencemi (a "hlavní" části na sebe navazují). Retrospektiva filmu je úžasná, divák se ocitá přímo v Leonardově kůži, neboť on zapomíná co se událo před chvílí a divák, ten neví co se stalo předtím a jelikož Leonard neustále zapomíná, film se může zabývat tím, co se událo před. A proč? No protože to funguje tak, že ani jedna sekvence nemůže mít začátek či konec. Neustále něco probíhá, neustále se objevují nové a nové věci, ale ty staré mizí. Samotné sekvence jsou navíc rozdělené a zároveň oddělené černobílými prostřihy, jež filmu dávají tu náplň, která nepodléhá paměti hlavní postavy (podléhá, ale i když to má s příběhem mnoho společného, v zásadě to nemá na hlavní linii zásadní dopad). Což ocení ti, kteří se chtějí od Leonardovy linie odpoutat. Jelikož ale divák musí být v jednom kole ve střehu, musí si celou mozaiku dávat dohromady (a je to vskutku fascinující) Zkrtáka není ve filmu žádného oddychu. Ale pojďme ještě dále ...

Jak jsem výše naznačil, ze samotného filmu vyvstává několik zásadních otazníků. Memento vám ani v jedné vteřině neukáže co je pravda (vyjma zásadních událostí, bez kterých by nic nedávalo smysl), nic neodhalí, pouze nechá diváka přemýšlet. Divák pak může jedině spekulovat o tom, jak se věci mají a jak fungují. Memento si vás každou chvílí směruje a na konci vám neukáže tvář či text, jež vše dokoná, kdepak, film vám ukáže jen další otazník. Od začátku budete stát na straně toho či onoho, ale postupem doby vám nebude pasovat ani jediná osoba, i když Leonardovi věrni "doufám" zůstanete. Ono je otázkou, nakolik je kdo paranoidní a jak vlastně dlouho Leonard po vrahovi své manželky pátrá. Má to těžké, ale nesčetněkrát si během sledování řeknete, že Leonard neví vlastně co dělá. Pomoci mu mohou jen fotografie a tetování. Na přátele se nemůže spolehnout, vždyť kdo je jeho přítelem? Ani on sám …

..........

Christopher Nolan každým okamžikem nechává diváka v očekávání. A dopomáhá k tomu geniální scénář, který je dílem samotného režiséra (ten původní vytvořila Dody Dorn). Všechny ty dialogy s postavami či jen telefonem, všechny ty vnitřní monology, to vše je na výši opravdu hodné jen Mementa. Ne, Memento nechci nadnášet nad všechny skvělé filmy zvládnuté bravurně po všech stránkách (úžasných filmů je celkem obsáhlé povícero), chci jen říci, že si Memento vzalo před sebe obrovský "žvanec", který nemuselo dobře strávit. Samotná časová šířka je skvělý nápad, i zde realizovaný nápad, ale i když to může být fascinující, současně musejí být i další aspekty filmu bezchybné, jinak stroj nebude fungovat geniálně. Jenomže Christopher Nolan se rozhodl pro řešení, které vám může sebrat dech, ale spíše budete chtít autorovi a všem co se na filmu podíleli zatleskat. Hodně zapotřebí je mít v hlavě všechno z filmu srovnané (a to se týká jak diváků, tak autorů), pak přichází zručnost a nápady. Dobře, malinké chybky se téměř u každého snímku najdou, nechci vám však vytvářet matoucí iluzi, onen stroj vážně funguje bezchybně (a chcete-li ho pravidelně mazat, nemusíte, on funguje zcela nezávisle a pokaždé spolehlivě - i po několikerém zhlédnutí budete nalézat stejně fascinující prvky jako poprvé, naskýtá se tu tedy možnost neustálého sledování, což vzhledem ke zdraví nedoporučuji - nejenže budete pomalu ztrácet vědomí a vzpomínky i vy, a na popsané papírky zapomeňte, ale oči budou časem zmatené - jednou za čas ale nic nevadí a neškodí). Návaznost k tomuto ale až v posledním "normálním" odstavci.

Když si probereme detailněji postavy, chci aby jste zapomněli na vše předešlé, jedeme odznovu. V titulní roli se představil Leonard (pro vás Lenny - věřte mu, možná že je natolik paranoidní a ztracen, že "neví", těžko posoudit), jehož si zahrál Guy Pearce (mimojiné hrál v "časově" nenáročném Stroji času). Ona postava to byla geniální. Ztracen v čase, ztracen ve ztracených myšlenkách, ve všem tom organizovaném zmatku. Když si k tomu domyslíme, že může mozek takhle fungovat (proč by ne, je to natolik složitý orgán že je možné opravdu lecco), je to vážně zajímavé. Guy Pearce coby herec se s nevděčnou úlohou vypořádal ale nadmíru dobře, dalo by se říci bravurně. Stačí cokoli a budete věřit. Jeho "přítel" Teddy (Joe Pantoliano) je na tom pro diváka obdobně. Ne snad s pamětí, to by toho bylo poněkud moc, ale s věrohodností. Na začátku snímku máte konec toho "krátkého" dění, jež vám film nabízí (jak jsem řekl, vše může trvat mnohem déle než si myslíme), proto jsou také pro diváka odkryty obrazy, jenž jsou někdy vyústěním. Ale kdo ví, třeba Teddy i přes svou nevěrohodnost (jen jako postava, herec byl výborný) nebyl až takovým charakterem, jakým je neustále představován. Ne, Teddy je představen jako jeden ze stavebních kamenů, ale nakolik je to pravda … to můžeme jen odhadovat (každopádně pan John Gammel je zvláštní). Do trojky nám stačí ještě Natalie (Carrie Anne Moss). A je to podobné jako s Teddym, ale na rozdíl od něj je od začátku brána z pohledu diváka spíše kladně. Ale hádat můžeme dále. Nevím do jaké míry ovlivňuje samotný film, možná málo, možná výrazně. Její spojitost s Jimmym a Doddem (též postavami méně/více důležitými) je neznámá. I Natalie si ráda hraje … ač to teď může znít trošku proti mým již zmíněným slovům podivně, stejně říkám, že je jsou postavy ještě lepší než jejich herci. Ale vážně si není u hereckých výkonů nač stěžovat, od hlavních po vedlejší role jsou herci sžiti se svou úlohou a jen těžko se hledají negativa.

..........

Po sledování snímku mě hned napadlo, že jsem viděl vizuální stránku ne tak běžnou, ale výbornou (střih a kamera, vážně si vždy na první pohled všimnete dokonalého střihu?), že byly postavy díky tvůrčím schopnostem výborné, že se hudba podřizovala dění a občas si i pro sebe vytvořila nadprůměrnou stránku, že jsem byl svědkem neřešitelného úkolu, který byl skvěle zvládnut, že byl příběh od začátku do konce tak poutavý, že nešlo zrakem uhnout kamsi jinam … brilantní a nekonečné hledání všech těch jmen hlavním hrdinou, impozantní scénář, tady není důvod proč neudělit absolutní hodnocení. Můžete si říci, filmy které mají nepravidelné časové posloupnosti mají věci vždy lehčí, nahlíží se na ně už zprvu jako na geniální mozaiky. Ne, to není pravda. Pokud se někdo rozhodne pro podobné kroky, musí toho využít a musí si dát ještě větší práci se vším okolo jen kvůli tomu, že se rozhodl pro tento způsob. Dobrý film nedělají jen takovéto způsoby filmařiny, to v žádném případě. Christopher Nolan (známý také díky výbornému, leč oproti Mementu "menšímu" filmu nazvaného Insomnia) ví přesně co dělá a jeho filmy (a především Memento) "sálají" opravdu skvělou, dá se říci že většinou temnější a depresivnější atmosférou (Nolan má nyní na starosti i pátý díl kultovního Batmana, takže uvidíme jest-li vrátí temných nádech). Já jsem se ale rozhodl, že si Memento nezaslouží hodnocení absolutní (jednou tvrdím to, podruhé ono), neboť nezjistím nakolik byly některé věci účelem a jest-li jedna nepodstatná chyba byla opravdu chybou. Ale co jsem to vlastně říkal?

"Byla to krátká scéna, krátký prostřih obrazu v mysli ... v noci tyhle sny bývají, nepodstatné věci si vybavíme i po čase, ale již si nepamatujeme v čem se ony nepodstatnosti objevily. Paměť je nevyzpytatelná hříčka, díky níž si nemůžeme být jisti ničím kdykoli a kdekoli. Paměť nám zanechává jak špatné, tak i ty dobré vzpomínky, přičemž i když žádáme o vymazání všeho pro život zlého a špatného, paměť si i přes náš nátlak vzpomínku uchová. Soudím že je paměť samostatný článek vašeho řídícího centra, jenž nepodléhá žádným vlivům odjinud. Co bylo na začátku jsem dávno před chvílí zapomněl, ale nyní mi zase začíná úplně nový život. Teď si začnu všechno psát, a pokud zapomenu, vrátím zrak na začátek (přičemž doufám v nemožné, pamatovat si i konec)."

"Napadá mě, jest-li bych nemohl napsat text na nějaký film (jak zoufalý pokus), který jsem možná kdysi viděl a možná mohl být i mým oblíbeným, vážně nevím. Každopádně i když si nevzpomenu ani na jednu věc týkající se onoho filmu, pokusím štěstí a třeba přiměji naleznout někde v hloubi staré vzpomínky, možná že tam padne zmínka i o našem filmu (možná). Jediné štěstí, že si vše zaznamenávám ve slovech, na které se budu moci podívat i po chvíli."

"Komerční filmová scéna je nevyzpytatelná ... "

Speedy Daniel

Hrají: G. Pearce, C. - A. Moss, J. Pantoliano, M. Boone Jr., S. Tobolowsky a další ...