Paranoidní iluze

" Žádné místo ... žádný hlas ... žádné stíny ... "

Pokoj. Pokoj je zbarven do červena, závěsy ve větru plápolají ... vstal jem ze své postele, kde jsem kdysi spal ... proboha vždyť se obraz mění! půjdu dále ... kroky neslyším, jako bych se slyšel ve větru ... jsem na začátku? chci projít dále a pes? propad a jsem v kuchyni. vidím, znám to tu, v lednici mám zbytek od večeře, mám nesmírný hlad ... jak dlouho jsem nejedl? hodiny ... kde jsou, ještě večer dříve se zde nacházely ... tady jsou, pod nánosem hlíny ... chybí tam ručičky, nemá co ukazovat čas ... divné ... moc divné ... tady jsou hodiny! že by už bylo tolik hodin? v okně vidím stín, tam nemůže být stín ... mám děsivý hlad a žízeň, jakoby bych dny nežil ... v lednici nic není ... kroky ... vezmu si něco ... mám ohromnou žízeň, není tu nic k pití ... kroky... á děkuju Vám ... lahodný koktejl, kde jsme ho vzal? ne, já tady nic takového nemám, bydlím sám ... úplně sám ... bude něco v lednici? mám akrofobii, proboha nesnáším výšky! já nesnáším výšky! spadnu? padám ... už padám, jen kam? jsem tu sám, úplně sám ... co ty davy lidí, míří na mě? proboha ne! utíkám ale nestačím jim ... jsou rychlejší ... mnohem rychlejší ... už vidím světlo ale nesvítí ... ještě ho nevidím, ať hraje orchestr, chci aby někdo hrál! proč ty postavy za mnou tak křičí? jsem uprostřed velkého davu, co tu proboha živoucího dělám? nesnáším davy lidí, doktor říkal že mám demofobii ... kde je doktor? buďte všichni zticha! ticho, něco slyším ... doktor! doktore, co mi je? jste schizofrenik přátelé ... jste člověk? to město je tak nádherné a zelené ... ty louky, krásné štěstí ... ne, prosím nemám zájem, nech mě být ... nůž? selhal jsem ve zkoušce ... nemá nic cenu ... potemnělé nebe a já v obchodu na rohu ulice ... cpu se cukrovinkami co můžu ... znáte ty fiktivní města let minulých? vypadala podobně. nebaví mě to tu, dívat se na ty stejné pořady, nebaví ... vždyť mě ten beton zabije!

Speedy Daniel