Untitled

Blφ₧ila se p∙lnoc. V∞c zcela jist∞ nemnoho zajφmavß. Kdyby se ovÜem, poΦφnaje dneÜnφ p∙lnocφ, nezaΦaly utvß°et novΘ d∞jiny sv∞ta, planety Zem∞ a mo₧nß i Vesmφru.

Noc z 31. na 1.1.2010 byla kouzelnß. Alespo≥ Romanovi se tak zdßla. Nad vesniΦkou Korou₧nΘ, le₧φcφ kdesi v nφ₧in∞, obklopenou kopci zelen²ch les∙, kterΘ vÜak nynφ pokr²vala bφlß sn∞hovß pe°ina, trßvil s rodinou p°φchod NovΘho roku. Vesnice, jako takovß, nebyla, co se velikosti t²Φe, nijak rozlehlß. Pßr stavenφ, lemujφcφ ·zkou silnici, sloupy elektrick²ch drßt∙, zahrßdky starousedlφk∙ a na konci vesnice stßl vedle telefonnφ budky mal² barßΦek s v²v∞snφm Ütφtem nad vchodov²mi dve°mi û Potraviny.

Ale Roman byl rßd, ₧e ₧ije prßv∞ zde. Byl to velk² milovnφk p°φrody, klidu a pohody. A Korou₧nΘ mu tento jeho ₧ivotnφ styl umo₧≥ovalo. Roman byl takov² klidn² chlßpek, pohodß°, kter² byl s ₧ivotem spokojen² a bral ho takov², jak² je. Jeho ₧ivotnφ motto zn∞lo: äKdy₧ nejde o ₧ivot, jde o hàôà Ano, p°esn∞ m∙j Φlov∞kà

RuΦiΦky hodinek se soub∞₧n∞ p°ehoupnuly na dvanßctku. Tak. To byl tedy ten zlomov² moment. To byla chvφle od kterΘ se zaΦal poΦφtat rok 2010. Velkß, vte°inovß ruΦiΦka pokraΦovala nevzruÜen∞ dßl po svΘ ose, ale ostatnφ dv∞ se ani nehnuly. Nastala p∙lnoc.

Roman zkontroloval Φas pro jistotu jeÜt∞ na velk²ch kuchy≥sk²ch hodinßch, kterΘ ukazovaly digitßlnφmi Φφslicemi 23:58. Chvφli zavßhal, ale jeliko₧ jeho podv∞dom² obestφral ml₧n² zßvoj n∞kolika skleniΦek vφna, ke kter²m se u n∞j v Korou₧nΘ podßvaly i dobrΘ chlebφΦky, p°φliÜ se nad tφm nezalamoval. äTak m∙₧eme.ô Obrßtil se ke svΘ rodin∞, tvo°enΘ jeho ₧enou Jarmilou a dv∞ma dcerami, Katkou a Hankou, kterΘ ji₧ notnou dobu postßvaly vedle n∞j s nachystan²mi Φist²mi sklenkami pro prvnφ novoroΦnφ p°φpitek. Kuchynφ se ozvala rßna od natlakovanΘho uzßv∞ru Üampa≥skΘho vφna a jeliko₧ Roman s lßhvφ nijak p°ed tφm nemanipuloval, vznesla se z jeho hrdla jenom pr∙hlednß pßra, kterß kuchyni rychle zaplnila podmanivou v∙nφ lihoviny. Rodina se p°emφstila do ob²vacφho pokoje, kde potichu hrßla Üiroko·hlß televize a oza°ovala tak prot∞jÜφ bφlou st∞nu, ke kterΘ byla p°istavena pohodlnß sedacφ souprava z tmav∞ modrΘ tkaniny. VÜichni se usadili k obrovnanΘmu stolu, ka₧dß Romanova dcerka si nesla pyÜn∞ svoji skleniΦku s vφnem a nesm∞le ucucßvaly. Roman objal Jarmilu, polφbil ji na tvß° a °ekl: äPohoda, milßΦkuàô

A Jarmila v∞d∞la, ji mß rßd a ₧e se za chvφli p∙jdou projφt vesnicφ, pozdravit se se sousedy a odpßlit sv∙j oh≥ostroj. Polo₧ila si mu hlavu na rameno a spoleΦn∞ sledovali silvestrovsk² program noΦnφ televize. Vesnicφ se zaΦφnaly oz²vat rßny a v oknech se odrß₧el prvnφ barevn² t°pyt domßcφ pyrotechniky, kterou poΦφnaje p∙lnocφ zaΦali lidΘ odpalovat. äTati, p∙jdeme se podφvat ven a zapßlφme i ty naÜe?ô ₧adonila Katka a Hanka, kterß ji₧ zase zaΦala v k°esle vedle sedaΦky usφnat °ekla ospale: äJß bych taky Üla, jinak usnu.ô äTak jo holky, jß dopiji to vφno.ô Zahled∞l se Roman na skleniΦku, kterou dr₧el v levΘ ruce, äA p∙jdeme.ô

Tak n∞jak slavili Silvestra lidΘ po celΘ zemi. O dv∞ hodiny pozd∞ji v EvropskΘ Φßsti Ruska a o n∞kolik hodin pozd∞ji potom dßle od hranic ╚eskΘ republiky, v Japonsku, ╚φn∞, Austrßlii a konec konc∙ i Americe. Nic zvlßÜtnφho se p°eci nestalo. Bylo ji₧ pßr minut po p∙lnoci a p°esto se ji₧ udßlo n∞co, co brzy zasßhne cel² sv∞t. Hanka s Katkou se doΦkaly svΘho oh≥ostroje a Roman s Jarmilou krßsnΘho vstupu do novΘho milΘnia. Vesnice Korou₧nß pomalu upadala do obvyklΘho noΦnφho klidu a mezi sv∞tly oh≥ostroj∙ zazß°ila i docela malß padajφcφ hv∞zda, jejφ₧ drßha po chvφli na ΦernΘ obloze zmizela. Roman si toho ·kazu vÜiml, ale ne₧ na zvlßÜtnφ jev staΦil upozornit Jarmilu, zß°e zmizelaà

Na ob∞₧nΘ drßze Zem∞ prßv∞ jedna z telekomunikaΦnφch dru₧ic, p°enßÜejφcφch televiznφ signßl z jednoho konce sv∞ta na druh², zachytila nevelkΘ t∞leso, kterΘ se kolem nφ prohnalo velkou rychlostφ. Je Φist∞ mo₧nΘ, ₧e nevelik² asteroid, kter²ch ka₧d² den proletφ a nßsledn∞ sho°φ v atmosfΘ°e stovky, by dru₧ice ani nezpozorovala. Kßmen o pr∙m∞ru zhruba 4,5 metr∙, dru₧ici vÜak minul jen o necelΘho p∙l kilometru. Nadpozemskß rychlost, kterou se hnal k zemskΘmu povrchu, m∞la i na takovou vzdßlenost sv∙j ·Φinek. PoÜkodil dru₧ici, obφhajφcφ kolem Zem∞, a na n∞kolik mßlo minut vyhodil signßl, kter² p°enßÜela. Divßk u televiznφ obrazovky musel chvilkovΘ Üum∞nφ svΘ televize n∞jak vydr₧et. Kdyby jen v∞d∞l, co bylo jeho p°φΦinouà

Asteroid prolΘtl atmosfΘrou, ale cel² nesho°el. Jeho jßdro, kterΘ bylo tak zmrzlΘ, ₧e m∞lo i k teplot∞ tßnφ polonia daleko, celΘ nesho°elo. ╚ßst asteroidu se dostala p°es atmosfΘru dßl a Φekala jφ n∞kolik minut dlouhß cesta k zemskΘmu povrchu, ne₧ dopadneà

Angus Youngh, kter² prßv∞ sed∞l v jednom rakouskΘm m∞st∞ na zßpra₧φ a koukal na hv∞zdy, si prßv∞ vÜiml, padajφcφho asteroidu, kter² na ΦernΘm podkladu prosincovΘ noci vykouzlil p°enßdhernou osu padajφcφ hv∞zdy. äPane jo,ô Pomyslil si Angus, kdy₧ zßblesk zmizel. äAsi p°ijdu do peklaàô Alkohol, kter²m se cel² veΦer posil≥oval, mu naprosto omßmil vÜechny smysly. Mφsto, aby si p°ßl n∞jakΘ p°ßnφ, kterΘ by mu meteorit zcela urΦit∞ nesplnil, °ekl prvnφ, co mu p°iÜlo na jazyk.

Mo₧nßà Ne, zcela urΦit∞ si ani neuv∞domil, ₧e je spolu s 475 lidmi na sv∞t∞, jedin²m, kdo vid∞l na vlastnφ oΦi p∙vodce toho, co lidstvo a v∙bec celou planetu Zemi postihne, v m∞sφcφch a letech p°φÜtφch.

Z meteoru zbyla pouze malß Φßst, jen kßmen o pßr centimetrech krychlov²ch. St°et s zemskou atmosfΘrou ho trochu zpomalil, ale stßle se pohyboval dost velkou rychlostφ. T∞leso padalo k zemi jen krßtkou dobu a po pßr minutßch jeho pou¥ ukonΦila a₧ zvln∞nß hladina St°edozemnφho mo°e. Snad osud dopustil, ₧e ten mal² kßmen z vesmφru, dopadl prßv∞ na naÜi planetu a prßv∞ do vody, pouze pßr kilometr∙ zßpadn∞ od zßpadnφho pob°e₧φ Itßlie.

Rozpoznat padajφcφ t∞leso jeÜt∞ p°ed jeho dopadem bylo tak°ka nemo₧nΘ. Zkrßtka se z Φista jasna hladina v okruhu n∞kolika metr∙ nßhle divoce rozst°φkla a pod hladinu vnikl obrovskou rychlostφ kßmen z vesmφru, p∙vodce budoucφho zhoubnΘho zßniku lidstva. Meteor klesal vÜak stßle dßl. Te∩ ale zpomaloval stßle v²razn∞ji, jeliko₧ odpor vody nebyl ji₧ tak zanedbateln² jako odpor vzduchu. Hloubka v tΘto Φßsti mo°e byla zhruba 350 metr∙. Kßmen propadajφcφ se stßle hloub∞ji do temnajφcφ se hloubky, zanedlouho dopadl na dno. SpφÜ se do dna zabo°il. Nem∞l vÜak ji₧ takovou kinetickou energii, a tak se dostal jen kousφΦek pod vrchnφ vrstvu usazenΘho sedimentu. Okolo mφsta se vznesl mal² bahnit² oblak, kter² hned nato slehl a usadil se zp∞t. Nßsledn∞ se pod vodou rozhostil op∞t klid. Tak posvßtn², jak² tu do tΘ doby panovalà

AmeriΦan∙m ₧ijφcφm na v²chodnφm pob°e₧φ krßtce po p∙lnoci zaΦaly Üum∞t televize, p°enßÜejφcφ signßl televize MTV. Udßlost vzbudila v n∞kter²ch lidech obavy, zdali nemajφ porouchanou televizi a dokreslovala v jejich hlavßch katastrofickΘ scΘnß°e, jak budou moci hned jak skonΦφ volno zavolat opravß°e, pokud se to do tΘ doby nevy°eÜφ samo. Jinφ p°epnuli na dalÜφ kanßl a po chvφli zkouÜeli televizi p°epnout. Jinφ takΘ p°epnuli na dalÜφ kanßl, ale jeho po°ady si jim zalφbily natolik, ₧e zp∞t u₧ nep°epφnali. Za pßr minut se vÜak signßl obnovil a tato udßlost si vy₧ßdala pouze rannφ zprßvu v n∞kolika rßdiφch a koneΦn∞ i vyjßd°enφ MTV, ₧e vedenφ za v²padek nem∙₧e, ale omlouvß se za n∞j.

Diego si posunul svojφ Φepici vφc do Φela, dopil v jednΘ menÜφ hosp∙dce na pob°e₧φ St°edozemnφho mo°e, pivo a vydal se do p°φstavu. Tam na n∞ho Φekala jeho rybß°skß lo∩, bezpeΦn∞ ukotvenß n∞kolika siln²mi lany. Diego uvolnil od slanΘ vody promßchanß lana z kotvφcφch dr₧ßk∙ a p°ehoupl se p°es bok svΘ n∞kolika metrovΘ rybß°skΘ lodi. Chvφli poseΦkal v kabin∞, poslouchal rßdio a uva°il si Φernou, silnou kßvu. ╚ekal do Üesti hodin na Pokiho, co₧ byl jeho par¥ßk, se kter²m ka₧dΘ rßno vyrß₧el na mo°e za ob₧ivou.

Venku bylo chladno, ale nefoukal vφtr, tak₧e byl p°φstav, chrßn∞n² od volnΘho mo°e, zcela bez vln. Diegovi hodinky jeÜt∞ ani neukßzali Üestou, kdy₧ se do lodi p°i°φtil Poki. Sv∙j tradiΦnφ prou₧kovan² svetr u₧ m∞l od neustßlΘho pranφ zcela vybledl², ale stßle se na n∞m dala rozpoznat zelenß barva prou₧k∙ na bφlΘm podklad∞. ä╚au, m∙₧em?ô zeptal se a proÜel kabinou k prot∞jÜφ st∞n∞. Jednou ruku zasunul do p°ihrßdky mobilnφ telefon s navigacφ GPS v jednom a druhou rukou si obratn∞ vytßhl ze zav°enΘho balφΦku cigaretu a vlo₧il si ji do ·st, ani₧ by cokoliv upustil. Ne₧ si ji staΦil zapßlit, motor ji₧ vesele b∞₧el a lo∩ se zvolna ·zk²m kanßlem pohybovala sm∞rem na volnΘ mo°e.

Kdesi v hloubce 350 metr∙ se mezitφm ze zbytku meteoru zaΦaly odlamovat jejφ Φßsti, kterΘ byly pr∙letem atmosfΘrou vß₧n∞ji poÜkozeny. Obal komety byl tvo°en horninou neurΦitΘho p∙vodu a slo₧enφ. Jßdro bylo slo₧eno z ledu. Ano, vody, H2O, co₧ je ve vesmφru slouΦenina vφce ne₧ vzßcnß. Jßdro a vlastn∞ celß kometa byla zmra₧ena na teplotu, kterß byla ·m∞rnß n∞kolika tisφcilet²m ochlazovßnφm v mezihv∞zdnΘm prostoru. Trvalo pom∞rn∞ dlouho, ne₧ se ledovß Φßst komety rozpustila a nabyla okolnφ teploty mo°skΘ vody. Rozpadl se skalnat² obal, jßdro, kterΘ dr₧elo tvar t∞lesa a n∞kolik desφtek centimetr∙ pod pφseΦn²m dnem se do okolφ postupn∞ zaΦaly uvol≥ovat nebezpeΦnΘ Φßstice z ledovΘho jßdra. MikroskopickΘ Φßstice byly organickΘho p∙vodu, pochßzejφcφ z jinΘ, naÜφ civilizacφ dosud nepoznanΘ planety.

Poki s Diegem jezdili na ryby ka₧d² den, byla to rutina, kterß je zpoΦßtku uspokojovala. V₧dy¥ to byla asi tak frekventovanß a Φastß profese, jakou je zem∞d∞lstvφ ve st°ednφ Evrop∞. Po pßr letech si ale oba dva uv∞domili, ₧e jsou to pouze v²d∞lky na p°e₧itφ. V lΘt∞ jsou ·lovky Φast∞jÜφ a v∞tÜφ, v zim∞ ₧ijφ z toho, co v lΘt∞ uÜet°ili. P°i sv²ch ka₧dodennφch rannφch plavbßch hrßli äpapφr ballô co₧ je hra, kterou si ji₧ kdysi dßvno cht∞li nechat n∞kde patentovat, nakonec usoudili, ₧e to nenφ dobr² nßpad, jeliko₧ podobnou zßbavou si krßtφ Φas jist∞ spoustu Ükolßk∙, kte°φ cht∞jφ zabφt nudu podobn∞ jako oni. P°ed deseti lety, kdy₧ zaΦφnali, to byla jeÜt∞ Φinnost, kterou dost Φasto provozovali. Te∩ to bylo jen stereotypnφ poslouchßnφ rßdia a Φtenφ novin, na kterΘ si v₧dy rßno u mφstnφ trafiky na nßb°e₧φ poΦkali. V₧dy, kdy₧ n∞kter² z nich navrhl hru äpapφr ballô, druh² se jen usmßl a dßl listoval novinami. To, ₧e za pßr dnφ budou Diego s Pokim prvnφmi, kdo dß zprßvu o nebezpeΦnΘm viru, napadajφcφ ryby, si nemysleli ani v nejmenÜφm.

äJak se dneska mßme, ÜΘfe?ô zeptal se Poki, kdy₧ vyskoΦil na palubu a zapßlil si cigaretu. Byla sobota 17.6.2001, asi p∙l roku po pßdu meteoru se zhoubn²m virem. Poki byl mladÜφ ne₧ Diego. Nepat°ila mu lo∩, jen se d∞lili o v²d∞lky. äDneska nic moc, Lili mi dala zase podmφrßka, ale to je u nφ u₧ skoro tradice. Nevφm, jak toΦφ dopoledne, kdy₧ jsme pryΦ.ô äTo netoΦφ, proto₧e vÜichni, kdo k nφ chodφ, jezdφ s nßma na vodu.ô Dodal Poki. äMßÜ recht.ô äJoe u₧ vyrazil, jsi tu o patnßct minut pozd∞.ô äVÜiml jsem si, ₧e u₧ tady tu svojφ kocßbku nemß.ô ╪ekl Poki a v²znamn∞ si potßhl z cigarety. äStejn∞ hovno chytφ, mß ty sφt∞ snad ·pln∞ d∞rav² nebo co.ô Dodal a zadφval se na Diega, kter² ji₧ dr₧el noviny na strßnce 2, co₧ byly barevnΘ reklamy. äZvedni tu svojφ prdel a za°a∩ rychlost, nebo dnes neodplujem! Nevφm, na co ΦekßÜ!ô popohnal svΘho kamarßda Poki. äHele, ty m∞ moc neser, Φekal jsem snad u₧ dost dlouho. Zφtra tady budeÜ jako prvnφ a budeÜ m∞ vφtat s dob°e vychlazen²m pivem v ruce.ô Poki se zazubil a Diego vstal, otoΦil klφΦkem na palubnφ desce, chopil se kormidla a pomaly poΦal svojφ lo∩ vyvßd∞l lod∞jnicφ na volnou vody. Poki chvφli n∞co kutil se sv²m mobilem, pak ho vztekle hodil mezi papφry a ostatnφ krßmy na d°ev∞nou desku pod matn²mi skly na boku lodi. äKrßva jednaàô

Za pßr chvil spustil Diego echolot, posadil se na lavici, ve stφnu kajuty a sem tam mrknul na jeho displej, kde se mφhala znßzorn∞nß rybφ hejna a zobrazovala se hloubka, kterou majφ pod sebou. 57 metr∙. Pomyslel si Diego. Skoro ₧ßdnΘ ryby, ale co, dokud nedoplujem k South Pointu, sφt∞ nemß cenu spouÜt∞t.

Lo∩ brßzdila vodu St°edozemnφho mo°e. Za ty dlouhß lΘta u₧ Diego v∞d∞l, kudy majφ plout, kde se dß Φekat sluÜn² ·lovek, kde sφt∞ vßznou ve skalßch a takΘ, kde je rßdiov² signßl. Nikdy neodboΦili z trasy, a nepluli tam, kde se nedaly chytat rßdiovΘ vlny. Bez rßdia by se p°eci unudili k smrtià

U South Pointu spustili sφt∞ a zmφrnili chod motoru. 20 uzl∙ by m∞lo staΦit. Ano, ryby se p∞kn∞ pochytajφ, ₧ßdnß nevyklouzne, jen se propadne do hlouby ta₧enΘ sφt∞ a p∞kn∞ protßhne jejφ sφ¥ovinu. Diego se op∞t zaΦetl do novin, Poki si zapßlil dalÜφ cigaretu. Obvyklß podoba dne na vod∞. Rßdio hrßlo na plnΘ obrßtky. Poki u₧ dlouho p°em²Ülel nad tφm, kdyby si do kajuty koupili mal² magne¥ßΦek na kazety, mo₧nß i CD, aby mohli poslouchat i svoji oblφbenou hudbu, tvrd² rock, a ne jenom ty stejn∞ trapn∞ se opakujφcφ melodie popovΘho Ükvßruà

Bylo pomaly dev∞t hodin, Lo∩ Joe Danteho je prßv∞ mφjela a vezla celkem sluÜn² ·lovek, krevet garnßt∙, sem tam z hromady vykoukly i tykadla velkΘho humra. Ryby m∞li ji₧ peΦliv∞ vyt°φzenΘ vedle. VelkΘ makrely v jednΘ vaniΦce, cφpalovΘ, oblφbenß pochoutka mφstnφch, ve vaniΦce druhΘ. Sem tam se po palub∞ vßlel n∞jak² plat²s a malφ rejnoci skvrnitφ, kte°φ se chytili pravd∞podobn∞ p°φmo ze dna. Joe zvedl hlavu od ΦiÜt∞nφ ryb a se sv²m pomocnφkem p°ßtelsky pokynuli sm∞rem k Diegovi, ten si popostrΦil svojφ kÜiltovku dßl do t²la ale hned ji dal zp∞t. Slunce bylo ji₧ dost vysoko a neb²t chladnΘho mo°skΘho vßnku, nebylo by na lodi k vydr₧enφà

Palemida obecnß z °ßdu sle∩ovit²ch, plula u dna. OΦima slφdila po drobn²ch rybkßch, jak²mi se ₧ivφ. Pohybovala se pomalu, byla ji₧ nasycenß z noΦnφho lovu, drobn²m zpest°enφm by vÜak nepohrdla. Nßhle jejφ t∞lo obepnula drsnß sφ¥. Palemida vyrazila zb∞sile do strany, ale nebylo ji₧ ·niku. Propadala se stßle hloub∞ji dozadu, kde se ji₧ tφsnili mraky podobn²ch ryb, kterΘ Φekß stejn² osud.

Palemida nebyla jedinß svΘho druhu, co se chytila do sφt∞ rybß°e Diega Gasa. Zmφtala se a sna₧ila se uniknout a₧ do chvφle, kdy Diego elektrick²m je°ßbem sφ¥ nezvedl nad hladinu a nevysypal jejφ obsah na palubu. Jeho ·lovkem bylo i n∞kolik langust, i kdy₧ se na jejich lov nespecializoval. Poki hned p°isp∞chal na pomoc a s sebou vzal i n∞kolik velk²ch no₧∙ a kßdφ na ryby a jejich vnit°nosti. äDocela sluÜn², nemyslφÜ?ô Zeptal se. äAle jo, ·lovek ujde. Je ale p∙l desßt², na tr₧nici u₧ bude plno. Je sobota, spousta lidφ s p°φpravou ob∞da neΦekß, a₧ se dostavφ poslednφ lo∩, kterß nemohla vyjet d°φv, kdyby si tady ten, nevßlel Üunky domaàô äAle no tak...ô Odv∞til Poki, nev∞d∞l ale co k tomu dodat. Otev°el si chlazenou colu, kterou sebou v₧dy vlßΦφ uvßzanou na lan∞ mezi vlnami celou cestu. Posadil se na d°ev∞nou stoliΦku, nasadil si rukavice a dal se do kuchßnφ.

Ryb nebylo mßlo, asi stovka cφpal∙, n∞kolik makrel, pßr tresek, palamid a jeden pstruh mo°sk², kter² ale nem∞l ani dv∞ kila. Docela sluÜn², pomyslel si Diego, a hned popadl prvnφ rybu spolu s velk²m no₧em a poΦal nudnou rutinnφ prßci, kterou cht∞l mφt u₧ co nejd°φve z krku.

Za Φtvrt hodiny zbyla z ryb na palub∞ polovina. VykuchanΘ filety, zbavenΘ hlav pokr²valy dna ob°φch k²bl∙ a Poki sem tam nabral do ₧lutΘho lavoru mo°skou vodu a splßchl z paluby rybφ vnit°nosti a krev. U prßce v∞tÜinou nemluvili, Diego se vÜak pochvφli nap°φmil, ut°el si zpocenΘ Φelo a pohlΘdl na Pokiho. äPodφvej, tahle palamida po°ßd dejchß.ô Poki pokrΦil rameny. äNikdy sem nevid∞l rybu, kterß by tak dlouho dejchala. ╪ekl bych, ₧e se na m∞ dφvß.ô Pronesl Diego a jeliko₧ si nebyl vßhy sv²ch slov stoprocentn∞ jist², dodal. äDal bych nevφm, co, za to, ₧e m∞ pozoruje. V∞d∞t tak, co se jφ v t² slizk² hlav∞ odehrßvß.ô Poki si zapßlil cigaretu a Diego se letmo podφval na hodinky. Hned vÜak spoΦinul sv²ma oΦima na palamid∞, kterß nehnut∞ le₧ela mezi zbyl²mi rybami a hled∞la p°φmo na n∞j. Äßbry se jφ neustßle pohybovaly, jako by nikdy neopustila svoje vodnφ prost°edφ. Diego nechal ·vah a pravou rukou po nφ Üßhl. Palamida byla ale stßle nehybnß jako dosud, zdßlo se dokonce, ₧e je malinko ztuhlß. Kdy₧ se jφ vÜak u₧ Diego sna₧il no₧em od°φznout hlavu, mrskla sebou tak neΦekan∞, ₧e ho to polekalo. Ryba se mu zakousla do malφku a dßl sebou prudce Ükubala. Diego se toho nenadßlΘho zvratu polekal a nep°em²Ülφc nad sv²m jednßnφm po ryb∞ sekl no₧em. ╚epel ale sklouzla po ÜupinatΘm t∞le a za°φzla se a₧ na Diegov∞ zßp∞stφ. Diego zaklel, polo₧il rybu na zem a n∞kolika ranami ji doslova ubodal. Rychle si zßp∞stφ s palamidou dal mezi kolena a Φekal, a₧ stisk palamidin²ch Φelistφ ochabne, ale marn∞. Musel posti₧en² prst z jejφ tlamy silou vypßΦit. Palamida nem∞la ostrΘ a dlouhΘ zuby, Diego m∞l pouze ztrhnutou a podrßpanou k∙₧i. Z rßny na zßp∞stφ vÜak tekla krev, kterß ji₧ pod Diegov²ma nohama tvo°ila malou rudou lou₧i.

Podobn²ch ryb, jako mrtvß palamida, plavalo na tomto ·zemφ stovky. Byly infikovßny neznßm²m parazitem ze zbytk∙ meteoru. MikroskopiΦtφ ₧ivoΦichovΘ byli dokonale zmra₧eni po dlouhou dobu, kdy meteor putoval vesmφrem. Trvalo asi p∙l roku, ne₧ se jßdro zcela rozpustilo. Pak se obnovily ₧ivotnφ funkce neznßmΘho parazita a ten se zaΦal nekontrolovateln∞ Üφ°it do okolφ. V prvnφ fßzi napadl prßv∞ palamidy, jeliko₧ jsou to ryby, kterΘ se zdr₧ujφ p°evß₧n∞ u dna. Drsn²m pilovit²m hrotem pak naruÜφ svalovinu ryby a dostane se jim do masa. Tam se vy₧ivuje masem a naklade vajφΦka. Po n∞kolika t²dnech se z vajφΦek vylφhnou novφ jedinci. V²voj probφhß pomalu, vylφhlφ parazitΘ dosp∞jφ a₧ za jeden a₧ dva m∞sφce. Slanß voda jim nevadφ, i kdy₧ ₧ili p∙vodn∞ ve vod∞ sladkΘ. Vzhledem ke sv²m rozm∞r∙m si mezi molekulami vody mohou vybφrat jen ty bez p°φdavnΘ slo₧ky soli.

Minul m∞sφc a z n∞kolika jedinc∙ vznikly tisφce nov²ch. To, Φφm se od b∞₧n²ch mikroskopick²ch organism∙, tvo°φcφ mo°sk² plankton odliÜovali, byl mal² vßΦek podivnΘ chemickΘ slouΦeniny. Lßtku parazitΘ vypustili v₧dy, kdy₧ nakladly vajφΦka, aby zajistila jejich ochranu. Pr∙hlednß tekutina vÜak pronikla do masa palamid. Prostoupila a₧ do mozku a mφchy. Tam prob∞hl slo₧it² chemick² proces, kter² zap°φΦinφ to, ₧e mß ryba tendenci ·toΦit na vÜe v okolφ, ocitne-li se na vzduchu. A takΘ jeden podstatn² detail. Äabernφ lupφnky ryb jsou odolnΘ v∙Φi vzduchu a umo₧≥ujφ jim p°e₧φt i n∞kolik hodin na vzduchu bez sebemenÜφch nßsledk∙ na jejich zdravφ.

PokraΦovßnφ p°φÜt∞...