| |
1. Grufovo poslßnφ
P°ed dßvn²mi a dßvn²mi Φasy, kdy jeÜt∞ voda v °ece tekla
opaΦn²m sm∞rem, byla pod Roveckou skßlou jedna malß
vesniΦka. Byla to velmi malß vesniΦka. Jejφ domky byly malΘ,
ale ÜirokΘ, ulice byly takΘ krßtkΘ a ÜirokΘ, stoly byly
nφzkΘ a ÜirokΘ a ₧idle, ty byly, pro zm∞nu, ÜirokΘ a nφzkΘ.
Byl veΦer, pomalu se stmφvalo a okny ven probleskovala zß°e
plamen∙ domßcφch krb∙. Ale p°esto v tomto tichu nevlßdla
pohoda vesnice, kterß jde spßt po dni plnΘm prßce. Vlßdla
zde jakßsi temnß a ·zkostlivß atmosfΘra, kterß p°φmo
vyza°ovala z Üed²ch kamenn²ch zdφ. Bylo ticho, jen vφtr
obΦas zaÜelestil se such²mi lφstky na strom∞, jinak nic, ne₧
ticho. Celß vesnice spala.
Rßno, kdy₧ se slunce vyhouplo nad kopec Borak, zaΦaly se
ulice hem₧it prvnφmi stvo°enφmi. Byla to zvlßÜtnφ stvo°enφ.
Byli malφ, Üirocφ, ale spφÜe ramenatφ, prost∞ dob°e stav∞nφ
a na sv²ch krßtk²ch nohßch se pohybovali obdivuhodn∞ rychle.
Vlasy a vousy mu₧∙ byly rudΘ a spl²valy tΘm∞° po pas a ₧eny,
o co byly ochuzeny na vousech, to jim bylo p°idßno na
vlasech. VÜichni byli obleΦeni do ztvrdlΘ k∙₧e, ze kterΘ
m∞li na sob∞ vestu, kalhoty a boty. Nosili takΘ koÜile
z hrubΘ lßtky, velice hrubΘ lßtky, ale jim to nevadilo. VÜe,
co m∞li na sob∞ bylo bohat∞ opat°eno ₧elezn²mi n²ty,
₧elezn²mi neum∞l²mi sponami a ₧elezn²mi knoflφky. Byli to
prost∞ velice drsnφ chlapci, co₧ potvrzovala i ohromnß
sekyra za pasem ka₧dΘho mu₧e. Ano, hßdßte sprßvn∞. Je to
vesnice trpaslφk∙. OvÜem poslednφ lΘta ji sou₧φ velice t∞₧kß
nemoc a mo₧nß ne tak nemoc, jako zlß kletba.
Pov∞st pravφ:
P°ed dßvn²mi a dßvn²mi Φasy, tak dßvn²mi, ₧e jich ji₧ ₧ßdnß
mysl nepamatuje, navÜtφvil vesnici jeden Spravedliv².
Potomek VzneÜen²ch. Vesnice jej odmφtla, jako cel² jeho rod
P²chy. Oblohu k°i₧ovaly blesky a Spravedliv², pozvednuv ruce
k obloze, vyslovil kletbu nad vesnicφ: äNech¥ ty a tvojφ
synovΘ zasa₧eni jsou tφmto bleskem msty a v spßrech Zagy
zmφrajφ!ô Nato se op∞t ozval hrom a vzneÜen² elf zmizel
v nßruΦφ rozpoutanΘho ₧ivlu.
Tato pov∞st se dochovala pouze skryta ve zlomku starΘ pφsn∞,
kterou si trpaslφci uchovali dodnes. Zn∞la n∞jak takto:
Hromy, prach, strach,
VÜe je potupeno.
Zhanobil nßs vrah
Prokleto budi₧ jeho jmΘno!
Byl p∞kn² letnφ den
Jak kßmen srdce jeho
Co z nßs zbylo jen?!
Prokleto budi₧ jeho jmΘno!
My v mφru, lßsce, poklidu
M∞li ka₧d² svΘ lΘno
Ne₧ seslal na nßs zlou kletbu
Prokleto budi₧ jeho jmΘno!
Pak vesnice se menÜila
VÜak hrob∙ p°ib²valo
A kletba nßm dßl zn∞la
Prokleto budi₧ jeho jmΘno!
Äil moudr² star² trpaslφk
Ten v hlasu skßly slyÜel
Äe kniha Sapientiae k
ProblΘmu je klφΦem.
Bu∩ siln², mal² Φlov∞Φe,
A elfoun by¥ tv²m terΦem
Tvß bolest jednou pomine
Kdy₧ odvaha tne meΦem!
Ji₧ od nepam∞ti stφhala mu₧e i ₧eny tato kletba. Nejd°φve to
byl mal² zelen² flφΦek na t∞le trpaslφka, ale ten flφΦek se
zv∞tÜoval ve velkΘ zelenΘ kolo, ze kterΘho nakonec vyrazil
mal² tenk² a rovn∞₧ zelen² v²b∞₧ek. Bylo to jakΘsi chapadlo,
kterΘ zaΦalo r∙st na trpaslφkovi. Nejd°φve rostlo jedno, ale
pozd∞ji se zaΦalo tvo°it druhΘ a rovn∞₧ zaΦalo velice rychle
r∙st. Nakonec to vypadalo tak, ₧e trpaslφci m∞li z t∞chto
zelen²ch chapadel celou sukni a kdy₧ se je n∞kdo pokusil
usekat, tak zem°el.
╚φm pokroΦilejÜφ byla nemoc, tφm slabÜφ byli nemocnφ.
Nakonec ji₧ jen le₧eli a nemohli se ani pohnout. A pak
p°ichßzel ten osudn² den. Chapadla na t∞le ob∞ti se zavlnila
a obklopila celΘ t∞lo ob∞ti. Vypadalo to, jako by ji
spolkla. JeÜt∞ chvφli potom se chapadla vlnila a pak u₧
zbyla jen hromßdka zelenΘ mrtvΘ pßchnoucφ hmoty.
Situace byla zoufalß. Nemoc se rozmßhala a vesnice se zaΦala
vylid≥ovat. A₧ jedna moudrß trpaslice si povÜimla ji₧ tΘm∞°
zapomenutΘ pφsn∞. Byla svolßna rada a v²sledkem dlouhΘho
jednßnφ bylo:
äDrazφ poz∙stalφ. Chcu vßm voznßmit, co vymyslela rada. Mßme
problΘm. A chce to s t²m n∞co d∞lat. Jedinß naÜe nad∞je je
≥ßkß bifla, Sa-pi-ce-ci-ty- no prost∞ bifla, kde je napsan²
Φern² na bφlym, jak se toho zbavit. Jo. Tak₧e bych ≥ßk²ho
dobrovoln²ho, kterej tu biflu najde, p°inese nebo aspo≥
zjistφ, co s t²m d∞lat. Tak₧e kdo?ô p°edstaven² vesnice si
oddechl po tak vyΦerpßvajφcφm proslovu a mohutn∞ si
odplivnul. äPrej to chce ≥ßk²ho siln²ho, kterej se nebojφ.
To prej °φkß pφse≥, ₧e je to nutn², jo,ô a znovu si
odplivnul.
äTak jß du,ô zazn∞la struΦnß a v²sti₧nß odpov∞∩.
Rada se odebrala op∞t k porad∞.
äSnad nechcete pustit toho troubu Grufa, dy¥ vÜechno zvorß!ô
namφtal p°edstaven².
äAle dy₧ chce!ô argumentovala moudrß trpaslice duchapln∞.
äStejn∞ to zvorß, to chce n∞koho tento û zvodpov∞dn²ho!ô
äJß bych ho nechala jφt a v∙bec, byl to m∙j nßpad!ô opßΦila
op∞t trpaslice a rßzn∞ si p°idupla, Φφm₧ vylouΦila mo₧nost
dalÜφch nßmitek ze strany p°edstavenΘho a Grufus se mohl
vydat na cestu.
2. Cesta
Dny mφjely a Grufus Üel dßl a dßl za sv²m cφlem, o kterΘm
nev∞d∞l, kde by mohl b²t. Pro trpaslφky byla kniha
Sapientiae pouho pouhou legendou a ji₧ dßvno, jestli v∙bec
n∞kdy, nikdo nev∞d∞l, kde je. Grufus Üel tedy stßle za nosem
a p°em²Ülel, jak by se mohl o nφ n∞co dov∞d∞t. Nic platnΘ.
Hlava mu u₧ t°eÜtila a on stßle ne a ne p°ijφt na n∞jakΘ
vhodnΘ °eÜenφ.
Byl krßsn² jarnφ den. Domov byl ji₧ za nep°ebern²m mno₧stvφm
kopc∙, kdy₧ se mu p°ihodila tato zvlßÜtnφ p°φhoda.
Grufus si to takhle rßzoval po kamenitΘ cest∞ uprost°ed les∙
n∞kde v horßch, kdy₧ doÜel na rozcestφ, ale jeÜt∞ o tom
nev∞d∞l. Byl toti₧ tak zabrßn do sv²ch myÜlenek, ₧e ji₧
tΘm∞° p°estal vnφmat jednotvßrnou krajinu. A vtom se to
stalo.
äAu!ô kdosi vyk°ikl.
Tak u₧ to chodφ, kdy₧ se nedφvßte na cestu, obvykle do
n∞koho vrazφte. A °eknu vßm, ₧e bych vßm nep°ßl, aby do vßs
vrazil n∞jak² trpaslφk, proto₧e jejich helmy jsou tvrdΘ a
sekyry t∞₧kΘ a ostrΘ.
Mo₧nß to bylo °φzenφ osudu, ale stalo se, ₧e po vedlejÜφ
cest∞ Üel prßv∞ tak zamyÜlen² Φlov∞k, jako byl nßÜ trpaslφk
a tedy se muselo stßt, co se stalo.
Trpaslφk spadl na zßda jako dubovß foÜna a₧ to zaprskalo a
Φlov∞k si musel p°ipadat jako ubo₧ßk napaden² nosoro₧cem,
kdy₧ se mu mφrn∞ ÜpiΦatß helma trpaslφkova zabodla do ₧eber.
Te∩ se oba vßleli v prachu silnice a ani jeden nev∞d∞l,
kterß bije.
Netrvalo vÜak dlouho a oba se vzpamatovali. A ne₧ by se
jeden nadßl, byli na nohou. Trpaslφk uchopil svoji sekyru a
postavil se do obrannΘho postoje, co₧ znamenß asi dv∞ pφd∞
nad hlavu a pak s nφ rychle na hlavu nep°φtele, a Φlov∞k
vytasil svΘ dv∞ d²ky takΘ velice p°esv∞dΦiv∞, nebo¥ vypadal,
jako by se s nimi narodil. Dokonalß zruΦnost obou bojovnφku
se dala rozpoznat na prvnφ pohled.
Nynφ stßli oba proti sob∞ a ani jeden se nepohnul. AtmosfΘra
byla napjatß, ale p°esto to vypadalo, ₧e ka₧d² z nich mß
situaci pod kontrolou. Prvnφ se odvß₧il p°eruÜit ticho
trpaslφk.
äCo chceÜ!ô zn∞la struΦnß otßzka, kterou by nezasv∞cen²
pozorovatel mohl pova₧ovat spφÜe za v²k°ik.
äCoby!ô dostalo se mu tΘ₧ struΦnΘ dopov∞di od Φlov∞ka.
äTak vypadni nebo zmiz ne₧ napoΦφtßm do t°ech!ô vrßtil mu to
Grufus.
äTo teda ne, zmizet bys m∞l ty!ô brßnil se Φlov∞k.
äPoΦφtßm!ô varoval jel trpaslφk, äjedna, dv∞,..ô
äPak u₧ je ale t°i,ô oznßmil mu Φlov∞k.
äNo a vo tom to je,ô vrßtil mu to Grufus.
äAle to nestihnu napoΦφtat do t°φ, abys mohl zmizet!ô brßnil
se op∞t Φlov∞k.
äA gdo za to m∙₧e!ô uchychtl se trpaslφk.
äT°φφφφφ!ô za°val trpaslφk a vrhl se na Φlov∞ka. Ten vÜak
nebyl nijak p°ikvapen tφmto ·tokem. Lehce se vyhnul seky°e a
odskoΦil za trpaslφka. Ten p°ekvapen jeho obratnostφ se
pokouÜel zpracovat svoji pßdnou sekyru, kterß let∞la
prostorem nazda°b∙h. SetrvaΦnost sekyry jej otoΦila jeÜt∞ o
p∙l t∞l a na to Φekal Φlov∞k. Ne₧ se trpaslφk nadßl,
Φlov∞kova rychlß d²ka mu usekla dvacet Φφsel rezav²ch vlas∙.
äHej, to si vodpus¥!ô za°val op∞t trpaslφk roztrpΦen²
ztrßtou vlas∙.
äDobrß, vaÜe p°ßnφ je mi rozkazem!ô prohodil Φlov∞k a mφrn∞
se uklonil, co₧ bylo urΦeno Φlov∞ku i letφcφ seky°e zßrove≥.
Trpaslφk si dal ji₧ v∞tÜφ pozor a rychlost sekyry nep°ehnal.
Sekyra se zastavila hned jak p°elet∞la Φlov∞ka, ale ten si
ji p°idr₧el bez v∞tÜφch problΘm∙ v mrtvΘm bod∞ jednou ze
sv²ch d²k a druhou d²kou se naoko vrhl na trpaslφka. Ten
hbit∞ uskoΦil dozadu, ale sekyra se zachytila za d²ku.
Trpaslφk zabral silou, aby sekyru vyprostil, co₧ nebyl
zrovna velk² problΘm. Mo₧nß to byl menÜφ problΘm, ne₧
oΦekßval, proto₧e jak d²ka rychle povolila, trpaslφk to
prost∞ neustßl a znovu sebou mßzl na zßda a z∙stal tam le₧et
jako äsvalenej trpslφkô.
╚lov∞k k n∞mu p°istoupil a namφ°il mu d²kou na krk. Grufus
obrßtil oΦi v sloup a z∙stal le₧et.
äTak₧e te∩ m∞ asi zabijeÜ,ô °ekl trpaslφk a vypadalo to spφÜ
jako by napovφdal Φlov∞ku, co mß te∩ ud∞lat.
äNaco?!ô zeptal se udiven∞ Φlov∞k trpaslφka.
äNo p°ece┤s vyhrßl, ne?ô
äNo jo, ale proΦ bych t∞ zabφjel?ô zeptal se nechßpav∞
Φlov∞k.
äNo to tak bejvß. N∞kdo spolu bojuje, pak jeden druh²ho
zabije a je to, nebo ne?ô za°val ji₧ p∞kn∞ rozzu°en², stßle
le₧φcφ, trpaslφk.
äJo tßk,ô °ekl Φlov∞k, jako by nßhle pochopil. äAle na co by
m∞ to mohlo bejt dobr²?ô zeptal se jeÜt∞ trpaslφka.
äNo t°eba abys tady nemusel stßt a mφ°it m∞ furt d²kou na
krk,ô odpov∞d∞l trpaslφk.
äTo jß mφ°it nemusφm,ô °ekl Φlov∞k a zastrΦil si d²ky zp∞t
do rukßv∙.
äAle to bych t∞ mohl znova napadnout,ô zkusil to jeÜt∞
jednou nejist∞ trpaslφk, kter² jeÜt∞ stßle nev∞°il, ₧e by
mohl b²t zase voln². äTak co teda po m∞ chceÜ?ô zeptal se
rad∞ji nejist∞.
äNic,ô odpov∞d∞l Φlov∞k, äp∙jdu s tebou!ô
äNikdy!ô vyk°ikl Grufus. äTo ti nedovolφm!ô
äJß se taky o dovolenφ neprosil,ô konstatoval Φlov∞k.
äA proΦ chceÜ jφt se mnou?ô zeptal se Grufus sklφΦen∞.
äBudu t∞ chrßnit, kdy₧ neumφÜ po°ßdn∞ bojovat,ô oznßmil mu
krßtce Φlov∞k, äjo a °φkej mn∞ Sicku. Tak co, jdeÜ nebo tady
budeÜ sed∞t na zemi jen tak?ô
Grufus stßle, jeÜt∞ jako omrßΦen palicφ, sed∞l na zemi a
dφval se za Sickem, jak odchßzφ. Od tΘ doby spolu cestovali
Φlov∞k a trpaslφk. Zajφmavß kombinace, ale budi₧.
3. Sk°eti
A bylo zase jitro. Grufus sed∞l u ohniÜt∞ a hypnotizoval pßr
poslednφch ₧hav²ch uhlφk∙. Ji₧ dßvno byl Φas k odchodu a
Sick stßle spal jako pa°ez. Grufus si netrp∞liv∞ n∞co
zabrumlal a poposedl si blφ₧e k ohni.
äTak co, vstßvat se nebude?ô zeptal se nabub°ele.
äDej pokoj!ô odpov∞d∞l Sick a spal dßl.
Dnes to vypadalo na opravdu velk² problΘm, to buzenφ, ale
Grufus se nedal odradit. Rozhodl se vzφt na to svoji
taktiku. A tak p°ihodil na ohe≥ pßr such²ch polφnek a lehl
si zp∞t na svΘ mφsto rozhodnut spßt. Jen co si lehnul,
ucφtil, jak se Sick vedle n∞j pohnul a zvednul se.
äSlßva!ô vyk°ikl Grufus a vyskoΦil na nohy.
Sick nebyl rßd, ₧e byl takto podveden a chystal se op∞t
zalehnout, ale Grufus nap°ßhl sekyru a rozb∞hl se p°φmo na
Sicka.
äAch, jo,ô povzdechl si Sick, kdy₧ vid∞l, ₧e si Grufus nedß
°φct. Sekyra prosviÜt∞la kolem jeho hlavy, ale to u₧ jedna z
d²k v∞zela Grufovi pod krkem.
äTakhle bezhlav∞ nem∙₧eÜ ·toΦit!ô napomenul Sick Grufa.
äJo jasn∞ tak jß to zkusφm takhle!ô odsekl Grufus a sekyra
znovu prolet∞la kolem Sickovy hlavy.
äSeÜ ztracenej p°φpad. MusφÜ v∞d∞t, co d∞lßÜ a co ud∞lß tv∙j
soupe° d°φv, ne₧ to ud∞lßÜ.ô
äJo, ale je tady problem, jß nejsu jasnov∞dec!ô a sekyra
op∞t prosviÜt∞la kolem Sickovy levΘ ruky. Ten ji vÜak
zachytil a vytrhl Grufovi takovou rßznostφ, ₧e chudßk
trpaslφk kecnul na zem.
äZkus to pomaleji. ZaΦni ·tok a mysli na to, co chceÜ ud∞lat
a pak to prost∞ zm∞≥. Mysli na n∞co jin²ho. MusφÜ prost∞
p°ekvapit sßm sebe, pokud chceÜ p°ekvapit dobrΘho soupe°e,ô
radil mu Sick.
äTak jo,ô prohodil Grufus a pomalu, s pekeln²m soust°ed∞nφm
se nap°ßhl sekyrou. Kdy₧ ji₧ m∞l jasno, za·toΦil, ale
najednou zm∞nil plßn a vedl ·tok jinak. V²sledkem bylo, ₧e
mu sekyra vypadla z rukou a spadla mu na palec u nohy. Sick
se hlasit∞ rozesmßl, ale hned si to rozmyslel, proto₧e nenφ
radno urß₧et trpaslφka.
äDob°e, zkus to znovu a nezapome≥ dr₧et sekyru,ô prohodil se
smφchem Sick.
Grufa ten posm∞ch tak rozzu°il, ₧e popadl sekyru a sekl.
Sekyra let∞la vzduchem jen to sviÜt∞lo a pak mu p°iÜla na
mysl Sickova rada: Zm∞≥! MusφÜ p°ekvapit sebe, pokud chceÜ
p°ekvapit soupe°e! Sekyra se zaΦala stßΦet a Sick vyvalil
oΦi. Trpaslφk takΘ vyvalil oΦi a pootoΦil top∙rkem tak, ₧e
sekyra dopadla na Sick∙v pas naplocho. Sekyra dopadla do
hlφny.
äTo bylo fakt dobr²!ô pochvßlil ho jeÜt∞ vyd∞Üen² Sick,
kter² n∞co takovΘho neΦekal.
äJo.ô Bafl jen Grufus a up°en∞ hled∞l na svoji sekyru. äJo.ô
äUΦφÜ se rychleji, ne₧ jsem Φekal, mßlem┤s m∞ zabil,ô
pochvßlil jej op∞t Sick.
äJo.ô Bafl zase Grufus a stßle stßl jako äza°ezanejô. äM∙₧u
se t∞ na n∞co voptat?ô zeptal se Grufus, äProΦ jsem t∞
nezabil?ô
Sick se jen uÜklφbl a podal mu sekyru. äDo st°ehu, prcku!ô a
d²ky se mu zaleskly v rukßch na rannφm slunci.
TrΘnovali jeÜt∞ dlouho a pak se znovu vydali na cestu. Bylo
to nanejv²Ü zvlßÜtnφ, ale zdßlo se, ₧e p°ßtelstvφ mezi nimi
rostlo. Grufus se lepÜil v boji a jeden druhΘho si stßle
vφce vß₧ili. Byli slabφ. Jak tak prochßzeli sv∞tem,
nepatrnφ. Jakou mohli mφt Üanci na ·sp∞ch?
Bylo ji₧ tΘm∞° poledne, kdy₧ se vydali znovu na cestu. èli
stßle po stejnΘ praÜnΘ cest∞, ale ta byla stßle vφce pokryta
trßvou. èlo se jim tedy lΘpe. Krajina se pomalu m∞lnila.
Prochßzely hustΘ lesy, plßn∞, ·dolφ, p°elΘzali kopce a
obchßzeli strmΘ skßly. Takovß romantickß prochßzka s
p°φtelem.
èli dlouho. ZaΦalo se pomalu stmφvat a Grufus se zaΦal vφce
zajφmat o vhodnΘ mφsto k p°espßnφ, ne₧ aby se staral, aby
n∞kam doÜli. A tak se stalo, ₧e zachßzeli stßle hloub∞ji do
lesa. Stromy byly stßle blφ₧e u sebe a tΘm∞° mezi ka₧d²mi
byla pavuΦina. Z v∞tvφ spl²valy na zem r∙znΘ nechutnΘ
rostliny a tvo°ily celΘ zßvoje. Kdy₧ prochßzeli n∞jak²m
zßvojem, jako ₧e prochßzeli tΘm∞° stßle, vysypalo se jim za
krk v₧dy celΘ stßdo r∙znΘ hav∞ti.
äAby to vzal elf!ô zanadßval si Grufus. äTady se nedß skoro
ani projφt, vÜude tma a pavuΦiny!ô a op∞t si tiÜe zanadßval.
äJo, m∞ se to nelφbilo u₧ od t² cedule SK╪ET═ ╪═èE,ô
poznamenal Sick s ·Üklebkem.
äCo₧e, tam byla ≥ßkß cedula?ô zeptal se udiven∞ Gurfus.
äJasn∞, nemßÜ voΦi!ô zasmßl se ironicky svΘmu vtipu Sick.
äTak to bude vesel²,ô posteskl si Grufus, co₧ vypadalo, jako
kdy₧ funφ nasupen² divoΦßk.
èli stßle dßl a situace se minimßln∞ nezlepÜila. A co vφc,
zaΦaly se tu oz²vat nep°φjemnΘ zvuky. Bylo to samΘ Üum∞nφ,
vrzßnφ, ale p°itom vφtr cel² den ani nezafoukal. A ne₧ byl
se Φlov∞k nadßl, byli obklopeni skupinkou ohavn²ch sk°et∙.
äNo pozdravpßnb∙!ô pozdravil je Grufus ne mßlo vyveden² z
mφry.
Netrvalo dlouho a vedli je spoutanΘ n∞kam pryΦ. Sick se
ukßzal velice praktick²m cestovatelem, proto₧e se rozhodl,
₧e lΘpe se chodφ s rozvßzan²ma rukama, a tak si pouta
p°e°ezal d²kou, kterou velice obratn²m pohybem skryl v
dlani. Tuto v²hodu Grufus nem∞l, proto₧e jeho velkou sekyru
do dlan∞ skr²t nemohl a tak mu ji zabavili.
èli stßle dßle a Üli celkem bez nehod, p°esto₧e by Grufus
dal ruku do ledniΦky za to, ₧e les je stßle stejn∞ hust².
Nakonec je p°ivedli na malou m²tinu, kde se povalovaly
hromady odpadku, pokud se tomu dß takto optimisticky °φkat.
Prost∞ to tam vypadalo jako na smetiÜti. Sk°eti je p°ivßzali
ke strom∙m, kde jim m∞lo d∞lat spoleΦnost pßr starÜφch
zajatc∙, co₧ se nedalo p°ehlΘdnout, proto₧e kostry byly
vÜude.
Noci ub²valo a sk°eti se pomalu chystaly spßt. VÜude byl
hrozn² smrad a ticho. Kdy₧ si to uv∞domil Grufus, zaΦal
d∞lat povyk, aby jim alespo≥ spßnek osladil, ale Sick jej
ok°ikl, tak byl radÜi zticha.
äMßm plßn, uΦil m∞ to jeden dost dobrej zlod∞j. Dßvej
pozor,ô poÜeptal Sick Grufovi.
Trpaslφk brejlil do tmy na Sicka jak jen to Ülo, a tak mohl
vid∞t nepatrn² zßblesk, jak mu d²ka vypadla z rukßvu.
Sickova noha se vymrÜtila dozadu za strom a vykopla padajφcφ
d²ku p°φmo nahoru do v∞tvφ. Tam to trochu zapraskalo a d²ka
spadla kousek od Grufa. Ten se tak vyd∞sil, ₧e zanadßval
p∞kn∞ od podlahy.
äHm, to je divn², ale aspo≥ vφm, ₧e tam sou v∞tve,ô prohodil
filosoficky Sick.
äSuper, ale sou tady taky lidi, tedy trpaslφci!ô opravil se
Grufus.
äKlφφd!ô napomenul ho Sick.
Druhß d²ka mu vyklouzla z rukßvu a vylet∞la dobr²ch deset
stop do vzduchu. P°itom se rozmanit∞ toΦila, ale vypadalo
to, ₧e i ta rotace mß sv∙j promyÜlen² °ßd. D²ky zaΦala padat
dol∙ a jak padala, Sick zav°el oΦi a jeho tvß° se stßhla do
bolestivΘho Üklebu. D²ka se vÜak zabodnula do pout, kde
p°esekla prvnφ smyΦku provazu a ten rßzem povolil cel².
äDobr²!ô pochvßlil se Sick a sebral svΘ d²ky.
Grufus stßl jeÜt∞ s otev°enou pusou, jakoby zbaven zdravΘho
v∞domφ a nezav°el ji ani kdy₧ mu Sick p°e°ezal pouta.
Tak se radÜi ani neobt∞₧oval se zavφrßnφm a potichu se se
Sickem vypa°ili. Kdy₧ bylo slunce p°esn∞ nad jejich hlavami,
byli u₧ dßvno z lesa venku.
4. ProblΘm
Trßva byla zelenß a m∞kkß, slunce svφtilo a celkov∞ se dnu
nedalo nic vytknout. Grufus a Sick prochßzeli zrovna mal²m
·dolφΦkem, kdy₧ se p°ed nimi objevila skupina sliΦn²ch elf∙.
äElfouni!ô zab∞doval Grufus, proto₧e tento nßrod nikdy nem∞l
₧ßdn² trpaslφk v lßsce. Ale nem∞jme strach, platilo to
oboustrann∞.
Z∙stali stßt a dφvali se na dru₧inu, jak se pomalu vzneÜen∞
p°ibli₧uje.
äA den je zka₧enej!ô poznamenal Grufus a Sick musel nßsiln∞
potlaΦit jeho neodolatelnou touhu zdrhnout.
Dru₧ina se p°iblφ₧ila a Sick zaΦal vyjednßvat.
äJsme p°ßtelΘàô
äTo sotva!ô zamruΦel Grufus a Sick jej musel dloubnout do
₧eber, aby byl zticha.
äpot°ebujeme pouze projφt tφmto ·zemφm a v∞°φm, ₧e budete
natolik rozumnφ, ₧e nechßte zb∞dovanΘ pocestnΘ projφt.ô
DokonΦil v∞tu Sick.
äJsi p°φtelem tohoto trpaslφka?ô zeptal se pyÜn∞ elf a
pohlΘdl shora na Grufa, kter² proti svΘ v∙li sev°el nßsadu
sekyry.
äMoc jej neznßm, ale àô Sick se zap°em²Ülel, äprovßdφm jej
vaÜφm ·zemφm, nebo¥ si jsem v∞dom vztahu vaÜich nßrod∙ a
nerad bych, abyste utrp∞li n∞jakou Ükodu,ô oddechl si Sick,
proto₧e si myslel, ₧e z toho vybruslil.
äDob°e,ô poznamenal elf, äpoj∩te se mnou.ô
Grufus a Sick se tedy vydali za sv²m v∙dcem. NeÜli dlouho,
ale zdßlo se to jako v∞Φnost, proto₧e celou cestu nikdo
nepromluvil. Nakonec p°ece jen dorazili do m∞sta. Bylo ΦistΘ
a na vkus Φlov∞ka krßsnΘ. Na vkus trpaslφka to bylo, jak se
vyjßd°il ähnusn² mφstoô, ale jsem si jist², ₧e Grufus m∞l
vφce ne₧ negativnφ p°edsudky, co se t²Φe vÜeho elfskΘho.
äZ∙stanete tady,ô oznßmil jim suÜe elf a odeÜel. Celß elfφ
jednotka vÜak z∙stala u host∙.
äTaky m∞ napadlo, ₧e nikam neodejdu, kdy₧ m∞ hlφdß celß
armßda,ô poznamenal drze Grufus a Sick to pouze tiÜe p°ijal.
äAni za mßk se mi to nelφbφ,ô °ekl Sick.
äCo se t²Φe elfoun∙, nikdy by se mi nic nelφbilo,ô
post∞₧oval si Grufus.
äKlid p°φteli, te∩ jist∞ p°φde ten bφlej ìulpas a pustφ
nßs,ô prohodil optimisticky Sick.
äJasn∞!ô uchechtl se Grufus.
Ale elf se opravdu vracel. D∙stojn∞ p°istoupil k host∙m a
°ekl: äUv∞znit!ô
Bylo to sice struΦnΘ, ale v²mluvnΘ. A Grufus si nemohl
pomoci, aby hlasit∞ nepolknul. Ka₧dΘho chytili dva elfovΘ a
vedli je n∞kam pryΦ. Kam? Nebylo t∞₧kΘ si domyslet a ne₧ by
do sta napoΦφtal, byli oba ubytovßni v zam°φ₧ovan²ch
pokojφch.
äSuper, co bude te∩? Nevidφm zvonek na slu₧ebnictvo,ô
pokusil se o vtip Grufus. äMo₧nß bys mohl zkusit otev°φt ty
dve°e t∞ma svejma pßrßtkama.ô
äJo jasn∞, elfskej zßmek a d²kou!ô sv∞sil hlavu Sick.
äNo jo, tak dob°e, budeme sed∞t. A kdyby ti p°iÜla dlouhß
chvφle, m∙₧eme pro zm∞nu sed∞t.ô OpßΦil naÜtvan∞ Grufus.
A tak dny ubφhaly a ani myÜ jim pod nohama nep°eb∞hla. VÜude
bylo nechutn∞ Φisto a ticho. ObzvlßÜ¥ t∞₧ce to nesl Grufus,
ale takΘ se doΦkal. Jednoho dne je toti₧ poctila nßvÜt∞va.
Dve°e cely se otev°ely a ozvalo se: äTak jdeme!ô
äTo by m∞ zajφmalo kam!ô prohodil Grufus, ale Üel, aby si to
elfoun s tφm odchodem nerozmyslel.
äTen zrzavej na popravu a ty chlape, tebe mo₧nß
NejvzneÜen∞jÜφ pustφ, pokud prokß₧eÜ dobrou v∙li,ô takto
zazn∞la odpov∞∩ a i Grufus si mßlem odchod rozmyslel.
Ale nem∞li na vybranou, a tak Üli. Sicka popadli dva elfouni
a odvedli ho p°ed NejvzneÜen∞jÜφho a Grufa vedli p°φmo na
nßm∞stφ, kde jej ji₧ netrp∞liv∞ oΦekßval popravΦφ Üpalek.
äTak hlavu p∞kn∞ sem!ô informoval Grufa kat, kter² byl
nezvykle vysokΘho vzr∙stu. Grufus si jej dlouho prohlφ₧el a
pak mu to doÜlo, to nebyl elf, ale firbolg. FirbolgovΘ byly
zr∙dy, kterΘ se ₧ivili p°evß₧n∞ lidsk²m, ale nepohrdli ani
trpasliΦφm, masem. Byly to zr∙dy asi osm stop vysokΘ a
jejich svaly byly jako z kamene. Trpaslφk si mohl b²t jist²,
₧e nejen hlavu, ale i celΘho vejp∙l by jej p°esekl jednφm
sekem. ┌zkostliv∞ pohlΘdl na kata a op∞t hlasit∞ polkl, co₧
bylo vφce ne₧ v²mluvnΘ.
äPolo₧it hlavu!ô za°val firbolg.
Grufus neochotn∞ polo₧il hlavu na Üpalek. Najednou vÜak
vyk°ikl.
äPoΦkat! To musφm vid∞t. JeÜt∞ jsem nikdy nevid∞l popravu!ô
a op∞t hlavu zvednul.
äJo, ale ty musφÜ hlavu polo₧it, abych ti ju mohl useknout!ô
vysv∞tloval firbolg.
äTak jß ju polo₧im takhle!ô a lehl si na Üpalek na zßda a
dφval se, jak nad nφm kat zvedß sekyru.
äHele,ô a kat sekyru op∞t polo₧il, änem∙₧u se na to
soust°edit, kdy₧ na m∞ tak civφÜ!ô
äKdy₧ m∞ to vopravdu zajφmß!ô p°iznal se Grufus.
Ohavn² firbolg si tedy povzdechla, podφval se na trpaslφka,
zakroutil nechßpav∞ hlavou a sekl. Grufova hlava se
odkutßlela od Üpalku. Firbolg se otoΦil a odchßzel, stßle
vÜak nev∞°φcn∞ kroutil hlavou nad zv∞davostφ n∞kter²ch
trpaslφk∙.
Mezitφm byl Sick propuÜt∞n. NejvzneÜen∞jÜφ mu dal milost a
Sick si na n∞m jeÜt∞ vymohl, aby si mohl odnΘst poz∙statky
Grufova t∞la.
A tak sv∞tem putoval ji₧ pouze Φlov∞k s pytlem na zßdech,
kde klidn∞ le₧ela Grufova hlava a t∞lo.
5. Nekromant
äTak tohle je problΘm àô pronesl si sßm pro sebe Sick. Tak
dobr²ho felΦara, ₧e by zvlßdl uzdravit useknutou hlavu
neznal. N∞kde dokonce slyÜel, ₧e se na to umφrß à No jist∞,
Grufus je mrtv² a on musφ najφt n∞koho, kdo ho u₧ivφ. V tu
chvφli ho napadlo, kam musφ jφt.
Putoval t°i dny, sp∞chal, nespal, neodpoΦφval, jedl za
ch∙ze. Ten trpaslφk byl mo₧nß malej, ale t∞₧kej byl a₧ dost
a tak si Sick koneΦn∞ oddychnul, kdy₧ pytel koneΦn∞ shodil
z ramen. Stßl prßv∞ p°ed vysokou v∞₧φ, na kterΘ byl
nekromantskou °eΦφ vytesßno:
Tret pertom de lam aserta vitasom
Sick samoz°ejm∞ nev∞d∞l, co to znamenß a mo₧nß to bylo pro
n∞j dob°e. U brßny stßla cedule s nßpisem: O₧ivuji vyvolßvßm
a usmrcuji ₧ivΘ, ne₧ivΘ i nemrtvΘ. Sick se zhluboka nadechl
a odvß₧il se dotknout klepadla mohutn²ch pokovan²ch dve°φ.
äP°ejete si,ô ozvalo se jeÜt∞ ne₧ staΦil zaklepat. Sick se
marn∞ sna₧il zjistit odkud hlas p°ichßzφ. Snad si z n∞j d∞lß
n∞jak² sk°φtek v nedalekΘ trßv∞ Üpr¥ouchlataà ale zn∞lo to
spφÜe jakoby ze dve°φ.
äPromi≥te, ale s k²m hovo°φm àô zaΦal zdvo°ile
äPromi≥te, promi≥te à ₧e jste se mnou cht∞l mlßtit, za to se
omlouvejte, myslφte si, ₧e jsem n∞jakß palice, aby jste se
mnou mohli tlouci jak se vßm zachce. VÜichni jste stejnφô
Sick chvφli jen vyd∞Üen∞ hled∞l, ale pak pochopil, on mluvil
s klepadlem u dve°φ!
äPromi≥te jestli vßs urazφm, ale nejste tu od toho, aby se
vßmi tlouklo? Od toho p°ece klepadla jsou.ô
äKlepadlo? Za co mn∞ mßÜ? Jß nejsem ₧ßdnΘ hloupΘ klepadlo.
Jß jsem zam∞stnßn jako ministr pro styk s ve°ejnostφ u
mistra Mostafa, p°ed jeho₧ v∞₧φ prßv∞ stojφÜ.ô
äAha, promi≥, jß si t∞ spletl. U₧ ti n∞kdo n∞kdy °ekl, ₧e
jsi velice podobn² klepadlu?ô
äTy hlupßku, jß nejsem to KLEPADLO, jß jsem zaklet² v n∞m,
abych nemusel spßt, jφst a v∙bec odbφhat od prßce, takhle
mßm p°ehled o ka₧dΘm, kdo vstoupφ do v∞₧e.ô
äAha, a pustφÜ mne dovnit°.ô
äV jakΘ v∞ci za mistrem p°ichßzφÜ?ô
äPot°ebuji o₧ivit svΘho p°φtele.ô
äAha, ale jß mßm zakßzßno pouÜt∞t dovnit° hlupßky, by¥ by
m∞li sebelepÜφ d∙vod.ô
äA jak mßm dokßzat, ₧e nejsem hlupßk?ô
äPolo₧φm ti n∞kolik otßzek, pokud je odpovφÜ vÜechny
sprßvn∞, m∙₧eÜ vejφtàô
Klepadlo poklßdalo Sickovi spoustu otßzek a hßdanek, kdy₧ u₧
mu doÜla fantazie, oznßmil naÜemu hrdinovi, ₧e m∙₧e vejφt,
ale jeÜt∞ p°ed tφm, ne₧ ho vpustilo dovnit°, pouΦilo ho, jak
se mß p°e mistrem nekromantem chovat. Sick poslouchal
pozorn∞. Dve°e se otev°eli, Φlov∞k uchopil pytel a veÜel. Do
temnΘho, ponurΘho p°edsßlφ.
äVφtejte, dostal jste se p°es Edmunda? Gratuluji.ô
äTo myslφte to klepadlo.ô
äNo jist∞, musφte ho omluvit, straÜn∞ rßd si povφdß a nemß
s k²m à jeho prßce je jeho ₧ivot, jestli mi rozumφte.ô
A₧ te∩ se mohl Sick podφvat s k²m vlastn∞ mluvφ. M∞l co
d∞lat, aby neupadl do mdlob. P°ed nφm stßl p∞kn∞ rostl² a
vyb∞len² kostlivec ve stejnokroji sluhy.
äMistr Mostaf mß prßv∞ p°φliÜ mnoho prßce, poΦkejte prosφm
okam₧ik.ô Promluvila znovu lebka, zaklapala zuby a odeÜla.
NeΦekal dlouho, brzy znovu veÜel nemrtv² sluha a
konstatoval, ₧e m∙₧e vejφt. VykroΦil tedy p°ipraven na vÜe.
╚ekal desφtky zakroucen²ch spojen²ch sklen∞n²ch nßdob
s probublßvajφcφ kapalinou, kosti, lebky, mrtvoly, nepo°ßdek
à Ale tohle neΦekal veÜel do kruhovΘ mφstnosti, kterou po
st∞nßch lemovaly regßly poctiv∞ se°azen²ch a posklßdan²ch
knih. Uprost°ed pracovny dominoval st∙l a za nφm sed∞l
nekromant û mistr Mostaf, vypadal velice temen∞ p°esto₧e
obleΦenφ bylo prostΘ. Pokynul ke k°eslu stojφcφmu p°ed
stolem. Sick se na n∞j usadil a odlo₧il si pytel. Trochu se
bßl, aby nezaÜpinil krßsn∞ rud² koberec.
äUd∞lej si pohodlφ, jist∞ jsi po tak dlouhΘ cest∞ unaven.ô
äD∞kuji, ehm jak vφte, ₧e jsem k vßm vß₧il dlouhou cestu.ô
äJß vφm mnohΘ, t°eba i to, ₧e v tom pytli neseÜ hlavu a t∞lo
jednoho trpaslφka à Grufus, ₧e.ô
äAle jakà?ô
äGrufus a ty, Sicku, hledßte knihu Sapiencia, aby jste
zachrßnili trpasliΦφ vesnici. Mohu vßm pomoci.ô
Sick u₧ tΘm∞° Φty°i dny nespal a v okam₧iku, kdy sedl do
pohodlnΘho k°esla se mu zaΦali klφ₧it vφΦka a m∞l co d∞lat,
aby neusnul uprost°ed rozhovoru.
äVidφm, ₧e jsi unaven, Emil t∞ zavede do tvΘho pokoje, m∙₧eÜ
tady p°espat a jß se zatφm podφvßm tady na tvΘho p°φtele àô
ukßzal na pytel.
Na nikoho nevolal, ale p°esn∞ v tu chvφli, kdy dokonΦil
v∞tu, veÜel do mφstnosti kostlivec, sluha.
äProsφm, nßsledujte mne.ô
Sick nic nenamφtal, ze vÜeho nejvφc tou₧il po posteli. Zvedl
se a jeÜt∞ ne₧ odeÜel z pracovny, pronesl: äMnohokrßt vßm
d∞kuji.ô
äNemßÜ zaΦ,ô odv∞til nekromant a v okam₧iku, kdy se dve°e
zav°eli to zopakoval: äNemßÜ v∙bec zaΦ.ô
Probudil se a₧ k poledni, Emil stßl nad nφm a pobrukoval si
n∞jakou pφse≥.
äNev∞d∞l jsem, ₧e kostlivci umφ zpφvat àô
äBrzy se toho o kostlivcφch dozvφÜ vφce ne₧ bys cht∞l,
mnohem vφce.ô
Sick jeho poznßmku v∙bec nebral na v∞domφ a nßsledoval ho
dol∙ po schodem do nekromantovy pracovny. Mistr u₧ na n∞j
Φekal.
äDobrΘ rßno,ô pozdravil Sick
äDobrΘ odpoledne,ô poopravil ho nekromant
äJak to dopadlo s Grufem? Je na₧ivu?ô
äAno, Grufus se pomocφ mΘho um∞nφ nevrßtil mezi ₧ivΘ.ô
äOpravdu? To je ·₧asnΘ. Kde je te∩?ô
äHned ve vedlejÜφ mφstnosti.ô
äMohu ho vid∞t.ô
äNejd°φv projednßme platbu.ô
äPlatbu?ô
äJist∞, za toto nßroΦnΘ o₧ivenφ se obyΦejn∞ ·Φtuji tisφc
zla¥ßk∙, ale u tebe ud∞lßm v²jimku, zaplatφÜ mi pouze osm
set. Za o₧ivenφ. Za ubytovßnφ dalÜφch dv∞ st∞. Tak₧e nßm
vyjde zase rovn² tisφc.ô
äAle jß nemßm tisφc zla¥ßk∙à tady mßm Φty°i, ale vφc àô
äAle to mne mrzφ, vφÜ co uklßdajφ zßkony naÜφ zem∞ za
nezaplacenφ dluhu?ô
äAle vy jste nic àô
äOtroctvφ tak to je. Nemyslel sis doufßm, ₧e svoje slu₧by
posykuji zadarmo?ô
äNo,à nejd°φv ano.ô
äAle to je te∩ stejn∞ jedno à pot°ebuji novΘ slu₧ebnφky,
Emil u₧ se mi p°φmo rozpadß p°ed oΦima.ô
äAle àô
äNebojte se hoÜi, u mne nenφ Üpatnß slu₧ba a a₧ um°ete,
o₧ivφm vßs à nenφ to p∞knß vyhlφdka.ô
äSorry, ale mßme jinΘ plßny. UmφÜ o₧ivit i sßm sebe?ô To se
otev°eli dve°e vedlejÜφ mφstnosti a v nich stßl Grufus se
svojφ kuÜφ v ruce. Äiv² a zdrav². SpouÜ¥ cvakla, t∞tiva se
rozezn∞la, Üipka zapφskala. Let∞la p°φmo proti nekromantov∞
hlav∞, ale t∞sn∞ p°ed nφm se zastavila a spadla na zem.
äTo sis opravdu myslel, ₧e mne dostaneÜ s touhle sm∞Ünou
zbranφ?ô
äNo,à nejd°φv ano.ô
Zatφmco se nekromant bavil s Grufem ud∞lal Sick dva obrovskΘ
skoky, kter²mi p°ekonal st∙l a p°ilo₧il svojφ d²ku ke krku
vlßdce smrti.
äMyslφm si, ₧e te∩ se nßm bude jednat mnohem lφp.ô Pronesl
vφt∞zoslavn∞
äTy sis opravdu myslel, ₧e t∞ v tom nechßm?ô zeptal se Sick
Grufa, kdy₧ vychßzeli z v∞₧e
äAbych pravdu °ekl, tak kdy₧ jsem vid∞l sekyru, jak se blφ₧φ
k mßmu krku, tak jsem si myslel, ₧e jo, ale kdy₧ jsem se
probral a m∞l hlavu na krku, tak jsem si zase myslel, ₧e
ne.ô
äAha, jenom jedno my vrtß hlavou, jako₧e toho tolik v∞d∞l o
m∞, tob∞ a naÜem poslßnφ?ô
äTo jß, jß jsem mu to °ekl.ô To nebyl hlas Grufa, ale
tlumen² a provinil² hlßsek klepadla na dve°φch.
äNo dob°e, a¥ to bylo jak cht∞lo, hlavn∞, ₧e to dob°e
skonΦilo,ô °ekl Sick a p°ehodil si pytel na druhΘ rameno,
tentokrßt byl mnohem t∞₧Üφ, byl v n∞m toti₧ à nejeden
obrovsk² diamant.
6. ╚arod∞jovΘ
Grufus a Sick prochßzeli neznßmou podivnou krajinou, kde
v∞tve strom∙ spl²valy rovn∞ k zemi jako zelenΘ stuhy
rozmazanΘ jarnφm deÜt∞m. Trßva byla t∞₧kß, tak₧e s nφ vφtr
nemohl pohnout. Jejφ stΘbla byla ohnuta k zemi a tvo°ila tak
jakΘsi luΦnφ mo°e, jeho₧ vlny se ze celΘ v∞ky nepohnuly
z mφsta. Ptßci zde nezpφvali a vzduch byl t∞₧k² jako olovo.
Dva poutnφci prochßzeli po tΘto louce a po obou stranßch jim
stßly tyto tajemnΘ t∞₧kΘ lesy. Trßva jim Üustila pod nohama
jako papφr, ale jin² zvuk se nikde neozval. Poutnφci Üli
tiÜe a nepromluvili mezi sebou ani slova, jakoby necht∞li
ruÜit tento dokonal² klid.
Vtom vÜak je n∞jakß tajemnß moc donutila se zastavit a kdy₧
se Sick dob°e podφval, zahlΘdl kdesi v dßli nepatrnou
postavu. Byla tak daleko, ₧e si mohli b²t jisti, ₧e je
nezpozorovala, ale p°esto se zdßlo, ₧e o nich dßvno vÜechno
vφ a dφvß se na n∞. Tento pocit v nich vzbudil nemalΘ
rozΦφlenφ.
äZase elfoun!ô zhodnotil situaci Grufus.
äTo ne,ô odpov∞d∞l Φlov∞k, än∞co mi °φkß, ₧e to je n∞kdo
vφc.ô
Oba se zamysleli a sna₧ili se zjistit, co je to za postavu,
kterß je sleduje. A najednou je oslovil hlas. Byl to hlas
mohutn², kter² se podobal hlasu bou°e, ale p°esto to byl
hlas mφrn² a moudr², kter² jim byl ochotn² nabφdnout vÜechny
svΘ slu₧by. I kdy₧ postava byla velice vzdßlena, hlas
vychßzel z jejich bezprost°ednφ blφzkosti. Velice je
vyd∞sila myÜlenka, ₧e snad vznikß ji₧ v jejich hlavßch. Hlas
pravil:
äOdvß₧n² Grufe a dobr² Sicku. Vφtßm vßs na svΘm ·zemφ, ·zemφ
Φarod∞j∙. Vφm co vßs trßpφ a mohu vßm pomoci a₧ p°ijde Φas.
Nynφ vßs ₧ßdßm, abyste nevßhali a poctili nßs svojφ
nßvÜt∞vou.ô Kdy₧ hlas dozn∞l, p°istihli se oba cestovatelΘ,
₧e jdou p°φmo za postavou, ale ₧ßdn² z nich nevid∞l d∙vod,
proΦ by ji nem∞li nßsledoval.
Postava m∞la na sob∞ bφl² plßÜ¥, kter² jφ sahal a₧ ke
kotnφk∙m, a p°esto₧e nevypadala sta°e, m∞la ji₧ bφlΘ vlasy.
V ruce dr₧ela dlouhou h∙l, kterß byla zakonΦena nßdhern²m
smaragdem. Celß h∙l byla ovinuta bφlou rostlinou, kterß
vypadala jako b°eΦ¥an, ale zdßlo se, ₧e je pevn∞ spojena
prßv∞ s touto holφ. OΦi jejich pr∙vodce byly jasnΘ, ale
p°esto tajemnΘ. P°esto jim nikdo nemohl up°φt ten dobrßck²
pohled.
äTe∩ nßs zase zavede do n∞jak²ho m∞sta a nechß nßs zav°φt,ô
poÜeptal Grufus Sickovi.
äNebojte se, ₧ßdnß m∞sta nemßme. Äijeme pouze Φty°i
Φarod∞jovΘ v tΘto rozlehlΘ zemi. Moje jmΘno je OrtΘkus a
jsem Φarod∞jem mocnΘho smaragdu. A vy jste m²mi hosty.ô
Grufus se zastyd∞l a ji₧ nic ne°φkal. èli dlouho a₧ doÜli na
pob°e₧φ rozbou°enΘho jezera.
äTady je m∙j domov,ô oznßmil jim OrtΘkus a ukßzal na skßlu
tak vysokou, ₧e jejφ vrchol nebylo dost dob°e ani vid∞t.
Skßla stßla uprost°ed jezera a na samΘm jejφm vrcholku stßla
jakßsi malß chatrΦ.
äJo, ale doufßm, ₧e nebudem muset plavat!ô zarazil se
Grufus.
OrtΘkus se zasmßl a zvedl h∙l nad jezero a z n∞j vystoupily
kameny a sestavily se do ·zkΘ cestiΦky n∞kolik metr∙ nad
hladinou, kterß vedla p°φmo k chatrΦi.
Prvnφ Üel OrtΘkus, hned za nφm Üel Sick a nakonec, opatrn∞
po Φty°ech, se plazil Grufus, kter² si neodpustil mnohΘ
peprnΘ nadßvky.
Kdy₧ vstoupili do chatrΦe, zjistili, ₧e to nenφ v∙bec malß
chatrΦ, ale uvnit° se podobala sluÜnΘmu zßmeΦku. Dostalo se
jim v²bornΘho p°ivφtßnφ a pohoÜt∞nφ. A nßlada panovala
velice veselß. Kdy₧ se hostΘ trochu podnapili, odvedl je
OrtΘkus zp∞t na skßlu.
äTo bylo vynikajφcφ,ô pochvaloval si Grufus.
äNynφ, kdy₧ tedy znßte d∙vod naÜφ cesty, nemohl byste nßm
n∞jak pomoci?ô zeptal se Sick.
╚arod∞j se zasmßl a zvedl svoji h∙l nad Grufa a Sicka a ne₧
se jeden nadßl, ve smaragdu se zablesklo a oba se objevili
v ohromnΘ d°ev∞nΘ kleci. Kolem klece se objevila jeÜt∞
skupina bφl²ch bojovnφk∙.
äTak a jsme zase v p∞knΘ brynd∞!ô post∞₧oval si trpaslφk,
kdy₧ OrtΘkus zmizel jako pßra nad hrncem.
äTo teda jo,ô p°isv∞dΦil Sick.
Dlouho sed∞la tato dvojice v kleci a bφlßci je pozorovali
jako n∞jakß zvφ°ata v zoologickΘ zahrad∞. Ale po chvilce
Grufa n∞co napadlo.
äS,s, Sicku, nespφÜ? Napadlo m∞, jak se voca∩ dostat!ô
Chvφli se tiÜe domlouvali a pak se postavili k jednΘ stran∞
klece a dφvali se p°φmo na svΘ strß₧ce.
äTe∩!ô vyk°ikl Grufus a oba se vrhli na opaΦnou st∞nu klece.
Nßraz byl tak prudk², ₧e se klec zakymßcela a p°evrßtila se
a zaΦala se kutßlet dol∙ ze skßly. Grufus i Sick si uvnit°
p°ipadali jako prßdlo v praΦce. Motali se dokola a mlßtili
se hlavami o vÜechny mo₧nΘ st∞ny. Nakonec klec narazila na
n∞jak² balvan a rozt°φÜtila se o n∞j. Grufus a Sick z∙stali
le₧et na mφst∞ jako mrtvφ.
äUf,ô povφdß Grufus.
ä┴ßßß,ô nato Sick.
Nakonec jim nezbylo nic jinΘho, ne₧ se zvednout, proto₧e se
na n∞ hrnula tlupa bφlßk∙. P°ipravili se na ·tok.
Strß₧ se p°i°φtila a zaΦal nelφtostn² boj na tomto ohromnΘm
balvanu, nebo¥ za nφm ji₧ byla propast. Pro naÜe p°ßtele to
byla v²hoda, proto₧e ka₧d² mohl bojovat pouze s jednφm
soupe°em. Vφc se jich na kßmen toti₧ neveÜlo. Grufus se
brßnil sekyrou, ale poΦφnal si, jako by se nikdy nic
nenauΦil. Odrazil bφlßk∙v meΦ a sekl sekyrou tak nerozvß₧n∞,
₧e bφlßka minul, ale Ü¥astnou nßhodou sejmul jeho souseda,
se kter²m se pßv∞ potil Sick. Ten kdy₧ vid∞l, ₧e mß po
legraci, rozhodl se p∙jΦit si Grufova bφlßka. Ten se ji₧
hnal na trpaslφka, kter² jeÜt∞ zßpasil se sekyrou, kterß
z∙stala zaseknutß v jednom bφlßkovi. Sickovi nedalo ₧ßdnou
prßci odstranit jednoho bφlßka s meΦem, proto₧e meΦ je
velice pomalß zbra≥ a s d²kami se nem∙₧e m∞°it. Kdy₧ takto
vy°φdili dalÜφ dva nep°φtele, zjistili, ₧e z∙stali sami.
Toto zjiÜt∞nφ je nemßlo p°ekvapilo, proto se Üli rad∞ji
podφvat zp∞t do chatrΦe.
Ani tam se nikdo neskr²val, ale Sick tu naÜel zvlßÜtnφ v∞c.
Byla to koule, kterß vypadala jako sklen∞nß. Grufus jen
zakroutil hlavou a vzal mu ji z ruky a trvalo mu p∞kn∞
dlouho, ne₧ mu vysv∞tlil, ₧e to nenφ sklo, ale k°iÜ¥ßl.
äHele, to mßÜ na to, ₧e gy₧ chceÜ n∞co vid∞t, tak to tam
uvidφÜ,ô jen to do°ekl, objevila se v k°iÜ¥ßlu jakßsi mlha,
ve kterΘ nakonec uvid∞li jezero se skßlou. Obraz se vÜak
pohyboval. Jezero zmizelo a objevily se hory. Hory byly
vyst°φdßny nekoneΦnou rovinou, ve kterΘ byla vyhloubena
ohromnß dφra. V tΘto dφ°e nebo tunelu, nebo co to bylo, byla
neproniknutelnß tma, ale po chvφli se objevilo slabounkΘ
sv∞tΘlko, kterΘ se p°ibli₧ovalo. A nakonec se objevila
ohromnß kniha osv∞tlenß dv∞ma nehasnoucφmi louΦemi.
äSapientiae,ô vypravil ze sebe udiven² Grufus. äJdeme, znßm
cestu!ô a vy°φtil se ven. OvÜem brzy zjistil, ₧e kamennß
cesta zmizela a ₧e jsou obklopeni pouze divokou vodou.
äCo te∩?ô zeptal se Sick.
äP∙jΦφme si troÜku d°eva,ô odpov∞d∞l Grufus a ne₧ se Sick
nadßl, rozebral chatrΦ od zßklad∙.
äNev∞°il bys, jak je to zvenku k°ehk²,ô prohodil Grufus a
°φtil se se st∞nou chatrΦe k jezeru. A ne₧ se Sick nadßl, ze
st∞ny se stal celkem dobr² vor.
Tak se Grufus a Sick vydali znovu na cestu, ale tentokrßt
ji₧ v∞d∞li, kam jφt.
|
|
½ Auto°i dφla » |
KrteΦek
DalÜφ dφla autora:
KrteΦek se v naÜem Φasopisu
doslova proslavil dv∞ma dφly. Prvnφm z nich je sci-fi
TguΦ a
druh²m naopak fantasy
Syn Matky.
Mat
![](/file/23220/Gamestar_69_2005-01_dvd.iso/DVDStar/OdCtenaru/AAAGames20/redakce/pictures/mat.jpg)
PφÜe vÜechno a vÜude.
Autorstvφ
Z velkΘ Φßsti se jednß o
KrteΦkovo dφlo, Mat napsal pouze dva dφly z dvanßcti
(jmenovit∞ Nekromant a Dimenzionßlnφ skok) oproti KrteΦkov²m
deseti (Grufovo poslßnφ, Cesta, Sk°eti, ProblΘm, ╚arod∞jovΘ,
Sapientiae, Draci, FirbolgovΘ, BludiÜt∞ skal a Nßvrat, ufff
...). Alespo≥ vφte na co se m∙₧ete t∞Üit.
|
|