Grufovo poslßnφ

 

1. Grufovo poslßnφ

 

P°ed dßvn²mi a dßvn²mi Φasy, kdy jeÜt∞ voda v °ece tekla opaΦn²m sm∞rem, byla pod Roveckou skßlou jedna malß vesniΦka. Byla to velmi malß vesniΦka. Jejφ domky byly malΘ, ale ÜirokΘ, ulice byly takΘ krßtkΘ a ÜirokΘ, stoly byly nφzkΘ a ÜirokΘ a ₧idle, ty byly, pro zm∞nu, ÜirokΘ a nφzkΘ.

Byl veΦer, pomalu se stmφvalo a okny ven probleskovala zß°e plamen∙ domßcφch krb∙. Ale p°esto v tomto tichu nevlßdla pohoda vesnice, kterß jde spßt po dni plnΘm prßce. Vlßdla zde jakßsi temnß a ·zkostlivß atmosfΘra, kterß p°φmo vyza°ovala z Üed²ch kamenn²ch zdφ. Bylo ticho, jen vφtr obΦas zaÜelestil se such²mi lφstky na strom∞, jinak nic, ne₧ ticho. Celß vesnice spala.

 

Rßno, kdy₧ se slunce vyhouplo nad kopec Borak, zaΦaly se ulice hem₧it prvnφmi stvo°enφmi. Byla to zvlßÜtnφ stvo°enφ. Byli malφ, Üirocφ, ale spφÜe ramenatφ, prost∞ dob°e stav∞nφ a na sv²ch krßtk²ch nohßch se pohybovali obdivuhodn∞ rychle. Vlasy a vousy mu₧∙ byly rudΘ a spl²valy tΘm∞° po pas a ₧eny, o co byly ochuzeny na vousech, to jim bylo p°idßno na vlasech. VÜichni byli obleΦeni do ztvrdlΘ k∙₧e, ze kterΘ m∞li na sob∞ vestu, kalhoty a boty. Nosili takΘ koÜile z hrubΘ lßtky, velice hrubΘ lßtky, ale jim to nevadilo. VÜe, co m∞li na sob∞ bylo bohat∞ opat°eno ₧elezn²mi n²ty, ₧elezn²mi neum∞l²mi sponami a ₧elezn²mi knoflφky. Byli to prost∞ velice drsnφ chlapci, co₧ potvrzovala i ohromnß sekyra za pasem ka₧dΘho mu₧e. Ano, hßdßte sprßvn∞. Je to vesnice trpaslφk∙. OvÜem poslednφ lΘta ji sou₧φ velice t∞₧kß nemoc a mo₧nß ne tak nemoc, jako zlß kletba.

 

Pov∞st pravφ:

P°ed dßvn²mi a dßvn²mi Φasy, tak dßvn²mi, ₧e jich ji₧ ₧ßdnß mysl nepamatuje, navÜtφvil vesnici jeden Spravedliv². Potomek VzneÜen²ch. Vesnice jej odmφtla, jako cel² jeho rod P²chy. Oblohu k°i₧ovaly blesky a Spravedliv², pozvednuv ruce k obloze, vyslovil kletbu nad vesnicφ: äNech¥ ty a tvojφ synovΘ zasa₧eni jsou tφmto bleskem msty a v spßrech Zagy zmφrajφ!ô Nato se op∞t ozval hrom a vzneÜen² elf zmizel v nßruΦφ rozpoutanΘho ₧ivlu.

 

Tato pov∞st se dochovala pouze skryta ve zlomku starΘ pφsn∞, kterou si trpaslφci uchovali dodnes. Zn∞la n∞jak takto:

Hromy, prach, strach,

VÜe je potupeno.

Zhanobil nßs vrah

Prokleto budi₧ jeho jmΘno!

 

Byl p∞kn² letnφ den

Jak kßmen srdce jeho

Co z nßs zbylo jen?!

Prokleto budi₧ jeho jmΘno!

 

My v mφru, lßsce, poklidu

M∞li ka₧d² svΘ lΘno

Ne₧ seslal na nßs zlou kletbu

Prokleto budi₧ jeho jmΘno!

 

Pak vesnice se menÜila

VÜak hrob∙ p°ib²valo

A kletba nßm dßl zn∞la

Prokleto budi₧ jeho jmΘno!

 

Äil moudr² star² trpaslφk

Ten v hlasu skßly slyÜel

Äe kniha Sapientiae k

ProblΘmu je klφΦem.

 

Bu∩ siln², mal² Φlov∞Φe,

A elfoun by¥ tv²m terΦem

Tvß bolest jednou pomine

Kdy₧ odvaha tne meΦem!

 

Ji₧ od nepam∞ti stφhala mu₧e i ₧eny tato kletba. Nejd°φve to byl mal² zelen² flφΦek na t∞le trpaslφka, ale ten flφΦek se zv∞tÜoval ve velkΘ zelenΘ kolo, ze kterΘho nakonec vyrazil mal² tenk² a rovn∞₧ zelen² v²b∞₧ek. Bylo to jakΘsi chapadlo, kterΘ zaΦalo r∙st na trpaslφkovi. Nejd°φve rostlo jedno, ale pozd∞ji se zaΦalo tvo°it druhΘ a rovn∞₧ zaΦalo velice rychle r∙st. Nakonec to vypadalo tak, ₧e trpaslφci m∞li z t∞chto zelen²ch chapadel celou sukni a kdy₧ se je n∞kdo pokusil usekat, tak zem°el.

╚φm pokroΦilejÜφ byla nemoc, tφm slabÜφ byli nemocnφ. Nakonec ji₧ jen le₧eli a nemohli se ani pohnout. A pak p°ichßzel ten osudn² den. Chapadla na t∞le ob∞ti se zavlnila a obklopila celΘ t∞lo ob∞ti. Vypadalo to, jako by ji spolkla. JeÜt∞ chvφli potom se chapadla vlnila a pak u₧ zbyla jen hromßdka zelenΘ mrtvΘ pßchnoucφ hmoty.

Situace byla zoufalß. Nemoc se rozmßhala a vesnice se zaΦala vylid≥ovat. A₧ jedna moudrß trpaslice si povÜimla ji₧ tΘm∞° zapomenutΘ pφsn∞. Byla svolßna rada a v²sledkem dlouhΘho jednßnφ bylo:

 

äDrazφ poz∙stalφ. Chcu vßm voznßmit, co vymyslela rada. Mßme problΘm. A chce to s t²m n∞co d∞lat. Jedinß naÜe nad∞je je ≥ßkß bifla, Sa-pi-ce-ci-ty- no prost∞ bifla, kde je napsan² Φern² na bφlym, jak se toho zbavit. Jo. Tak₧e bych ≥ßk²ho dobrovoln²ho, kterej tu biflu najde, p°inese nebo aspo≥ zjistφ, co s t²m d∞lat. Tak₧e kdo?ô p°edstaven² vesnice si oddechl po tak vyΦerpßvajφcφm proslovu a mohutn∞ si odplivnul. äPrej to chce ≥ßk²ho siln²ho, kterej se nebojφ. To prej °φkß pφse≥, ₧e je to nutn², jo,ô a znovu si odplivnul.

äTak jß du,ô zazn∞la struΦnß a v²sti₧nß odpov∞∩.

Rada se odebrala op∞t k porad∞.

äSnad nechcete pustit toho troubu Grufa, dy¥ vÜechno zvorß!ô namφtal p°edstaven².

äAle dy₧ chce!ô argumentovala moudrß trpaslice duchapln∞.

äStejn∞ to zvorß, to chce n∞koho tento û zvodpov∞dn²ho!ô

äJß bych ho nechala jφt a v∙bec, byl to m∙j nßpad!ô opßΦila op∞t trpaslice a rßzn∞ si p°idupla, Φφm₧ vylouΦila mo₧nost dalÜφch nßmitek ze strany p°edstavenΘho a Grufus se mohl vydat na cestu.

 

2. Cesta

 

Dny mφjely a Grufus Üel dßl a dßl za sv²m cφlem, o kterΘm nev∞d∞l, kde by mohl b²t. Pro trpaslφky byla kniha Sapientiae pouho pouhou legendou a ji₧ dßvno, jestli v∙bec n∞kdy, nikdo nev∞d∞l, kde je. Grufus Üel tedy stßle za nosem a p°em²Ülel, jak by se mohl o nφ n∞co dov∞d∞t. Nic platnΘ. Hlava mu u₧ t°eÜtila a on stßle ne a ne p°ijφt na n∞jakΘ vhodnΘ °eÜenφ.

Byl krßsn² jarnφ den. Domov byl ji₧ za nep°ebern²m mno₧stvφm kopc∙, kdy₧ se mu p°ihodila tato zvlßÜtnφ p°φhoda.

Grufus si to takhle rßzoval po kamenitΘ cest∞ uprost°ed les∙ n∞kde v horßch, kdy₧ doÜel na rozcestφ, ale jeÜt∞ o tom nev∞d∞l. Byl toti₧ tak zabrßn do sv²ch myÜlenek, ₧e ji₧ tΘm∞° p°estal vnφmat jednotvßrnou krajinu. A vtom se to stalo.

äAu!ô kdosi vyk°ikl.

Tak u₧ to chodφ, kdy₧ se nedφvßte na cestu, obvykle do n∞koho vrazφte. A °eknu vßm, ₧e bych vßm nep°ßl, aby do vßs vrazil n∞jak² trpaslφk, proto₧e jejich helmy jsou tvrdΘ a sekyry t∞₧kΘ a ostrΘ.

Mo₧nß to bylo °φzenφ osudu, ale stalo se, ₧e po vedlejÜφ cest∞ Üel prßv∞ tak zamyÜlen² Φlov∞k, jako byl nßÜ trpaslφk a tedy se muselo stßt, co se stalo.

Trpaslφk spadl na zßda jako dubovß foÜna a₧ to zaprskalo a Φlov∞k si musel p°ipadat jako ubo₧ßk napaden² nosoro₧cem, kdy₧ se mu mφrn∞ ÜpiΦatß helma trpaslφkova zabodla do ₧eber. Te∩ se oba vßleli v prachu silnice a ani jeden nev∞d∞l, kterß bije.

Netrvalo vÜak dlouho a oba se vzpamatovali. A ne₧ by se jeden nadßl, byli na nohou. Trpaslφk uchopil svoji sekyru a postavil se do obrannΘho postoje, co₧ znamenß asi dv∞ pφd∞ nad hlavu a pak s nφ rychle na hlavu nep°φtele, a Φlov∞k vytasil svΘ dv∞ d²ky takΘ velice p°esv∞dΦiv∞, nebo¥ vypadal, jako by se s nimi narodil. Dokonalß zruΦnost obou bojovnφku se dala rozpoznat na prvnφ pohled.

Nynφ stßli oba proti sob∞ a ani jeden se nepohnul. AtmosfΘra byla napjatß, ale p°esto to vypadalo, ₧e ka₧d² z nich mß situaci pod kontrolou. Prvnφ se odvß₧il p°eruÜit ticho trpaslφk.

äCo chceÜ!ô zn∞la struΦnß otßzka, kterou by nezasv∞cen² pozorovatel mohl pova₧ovat spφÜe za v²k°ik.

äCoby!ô dostalo se mu tΘ₧ struΦnΘ dopov∞di od Φlov∞ka.

äTak vypadni nebo zmiz ne₧ napoΦφtßm do t°ech!ô vrßtil mu to Grufus.

äTo teda ne, zmizet bys m∞l ty!ô brßnil se Φlov∞k.

äPoΦφtßm!ô varoval jel trpaslφk, äjedna, dv∞,..ô

äPak u₧ je ale t°i,ô oznßmil mu Φlov∞k.

äNo a vo tom to je,ô vrßtil mu to Grufus.

äAle to nestihnu napoΦφtat do t°φ, abys mohl zmizet!ô brßnil se op∞t Φlov∞k.

äA gdo za to m∙₧e!ô uchychtl se trpaslφk.

äT°φφφφφ!ô za°val trpaslφk a vrhl se na Φlov∞ka. Ten vÜak nebyl nijak p°ikvapen tφmto ·tokem. Lehce se vyhnul seky°e a odskoΦil za trpaslφka. Ten p°ekvapen jeho obratnostφ se pokouÜel zpracovat svoji pßdnou sekyru, kterß let∞la prostorem nazda°b∙h. SetrvaΦnost sekyry jej otoΦila jeÜt∞ o p∙l t∞l a na to Φekal Φlov∞k. Ne₧ se trpaslφk nadßl, Φlov∞kova rychlß d²ka mu usekla dvacet Φφsel rezav²ch vlas∙.

äHej, to si vodpus¥!ô za°val op∞t trpaslφk roztrpΦen² ztrßtou vlas∙.

äDobrß, vaÜe p°ßnφ je mi rozkazem!ô prohodil Φlov∞k a mφrn∞ se uklonil, co₧ bylo urΦeno Φlov∞ku i letφcφ seky°e zßrove≥. Trpaslφk si dal ji₧ v∞tÜφ pozor a rychlost sekyry nep°ehnal. Sekyra se zastavila hned jak p°elet∞la Φlov∞ka, ale ten si ji p°idr₧el bez v∞tÜφch problΘm∙ v mrtvΘm bod∞ jednou ze sv²ch d²k a druhou d²kou se naoko vrhl na trpaslφka. Ten hbit∞ uskoΦil dozadu, ale sekyra se zachytila za d²ku. Trpaslφk zabral silou, aby sekyru vyprostil, co₧ nebyl zrovna velk² problΘm. Mo₧nß to byl menÜφ problΘm, ne₧ oΦekßval, proto₧e jak d²ka rychle povolila, trpaslφk to prost∞ neustßl a znovu sebou mßzl na zßda a z∙stal tam le₧et jako äsvalenej trpslφkô.

╚lov∞k k n∞mu p°istoupil a namφ°il mu d²kou na krk. Grufus obrßtil oΦi v sloup a z∙stal le₧et.

äTak₧e te∩ m∞ asi zabijeÜ,ô °ekl trpaslφk a vypadalo to spφÜ jako by napovφdal Φlov∞ku, co mß te∩ ud∞lat.

äNaco?!ô zeptal se udiven∞ Φlov∞k trpaslφka.

äNo p°ece┤s vyhrßl, ne?ô

äNo jo, ale proΦ bych t∞ zabφjel?ô zeptal se nechßpav∞ Φlov∞k.

äNo to tak bejvß. N∞kdo spolu bojuje, pak jeden druh²ho zabije a je to, nebo ne?ô za°val ji₧ p∞kn∞ rozzu°en², stßle le₧φcφ, trpaslφk.

äJo tßk,ô °ekl Φlov∞k, jako by nßhle pochopil. äAle na co by m∞ to mohlo bejt dobr²?ô zeptal se jeÜt∞ trpaslφka.

äNo t°eba abys tady nemusel stßt a mφ°it m∞ furt d²kou na krk,ô odpov∞d∞l trpaslφk.

äTo jß mφ°it nemusφm,ô °ekl Φlov∞k a zastrΦil si d²ky zp∞t do rukßv∙.

äAle to bych t∞ mohl znova napadnout,ô zkusil to jeÜt∞ jednou nejist∞ trpaslφk, kter² jeÜt∞ stßle nev∞°il, ₧e by mohl b²t zase voln². äTak co teda po m∞ chceÜ?ô zeptal se rad∞ji nejist∞.

äNic,ô odpov∞d∞l Φlov∞k, äp∙jdu s tebou!ô

äNikdy!ô vyk°ikl Grufus. äTo ti nedovolφm!ô

äJß se taky o dovolenφ neprosil,ô konstatoval Φlov∞k.

äA proΦ chceÜ jφt se mnou?ô zeptal se Grufus sklφΦen∞.

äBudu t∞ chrßnit, kdy₧ neumφÜ po°ßdn∞ bojovat,ô oznßmil mu krßtce Φlov∞k, äjo a °φkej mn∞ Sicku. Tak co, jdeÜ nebo tady budeÜ sed∞t na zemi jen tak?ô

Grufus stßle, jeÜt∞ jako omrßΦen palicφ, sed∞l na zemi a dφval se za Sickem, jak odchßzφ. Od tΘ doby spolu cestovali Φlov∞k a trpaslφk. Zajφmavß kombinace, ale budi₧.

 

3. Sk°eti


A bylo zase jitro. Grufus sed∞l u ohniÜt∞ a hypnotizoval pßr poslednφch ₧hav²ch uhlφk∙. Ji₧ dßvno byl Φas k odchodu a Sick stßle spal jako pa°ez. Grufus si netrp∞liv∞ n∞co zabrumlal a poposedl si blφ₧e k ohni.
äTak co, vstßvat se nebude?ô zeptal se nabub°ele.
äDej pokoj!ô odpov∞d∞l Sick a spal dßl.
Dnes to vypadalo na opravdu velk² problΘm, to buzenφ, ale Grufus se nedal odradit. Rozhodl se vzφt na to svoji taktiku. A tak p°ihodil na ohe≥ pßr such²ch polφnek a lehl si zp∞t na svΘ mφsto rozhodnut spßt. Jen co si lehnul, ucφtil, jak se Sick vedle n∞j pohnul a zvednul se.
äSlßva!ô vyk°ikl Grufus a vyskoΦil na nohy.
Sick nebyl rßd, ₧e byl takto podveden a chystal se op∞t zalehnout, ale Grufus nap°ßhl sekyru a rozb∞hl se p°φmo na Sicka.
äAch, jo,ô povzdechl si Sick, kdy₧ vid∞l, ₧e si Grufus nedß °φct. Sekyra prosviÜt∞la kolem jeho hlavy, ale to u₧ jedna z d²k v∞zela Grufovi pod krkem.
äTakhle bezhlav∞ nem∙₧eÜ ·toΦit!ô napomenul Sick Grufa.
äJo jasn∞ tak jß to zkusφm takhle!ô odsekl Grufus a sekyra znovu prolet∞la kolem Sickovy hlavy.
äSeÜ ztracenej p°φpad. MusφÜ v∞d∞t, co d∞lßÜ a co ud∞lß tv∙j soupe° d°φv, ne₧ to ud∞lßÜ.ô
äJo, ale je tady problem, jß nejsu jasnov∞dec!ô a sekyra op∞t prosviÜt∞la kolem Sickovy levΘ ruky. Ten ji vÜak zachytil a vytrhl Grufovi takovou rßznostφ, ₧e chudßk trpaslφk kecnul na zem.
äZkus to pomaleji. ZaΦni ·tok a mysli na to, co chceÜ ud∞lat a pak to prost∞ zm∞≥. Mysli na n∞co jin²ho. MusφÜ prost∞ p°ekvapit sßm sebe, pokud chceÜ p°ekvapit dobrΘho soupe°e,ô radil mu Sick.
äTak jo,ô prohodil Grufus a pomalu, s pekeln²m soust°ed∞nφm se nap°ßhl sekyrou. Kdy₧ ji₧ m∞l jasno, za·toΦil, ale najednou zm∞nil plßn a vedl ·tok jinak. V²sledkem bylo, ₧e mu sekyra vypadla z rukou a spadla mu na palec u nohy. Sick se hlasit∞ rozesmßl, ale hned si to rozmyslel, proto₧e nenφ radno urß₧et trpaslφka.
äDob°e, zkus to znovu a nezapome≥ dr₧et sekyru,ô prohodil se smφchem Sick.
Grufa ten posm∞ch tak rozzu°il, ₧e popadl sekyru a sekl. Sekyra let∞la vzduchem jen to sviÜt∞lo a pak mu p°iÜla na mysl Sickova rada: Zm∞≥! MusφÜ p°ekvapit sebe, pokud chceÜ p°ekvapit soupe°e! Sekyra se zaΦala stßΦet a Sick vyvalil oΦi. Trpaslφk takΘ vyvalil oΦi a pootoΦil top∙rkem tak, ₧e sekyra dopadla na Sick∙v pas naplocho. Sekyra dopadla do hlφny.
äTo bylo fakt dobr²!ô pochvßlil ho jeÜt∞ vyd∞Üen² Sick, kter² n∞co takovΘho neΦekal.
äJo.ô Bafl jen Grufus a up°en∞ hled∞l na svoji sekyru. äJo.ô
äUΦφÜ se rychleji, ne₧ jsem Φekal, mßlem┤s m∞ zabil,ô pochvßlil jej op∞t Sick.
äJo.ô Bafl zase Grufus a stßle stßl jako äza°ezanejô. äM∙₧u se t∞ na n∞co voptat?ô zeptal se Grufus, äProΦ jsem t∞ nezabil?ô
Sick se jen uÜklφbl a podal mu sekyru. äDo st°ehu, prcku!ô a d²ky se mu zaleskly v rukßch na rannφm slunci.
TrΘnovali jeÜt∞ dlouho a pak se znovu vydali na cestu. Bylo to nanejv²Ü zvlßÜtnφ, ale zdßlo se, ₧e p°ßtelstvφ mezi nimi rostlo. Grufus se lepÜil v boji a jeden druhΘho si stßle vφce vß₧ili. Byli slabφ. Jak tak prochßzeli sv∞tem, nepatrnφ. Jakou mohli mφt Üanci na ·sp∞ch?

Bylo ji₧ tΘm∞° poledne, kdy₧ se vydali znovu na cestu. èli stßle po stejnΘ praÜnΘ cest∞, ale ta byla stßle vφce pokryta trßvou. èlo se jim tedy lΘpe. Krajina se pomalu m∞lnila. Prochßzely hustΘ lesy, plßn∞, ·dolφ, p°elΘzali kopce a obchßzeli strmΘ skßly. Takovß romantickß prochßzka s p°φtelem.
èli dlouho. ZaΦalo se pomalu stmφvat a Grufus se zaΦal vφce zajφmat o vhodnΘ mφsto k p°espßnφ, ne₧ aby se staral, aby n∞kam doÜli. A tak se stalo, ₧e zachßzeli stßle hloub∞ji do lesa. Stromy byly stßle blφ₧e u sebe a tΘm∞° mezi ka₧d²mi byla pavuΦina. Z v∞tvφ spl²valy na zem r∙znΘ nechutnΘ rostliny a tvo°ily celΘ zßvoje. Kdy₧ prochßzeli n∞jak²m zßvojem, jako ₧e prochßzeli tΘm∞° stßle, vysypalo se jim za krk v₧dy celΘ stßdo r∙znΘ hav∞ti.
äAby to vzal elf!ô zanadßval si Grufus. äTady se nedß skoro ani projφt, vÜude tma a pavuΦiny!ô a op∞t si tiÜe zanadßval.
äJo, m∞ se to nelφbilo u₧ od t² cedule SK╪ET═ ╪═èE,ô poznamenal Sick s ·Üklebkem.
äCo₧e, tam byla ≥ßkß cedula?ô zeptal se udiven∞ Gurfus.
äJasn∞, nemßÜ voΦi!ô zasmßl se ironicky svΘmu vtipu Sick.
äTak to bude vesel²,ô posteskl si Grufus, co₧ vypadalo, jako kdy₧ funφ nasupen² divoΦßk.
èli stßle dßl a situace se minimßln∞ nezlepÜila. A co vφc, zaΦaly se tu oz²vat nep°φjemnΘ zvuky. Bylo to samΘ Üum∞nφ, vrzßnφ, ale p°itom vφtr cel² den ani nezafoukal. A ne₧ byl se Φlov∞k nadßl, byli obklopeni skupinkou ohavn²ch sk°et∙.
äNo pozdravpßnb∙!ô pozdravil je Grufus ne mßlo vyveden² z mφry.
Netrvalo dlouho a vedli je spoutanΘ n∞kam pryΦ. Sick se ukßzal velice praktick²m cestovatelem, proto₧e se rozhodl, ₧e lΘpe se chodφ s rozvßzan²ma rukama, a tak si pouta p°e°ezal d²kou, kterou velice obratn²m pohybem skryl v dlani. Tuto v²hodu Grufus nem∞l, proto₧e jeho velkou sekyru do dlan∞ skr²t nemohl a tak mu ji zabavili.
èli stßle dßle a Üli celkem bez nehod, p°esto₧e by Grufus dal ruku do ledniΦky za to, ₧e les je stßle stejn∞ hust². Nakonec je p°ivedli na malou m²tinu, kde se povalovaly hromady odpadku, pokud se tomu dß takto optimisticky °φkat. Prost∞ to tam vypadalo jako na smetiÜti. Sk°eti je p°ivßzali ke strom∙m, kde jim m∞lo d∞lat spoleΦnost pßr starÜφch zajatc∙, co₧ se nedalo p°ehlΘdnout, proto₧e kostry byly vÜude.
Noci ub²valo a sk°eti se pomalu chystaly spßt. VÜude byl hrozn² smrad a ticho. Kdy₧ si to uv∞domil Grufus, zaΦal d∞lat povyk, aby jim alespo≥ spßnek osladil, ale Sick jej ok°ikl, tak byl radÜi zticha.
äMßm plßn, uΦil m∞ to jeden dost dobrej zlod∞j. Dßvej pozor,ô poÜeptal Sick Grufovi.
Trpaslφk brejlil do tmy na Sicka jak jen to Ülo, a tak mohl vid∞t nepatrn² zßblesk, jak mu d²ka vypadla z rukßvu. Sickova noha se vymrÜtila dozadu za strom a vykopla padajφcφ d²ku p°φmo nahoru do v∞tvφ. Tam to trochu zapraskalo a d²ka spadla kousek od Grufa. Ten se tak vyd∞sil, ₧e zanadßval p∞kn∞ od podlahy.
äHm, to je divn², ale aspo≥ vφm, ₧e tam sou v∞tve,ô prohodil filosoficky Sick.
äSuper, ale sou tady taky lidi, tedy trpaslφci!ô opravil se Grufus.
äKlφφd!ô napomenul ho Sick.
Druhß d²ka mu vyklouzla z rukßvu a vylet∞la dobr²ch deset stop do vzduchu. P°itom se rozmanit∞ toΦila, ale vypadalo to, ₧e i ta rotace mß sv∙j promyÜlen² °ßd. D²ky zaΦala padat dol∙ a jak padala, Sick zav°el oΦi a jeho tvß° se stßhla do bolestivΘho Üklebu. D²ka se vÜak zabodnula do pout, kde p°esekla prvnφ smyΦku provazu a ten rßzem povolil cel².
äDobr²!ô pochvßlil se Sick a sebral svΘ d²ky.
Grufus stßl jeÜt∞ s otev°enou pusou, jakoby zbaven zdravΘho v∞domφ a nezav°el ji ani kdy₧ mu Sick p°e°ezal pouta.
Tak se radÜi ani neobt∞₧oval se zavφrßnφm a potichu se se Sickem vypa°ili. Kdy₧ bylo slunce p°esn∞ nad jejich hlavami, byli u₧ dßvno z lesa venku.



4. ProblΘm


Trßva byla zelenß a m∞kkß, slunce svφtilo a celkov∞ se dnu nedalo nic vytknout. Grufus a Sick prochßzeli zrovna mal²m ·dolφΦkem, kdy₧ se p°ed nimi objevila skupina sliΦn²ch elf∙.
äElfouni!ô zab∞doval Grufus, proto₧e tento nßrod nikdy nem∞l ₧ßdn² trpaslφk v lßsce. Ale nem∞jme strach, platilo to oboustrann∞.
Z∙stali stßt a dφvali se na dru₧inu, jak se pomalu vzneÜen∞ p°ibli₧uje.
äA den je zka₧enej!ô poznamenal Grufus a Sick musel nßsiln∞ potlaΦit jeho neodolatelnou touhu zdrhnout.
Dru₧ina se p°iblφ₧ila a Sick zaΦal vyjednßvat.
äJsme p°ßtelΘàô
äTo sotva!ô zamruΦel Grufus a Sick jej musel dloubnout do ₧eber, aby byl zticha.
äpot°ebujeme pouze projφt tφmto ·zemφm a v∞°φm, ₧e budete natolik rozumnφ, ₧e nechßte zb∞dovanΘ pocestnΘ projφt.ô DokonΦil v∞tu Sick.
äJsi p°φtelem tohoto trpaslφka?ô zeptal se pyÜn∞ elf a pohlΘdl shora na Grufa, kter² proti svΘ v∙li sev°el nßsadu sekyry.
äMoc jej neznßm, ale àô Sick se zap°em²Ülel, äprovßdφm jej vaÜφm ·zemφm, nebo¥ si jsem v∞dom vztahu vaÜich nßrod∙ a nerad bych, abyste utrp∞li n∞jakou Ükodu,ô oddechl si Sick, proto₧e si myslel, ₧e z toho vybruslil.
äDob°e,ô poznamenal elf, äpoj∩te se mnou.ô
Grufus a Sick se tedy vydali za sv²m v∙dcem. NeÜli dlouho, ale zdßlo se to jako v∞Φnost, proto₧e celou cestu nikdo nepromluvil. Nakonec p°ece jen dorazili do m∞sta. Bylo ΦistΘ a na vkus Φlov∞ka krßsnΘ. Na vkus trpaslφka to bylo, jak se vyjßd°il ähnusn² mφstoô, ale jsem si jist², ₧e Grufus m∞l vφce ne₧ negativnφ p°edsudky, co se t²Φe vÜeho elfskΘho.
äZ∙stanete tady,ô oznßmil jim suÜe elf a odeÜel. Celß elfφ jednotka vÜak z∙stala u host∙.
äTaky m∞ napadlo, ₧e nikam neodejdu, kdy₧ m∞ hlφdß celß armßda,ô poznamenal drze Grufus a Sick to pouze tiÜe p°ijal.
äAni za mßk se mi to nelφbφ,ô °ekl Sick.
äCo se t²Φe elfoun∙, nikdy by se mi nic nelφbilo,ô post∞₧oval si Grufus.
äKlid p°φteli, te∩ jist∞ p°φde ten bφlej ìulpas a pustφ nßs,ô prohodil optimisticky Sick.
äJasn∞!ô uchechtl se Grufus.
Ale elf se opravdu vracel. D∙stojn∞ p°istoupil k host∙m a °ekl: äUv∞znit!ô
Bylo to sice struΦnΘ, ale v²mluvnΘ. A Grufus si nemohl pomoci, aby hlasit∞ nepolknul. Ka₧dΘho chytili dva elfovΘ a vedli je n∞kam pryΦ. Kam? Nebylo t∞₧kΘ si domyslet a ne₧ by do sta napoΦφtal, byli oba ubytovßni v zam°φ₧ovan²ch pokojφch.
äSuper, co bude te∩? Nevidφm zvonek na slu₧ebnictvo,ô pokusil se o vtip Grufus. äMo₧nß bys mohl zkusit otev°φt ty dve°e t∞ma svejma pßrßtkama.ô
äJo jasn∞, elfskej zßmek a d²kou!ô sv∞sil hlavu Sick.
äNo jo, tak dob°e, budeme sed∞t. A kdyby ti p°iÜla dlouhß chvφle, m∙₧eme pro zm∞nu sed∞t.ô OpßΦil naÜtvan∞ Grufus.
A tak dny ubφhaly a ani myÜ jim pod nohama nep°eb∞hla. VÜude bylo nechutn∞ Φisto a ticho. ObzvlßÜ¥ t∞₧ce to nesl Grufus, ale takΘ se doΦkal. Jednoho dne je toti₧ poctila nßvÜt∞va.
Dve°e cely se otev°ely a ozvalo se: äTak jdeme!ô
äTo by m∞ zajφmalo kam!ô prohodil Grufus, ale Üel, aby si to elfoun s tφm odchodem nerozmyslel.
äTen zrzavej na popravu a ty chlape, tebe mo₧nß NejvzneÜen∞jÜφ pustφ, pokud prokß₧eÜ dobrou v∙li,ô takto zazn∞la odpov∞∩ a i Grufus si mßlem odchod rozmyslel.
Ale nem∞li na vybranou, a tak Üli. Sicka popadli dva elfouni a odvedli ho p°ed NejvzneÜen∞jÜφho a Grufa vedli p°φmo na nßm∞stφ, kde jej ji₧ netrp∞liv∞ oΦekßval popravΦφ Üpalek.
äTak hlavu p∞kn∞ sem!ô informoval Grufa kat, kter² byl nezvykle vysokΘho vzr∙stu. Grufus si jej dlouho prohlφ₧el a pak mu to doÜlo, to nebyl elf, ale firbolg. FirbolgovΘ byly zr∙dy, kterΘ se ₧ivili p°evß₧n∞ lidsk²m, ale nepohrdli ani trpasliΦφm, masem. Byly to zr∙dy asi osm stop vysokΘ a jejich svaly byly jako z kamene. Trpaslφk si mohl b²t jist², ₧e nejen hlavu, ale i celΘho vejp∙l by jej p°esekl jednφm sekem. ┌zkostliv∞ pohlΘdl na kata a op∞t hlasit∞ polkl, co₧ bylo vφce ne₧ v²mluvnΘ.
äPolo₧it hlavu!ô za°val firbolg.
Grufus neochotn∞ polo₧il hlavu na Üpalek. Najednou vÜak vyk°ikl.
äPoΦkat! To musφm vid∞t. JeÜt∞ jsem nikdy nevid∞l popravu!ô a op∞t hlavu zvednul.
äJo, ale ty musφÜ hlavu polo₧it, abych ti ju mohl useknout!ô vysv∞tloval firbolg.
äTak jß ju polo₧im takhle!ô a lehl si na Üpalek na zßda a dφval se, jak nad nφm kat zvedß sekyru.
äHele,ô a kat sekyru op∞t polo₧il, änem∙₧u se na to soust°edit, kdy₧ na m∞ tak civφÜ!ô
äKdy₧ m∞ to vopravdu zajφmß!ô p°iznal se Grufus.
Ohavn² firbolg si tedy povzdechla, podφval se na trpaslφka, zakroutil nechßpav∞ hlavou a sekl. Grufova hlava se odkutßlela od Üpalku. Firbolg se otoΦil a odchßzel, stßle vÜak nev∞°φcn∞ kroutil hlavou nad zv∞davostφ n∞kter²ch trpaslφk∙.

Mezitφm byl Sick propuÜt∞n. NejvzneÜen∞jÜφ mu dal milost a Sick si na n∞m jeÜt∞ vymohl, aby si mohl odnΘst poz∙statky Grufova t∞la.
A tak sv∞tem putoval ji₧ pouze Φlov∞k s pytlem na zßdech, kde klidn∞ le₧ela Grufova hlava a t∞lo.


 

5. Nekromant

 

äTak tohle je problΘm àô pronesl si sßm pro sebe Sick. Tak dobr²ho felΦara, ₧e by zvlßdl uzdravit useknutou hlavu neznal. N∞kde dokonce slyÜel, ₧e se na to umφrß à No jist∞, Grufus je mrtv² a on musφ najφt n∞koho, kdo ho u₧ivφ. V tu chvφli ho napadlo, kam musφ jφt.

 

Putoval t°i dny, sp∞chal, nespal, neodpoΦφval, jedl za ch∙ze. Ten trpaslφk byl mo₧nß malej, ale t∞₧kej byl a₧ dost a tak si Sick koneΦn∞ oddychnul, kdy₧ pytel koneΦn∞ shodil z ramen. Stßl prßv∞ p°ed vysokou v∞₧φ, na kterΘ byl nekromantskou °eΦφ vytesßno:

 

Tret pertom de lam aserta vitasom

 

Sick samoz°ejm∞ nev∞d∞l, co to znamenß a mo₧nß to bylo pro n∞j dob°e. U brßny stßla cedule s nßpisem: O₧ivuji vyvolßvßm a usmrcuji ₧ivΘ, ne₧ivΘ i nemrtvΘ. Sick se zhluboka nadechl a odvß₧il se dotknout klepadla mohutn²ch pokovan²ch dve°φ.

äP°ejete si,ô ozvalo se jeÜt∞ ne₧ staΦil zaklepat. Sick se marn∞ sna₧il zjistit odkud hlas p°ichßzφ. Snad si z n∞j d∞lß n∞jak² sk°φtek v nedalekΘ trßv∞ Üpr¥ouchlataà ale zn∞lo to spφÜe jakoby ze dve°φ.

äPromi≥te, ale s k²m hovo°φm àô zaΦal zdvo°ile

äPromi≥te, promi≥te à ₧e jste se mnou cht∞l mlßtit, za to se omlouvejte, myslφte si, ₧e jsem n∞jakß palice, aby jste se mnou mohli tlouci jak se vßm zachce. VÜichni jste stejnφô

Sick chvφli jen vyd∞Üen∞ hled∞l, ale pak pochopil, on mluvil s klepadlem u dve°φ!

äPromi≥te jestli vßs urazφm, ale nejste tu od toho, aby se vßmi tlouklo? Od toho p°ece klepadla jsou.ô

äKlepadlo? Za co mn∞ mßÜ? Jß nejsem ₧ßdnΘ hloupΘ klepadlo. Jß jsem zam∞stnßn jako ministr pro styk s ve°ejnostφ u mistra Mostafa, p°ed jeho₧ v∞₧φ prßv∞ stojφÜ.ô

äAha, promi≥, jß si t∞ spletl. U₧ ti n∞kdo n∞kdy °ekl, ₧e jsi velice podobn² klepadlu?ô

äTy hlupßku, jß nejsem to KLEPADLO, jß jsem zaklet² v n∞m, abych nemusel spßt, jφst a v∙bec odbφhat od prßce, takhle mßm p°ehled o ka₧dΘm, kdo vstoupφ do v∞₧e.ô

äAha, a pustφÜ mne dovnit°.ô

äV jakΘ v∞ci za mistrem p°ichßzφÜ?ô

äPot°ebuji o₧ivit svΘho p°φtele.ô

äAha, ale jß mßm zakßzßno pouÜt∞t dovnit° hlupßky, by¥ by m∞li sebelepÜφ d∙vod.ô

äA jak mßm dokßzat, ₧e nejsem hlupßk?ô

äPolo₧φm ti n∞kolik otßzek, pokud je odpovφÜ vÜechny sprßvn∞, m∙₧eÜ vejφtàô

 

Klepadlo poklßdalo Sickovi spoustu otßzek a hßdanek, kdy₧ u₧ mu doÜla fantazie, oznßmil naÜemu hrdinovi, ₧e m∙₧e vejφt, ale jeÜt∞ p°ed tφm, ne₧ ho vpustilo dovnit°, pouΦilo ho, jak se mß p°e mistrem nekromantem chovat. Sick poslouchal pozorn∞. Dve°e se otev°eli, Φlov∞k uchopil pytel a veÜel. Do temnΘho, ponurΘho p°edsßlφ.

äVφtejte, dostal jste se p°es Edmunda? Gratuluji.ô

äTo myslφte to klepadlo.ô

äNo jist∞, musφte ho omluvit, straÜn∞ rßd si povφdß a nemß s k²m à jeho prßce je jeho ₧ivot, jestli mi rozumφte.ô

A₧ te∩ se mohl Sick podφvat s k²m vlastn∞ mluvφ. M∞l co d∞lat, aby neupadl do mdlob. P°ed nφm stßl p∞kn∞ rostl² a vyb∞len² kostlivec ve stejnokroji sluhy.

äMistr Mostaf mß prßv∞ p°φliÜ mnoho prßce, poΦkejte prosφm okam₧ik.ô Promluvila znovu lebka, zaklapala zuby a odeÜla.

NeΦekal dlouho, brzy znovu veÜel nemrtv² sluha a konstatoval, ₧e m∙₧e vejφt. VykroΦil tedy p°ipraven na vÜe. ╚ekal desφtky zakroucen²ch spojen²ch sklen∞n²ch nßdob s probublßvajφcφ kapalinou, kosti, lebky, mrtvoly, nepo°ßdek à Ale tohle neΦekal veÜel do kruhovΘ mφstnosti, kterou po st∞nßch lemovaly regßly poctiv∞ se°azen²ch a posklßdan²ch knih. Uprost°ed pracovny dominoval st∙l a za nφm sed∞l nekromant û mistr Mostaf, vypadal velice temen∞ p°esto₧e obleΦenφ bylo prostΘ. Pokynul ke k°eslu stojφcφmu p°ed stolem. Sick se na n∞j usadil a odlo₧il si pytel. Trochu se bßl, aby nezaÜpinil krßsn∞ rud² koberec.

äUd∞lej si pohodlφ, jist∞ jsi po tak dlouhΘ cest∞ unaven.ô

äD∞kuji, ehm jak vφte, ₧e jsem k vßm vß₧il dlouhou cestu.ô

äJß vφm mnohΘ, t°eba i to, ₧e v tom pytli neseÜ hlavu a t∞lo jednoho trpaslφka à Grufus, ₧e.ô

äAle jakà?ô

äGrufus a ty, Sicku, hledßte knihu Sapiencia, aby jste zachrßnili trpasliΦφ vesnici. Mohu vßm pomoci.ô

Sick u₧ tΘm∞° Φty°i dny nespal a v okam₧iku, kdy sedl do pohodlnΘho k°esla se mu zaΦali klφ₧it vφΦka a m∞l co d∞lat, aby neusnul uprost°ed rozhovoru.

äVidφm, ₧e jsi unaven, Emil t∞ zavede do tvΘho pokoje, m∙₧eÜ tady p°espat a jß se zatφm podφvßm tady na tvΘho p°φtele àô ukßzal na pytel.

Na nikoho nevolal, ale p°esn∞ v tu chvφli, kdy dokonΦil v∞tu, veÜel do mφstnosti kostlivec, sluha.

äProsφm, nßsledujte mne.ô

Sick nic nenamφtal, ze vÜeho nejvφc tou₧il po posteli. Zvedl se a jeÜt∞ ne₧ odeÜel z pracovny, pronesl: äMnohokrßt vßm d∞kuji.ô

äNemßÜ zaΦ,ô odv∞til nekromant a v okam₧iku, kdy se dve°e zav°eli to zopakoval: äNemßÜ v∙bec zaΦ.ô

 

Probudil se a₧ k poledni, Emil stßl nad nφm a pobrukoval si n∞jakou pφse≥.

äNev∞d∞l jsem, ₧e kostlivci umφ zpφvat àô

äBrzy se toho o kostlivcφch dozvφÜ vφce ne₧ bys cht∞l, mnohem vφce.ô

Sick jeho poznßmku v∙bec nebral na v∞domφ a nßsledoval ho dol∙ po schodem do nekromantovy pracovny. Mistr u₧ na n∞j Φekal.

äDobrΘ rßno,ô pozdravil Sick

äDobrΘ odpoledne,ô poopravil ho nekromant

äJak to dopadlo s Grufem? Je na₧ivu?ô

äAno, Grufus se pomocφ mΘho um∞nφ nevrßtil mezi ₧ivΘ.ô

äOpravdu? To je ·₧asnΘ. Kde je te∩?ô

äHned ve vedlejÜφ mφstnosti.ô

äMohu ho vid∞t.ô

äNejd°φv projednßme platbu.ô

äPlatbu?ô

äJist∞, za toto nßroΦnΘ o₧ivenφ se obyΦejn∞ ·Φtuji tisφc zla¥ßk∙, ale u tebe ud∞lßm v²jimku, zaplatφÜ mi pouze osm set. Za o₧ivenφ. Za ubytovßnφ dalÜφch dv∞ st∞. Tak₧e nßm vyjde zase rovn² tisφc.ô

äAle jß nemßm tisφc zla¥ßk∙à tady mßm Φty°i, ale vφc àô

äAle to mne mrzφ, vφÜ co uklßdajφ zßkony naÜφ zem∞ za nezaplacenφ dluhu?ô

äAle vy jste nic àô

äOtroctvφ tak to je. Nemyslel sis doufßm, ₧e svoje slu₧by posykuji zadarmo?ô

äNo,à nejd°φv ano.ô

äAle to je te∩ stejn∞ jedno à pot°ebuji novΘ slu₧ebnφky, Emil u₧ se mi p°φmo rozpadß p°ed oΦima.ô

äAle àô

äNebojte se hoÜi, u mne nenφ Üpatnß slu₧ba a a₧ um°ete, o₧ivφm vßs à nenφ to p∞knß vyhlφdka.ô

äSorry, ale mßme jinΘ plßny. UmφÜ o₧ivit i sßm sebe?ô To se otev°eli dve°e vedlejÜφ mφstnosti a v nich stßl Grufus se svojφ kuÜφ v ruce. Äiv² a zdrav². SpouÜ¥ cvakla, t∞tiva se rozezn∞la, Üipka zapφskala. Let∞la p°φmo proti nekromantov∞ hlav∞, ale t∞sn∞ p°ed nφm se zastavila a spadla na zem.

äTo sis opravdu myslel, ₧e mne dostaneÜ s touhle sm∞Ünou zbranφ?ô

äNo,à nejd°φv ano.ô

Zatφmco se nekromant bavil s Grufem ud∞lal Sick dva obrovskΘ skoky, kter²mi p°ekonal st∙l a p°ilo₧il svojφ d²ku ke krku vlßdce smrti.

äMyslφm si, ₧e te∩ se nßm bude jednat mnohem lφp.ô Pronesl vφt∞zoslavn∞

 

äTy sis opravdu myslel, ₧e t∞ v tom nechßm?ô zeptal se Sick Grufa, kdy₧ vychßzeli z v∞₧e

äAbych pravdu °ekl, tak kdy₧ jsem vid∞l sekyru, jak se blφ₧φ k mßmu krku, tak jsem si myslel, ₧e jo, ale kdy₧ jsem se probral a m∞l hlavu na krku, tak jsem si zase myslel, ₧e ne.ô

äAha, jenom jedno my vrtß hlavou, jako₧e toho tolik v∞d∞l o m∞, tob∞ a naÜem poslßnφ?ô

äTo jß, jß jsem mu to °ekl.ô To nebyl hlas Grufa, ale tlumen² a provinil² hlßsek klepadla na dve°φch.

äNo dob°e, a¥ to bylo jak cht∞lo, hlavn∞, ₧e to dob°e skonΦilo,ô °ekl Sick a p°ehodil si pytel na druhΘ rameno, tentokrßt byl mnohem t∞₧Üφ, byl v n∞m toti₧ à nejeden obrovsk² diamant.

 

 

6. ╚arod∞jovΘ

 

Grufus a Sick prochßzeli neznßmou podivnou krajinou, kde v∞tve strom∙ spl²valy rovn∞ k zemi jako zelenΘ stuhy rozmazanΘ jarnφm deÜt∞m. Trßva byla t∞₧kß, tak₧e s nφ vφtr nemohl pohnout. Jejφ stΘbla byla ohnuta k zemi a tvo°ila tak jakΘsi luΦnφ mo°e, jeho₧ vlny se ze celΘ v∞ky nepohnuly z mφsta. Ptßci zde nezpφvali a vzduch byl t∞₧k² jako olovo.

Dva poutnφci prochßzeli po tΘto louce a po obou stranßch jim stßly tyto tajemnΘ t∞₧kΘ lesy. Trßva jim Üustila pod nohama jako papφr, ale jin² zvuk se nikde neozval. Poutnφci Üli tiÜe a nepromluvili mezi sebou ani slova, jakoby necht∞li ruÜit tento dokonal² klid.

Vtom vÜak je n∞jakß tajemnß moc donutila se zastavit a kdy₧ se Sick dob°e podφval, zahlΘdl kdesi v dßli nepatrnou postavu. Byla tak daleko, ₧e si mohli b²t jisti, ₧e je nezpozorovala, ale p°esto se zdßlo, ₧e o nich dßvno vÜechno vφ a dφvß se na n∞. Tento pocit v nich vzbudil nemalΘ rozΦφlenφ.

äZase elfoun!ô zhodnotil situaci Grufus.

äTo ne,ô odpov∞d∞l Φlov∞k, än∞co mi °φkß, ₧e to je n∞kdo vφc.ô

Oba se zamysleli a sna₧ili se zjistit, co je to za postavu, kterß je sleduje. A najednou je oslovil hlas. Byl to hlas mohutn², kter² se podobal hlasu bou°e, ale p°esto to byl hlas mφrn² a moudr², kter² jim byl ochotn² nabφdnout vÜechny svΘ slu₧by. I kdy₧ postava byla velice vzdßlena, hlas vychßzel z jejich bezprost°ednφ blφzkosti. Velice je vyd∞sila myÜlenka, ₧e snad vznikß ji₧ v jejich hlavßch. Hlas pravil:

äOdvß₧n² Grufe a dobr² Sicku. Vφtßm vßs na svΘm ·zemφ, ·zemφ Φarod∞j∙. Vφm co vßs trßpφ a mohu vßm pomoci a₧ p°ijde Φas. Nynφ vßs ₧ßdßm, abyste nevßhali a poctili nßs svojφ nßvÜt∞vou.ô Kdy₧ hlas dozn∞l, p°istihli se oba cestovatelΘ, ₧e jdou p°φmo za postavou, ale ₧ßdn² z nich nevid∞l d∙vod, proΦ by ji nem∞li nßsledoval.

Postava m∞la na sob∞ bφl² plßÜ¥, kter² jφ sahal a₧ ke kotnφk∙m, a p°esto₧e nevypadala sta°e, m∞la ji₧ bφlΘ vlasy. V ruce dr₧ela dlouhou h∙l, kterß byla zakonΦena nßdhern²m smaragdem. Celß h∙l byla ovinuta bφlou rostlinou, kterß vypadala jako b°eΦ¥an, ale zdßlo se, ₧e je pevn∞ spojena prßv∞ s touto holφ. OΦi jejich pr∙vodce byly jasnΘ, ale p°esto tajemnΘ. P°esto jim nikdo nemohl up°φt ten dobrßck² pohled.

äTe∩ nßs zase zavede do n∞jak²ho  m∞sta a nechß nßs zav°φt,ô poÜeptal Grufus Sickovi.

äNebojte se, ₧ßdnß m∞sta nemßme. Äijeme pouze Φty°i Φarod∞jovΘ v tΘto rozlehlΘ zemi. Moje jmΘno je OrtΘkus a jsem Φarod∞jem mocnΘho smaragdu. A vy jste m²mi hosty.ô

Grufus se zastyd∞l a ji₧ nic ne°φkal. èli dlouho a₧ doÜli na pob°e₧φ rozbou°enΘho jezera.

äTady je m∙j domov,ô oznßmil jim OrtΘkus a ukßzal na skßlu tak vysokou, ₧e jejφ vrchol nebylo dost dob°e ani vid∞t. Skßla stßla uprost°ed jezera a na samΘm jejφm vrcholku stßla jakßsi malß chatrΦ.

äJo, ale doufßm, ₧e nebudem muset plavat!ô zarazil se Grufus.

OrtΘkus se zasmßl a zvedl h∙l nad jezero a z n∞j vystoupily kameny a sestavily se do ·zkΘ cestiΦky n∞kolik metr∙ nad hladinou, kterß vedla p°φmo k chatrΦi.

Prvnφ Üel OrtΘkus, hned za nφm Üel Sick a nakonec, opatrn∞ po Φty°ech, se plazil Grufus, kter² si neodpustil mnohΘ peprnΘ nadßvky.

Kdy₧ vstoupili do chatrΦe, zjistili, ₧e to nenφ v∙bec malß chatrΦ, ale uvnit° se podobala sluÜnΘmu zßmeΦku. Dostalo se jim v²bornΘho p°ivφtßnφ a pohoÜt∞nφ. A nßlada panovala velice veselß. Kdy₧ se hostΘ trochu podnapili, odvedl je OrtΘkus zp∞t na skßlu.

äTo bylo vynikajφcφ,ô pochvaloval si Grufus.

äNynφ, kdy₧ tedy znßte d∙vod naÜφ cesty, nemohl byste nßm n∞jak pomoci?ô zeptal se Sick.

╚arod∞j se zasmßl a zvedl svoji h∙l nad Grufa a Sicka a ne₧ se jeden nadßl, ve smaragdu se zablesklo a oba se objevili v ohromnΘ d°ev∞nΘ kleci. Kolem klece se objevila jeÜt∞ skupina bφl²ch bojovnφk∙.

äTak a jsme zase v p∞knΘ brynd∞!ô post∞₧oval si trpaslφk, kdy₧ OrtΘkus zmizel jako pßra nad hrncem.

äTo teda jo,ô p°isv∞dΦil Sick.

Dlouho sed∞la tato dvojice v kleci a bφlßci je pozorovali jako n∞jakß zvφ°ata v zoologickΘ zahrad∞. Ale po chvilce Grufa n∞co napadlo.

äS,s, Sicku, nespφÜ? Napadlo m∞, jak se voca∩ dostat!ô Chvφli se tiÜe domlouvali a pak se postavili k jednΘ stran∞ klece a dφvali se p°φmo na svΘ strß₧ce.

äTe∩!ô vyk°ikl Grufus a oba se vrhli na opaΦnou st∞nu klece. Nßraz byl tak prudk², ₧e se klec zakymßcela a p°evrßtila se a zaΦala se kutßlet dol∙ ze skßly. Grufus i Sick si uvnit° p°ipadali jako prßdlo v praΦce. Motali se dokola a mlßtili se hlavami o vÜechny mo₧nΘ st∞ny. Nakonec klec narazila na n∞jak² balvan a rozt°φÜtila se o n∞j. Grufus a Sick z∙stali le₧et na mφst∞ jako mrtvφ.

äUf,ô povφdß Grufus.

ä┴ßßß,ô nato Sick.

Nakonec jim nezbylo nic jinΘho, ne₧ se zvednout, proto₧e se na n∞ hrnula tlupa bφlßk∙. P°ipravili se na ·tok.

Strß₧ se p°i°φtila a zaΦal nelφtostn² boj na tomto ohromnΘm balvanu, nebo¥ za nφm ji₧ byla propast. Pro naÜe p°ßtele to byla v²hoda, proto₧e ka₧d² mohl bojovat pouze s jednφm soupe°em. Vφc se jich na kßmen toti₧ neveÜlo. Grufus se brßnil sekyrou, ale poΦφnal si, jako by se nikdy nic nenauΦil. Odrazil bφlßk∙v meΦ a sekl sekyrou tak nerozvß₧n∞, ₧e bφlßka minul, ale Ü¥astnou nßhodou sejmul jeho souseda, se kter²m se pßv∞ potil Sick. Ten kdy₧ vid∞l, ₧e mß po legraci, rozhodl se p∙jΦit si Grufova bφlßka. Ten se ji₧ hnal na trpaslφka, kter² jeÜt∞ zßpasil se sekyrou, kterß z∙stala zaseknutß v jednom bφlßkovi. Sickovi nedalo ₧ßdnou prßci odstranit jednoho bφlßka s meΦem, proto₧e meΦ je velice pomalß zbra≥ a s d²kami se nem∙₧e m∞°it. Kdy₧ takto vy°φdili dalÜφ dva nep°φtele, zjistili, ₧e z∙stali sami. Toto zjiÜt∞nφ je nemßlo p°ekvapilo, proto se Üli rad∞ji podφvat zp∞t do chatrΦe.

Ani tam se nikdo neskr²val, ale Sick tu naÜel zvlßÜtnφ v∞c. Byla to koule, kterß vypadala jako sklen∞nß. Grufus jen zakroutil hlavou a vzal mu ji z ruky a trvalo mu p∞kn∞ dlouho, ne₧ mu vysv∞tlil, ₧e to nenφ sklo, ale k°iÜ¥ßl.

äHele, to mßÜ na to, ₧e gy₧ chceÜ n∞co vid∞t, tak to tam uvidφÜ,ô jen to do°ekl, objevila se v k°iÜ¥ßlu jakßsi mlha, ve kterΘ nakonec uvid∞li jezero se skßlou. Obraz se vÜak pohyboval. Jezero zmizelo a objevily se hory. Hory byly vyst°φdßny nekoneΦnou rovinou, ve kterΘ byla vyhloubena ohromnß dφra. V tΘto dφ°e nebo tunelu, nebo co to bylo, byla neproniknutelnß tma, ale po chvφli se objevilo slabounkΘ sv∞tΘlko, kterΘ se p°ibli₧ovalo. A nakonec se objevila ohromnß kniha osv∞tlenß dv∞ma nehasnoucφmi louΦemi.

äSapientiae,ô vypravil ze sebe udiven² Grufus. äJdeme, znßm cestu!ô a vy°φtil se ven. OvÜem brzy zjistil, ₧e kamennß cesta zmizela a ₧e jsou obklopeni pouze divokou vodou.

äCo te∩?ô zeptal se Sick.

äP∙jΦφme si troÜku d°eva,ô odpov∞d∞l Grufus a ne₧ se Sick nadßl, rozebral chatrΦ od zßklad∙.

äNev∞°il bys, jak je to zvenku k°ehk²,ô prohodil Grufus a °φtil se se st∞nou chatrΦe k jezeru. A ne₧ se Sick nadßl, ze st∞ny se stal celkem dobr² vor.

Tak se Grufus a Sick vydali znovu na cestu, ale tentokrßt ji₧ v∞d∞li, kam jφt.

 

½ Auto°i dφla »

KrteΦek
 
 
DalÜφ dφla autora:

KrteΦek se v naÜem Φasopisu doslova proslavil dv∞ma dφly. Prvnφm z nich je sci-fi TguΦ a druh²m naopak fantasy Syn Matky.

Mat

PφÜe vÜechno a vÜude.

 

 

Autorstvφ

Z velkΘ Φßsti se jednß o KrteΦkovo dφlo, Mat napsal pouze dva dφly z dvanßcti (jmenovit∞ Nekromant a Dimenzionßlnφ skok) oproti KrteΦkov²m deseti (Grufovo poslßnφ, Cesta, Sk°eti, ProblΘm, ╚arod∞jovΘ, Sapientiae, Draci, FirbolgovΘ, BludiÜt∞ skal a Nßvrat, ufff ...). Alespo≥ vφte na co se m∙₧ete t∞Üit.