S ₧enou a d∞tmi, zbφdaΦen²
s nßdr₧φ prßzdnou, d∞tφ plßΦ,
naÜel jsi domov nezamΦen²,
co zval t∞: äJen poj∩ dßl, nenφ zaΦ!ô
Vstoupil jsi dovnit° s nad∞jφ,
jin²ch slov ne₧ ach a b∞da
A pak, ₧e zßzraky se ned∞jφ
pßnem domu zem°el² je d∞da.
Pochoval┤s ho jak se sluÜφ,
s klasem co t°φmal v ruce d°φve.
Do prßce divΘ srdce buÜφ,
ruce se chßpu kosy k°ivΘ.
PÜenice roste, zkos ji, mu₧i!
Na mysli slova, co napsal d∞d,
p°i kter²ch se ti srdce ·₧φ.
Prßce je pole, pole zas sv∞t.
NovΘ rßno û novß pÜenice
a brousek snad sßm se otvφrß!
Zkosen²ch klas∙ vidφÜ na tisφce
a s ka₧d²m z nich Φlov∞k umφrß.
Ach ano, celnφk a prodavaΦ,
zahradnφk p°ikryt rannφ rosou,
zavalen² hornφk i podavaΦ,
ka₧d² z nich zmφrß tvojφ kosou.
NiΦφ t∞ ta prßce, den co den
sßm umφrßÜ tiÜe ka₧dou hodinu.
A tohle je jako straÜn² sen,
narazil┤s okem na svou rodinu.
ZastavφÜ kosu v poslednφ chvφli,
p°ed dv∞ma d∞tmi a ₧enou utrßpenou.
K domovu sp∞chßÜ s p°evelkou pφlφ,
v mysli strach a kosu na ramenou.
Äijφ, d²chajφ, srdce bije!
VÜak rty jsou chladnΘ, marnß snaha
╚erve≥ u₧ tvß°e nezalije.
Tvß ruka, klidn∞, po le₧φcφ kose sahß.
Jak Üφlenec kosφÜ nezralΘ,
a na mysli mßÜ jen pßr v∞t:
D∞do, pat°φÜ mezi neznalΘ!
Pole je prßce, J┴ jsem sv∞t!
