PrÜφ, zatm∞lo se nßhle,
jak by veΦer p°iÜel,
draci slΘtli dol∙, aby nepromokli
a nejeden v dßlce, Üum∞nφ mo°e slyÜel.
A jak kapky moΦφ
chodnφk, lidi i silnici
p°ichßzejφ pocity, stavy a vzpomφnky,
co jinak jsou na petlici.
A p°esto₧e by se mohlo zdßt,
₧e ze sv∞ta se stalo velkΘ brouzdaliÜt∞,
p°inßÜφ vlßha vφc ne₧ slunce,
neb na chvφli sv∞t nenφ za bojiÜt∞.
PrÜφ stßle vφc a houÜ¥
a lidem tekou kapky po Φele,
vÜak majφ k sob∞ mnohem blφ₧ ne₧ jindy,
by¥ vyh²bajφ se s deÜtnφky, nesm∞le.
A jednomu z d∞d∙ za tlust²m sklem kavßrny,
po p°eΦtenφ rannφch novin na mysli otßzka zbyde,
je₧ ne°eÜφ ozon ani velryby, a to:
äPot°ebuje dΘÜ¥ p°φroda a nebo lidΘ?ô
