Upφr je postava, kterß figuruje v mnoha pov∞stech a bßjφch. B²vß Φasto nßm∞tem pro filmovΘ Φi kni₧nφ horory. Kde se vlastn∞ tento m²tus vzal? Je to Φist² v²plod fantazie naÜich p°edk∙, Φi vznikl na zßklad∞ fakt∙, kterΘ znali a mo₧nß i na vlastnφ k∙₧i za₧ili? Pokusme se spoleΦn∞ poodhrnout rouÜku tajemna a vydat se po stopßch, kterΘ nßs mo₧nß dovedou a₧ k jßdru v∞ci.......
Nejd°φve bychom si m∞li ujasnit, jak se vlastn∞ takov² upφr poznß - Φφm se vyznaΦuje. TypickΘ upφ°φ znaky tedy jsou: hustΘ, nad ko°enem nosu srostlΘ oboΦφ, zaÜpiΦat∞lΘ uÜi, uhranΦivΘ oΦi, velmi bled² obliΦej s ostr²mi rysy a hlavn∞ dlouhΘ, ostrΘ zuby, vyΦnφvajφcφ z ·st. Z dalÜφch vlastnostφ upφra bychom mohli jmenovat jeÜt∞ to, ₧e se neodrß₧φ v zrcadle, nevrhß stφn a sluneΦnφ sv∞tlo mß na n∞j zhoubn² vliv. Proto vstßvß ze svΘho hrobu v noci a ne₧ se objevφ prvnφ sluneΦnφ paprsky, musφ b²t zp∞t ve svΘm ·krytu. Bßje dokonce pravφ, ₧e upφr se umφ p°em∞nit v netop²ra Φi vlka a dokß₧e se protßhnout i tou nejmenÜφ Üt∞rbinou. Toto tvrzenφ dalo vzniknout jednΘ vysv∞tlujφcφ teorii, o tom ale a₧ za chvφli. Upφr Ükodil tak, ₧e se zakusoval sv²mi ostr²mi tesßky do krku ob∞ti, aby prokousl tepnu a mohl sßt krev.
Upφrem se stal Φlov∞k, kter² sßm byl upφrem pokousßn nebo sn∞dl maso z upφrem napadenΘho zvφ°ete. Ale nejen to. Upφry se pr² stßvali i lidΘ, kte°φ byli za svΘho ₧ivota Φarod∞jovΘ, zloΦinci, nebo kte°φ zem°eli nep°irozenou smrtφ, nap°φklad sebevra₧dou.
V∞ci, kter²ch se upφr bojφ a kter²mi je mo₧nΘ ho zahnat, jsou Φesnek a dßle r∙znΘ nßbo₧enskΘ propriety jako k°φ₧, r∙₧enec, sv∞cenß voda Φi hostie. Zahubit upφra bylo mo₧no n∞kolika zp∙soby, nap°. zast°elit ho st°φbrnou kulkou Φi - a to byl pou₧φvan∞jÜφ zp∙sob - otev°φt jeho hrob a proklßt mu srdce zaÜpiΦat∞l²m d°ev∞n²m k∙lem. Pokud to nepomohlo, p°istupovalo se k tvrdÜφm zßsah∙m: ruce mu byly svßzßny za zßdy a byla mu odseknuta Φi ukroucena hlava a jeho ·sta byla vycpßna Φesnekem Φi kamenφm. Pokud ani toto nepomohlo, bylo nutnΘ celΘ t∞lo spßlit bu∩ na popraviÜti, nebo mimo obec n∞kde na kraji lesa a popel tam zahrabat. Tyto procedury musely b²t vykonßvßny za dne, proto₧e tehdy byl upφr bezbrann². ┌kolem zlikvidovat upφra byli zpravidla pov∞°ovßni kati.
Äe tento postup nenφ jen Φist∞ teoretick², dokazujφ mnohΘ nßlezy upφ°φch poh°ebiÜ¥, kde jsou kumulovßna t∞la s jasn²mi protivampyrick²mi zßsahy. Zrovna nedßvno bylo jedno takovΘ poh°ebiÜt∞ nalezeno v ╚elßkovicφch. Kostry vypadaly nßsledovn∞: lebky byly odd∞leny od zbylΘho skeletu, ruce byly svßzßny za zßdy, u n∞kter²ch lebek byly vylomenΘ Φelisti. Velice zajφmavß je skuteΦnost, ₧e lebky byly pon∞kud odliÜnΘ velikosti, ne₧ je obvyklΘ, a navφc - v Φelistech byly nalezeny i devßtΘ zuby.
Je vÜeobecn∞ znßmΘ, jak velkou ·ctu chovali naÜi p°edci k mrtv²m, tak₧e je oΦividnΘ, ₧e k takov²mto zßsah∙m na mrvolßch museli mφt pßdn² d∙vod.
Nejvφce zprßv o upφrech (Φi vamp²rech, jak chcete) pochßzφ z Balkßnu, Ma∩arska a od star²ch Slovan∙. I slavn² hrab∞ Drakula, kter² skuteΦn∞ existoval, ₧il v tΘto oblasti - v rumunsk²ch Karpatech.
Toto tedy pravφ legendy. Nynφ ale u₧ p°ejd∞me na faktiΦt∞jÜφ p∙du - nahlΘdn∞me do star²ch kronik, co o upφrech hovo°φ ony.
Pro zajφmavost uvedu dva zßznamy z kroniky ΦeskΘho kronikß°e opata Neplacha. Zßpisy pochßzejφ ze 14. stoletφ a mo₧nß mohou vyvolat ·sm∞v formou, jakou jsou psßny, ale jßdro je zcela urΦit∞ pravdivΘ:
"Roku 1336 zem°el mφli cesty od Kadan∞ v ╚echßch ve vsi Blov∞ past²° n∞jak², jmΘnem Myslata. Ka₧dou noc vstßval z hrobu a chodil po okolnφch vsech, lidi d∞sil a dßvil a k nim mluvil. Kohokoliv v noci jmΘnem zavolal, v osmi dnech zem°el. Kdy₧ ho pak vykopali, cht∞jφce jej spßlit, byl nadut krvφ jako m∞ch a straÜliv∞ °val. Nalo₧en byv na v∙z, stahoval a skrΦoval nohy jako ₧iv². Kdy₧ byl polo₧en ne ohe≥, jeden z p°φstojφcφch popadl k∙l a vrazil jej do n∞ho. Tu Myslata pronesl hrobov²m hlasem: "Velice jste mi tφm uÜkodili", a vzßp∞tφ z n∞j vyhrkla krev jako z n∞jakΘ nßdoby. Kdy₧ ho spßlili, vÜecko zlΘ p°estalo."
"Roku 1344 zem°ela v Levφn∞ ₧ena hrnΦφ°e DuchßΦe, jmΘnem Brodka. Hned po poh°bu vstßvala z hrobu, mnohΘ lidi dßvila a po ka₧dΘm skßkala. Kdy₧ byla probita t°emi olÜov²mi k∙ly, krev z nφ tak velmi tekla jako z hovada n∞jakΘho. P°edtφm spolkla sv∙j Ülojφ° a₧ do polovice, a kdy₧ se z ·st vytßhl, byl vÜecek krvav². ByvÜi probita, v₧dy jeÜt∞ z hrobu vstßvala a lidi hubila. M∞la tedy b²t spßlena, ale hrnici nemohli nikterak zanφtit, a₧ jim starΘ ₧eny poradily, aby u₧ili k zß₧ehu Üindele ze st°echy kostelnφ. Jakmile sho°ela, p°estala lidi trßpit."
Tolik tedy kronika.
Podobn²ch p°φpad∙ bychom ve star²ch pφsemnostech nalezli velmi mnoho. ProblΘmem je, ₧e je spornΘ, zda majφ takΘ faktickou hodnotu, a kdy₧ ano, tak do jakΘ mφry. Proto se jimi nebudeme zab²vat nijak vß₧n∞. Existujφ vÜak i ·°ednφ dokumenty, kterΘ jev upφrstvφ potrvzujφ a kterΘ u₧ nelze brßt jen tak na lehkou vßhu. Jsou toti₧ sepsßny a podepsßny soudci, lΘka°i nebo vojßky, kte°φ jako₧to ·°ednφ osoby pohlφ₧eli na sv∞t realisticky a ve spisech nic nep°ikrßÜlovali ani nep°idßvali. Prßv∞ takovΘto osoby b²valy pov∞°eny zprßvy o upφrech zkoumat, a na zßklad∞ toho vyhotovili listiny, o nich₧ si te∩ povφme.

1) Zajφmav² p°φpad se stal v roce 1725 ve vesnici Kisilovy v Uhrßch. Asi t°i t²dny po poh°bu jistΘho Petra PlogojoviΦe onemocn∞lo nßhle ve vesnici n∞kolik osob. V osmi dnech zem°elo dev∞t osob, star²ch i mlad²ch, a to po krßtkΘ jedno- Φi dvoudennφ nemoci. VÜichni na smrtelnΘ lo₧i vypov∞d∞li, ₧e p°φΦinou jejich smrti je PlogojoviΦ, kter² k nim v noci p°iÜel jako upφr, lehl si na n∞, stiskl jim hrdlo a vysßl jim krev. Aby bylo zabrßn∞no dalÜφmu neÜt∞stφ, rozhodli se obΦanΘ otev°φt PlogojoviΦ∙v hrob a mrtvolu spßlit. Obrßtili se proto na cφsa°skΘho mφstodr₧itele a na mφstnφho farß°e, aby jim k tomu ud∞lili povolenφ. Ti se zpoΦßtku zdrßhali, ale kdy₧ jim vesniΦanΘ pohrozili, ₧e opustφ vesnici a usadφ se jinde, postoupili nakonec celou zßle₧itost soudnφmu dvoru do B∞lehradu, odkud byli do vesnice vyslßni dva ·°ednφci. Komise dala otev°φt hroby vÜech, kte°φ zem°eli v poslednφch Üesti t²dnech. Kdy₧ otev°eli hrob PlogojoviΦe, nalezli jej s otev°en²ma oΦima, s p°irozenou barvou obliΦeje a bez nejmenÜφho mrtvolnΘho zßpachu. K nßlezu byl proto p°ivolßn jeÜt∞ cφsa°sk² d∙stojnφk z GradiÜky, kter² do ·°ednφho protokolu uvedl nßsledujφcφ:
......odebral jsem se v pr∙vodu popa z GradiÜky do jmenovanΘ obce Kisilovy, abych prohlΘdl ji₧ vykopanΘ t∞lo Petra PlogojoviΦe a podle skuteΦnΘ pravdy jsem zjistil toto: P°edn∞ nebylo tu ani stopy onoho zßpachu, jak² poci¥ujeme z hrobu a z t∞la mrtvΘho. T∞lo, jeho₧ nos byl pouze trochu splaskl², bylo zcela ΦerstvΘ, vlasy, vousy i nehty, kdy₧ p°edtφm starΘ vypadaly, byly znovu narostlΘ, starß k∙₧e, kterß byla pon∞kud b∞lavß, se oloupala a novou bylo pod nφ vid∞ti. ObliΦej, ruce i nohy a v∙bec celΘ t∞lo bylo takovΘ, ₧e za ₧ivota nemohlo lΘpe vypadati. V jeho ·stech jsem spat°il - ne bez ·₧asu - trochu ΦerstvΘ krve, kterou vysßl podle vÜeobecn²ch v²rok∙ z t∞ch, je₧ p°ipravil o ₧ivot - sumou byly tu vÜechny znßmky, jakΘ takovφ lidΘ, jako ji₧ shora pov∞d∞no, majφ mφti. Kdy₧ tedy pop i jß jsme spat°ili toto divadlo, p°iΦem₧ lid byl stßle rozΦilen∞jÜφ a takΘ pod∞Üen∞jÜφ, p°ipravili vÜichni poddanφ rychle k∙l, kter² zahrotili, p°ilo₧ili jej mrtvΘmu t∞lu na srdce, aby bylo probodeno, a p°i probodenφ nejen ₧e se mnoho krve ukßzalo z ·st a uÜφ, a sice krve zcela ΦerstvΘ, n²br₧ objevily se jeÜt∞ jinΘ pustΘ znßmky, kter²ch z respektu pomφjφm. Potom zmφn∞nΘ t∞lo podle zvyku spßlili na popel, co₧ vysoce slavnΘmu ·°adu oznamuji a zßrove≥ oddan∞ a nejposluÜn∞ji prosφm, aby, kdyby se tu byla stala n∞jakß chyba, nebyla p°iΦtena mn∞, n²br₧ lidu, kter² byl strachem jako bez sebe.
Doba, o kterΘ se hovo°φ, je doba, kdy Evropu doslova zachvßtila vlna upφrstvφ. ┌°ady se k v∞ci nestav∞ly v∙bec laxn∞, d∙kazem toho je, ₧e byly ustanoveny mnohΘ komise pov∞°enΘ zkoumßnφm zprßv o upφrech a p°φpadn∞ zßsahem. ╚ast²m exhumacφm byli p°φtomni lΘka°i, kte°φ byli pov∞°eni vyhotovenφm protokolu o zßsahu.

2) Jednφm z nejlΘpe zdokumentovan²ch, nejznßm∞jÜφch a zßrove≥ nejzßhadn∞jsφch je p°φpad z vesnice Medv∞dija v Srbsku, o kterΘm se zachoval ·°ednφ dokument, kter² budu citovat. Nßzev znφ

VISUM ET REPERTUM

stran tak zvan²ch upφr∙, Φili vysßvaΦ∙ krve v Medv∞diji v Srbsku na tureckΘ hranici 1.ledna 1732.
Na op∞tnß udßnφ, ₧e ve vesnici Medv∞dija v Srbsku tak zvanφ upφ°i mnoho osob bφdn∞ sprovodili ze sv∞ta vysßvavÜe jim krev, byl jsem na rozkaz zdejÜφho vrchnφho velitelstvφ spolu s pßny d∙stojnφky a dv∞ma vojensk²mi ranhojiΦi k tomu ustanoven²mi vyslßn, abych v∞c podrobn∞ vyÜet°il. VyÜet°ovßnφ toto konali jsme za p°φtomnosti velitele setniny hajduk∙, kapitßna GorÜice Hadnaka barjaktara a starÜφch hajduckΘ vesnice. Tito, byvÜe vyslechnuti, udali jednohlasn∞, ₧e asi p°ed p∞ti lety jeden tamnφ hajduk, jmΘnem Arnold Paole, kter² si pßdem z vozu zlomil vaz, za svΘho ₧ivota Φasto vypravoval, ₧e byl za svΘho pobytu u Gosovu v tureckΘm Srbsku Φasto velmi prudce sou₧en upφrem a ₧e teprve, kdyz pojedl hlφny z hrobu takovΘho upφra a pot°el se jeho krvφ, byl jeho pronßsledovßnφ zbaven.
Zmφn∞nφ hajduci vypov∞d∞li dßle toto:

1. Dvacet a₧ t°icet dnφ po smrti uvedenΘho Arnolda Paola st∞₧ovali si n∞kte°φ obyvatelΘ vesnice, ₧e jsou v noci krut∞ tr²zn∞ni; z nich pak skuteΦn∞ Φty°i osoby zem°ely. Aby tomu zlu uΦinili p°φtr₧, vykopali zmφn∞nΘho Arnolda Paola asi za Φty°icet dnφ po jeho smrti z hrobu a shledali, ₧e jeho mrtvola jest ·pln∞ neporuÜenß, ₧e mu tekla zcela Φerstvß krev z oΦφ, uÜφ a nosu, ₧e rubßÜ a prost∞radlo v rakvi byly veskrze zkrvavenΘ atd. Pon∞vad₧ z toho poznali, ₧e zde b∞₧φ o skuteΦnΘho upφra, probodli mu podle obyΦeje srdce ÜpiΦat²m k∙lem, p°iΦem₧
2. vydal zcela dob°e slyÜitelnΘ steny a vyÜla z n∞ho hojnost ΦerstvΘ krve. Spßlili tudφ₧ mrtvolu jeÜt∞ tΘho₧ dne a popel hodili do hrobu.
VÜichni, kdo₧ byli upφrem usmrceni, stali pr² se rovn∞₧ upφry. Vykopali proto svrchu zmφn∞nΘ Φty°i osoby z hrobu, vyÜet°ili je stejn²m zp∙sobem, propφchli jim srdce k∙ly a spßlili je rovn∞₧ na popel. K tomu p°ipojili sv∞dci, ₧e Arnold Paole ·toΦil tΘ₧ na dobytΦata a vysßval jim krev. Pon∞vad₧ pak
3. lidΘ po₧ili z t∞chto dobytΦat maso, ukßzalo se brzy, ₧e jsou v obci novφ upφ°i, a skuteΦn∞ v dob∞ t°φ m∞sφc∙ zem°elo sedmnßct mlad²ch i starÜφch osob, a to v∞tÜinou bez p°edchozφ nemoci ve dvou a₧ t°ech dnech. P°i tom hlßsil
4. hajduk Jovφra, ₧e jeho snacha Stanjoska p°ed patnßcti dny se odebrala sv∞₧φ a zdrßva na l∙₧ko, o p∙lnoci vÜak se straÜn²m k°ikem za velkΘho zd∞Üenφ na°φkala, ₧e syn hajduka, jmΘnem Miloe, zem°el² p°ed Φty°mi ned∞lemi, ji rdousil, a ₧e cφtφ velkou bolest na prsou. Od tΘ doby ch°adla, a₧ osmΘho dne zem°ela.
Potud vypov∞d∞li sv∞dci. V ·°ednφm spisu se pokraΦuje dßle:
JeÜt∞ tΘho₧ dne odpoledne odebrali jsme se v pr∙vodu uveden²ch hajduk∙ na h°bitov, abychom dali otev°φti hroby, podle udßnφ podez°elΘ, a plnφce vysok² rozkaz, prohlΘdli mrtvoly v nich poh°benΘ. P°i tom se ukßzalo podle v²sledk∙ pitvy toto:
1. Mrtvola ₧eny jmΘnem Stana, dvacetiletΘ, kterß zem°ela p°ed t°emi m∞sφci po t°φdennφ nemoci, byla ·pln∞ neporuÜenß, bez veÜkerΘ stopy hniloby. Po otev°enφ mrtvoly se ukßzalo in cavitae pectoris mno₧stvφ ΦerstvΘ krve. CΘvy, a to arterie i veny, nebyly napln∞ny sra₧enou krvφ, n²br₧ byla v nich nalezena prßv∞ tak, jako v plicφch, jßtrech, ₧aludku a ostatnφch vnit°nostech, Φerstvß a tekutß krev, jako u zdravΘho Φlov∞ka. Na nohou a rukou byly nalezeny Φerstv∞ narostlΘ nehty a Φerstvß k∙₧e.
2. Mrtvola ₧eny, jmΘnem Milica, asi ÜedesßtiletΘ, zem°elΘ po t°φm∞sφΦnφ chorob∞ a p°ed devadesßti dny poh°benΘ. V dutin∞ prsnφ bylo nalezeno mnoho tekutΘ krve. Vnit°nosti byly v tΘm₧e stavu, jako pod Φφslem 1. P°i pitv∞ mrtvoly vyslovili vÜichni p°φtomnφ hajduci podiv nad otylostφ zem°elΘ, kterou vÜeobecn∞ od mlßdφ znali jako velmi hubenou a vyzßblou, tak₧e jejφ otylost nastala a₧ po smrti. Stala se upφrem, pon∞vad₧ jedla maso z ovcφ, zahuben²ch upφry.
3. OsmiletΘ dφt∞, le₧φcφ v hrob∞ ji₧ devadesßt dnφ, bylo shledßno zcela ve "stavu upφrskΘm".
4. Mrtvola ÜestnßctiletΘho syna hajduka, jmΘnem Miloe, poh°benß p°ed devφti ned∞lemi po t°φdennφ nemoci, se podobala ve vÜem ostatnφm upφr∙m.
5. TotΘ₧ bylo shledßno u sedmnßctiletΘho syna hajduka, jmΘnem Jßchym, jen₧ zem°el po t°φdennφ nemoci a byl v hrob∞ osm ned∞l a Φty°i dny.
6. U mrtvoly ₧eny, jmΘnem RuÜa, poh°benΘ p°ed Üesti ned∞lemi po desetidennφ nemoci, bylo nalezeno velkΘ mno₧stvφ ΦerstvΘ, tekutΘ krve nejen v dutin∞ prsnφ, n²br₧ tΘ₧ in fundo ventriculi. TotΘ₧ bylo shledßno u jejφho dφt∞te, poh°benΘho p°ed p∞ti ned∞lemi ve v∞ku osmnßcti dn∙.
7. Mrtvola desetiletΘho d∞vΦete, zem°elΘho p°ed dv∞ma m∞sφci, byla shledßna zcela ve "stavu upφrskΘm". V dutin∞ prsnφ m∞la mnoho ΦerstvΘ krve.
8. VykopanΘ mrtvoly jistΘ ₧eny hajdukovy, zem°elΘ p°ed sedmi ned∞lemi, a jejφho, p°ed jednadvaceti dny zem°elΘho d∞cka byly nalezeny v pokroΦilΘm stupni hniloby, aΦ byly poh°beny v tΘ₧e p∙d∞ a v p°φmΘ blφzkosti ostatnφch otev°en²ch hrob∙.
9. Mrtvola t°iadvacetiletΘho sluhy jistΘho hajduckΘho desßtnφka, jmΘnem Rhade, poh°benß p°ed p∞ti ned∞lemi, byla nalezena rovn∞₧ v pokroΦilΘm stupni hniloby.
10. TotΘ₧ bylo shledßno u ₧eny zdejÜφho barjaktara, zem°elΘ p°ed p∞ti ned∞lemi, a jejφho dφt∞te.
11. Mrtvola ÜedesßtiletΘho hajduka Stanka, zem°elΘho p°ed Üesti ned∞lemi, byla nalezena neporuÜenß, bez stopy hniloby s mno₧stvφm ΦerstvΘ krve.
12. Rovn∞₧ ve "stavu upφrskΘm" byla nalezena mrtvola dvacetip∞tiletΘho hajduka Milca, zem°elΘho p°ed Üesti ned∞lemi.
13. Stanjoska, dvacetiletß ₧ena hajdukova, zem°elß p°ed osmnßcti dny po t°φdennφ nemoci, byla nalezena v obliΦeji ·pln∞ Φervenß a ₧ivΘ barvy; je to tß₧, kterß byla - jak svrchu vylφΦeno - zem°el²m synem hajduka Miloem o p∙lnoci rdouÜena. Na pravΘ stran∞ pod uchem m∞la dlouhΘ, krvφ podlitΘ mφsto. P°i otev°enφ rakve proudila jφ z nosu Φerstvß krev, jako₧ byla nalezena i v dutin∞ prsnφ. TΘ₧ jejφ vnit°nosti byly neporuÜenΘ.
Po vykonanΘ prohlφdce byly mrtvolßm, u nich₧ byly shledßny p°φznaky upφrstvφ, p°φtomn²mi cikßny zutφnßny hlavy a s jejich t∞ly spßleny, popel byl pak vr₧en do °eky. Ostatnφ mrtvoly byly vlo₧eny zase do sv²ch hrob∙.
Actum ut supra.

Jan Flickinger v.r., plukovnφ ranhojiΦ slavnΘho p∞Üφho pluku z Furstenbuchu
Jan Jind°ich Siegell v.r., ranhojiΦ slavnΘho morulskΘho pluku
Jan Bed°ich Baumgartner v.r., ranhojiΦ tΘho₧ pluku

Dole podepsanφ potvrzujeme, ₧e vÜe, co plukovnφ ranhojiΦ slavnΘho pluku Furstenbuchova se sv²mi ob∞ma pomocnφky stran svrchu uveden²ch upφr∙ zjistil, ve vÜem souhlasφ s pravdou, ₧e vyÜet°ovßnφ se konalo v naÜφ p°φtomnosti a bylo nßmi °ßdn∞ zkoumßno.
Na d∙kaz toho naÜe vlastnoruΦnφ podpisy.

Buttner v.r., podplukovnφk slavnΘho pluku Alexandrova
j.h.von Lindenels v.r., praporΦφk tΘho₧ pluku

V B∞lehrad∞ 26.ledna 1732

Tyto protokoly jsou bezesporu velmi zajφmavΘ stejn∞ tak jako kontroverznφ. Objevily se pokusy vysv∞tlit popisovanΘ udßlosti racionßln∞, ale ₧ßdn² z nich nezn∞l dostateΦn∞ v∞rohodn∞, jeliko₧ nevysv∞tloval vÜechny aspekty danΘho jevu. N∞kte°φ lΘka°i se domnφvali, ₧e epidemie upφrstvφ v letech 1720-1735 zp∙sobila n∞jakß nemoc. Otßzkou je, jakß. Nap°. co se t²Φe nesrß₧enφ krve - to m∙₧e b²t projevem infekce Φi otravy, m∙₧e to ale takΘ b²t samostatnß choroba, jako nap°. hemofilie, hematogickß purpura apod. P°i t∞chto nemocech nastßvß krvßcenφ jak do tkßnφ, tak ze sliznic, z nosu a ·st. AvÜak srß₧livost, ovlivn∞na t∞mito faktory, je prodlou₧ena z obvykl²ch n∞kolika sekund na n∞kolik minut, ne vÜak vφce. V ₧ßdnΘm p°φpad∞ nemohou uvedenΘ nemoci zap°φΦinit to, ₧e by se krev nesrß₧ela po dobu n∞kolika m∞sφc∙. Z pohledu dneÜnφ medicφny je to zkrßtka nemo₧nΘ - a p°esto se to stalo. DalÜφ v∞cφ, kterou nelze s dosud dosa₧en²mi znalostmi vysv∞tlit, je fakt, ₧e t∞la nepodlehla hnilob∞ a uchovala si naprosto Φerstv² vzhled. JakΘkoli vysv∞tlenφ, kterΘ by operovalo s p°irozenou mumifikacφ (tj. mumifikacφ zp∙sobenou p∙dnφmi podmφnkami), by bylo scestnΘ, jeliko₧ - jak je v protokolu uvedeno - v t∞snΘ blφzkosti nerozlo₧en²ch t∞l le₧ely mrtvoly zcela v rozkladu, a jeÜt∞ navφc mnohΘ z t∞chto mrtvol byly v p∙d∞ mnohem (a₧ 4x) kratÜφ dobu, ne₧ mrtvoly nerozlo₧enΘ. Podobn² jev - mrtvΘ t∞lo nepodlΘhajφcφ hnilob∞ - m∙₧eme pozorovat i u mnoha svat²ch, ani u nich vÜak nikdo nedosp∞l k n∞jakΘmu vysv∞tlujφcφmu zßv∞ru.

DRAKULA

UrΦit∞ mezi vßmi nenφ nikdo, kdo by neznal p°φb∞h o hrab∞ti Drakulovi, krßlovi upφr∙. Mo₧nß ale u₧ ne vÜichni vφte, ₧e cel² p°φb∞h nenφ jen hol² v²mysl, ₧e se v n∞m skr²vajφ i zrnka pravdy. Nejen, ₧e existuje Transylvßnie (jinak takΘ ValaÜsko) i vesnice Bystrice, kam je d∞j romßnu situovßn, existoval i hrab∞ Drakula. Pov∞zme si tedy n∞co o n∞m, abychom lΘpe pochopili, proΦ si ho Bram Stoker vybral jako hrdinu svΘho hororovΘho romßnu.
Kolem r.1440 se na ·zemφ ValaÜska, le₧φcφm v dneÜnφm Rumunsku, objevil rytφ° Vlad III., kter² svßd∞l tvrdΘ boje s tureck²mi nßjezdnφky. Rytφ° nosil na svΘm Ütφtu a na korouhvi symbol zlatΘho draka, co₧ byla pocta, kterou mu ud∞lil °φmsk² cφsa° podle starobylΘho zvyku, zavedenΘho ji₧ cφsa°em Konstantinem. Drak se latinsky °ekne "dracon", ale valaÜÜtφ horalΘ si toto slovo zm∞nili na "dracul" - odpovφdalo to toti₧ lΘpe jejich jazyku. Tφmto jmΘnem zaΦali tedy Vlada III. naz²vat. Vlad Drakul byl zpoΦßtku bojovnφk odvß₧n², pozd∞ji vÜak Turk∙m ustoupil a jako rukojmφ za svou posluÜnost jim dal svΘ syny Vlada a Radu. Mlad² Vlad strßvil mnoho let pod tureck²m "dohledem" a Φasto se setkßval s ukrutnostmi typu napichovßnφ lidφ na zaost°en² d°ev∞n² k∙l atd., jimi₧ Turci trestali svΘ odp∙rce. Je vφce ne₧ pravd∞podobnΘ, ₧e prßv∞ tyto zß₧itky z d∞tstvφ m∞ly na Vladovu osobnost zhoubn² vliv. Kdy₧ se mu toti₧ poda°ilo od Turk∙ uprchnout a vrßtit se do svΘ vlasti, p°evzal moc po svΘm otci a zaΦal vlßdnout - a to velmi krut∞. Mezi lidmi se mu zaΦalo °φkat "Drakula", tedy drak∙v syn. O Drakulovi se hovo°φ v mnoha pφsemnostech, hodnocenφ jeho osoby se vÜak rozchßzejφ. Podle jedn∞ch byl hrdina, podle druh²ch psychopat, dalÜφ tvrdφ, ₧e to byl dobrodinec, jinφ zase, ₧e masov² vrah. Pravdou je, ₧e byl neohro₧en² bojovnφk - nebßl se postavit se s hrstkou ozbrojen²ch sedlßk∙ mohutnΘ tureckΘ armßd∞, nad kterou nakonec po mnoha bojφch zvφt∞zil a zφskal tak nezßvislost Rumunska. Ve svΘ zemi nastolil prßvo a po°ßdek, avÜak pon∞kud drsn²m zp∙sobem - za sebemenÜφ p°estupek byl trest smrti - nabodenφ na d°ev∞n² k∙l, co₧ Drakula odkoukal v tureckΘm zajetφ a pozd∞ji za svΘ vlßdy hojn∞ praktikoval. Za svΘ vlßdy nechal popravit n∞kolik desφtek tisφc tureck²ch vojßk∙ a p°es 100 000 sv²ch poddan²ch (tehdy m∞lo Rumunsko asi 500 000 obyvatel), vÜechny tφmto krut²m zp∙sobem. Jen jednou ud∞lal v²jimku - to kdy₧ se rozhodl zbavit zemi chudoby a definitivn∞ vy°eÜit otßzku p°φ₧ivnictvφ a ₧ebroty. UΦinil to zp∙sobem vskutku originßlnφm: sezval ₧ebrßky z celΘ svΘ zem∞ k hostin∞ do domu, kter² dal hned po p°edkrmu uzav°φt a pak zapßlit i s hosty.
Zdß se, ₧e Drakula byl skuteΦn∞ sadistick² psychopat. Pro svou zßlibu napichovat lidi na k∙l si vyslou₧il p°ezdφvku "Tepes" Φili NapichovaΦ, pod kterou je znßm i v souΦasnosti. AΦkoli tedy skuteΦn² Drakula byl bytost krvelaΦnß, s upφrstvφm z°ejm∞ nem∞l nic spoleΦnΘho. P°esto se po jeho smrti rozÜφ°ily legendy, ₧e z Drakuly se stal upφr. HistorikovΘ tvrdili, ₧e Drakula je poh°ben v hrobce v klßÜte°e na ostrov∞ Snagov uprost°ed stejnojmennΘho jezera, Φty°icet kilometr∙ od BukureÜti. Oficißlnφ otev°enφ hrobky v roce 1931 vÜak p°ililo olej do oh²nka lidov²ch legend - hrobka byla toti₧ prßzdnß. NaÜly se v nφ jen zvφ°ecφ kosti a starΘ rumunskΘ nßdoby. Otßzka, kde se tedy nalΘzajφ ostatky Drakuly, je dodnes nezodpov∞zena. RumunÜtφ historici jsou vÜak stßle p°esv∞dΦeni, ₧e ve snagovskΘm klßÜte°e - podle jednΘ teorie je toti₧ Drakula skuteΦn∞ v hrob∞ p°ed oltß°em, jen₧e hloub∞ji, ne₧ se kopalo p°i pr∙zkumu v roce 1931. Hornφ hrob se zvφ°ecφmi kostmi m∞l pr² jen odvrßtit pozornost a odradit vykradaΦe hrob∙ od toho skuteΦnΘho, kter² je pod nφm. Tento zp∙sob utajenφ hrobek u₧φvali i sta°φ Egyp¥anΘ. DalÜφ mo₧nost je, ₧e Drakulovi pat°φ ostatky, kterΘ byly nalezeny v nepoznamenanΘm hrob∞ poblφ₧ dve°φ kaple. Krom∞ lidsk²ch kostφ tam toti₧ byly nalezeny i ·tr₧ky ΦervenΘ hedvßbnΘ lßtky a Üperky s Drakulov²m znakem. Tyto nßlezy byly dopraveny do bukureÜ¥skΘho HistorickΘho muzea, odkud to vÜak zßhadn²m zp∙sobem zmizely. Dodnes nebylo vysv∞tleno, kam se vÜe pod∞lo.

HYPOT╔ZY

1) Astrßlnφ upφ°i

Prvnφ hypotΘza pravφ, ₧e to, co vystupuje z hrobu, nenφ fyzickΘ t∞lo upφra, ale t∞lo astrßlnφ. Tento pojem je mo₧nß n∞komu neznßm², a tak ho trochu osv∞tlφm.
Dle urΦit²ch teoriφ Φlov∞k sestßvß nejen z fyzickΘho t∞la a duÜe, ale existuje i jak²si prost°ednφk mezi nimi, a tφm je prßv∞ astrßlnφ t∞lo. Astrßlnφ t∞lo je p°esn²m, ale nehmotn²m obrazem t∞la fyzickΘho. Z fyzickΘho t∞la mß tedy podobu, ale konzistencφ je nehmotnΘ, jako duÜe. Za ₧ivota Φlov∞ka prostupuje jeho hmotnΘ t∞lo a je s nφm t∞sn∞ spojeno. ObΦas - i kdy₧ velmi z°φdka - dochßzφ k p°φpad∙m, ₧e astrßlnφ t∞lo z hmotnΘho t∞la vystoupφ a voln∞ putuje po libovoln²ch mφstech. S hmotn²m t∞lem, kterΘ upadne do stavu jakΘsi strnulosti a v bezv∞domφ z∙stßvß na jednom mφst∞, je vÜak stßle spojeno jakousi tenkou nitφ, kterß znamenß ₧ivot. Astrßlnφ t∞lo obsahuje lidskΘ vßÜn∞, ale hlavn∞ ₧ivotnφ energii, jakousi nervovou sφlu, kterß hmotnΘ t∞lo o₧ivuje a je mu p°edßvßna prost°ednictvφm krve. Po smrti se astrßlnφ t∞lo i s duÜφ odpojuje od mrtvoly a m∙₧e jeÜt∞ po urΦitou dobu p°etrvßvat samostatn∞, i kdy₧ se u₧ hmotnΘ t∞lo zcela rozlo₧ilo. ╚φm vφce Φlov∞k za svΘho ₧ivota podlΘhal pud∙m a vßÜnφm, tφm pomaleji se astrßlnφ t∞lo rozklßdß, p°etrvßvß v astrßlu a zadr₧uje tam i duÜi na jejφ cest∞ do sv∞ta vyÜÜφho. Chce-li si Φarod∞j nebo mßg, ovlßdajφcφ okultnφ praktiky, zachovat i po smrti svou kompletnφ osobnost, musφ udr₧et astrßlnφ t∞lo ve spojenφ s t∞lem fyzick²m (t°eba i na dßlku), Φφm₧ zamezφ rozkladu fyzickΘho t∞la. Takto n∞jak by se tedy dalo definovat astrßlnφ t∞lo.
Teorie, kterß zastßvß myÜlenku astrßlnφ konzistence t∞la upφra, tedy °φkß, ₧e upφr dokßzal zamezit rozkladu poh°benΘho fyzickΘho t∞la, a proto mohlo jeho astrßlnφ t∞lo vystupovat z hrobu a bloudit po okolφ. Jeho fyzickΘ t∞lo fakticky ne₧ilo, pouze vegetovalo. V rakvi nele₧el Φlov∞k s tlukoucφm srdcem a teplou krvφ, n²br₧ jak²si zoofyt, ve kterΘm bezv∞dom∞ kolovala krev jako chladnß rostlinnß Ü¥ßva pomalu stoupajφcφ vΘnami k srdci a pak op∞t zvolna klesajφcφ. Arterie upφra se pr² podobajφ cΘvßm rostlin, vedoucφm ke ko°en∙m. Nasßvajφ vlhkost z prost°edφ hrobu a nasycujφ jφ t∞lo, kterΘ pak vym∞Üuje r∙znΘ sekrety. Otylost upφr∙ se podobß bujnΘmu vzr∙stu rostlin nßhodou vyrostl²ch v hlubinßch dol∙, kterΘ jsou vybledlΘ, ale p°itom ÜirokΘ, tuΦnΘ a du₧natΘ. De fakto astrßlnφ t∞lo p°ebφrß d°φv∞jÜφ ·kol fyzickΘho t∞la - ₧ivit se za ·Φelem zachovßnφ ₧ivota. V souvislosti s touto teoriφ se nabφzφ otßzka, co vlastn∞ takov² upφr lidem vysßval - krev Φi pouze energii? Vzhledem k tomu, ₧e astrßlnφ t∞lo je nehmotnΘ, tak odpov∞∩ musφ znφt, ₧e energii. Zabrousφme nynφ do oblasti psychotroniky, kde nalezneme ekvivalent upφ°φho jednßnφ:
V modernφ psychotronice se b∞₧n∞ hovo°φ o jevu zvanΘm energetickΘ upφrstvφ. Ka₧d² Φlov∞k mß svou ₧ivotnφ energii, kterß mu dodßvß sφly. Ka₧d² mß takΘ schopnost dodßvat Φi odnφmat energii jin²m. V∞tÜinou se tak d∞je nev∞domky, a tak se stßvß, ₧e n∞kte°φ lidΘ mimovoln∞ svou energii rozdßvajφ a jinφ ji zase "kradou". Tito lidΘ si pak zaslou₧φ oznaΦenφ "energetiΦtφ upφ°i". Takovφto lidΘ odnφmajφ energii druh²m a p°ivlast≥ujφ si ji. Osobßm, kterΘ jsou t∞mito energetick²mi upφry trvale vampyrizovßny, pak vlastn∞ nezbyde nic jinΘho, ne₧ se takΘ stßt upφry, aby si mohli chyb∞jφcφ a k ₧ivotu pot°ebnou energii doplnit. Zde se tedy d∞nφ naprosto shoduje s lidovou pov∞stφ - kdo je vysßvßn upφrem, za Φas se jφm sßm stane. Faktem je, ₧e n∞kte°φ lidΘ naopak ovlßdli schopnost dodßvat energii druh²m a stali se z nich tak lidovφ lΘΦitelΘ.
Vra¥me se ale k upφrstvφ jako takovΘmu. HypotΘza o astrßlnφch upφrech mß dv∞ v∞tve: jedna hovo°φ o Φist∞ energetickΘm upφrstvφ, kterΘ pßchß astrßlnφ t∞lo, kterΘ je viditelnΘ jen ve v²jimeΦn²ch p°φpadech. N∞kte°φ zastßnci tΘto teorie vÜak nevyluΦujφ, ₧e upφ°i mo₧nß dokß₧φ svΘ astrßlnφ t∞lo zhmotnit, a pak by bylo docela mo₧nΘ, ₧e lidem sajφ doopravdy krev. To je tedy druhß "v∞tev" teorie o astrßlnφch upφrech. Materializace je v okultismu pojem celkem b∞₧n². Byly popsßny p°φpady, kdy se na seancφch, na kter²ch p∙sobila obzvlßÜt∞ silnß mΘdia, zaΦala p°ed zraky z·Φastn∞n²ch vytvß°et lidskß postava, kterß byla n∞kdy i zcela hmatatelnß. Znßm² anglick² fyzik prof.Wiliams Crokes se rozhodl jev materializace zkoumat a doÜel k velice zajφmav²m zßv∞r∙m. T°i roky provßd∞l pokusy s patnßctiletou dφvkou Florenciφ Cookovou, kterß m∞la silnΘ medißlnφ schopnosti. P°i pokusech v₧dy upadla do hlubokΘho transu a vedle nφ se zhmotnila zdßnliv∞ zcela ₧ivß a skuteΦnß postava. Florencie musela b²t p°i pokusech chrßn∞na p°ed sv∞tlem, proto₧e - jak Crookes zjistil - dennφ sv∞tlo p∙sobilo na materializovanou postavu rozkladn∞. Pokusy proto zpoΦßtku provßd∞l p°i sv∞tle petrolejovΘ lampy, kterß na materializaci p∙sobila nejmΘn∞ ruÜiv∞, pozd∞ji vÜak zjistil, ₧e nejdokonalejÜφ je sv∞tlo fosforeskujφcφ. Sestrojil si tedy specißlnφ fosforovou lampu, p°i kterΘ mohl velice dob°e materializaΦnφ jevy pozorovat. Crookes∙v spolupracovnφk, elektrotechnik ing.Varley, se jednou dotkl ruky zmaterializovanΘ postavy, a shledal ji velice chladnou a vlhkou narozdφl od teplΘ a suchΘ ruky mΘdia. Po ukonΦenφ materializace si postava stoupla ke zdi, rozpa₧ila ruce a v tΘto poloze se rozplynula jako pßra. N∞kdy vÜak byla dematerializace nßhlß a postava zmizela okam₧it∞. To bylo obyΦejn∞ tenkrßt, kdy mΘdiu hrozilo nebezpeΦφ nßhlΘho probuzenφ z hlubokΘho transu. VÜechno nasv∞dΦovalo tomu, ₧e postava Φerpß energii pro svou materializaci z t∞la mΘdia. Pokud nestaΦila, Φerpala ji z t∞l ostatnφch p°φtomn²ch, ani₧ by o tom v∞d∞li. Sv∞dΦila o tom jistß oslabenost a ·nava, kterß se po ukonΦenφ seance n∞kter²ch ·Φastnφk∙ zmocnila. Energie pro materializaci se dß ale takΘ zφskat z d²mu urΦit²ch ku°idel nebo z krve.
Tak₧e tedy podle nßzoru n∞kter²ch spiritist∙ nenφ upφr, vychßzejφcφ z hrobu a sajφcφ krev, nic jinΘho, ne₧ zhmotn∞lΘ astrßlnφ t∞lo zem°elΘho. Je v tak ·zkΘm spojenφ s mrtvolou, ₧e ji m∙₧e postupn²m odhmotn∞nφm a op∞tovn²m zhmotn∞nφm dodßvat krev, aby ji uchovalo p°ed hnilobou. V hrobech upφr∙ b²vajφ malΘ otvory podobnΘ myÜφm d∞rßm, kter²mi by astrßlnφ t∞lo v podob∞ ektoplazmy mohlo z hrobu unikat, aby se vn∞ hrobu materializovalo, Φφm₧ by zφskalo lidskou podobu. Pokud by se upφr zhmotnil jen ΦßsteΦn∞, vysv∞tlovalo by to, jakto₧e pro n∞j nejsou p°ekß₧kou zav°enΘ dve°e, proΦ nevrhß stφn ani se neodrß₧φ v zrcadle. HypotΘza operujφcφ s materializacφ dokonce vysv∞tluje i dalÜφ aspekt legend o upφrech - toti₧ to, ₧e upφr vychßzφ z hrobu jen v noci, proto₧e dennφ sv∞tlo by ho zahubilo. Jak bylo v²Üe °eΦeno, dennφ sv∞tlo mß na materializovanΘ t∞lo rozkladn² vliv.

2) Za₧iva poh°benφ

Doktor Hubert Mayo je v∞dec, kter² na astrßlnφ t∞la nev∞°φ, a proto se jev upφrstvφ sna₧φ vylo₧it racionßln∞jÜφm zp∙sobem. Podle n∞j nejsou upφ°i nic jinΘho, ne₧ za₧iva poh°benφ mrtvφ. D°φve, kdy₧ byla jeÜt∞ medicφna v plenkßch, se stßvalo velmi Φasto, ₧e lΘka° konstatoval smrt, ale dotyΦnß osoba p°itom mrtva nebyla. Existujφ toti₧ r∙znΘ stavy strnulosti, kterΘ ani dneÜnφ zkuÜen² lΘka° tak snadno nerozpoznß od skuteΦnΘ smrti. IndiΦtφ jogφni se dokonce do takovΘhoto stavu dokß₧φ dostat zßm∞rn∞. Ale vra¥me se k teorii Dr.Maye. Ten se toti₧ domnφvß, ₧e za₧iva poh°benφ, kte°φ v hrob∞ Φi hrobce procitli a uv∞domili si svou neradostnou situaci, v zoufalΘ snaze se zachrßnit intenzivn∞ mysleli na svΘ p°φbuznΘ, a tφm u nich vyvolali halucinace, kdy si p°φbuznφ mysleli, ₧e vidφ p°φzrak zem°elΘho. Hloubku a zoufalost takto posti₧enΘho Φlov∞ka velice sugetivn∞ vystihl:
"Drtiv² tlak na plφce - dusivΘ v²pary vlhkΘ plsti - p°ilnavß lepkavost rubßÜe - ne·prosnΘ objetφ t∞snΘho prostoru - Φernß tma absolutnφ noci - ticho jako v podmo°skΘ t∙ni - neviditelnß, ale hmatatelnß p°φtomnost Φerv∙ - to vÜe a k tomu p°edstava vzduchu a trßvy naho°e, vzpomφnka na drahΘ p°ßtele, kte°φ by nßs p°isp∞chali zachrßnit, kdyby se n∞jak dozv∞d∞li o naÜem osudu, a zßrove≥ v∞domφ, ₧e se o n∞m nikdy nedozvφ, ₧e jsme beznad∞jn∞ odsouzeni k osudu Φlov∞ka skuteΦn∞ mrtvΘho - vÜechny tyto vjemy a ·vahy vnßÜejφ do srdce, kterΘ dosud tepe, tak obludn² a nesnesiteln² d∞s, ₧e se ho zalekne i ta nejtroufalejÜφ fantazie. Na povrchu zem∞ neznßme nic tr²zniv∞jÜφho - v ·trobßch pekeln²ch si nedovedeme p°edstavit nic p°φzraΦn∞jÜφho."
Tento ·ryvek myslφm dostateΦn∞ vystihuje, jak se cφtφ Φlov∞k, kter² se do takovΘto situace dostane. Nenφ tedy v∙bec nemyslitelnΘ, ₧e Φlov∞k, kter² se probere v hrob∞, soust°edφ neskuteΦn∞ svΘ myÜlenky, kterΘ mohou b²t tak silnΘ, ₧e u ₧ijφcφch osob vyvolajφ telepatii Φi halucinace.
V p°φpad∞, ₧e by tato hypotΘza byla sprßvnß, znamenalo by to ot°esnou v∞c - exhumovanΘ nezetlelΘ mrtvoly h²bajφcφ oΦima nebyli ₧ßdnφ upφ°i, ale ochromenφ, za₧iva poh°benφ nebo₧ßci, kte°φ nebyli schopni °φci, co se s nimi stalo. A mφsto oΦekßvanΘ zßchrany je Φekalo probodenφ d°ev∞n²m k∙lem........
AΦkoli by se mohlo zdßt, ₧e m²tus upφrstvφ nemohl do dneÜnφch dn∙ p°e₧φt, opak je pravdou. ObzvlßÜt∞ v zemi hrab∞te Drakuly - rumunskΘ Transylvßnii - je mezi n∞kter²mi vesniΦany strach z upφr∙ zako°en∞n a jeÜt∞ dnes je tak velik², ₧e mnohdy rozpoutß davovou hysterii s tragick²m koncem. Stalo se dokonce, ₧e vystraÜenφ vesniΦanΘ povra₧dili rodinu, o jejφch₧ Φlenech si mysleli, ₧e jsou upφ°i. NeÜlo vlastn∞ o vra₧du v pravΘm slova smyslu, ale o "likvidaci upφr∙" - dotyΦn²m osobßm proklßli srdce d°ev∞n²mi k∙ly, jak radφ postup zahubenφ upφra.
Jak tedy dneÜnφ povφdßnφ zakonΦit? Vysv∞tlujφcφch hypotΘz nenφ mnoho, de fakto jen dv∞, ale ob∞ jsou celkem pravd∞podobnΘ a z v∞tÜiny fenomΘn upφrstvφ vysv∞tlujφ, obzvlßÜt∞ hypotΘza Φ.1. Teorie druhß by se dala urΦit∞ na n∞kterΘ p°φpady aplikovat, ale p°ece jen mß znaΦnΘ trhliny, tak₧e jß osobn∞ ji beru jen jako teorii dopl≥ujφcφ. Vy si sv∙j nßzor vÜak musφte utvo°it sami.

vybrala a upravila Bestie

Pou₧itß literatura:

Ivan Mackerle - Drakulovi v patßch (Magnet-Press 1994)