Jak²si mlad² mu╛ °ekl roztou╛enΘ ╛en∞: „Panφ, co budeme d∞lat? Pojφme, anebo se
pomilujeme?“
╪ekla: „Jak ty chce╣. Ale nenφ tady ani sk²va chleby.“
Ve v∞deckΘ knihovn∞ v ╚esk²ch Bud∞jovicφch jsem si nedßvno p∙jΦil v mΘ oblφbenΘ sekci antickΘ knihovny ·tlou knφ╛eΦku Na veselΘ strun∞. Jde o sbφrku antick²ch anekdot, kterΘ jsou rozd∞leny do dvou Φßstφ.
Prvnφ z nich je nazvanß Smφ╣ek – latinsky FilogΘlos. Jde o tradiΦnφ pojmenovßnφ a za autory jsou pova╛ovßni Hierokleos a Filagrios (n∞kte°φ historici za autora urΦujφ Filisti≤na).
Smφ╣ek se dochoval v n∞kolika rukopisech. Z toho nejstar╣φ dochovan² pochßzφ z 10. – 11. stoletφ. Kni╛n∞ vy╣el poprvΘ r. 1605. Jazyk Smφ╣ka ukazuje na vznik v 5. stoletφ n. l. Pokud p°edpoklßdßme, ╛e se obsah Smφ╣ka nedopl≥oval, jedna z anekdot nßm dokazuje, ╛e musel vzniknout po 21. dubnu 248 n. l. – anekdota (na str. 31) se vß╛e na oslavy tisφciletΘ existence ╪φma.
Rukopisnß tradice zaznamenala 265 vtip∙, v nyn∞j╣φm ΦeskΘm p°ekladu jsou vynechßny dublety a n∞kolik mßlo dal╣φch ukßzek. PoΦet vtip∙ tak dosahuje Φφsla 233.
O prvnφ p°eklad do Φe╣tiny se zaslou╛il Ferdinand Stiebite (tΘm∞° 50 anekdot). Nyn∞j╣φ p°eklad uskuteΦnili Radislav Ho╣ek, Pavel Kucharsk² a ╚estmφr Vrßnek.
Anekdoty nejsou se°azeny podle obsahu, ale podle nositele d∞je. Jednoho z nich zde p°iblφ╛φm, abyste si po p°eΦtenφ 6. Φi 7. vtipu nezaΦali °φkat, kdo to do prΦic je ten scholastikos?!? (…vlastnφ zku╣enost :-) ).
Nejvφce vtip∙ se vß╛e na postavu ji╛ zmφn∞nΘho scholastika :-). Jde o oznaΦenφ pro hlupßka, ale m∙╛e jφt i o Φlov∞ka sice vzd∞lanΘho, ale v praktickΘm ╛ivot∞ zcela nepou╛itelnΘho. Mnoho vtip∙ p°ipomφnß nepovedenΘ kame≥ßky vyprßv∞nΘ panem Vydrou na radiu Impuls. Dal╣φ postavy z anekdot snad net°eba p°edstavovat (lakomci, ╛ravci, pijßci, zßvistivci, Φtverßci, grobißni,…).
Mnoho vtip∙ mß paralelu v r∙zn²ch epigramech, Φerpajφ z historick²ch udßlostφ. Ale v∞t╣inou se autor∙m anekdot nepoda°ilo vystoupit ze stφnu p°edlohy. Posu∩te sami:
Kdy╛ p°i╣el Nasika za bßsnφkem Enninem a slu╛ka mu °ekla, kdy╛ se ptal po Enniovi, ╛e pßn nenφ doma, poznal, ╛e to °ekla na rozkaz svΘho pßna a ╛e pßn je uvnit°. Ale kdy╛ za pßr dnφ p°i╣el za Nasikou Ennius a od brßny se po n∞m ptal, Nasika zak°iΦel, ╛e nenφ doma. A Ennius °ekl: „Co to, copak nepoznßvßm tv∙j hlas?“ Na to Nasika odv∞til: Jsi to ale nestyda. Kdy╛ jß t∞ hledal, tak jsem uv∞°il tvΘ slu╛ce, ╛e nejsi doma, a ty nechce╣ v∞°it mn∞ samΘmu?!?“
Kdosi se ptal po grobißnovi a ten povφdß: „Nejsem zde.“ Ale nßv╣t∞vnφk se zasmßl a pravil: „L╛e╣. V╛dy╗ sly╣φm tv∙j hlas!“ Grobißn nato: „ProklatΦe, kdyby ti to °ekl m∙j otrok, musel bys mu uv∞°it. A nezdßm se ti jß b²t vφce hoden d∙v∞ry ne╛ on?“
P°ivedl otec syna k filozofu Aristippovi, aby ho vyuΦil v∞dßm. Podivil se, jak mnoho pen∞z uΦitel za vyuΦovßnφ ╛ßdß. „Tolik?“ °ekl, „za to bych si mohl koupit osla.“ „Tak si ho kup,“ povφdß filozof, „bude╣ mφt dva.“
Kdy╛ byl vtipßlek k²msi ura╛en v lßznφch, dovedl si jako sv∞dky na soud lazebnφky. Kdy╛ je odp∙rce odmφtal jako osoby, kterΘ pr² nejsou hodny d∙v∞ry, °ekl: „Kdyby do╣lo k mΘ urß╛ce v d°ev∞nΘm koni, tak bych si dovedl za sv∞dky Menelaa, Odyssea a DiomΘda. Ale proto╛e se tak stalo v lßznφch, pak to, co se seb∞hlo, zcela nutn∞ nejlΘpe uvid∞li lazebnφci!“
Mnoho anekdot m∞ takΘ nezφskalo pro svΘ uvozenφ. Kdy╛ Φtu „⌐pr²ma° uvid∞l…“, Φekßm ╛e bude nßsledovat n∞co vtipnΘho. Ale bohu╛el je to maximßln∞ na velmi mφrnΘ pousmßnφ.
Druhß Φßst „veselΘ struny“ je nazvßna A je╣t∞ hrst anekdot. Jde o vtipy sesbφranΘ p°ekladateli antickΘ knihovny z dob jejich mlßdφ – ze ╣kolnφch p°φruΦek. V tΘto Φßsti se v∞t╣ina anekdot t²kß skuteΦn²ch historick²ch postav.
Nejde o knφ╛ku ╣patnou. Jen jsem myslel, ╛e se u nφ vφc zasm∞ju (a ne jen pousm∞ju). Ale jak u╛ to b²vß se smyslem pro humor, ka╛d² ho mß jin². A proto tuto knφ╛ku nezatracuji ale naopak doporuΦuji. Je to vhodnß knφ╛ka na cestu vlakem Φi autobusem a nßladu vßm urΦit∞ zvedne! :-)
A na ·pln² zßv∞r v²b∞r n∞kter²ch anekdot:
Scholastikos si koupil kradenΘ ╣aty, a aby je nikdo nepoznal, tak je nat°el smolou.
Scholastikos dostal kus lßtky jako vzor ╣φ°ky a dΘlky, aby mohl obstarat stejn∞ velk² kus na trhu. A tak se ptal, kterß strana je ta ╣φ°ka a kterß dΘlka.
„Stokrßt jsem um°el, ale takhle jenom jednou!“ je nßhrobnφ nßpis °φmskΘho herce.
Sta°ec nasekal d°φvφ a namßhav∞ vlekl otep na ramenou. Ud°en pracφ shodil otep a zvolal: „Kdyby rad╣i p°i╣la Smrt!“ V tu chvφli stßla vedle n∞ho a ptala se: „Co ode mne chce╣, ╛e mne volß╣?“ Sta°ec odpov∞d∞l: „Cht∞l jsem t∞ jenom poprosit, abys mi pomohla nΘst ten nßklad.“
PS: nep°ipomφnß vßm tohle n∞co…?
V tom na╣em sv∞t∞ v╣e se stejn∞ prodßvß, v AthΘnßch, ano, fφky, sv∞dci, vep°ovß, s hru╣kami °epa, p°φmφ sv∞dci, rovn∞╛ med, mi╣pule, k∙╛e, hrßch, vosk vΦelφ, ╛aloby, krav b°ezφch mlΘko, myrta, urna volebnφ, hyacint, soudnφ Φas a zßkon s ╛alobou!