" Za sedmero horami a sedmero pouštěmi byl palác a krásné kouzelné hodiny ... "

Když se PC začalo pomalu protlačovat do našich domácností, nebylo moc titulů, které by dokázali zastínit ty z 8-bitů. Naštěstí tu byl jeden, který to chtěl změnit. Prince of Persia, tato stařičká hopsačková-šermovačka se pro mnoho lidí stala legendou. Kdo by si nepamatoval cestu k meči (první level této hry) nebo závod se svým zrcadlovým dvojníkem. Nedlouho po úspěchu dílu prvního se objevil i druhý barevnější a pěknější, ale už ne tak populární. Když potom v roce 1998 Red Storm ent. vydal Prince of Persia 3D, absolutně tím tuto legendu herní historie potupil svojí nemotorností a nemožností. Nabízí se tedy otázka je-li nový Prince opravdovým princem nebo jenom prach, kterého se je nutné zbavit? Po dohrání mám pocit, že má otázka není na místě a tak ji položím ještě jednou a lépe. Je nový Prince opravdovým princem či dokonce králem?

Přesně tak, o žádné fiasko se nejedná, což mnozí předpovídali. Je to pohádka. Ano, přesně tak. Jako pohádka se hra tváří, hraje se tak a příběh je také podán jako pohádka. Tu nám vypráví mladý princ, a až dokonce svého vyprávění vás nechá napnuté. Ovšem nebýt zlého vezíra, nebylo by teď o čem psát. Po útoku armády otce našeho prince na cizí království a následném vítězství, ulovil kořist v podobě zlatých přesýpacích hodin ukrývajících zlaté písky času a Dýku, která ve spojení ze zázračnými písky dokáže divy. Vzal sebou také několik otrokyň a s nimi i Faru, dceru poraženého krále a daroval je panovníkovi. Právě hodiny a Fara jsou klíčové postavy celého příběhu. Nezapomínejme na zlého vezíra, který přesvědčí prince ukrást díku, pečlivě uschovanou za řadou překážek a následně ho navede k porušení hodin, právě touto dýkou, načež se písek rozsype a krom Fary (mající zvláštní amulet), prince držícího dýku a vezíra, který to vše spunktoval, se vše živé změní v nemrtvé. Písek vás odvane až na samý začátek paláce, od kterého se musíte probít zase zpět. Celý příběh je úžasně vyprávěn a dočkáte se několika překvapení.

..........

Hra kromě příběhu staví hlavně na různých pastech a hádankách. Prakticky od spodního patra paláce až k jeho vrcholu budete procházet místnostmi, kde pomocí vašich schopností, o kterých se vyjádřím později, budete řešit, jak se dostat dál. Rozhodně celý design prostředí je úžasný. Autoři se opravdu vyřádili a věřte, že nebudete procházet pořád stejné lokace, každá je prakticky unikát. V jedné musíte přeběhnout zeď nad propastí plnou bodáků a ještě se vyhnout nebezpečným šavlím posouvajíc se proti vám a následně skočit přesně na zeď, od které se musíte odrazit na druhou, aby jste se dostali výše, kde to bude ještě těžší, nebo v časovém limitu přeběhnout kolem bodáků, "ozubených kol" a proskočit škvírou pod rychle se zavírajícími dveřmi. Do cesty se vám postaví i složitější problémy, například správné nastavení světelných kuželů, potřebných k zapnutí ochrany paláce či nalezení správné kombinace vchodů v "nekonečné" místnosti. Ve velké části hry vám bude pomáhat i Fara, která se dostane do jinak vámi nepřístupných míst a odemkne vám postup dál a dokonce vám trochu pomůže v boji.

Proti nepřátelským zombíkům, od zmutovaných strážních až po nemrtvé ptáky nebo skarabei. K tomu využijete šavle a dýku. Šavli několikrát za hru vyměníte za lepší kousek a s nejlepším kusem bude stačit jedna rána a z nemrtvých je prach. Neméně důležitá je dýka, díky které budete moci zničit hnijící stráže. Šavlí je nejdříve srazíte k zemi a následně je dýkou vysajete. Dýka je opravdu speciální zbraň. Z nepřátel či porůznu nahromaděného písku nabudete energii, kterou můžete využít na nepřátele a zmrazit je, tak i, pokud se vám něco nepovede, o deset vteřin čas vrátit zpět. Vracení času je opravdu revoluční a originální prvek, který nejenže zmenšuje frustraci, ale najde i své uplatnění v příběhu. Je to věc velice návyková a krásná zároveň a ve chvíli kdy o tuto vymoženost přijdete, se bude vše zdát velice obtížné. K ještě větší plynulosti přispívají i velice častě se vyskytující ohnivé savepointy, které kromě ukládání plní i funkci zobrazování budoucnosti, neboli vizí, které předurčují další postup ve hře.

..........

Co vás opravdu dostane je propracovanost pohybů hlavního hrdiny. Ten dokáže běhat po zdech, odrážet se po nich, metat kotouly, šplhat, ručkovat, balancovat na hranách, při tom vše vypadá naprosto věrohodně a úžasně. Dále je tu spousta komb při soubojích, kdy princ dělá finesy. Skoro to vypadá jako by tancoval. Moc se mi líbilo jak je propracován i systém obrany, ten se spouští jednou klávesou, a jeho použití je velice jednoduché, ale do hry to vnáší trochu taktický element. Dokonce, když hlavní hrdina leží sražen na zemi, může se svým mečem chránit před definitivním výpadem. Pokud už je opravdu zle a hladina princova zdraví je nebezpečně nízko, smíte se napít všeléčící vody. To lze ze všech studánek, ale i z potůčků nebo rezervoárů, ale pozor, když má princ mokré nohy, nemůže běhat po zdi. Pamatujete ještě jak jste v mohli v prvním díle sbírat lahvičky a tím si zvyšovat počet životů? Tak to se vrací v podobě fontán, ke kterým se dostanete přes chodbu plnou závojů.

Autoři propracovali každý detail a udělali vše proto, aby se hráč nenudil. I když se hra odehrává v jednom paláci, prostředí je tu opravdu mnoho. Obyčejné palácové zdi střídají venkovní prostranství plné palm a zeleně, když už prostředí začíná upadat do stereotypu dostanete se do jeskyní, nebo míst s jiným druhem už tak velmi povedené orientální architektury. Což jen podporuje hratelnost, která je velice dobrá a svým způsobem i originální.

..........

Graficky je na tom hra perfektně a musím říct, že jsem byl ohromen. Autoři přišli s odlišným stylem a nesnažili se nic podrobit realitě, což slušelo Max Paynovi, ale pohádkové atmosféře. Nasadili efekt, který připomíná bloom efekt z nového Deus Ex: Inwisible War, který jakoby vše krásně vyhladí tak, že to působí nesmírně jemně. Hra nemá ani krvavé nároky a je dokonale optimalizovaná (což se o DE:IW říci nedá), a to přesto že jede o převod z konzole, který se ne vždy povede. To se maličko projevuje i na kameře, která prince snímá, jelikož není pevná, ale musíte si jí nastavovat nebo se dostanete do míst, kde je statická a neukazuje přesně to, co je potřeba. Pokud si budete chtít vše prohlédnout z blízka, je tu i pohled z první osoby. Nakonec se práce z kamerou zdála býti velice intuitivní. Zvuková stránka je na tom také skvěle. Všechny herní činnosti zní věrohodně. Nejlepší je, když stojíte na římse ve výšce, ze které není vidět ani na zem pod sebou a kolem vás fouká vítr, máte pocit, že každou chvíli vás odvane pryč. Namluvení je zcela profesionální a věrohodné, čili nekazí atmosféru. Tu mi nakonec zkazili závěrečné credits, v níž hraje jakási moderně laděná hudba, což sem vůbec nepatří, při tom po celou dobu hraní hudba podbarvuje vaše akce a je velice dobrá.

Závěrem už jen takové shrnutí hry, která má šanci stát se jednou z nejlepších v tomto roce ve svém žánru. Ale přesto mám pocit, že to není hra, kterou by jsme hrávali neustále dokola a možná ani dvakrát po sobě. Je to možná i dobou hraní, která činí kolem dvaceti hodin zábavy nebo tím, že by už nebylo zábavné procházet jí znovu. Kdo ví? Ovšem doba směřuje jinam a arkádovitost do her už moc nepatří, anebo jsme už příliš zmlsaní. Nicméně musím uznat, že jsem se královsky bavil až do úplného závěru, který mě svojí promyšleností opravdu dostal. Přesto ponechám Prince princem a ukončím tento příběh skvělým hodnocením. Co víc si přát?

|Autor| • J.A. Frost

Prince of Persia: The sands of time - |2003|

Výrobce	PoP Team
Distributor	Ubi Soft
Žánr	Akční adventure
Web	www.princeofpersia.com

Verdikt • Neskutečně přitažlivá pohádková hra, která vás přesvědčí, že konzolové hry nejsou zas tak špatné. Musí se jen udělat maximum, aby byly stravitelné i pro PC komunitu, což se povedlo a to na jedničku.

Hodnocení • 90 %