" A zase ti Němci, a zase ta II. světová válka. "

Tato kniha, není ani tak knihou, jako spíše sbírka vyhlášek, dekretů, jež mapovaly osudy československého státu od jeho založení v roce 1918 až do roku 1946, kdy skončil organizovaný odsun Němců z Československa. V knize jsou tak od Versailleských mírových smluv zastoupeny výsledky prvorepublikových voleb, vznik německých politických stran, až k vzniku Henleinova SdP. Je zde zachycena doba kdy se s nástupem fašismu v Německu začínají budovat opevnění hranic, ale je zde zachycena i tehdejší politika ústupků vůči stále agresivnějšímu německému obyvatelstvu, které vrcholilo Teplickým incidentem. Jsou zde vylíčeny sudetoněmecké plány na rozbití ČSR, teroristické akce dobrovolnického sboru sudetendeutches Freikorps. Vše to samozřejmě vyúsťuje k živelnému sudetoněmeckému rozšiřování svého " životního prostoru". A následný Mnichov. Pak už je v knize popisováno pouze vyhánění Čechů z pohraničí, okupace, vysidlování a každodenní popravy českých vlastenců. Mezitím kniha mapuje práci české exilové vlády v Británii. A ke konci je zde zmíněn i německý teror, kdy už bylo zcela zřejmé že Německo bude poraženo. Mimojiné jsou v publikaci vylíčeny počátky politického uspořádání Evropy po válce. Jak se vítězné mocnosti společně dohadují v otázkách Němců, žijících na cizích území, a na jejich splácení válečných reparací (mimochodem Československo dostalo od Německa 0,05 % z celkové částky, která ji byla vypočítána). A samozřejmě že jsou zde i ony slavné Benešovy dekrety. A pak nám první část, věnovaná historické části, končí plánovaným odsunem Němců, kterým nebylo zachováno české občanství. Ale ti, kteří i za protektorátu a okupace stáli na české straně si ponechali naše občanství a mohli zde zůstat.

Druhá část knihy, pojmenovaná jako Dokumentární příloha, zahrnuje v původním znění různé vyhlášky, předpisy a dekrety. V té ovšem najdeme i prohlášení nejsilnější sudetoněmecké organizace z roku 1961, v němž už jsou napadeny Benešovy dekrety. Ale najdeme i prohlášení USA, Británie, Ruska a Francie, v nixhž zcela jasně uznávají odsun německého obyvatelstva a platnost všech dekretů k tomu se vztahujících. A nemožnost rušení Postupimských dohod. A mezi dalšími je zde i usnesení PČR z roku 2002 a česko-německá deklarace z roku 1997, kde se obě strany zavazují k rozvíjení budoucích svazků a Německo přijímá zodpovědnost za válečné utrpení, a z toho i vyplynulé vyhnání německého obyvatelstva. Obě strany se shodují, že tyto křivdy náležejí minulosti a nebudou tudíž již dále zpochybňovány nebo jinak zkoumány.

Jedná se tedy o velice zajímavou knihu, doplněnou o dobové fotografie z nepříliš vzdálené minulosti našeho státu.

"Říkal jsem vám při jiných příležitostech, že máte všechno zaznamenat a povědět, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste vyložili nám všem svá utrpení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s tou svou "očišťovací" kampaní. Neboť na válku v letech 1938-1945 se nesmí nikdy zapomenout. Že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naši svobodu národní a lidskou. Buďte na tento úkol připraveni a mějte svá fakta, své záznamy, své vzpomínky pohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná, jako právě v politice. A proto bude zase nutno podržet všem našim odpůrcům z let 1938-1945 před očima to, co svět z jejich rukou zažil ... "

Edvard Beneš, Praha 14.12.1945

|Autor| • cYBERF@Ce