" Polož ten meč než si zase ublížíš! Conane, rozumíš mi? "

Zatloukání Rudých hřebů, hledání Gwahlurových zubů, šaman Gwawely, Thot-Amonovo stvoření, válka mezi čaroději a také trocha Nemedijské historie, to vše vás čeká v Rudých hřebech

Postava mohutného bojovníka Conana musí být jistě známa každému příznivci fantasy. Jde o poměrně neobvyklý charakter, protože Conan v nezáviděníhodných situacích uplatňuje hlavně sílu svého těla a ocele, kterou svírá. Nemyslete si však, že je to jen nějaká hloupá, necivilizovaná a primitivní postavička, takový zase není. Je někdy až překvapivě znalý všeho, na co byste mohli myslet. Conan však pochází z Cimmerie, a tak jeho barbarské zvyky převládají.

Co se týče Rudých hřebů, není to vlastně (stejně jako ústřední postava) klasická kniha, resp. knižní série. Naopak. Rudé hřeby jsou názvem jedné z pěti povídek obsažených v knize. Některé povídky se mi až zas tak nelíbili (Gwahlurův poklad), avšak třeba taková Za Černou řekou, ta byla opravdu napínavá a zajímavá. Conan se spolu se svým společníkem Balthusem a několika dalšími vydávají do Piktské džungle, aby zabili Gwawelského šamana a odvrátil tak útok na pevnost hlídající řeku a tedy i zkázu čáasti té zémě, nazvanou Conajohara. Krátce po vylodění je však většina bojovníků zabita a šance na zabití šamana se značně ztenčuje. Do útoku zbývá jen pár hodin a tak se musí ihned jednat. Rudé hřeby z názvu se odehrávají v netypickém městě, které je jeden velký palác, kde se Conan dostane spolu s pirátkou Valerií a neúmyslně se zaplétají do konfliktu mezi dvěma tamními znepřátelenými tábory a přímo se přidají k jedné straně. Už od začátku je zde spousta otázek, na které se však odpoví až na konci příběhu, kde je také vidět skvělý Howardův smysl pro nečekaný dějový zvrat. Poslední dva příběhy se odehrávají za doby Conana krále, a ten druhý, ten je obzvláště dobrý. Poslední část už není žádná povídka, avšak snůška historických faktů pojmenovaná Nemedijské kroniky II. Ty skvěle vypravují, co všechno se stalo od konce Conanovy vlády a dokonce i spojují tamní svět se světem naším, (snad) reálným, a vlastně tak dělají z Conana alternativní mytologii, i když jde pořád hlavně o fantasy knížku.

Větší výtky ke knize nemám, výsledný dojem však trošku kazí přehršel chyb na konci knihy - je jich totiž neúměrně moc oproti začátku. Knížka vyzařuje dobrodružstvím, kterého si užijete do sytosti a stihnete přitom poznat pár zajímavých (fiktivních) lidí. Nesmíte se nechat zmást tím, že každý z příběhů byl nasán v jiném roce (1932-1938), a nejsou uspořádány podle vzniku. Nepsal je totiž jen sám Howard, ale i pár jeho dalších následovatelů (netuším ale, kdo napsal kterým, možná že tyto všechny jsou od Howarda). Věřím, že vydavatelství se je snažilo umístit podle časové posloupnosti příběhů. Některé mohly zaskočit roky, kdy se jednotlivé příběhy psaly, ale věřte mi, ani v nejmenším nejde o nějaké "zastaralé" čtení. Možná byste čekali, že půjde o knihu pěkně cudnou a bez krve, ale rozťaté mozky, hlavy, přelámaná žebra, ale i ladné křivky a popisy všeho zmíněného vás zde opravdu čekají.

|Autor| • MCZ