Pat a Mat

A je to v…

Kdo nečte náš časák,

ten je pěknej prasák.

úvodní slova Patovy tisíciveršové absolutně nepublikovatelné poemy psané v časoměrném trocheji s přirážkou(DPH) a prostě nazvané AAA Games.

(Pokračování minulé časti Klub sráčů)

Někdy tehdy právě Mat udělal onu osudovou chybu…začal si myslet, že když se až doteď nic závažného nestalo, mohla by nakonec celá schůze dopadnout tak nějak dobře. Bůh jej sice již přestal nahlas podporovat, avšak přesto se Mat naivně domníval, že by toto neformální setkání redakce nemuselo dopadnout tak jako všechny předchozí – tedy katastrofou. Přece v něm však hlodal červíček pochybnosti. Byl prostě v duševním rozpoložení člověka, který je sice nadšený, že po strašlivém zuření bouře již konečně přestalo foukat, ale tak nějak podvědomě tuší, že je to jen oko hurikánu.

Krize nastala ve chvíli, kdy Mat uzavíral svůj nekonečný monolog slovy :

„Doufám tedy, že jsem vám dostatečně osvětlil důležitost kvality recenzí pro náš časopis.“

Bohužel se jich chytil Pat a vyskočil řka(To je slovo, co? Viděl jsem ho v Psohlavcích. – pozn. autora):

„Proto nechápu, co máte furt s tou rubrikou Story!“

„Co s ní lidi mají?

  No, dobře ji znají

  a nejvíc jí čtou.

  Jde o sekci dobrou.

  Možná, že Tě urazím,

  ale jsme literární magazín!“ Zarapoval v odpověď Augustus.

„Pis!“ Dodal k tomu Abak. (S tímto slovem jsem měl trošku problém. V angličtině to znamená „čůrat“. Já jsem si však jistý, že chtěl lord Abak říci úplně jiné slovo, tedy „peace“, což v tomtéž jazyce znamená „mír“. Není divu, že to nešlo starému vojenskému fanatikovi vyslovit. – pozn. autora).

„Co mě se týče Story,

  je pro úplný voly.

  Náš časák neprorazí

  bez mých dobrých recenzí!“ Odpověděl stejnou mincí Pat. S jejich rapem to bylo asi jako s Augustovým tancem. Spousta snahy stíhaná naprostou absencí talentu.

„Pis!“ Dodal k tomu Abak, jehož slovní zásoba, co se týče cizích jazyků, byla více než omezená.

„Chceš souboj?“ Zareagoval Augustu.

„Proč jsem jim jenom pouštěl 8. míli?!“ Zeptal se jen tak všeobecně do prostoru Mat. Nicméně cítil, že je třeba zasáhnout:

„Pate, přece víš, že redaktoři AAA Games mluví slušně!“

„Slyšíš to, kurvo?!“ Přidal se Abak.

„To platí i pro tebe!“

„Já jsem externista,“ ohradil se Abak.

„Všichni lidé…ehm(kradmý pohled na Abaka)…všichni z realizačního týmu AAAgames mluví slušně!“ Zněla Matova rezolutní odpověď.

„Takže i přispěvatelé?“ Zeptal se Augustus.

Mat má velmi klidnou vyrovnanou povahu a snaží se vždy hledat v lidech to lepší. Někdy to však dá ZATRACENOU práci.

„Ano i přispěvatelé,“ odpověděl pevně.

„A musíme tak i psát?“ Zněla další Augustova otázka.

Mat si v duchu odříkal nekromantikou mantru Jsem klidný a odpověděl:

„Co myslíš?“

„Jasně psát nebo mluvit…“

„Žádný NEBO! Žádná disjunkce! Psát A mluvit! Rozumíš?!“ Zakřičel.

„Není náhodou dysfunkce sprostý slovo?“ Vložil se diskuze Lord Abak.

„Mluvili jsme o disjunkci! A co je vlastně na dysfunkci sprostýho?“ Zeptal se neprozřetelně Mat.

„Nó, když myslíš dysfunkci toho…ehm…však víš…“

„Windows?“ Nechápal Mat.

Abak vrhl zoufalý pohled na Augusta a ten začal velice opatrně:

„Podívej, měl bys někdy vypnout počítač a vyrazit ven na čerstvý vzduch a tam možná…“

„Co má čerstvý vzduch společného s dysfunkcí?“ Přerušil jej Mat.

„Jo, to by ses divil,“ poznamenal Pat, který cítil, že se poprvé od začátku rozhovoru začíná chytat. Mat poznal, že se děje něco, čemu nerozumí, a tak instinktivně stočil téma hovoru zpět:

„Poslouchejte, chlapi, neděláme to pro peníze. Chceme být přece dobrý discmag! Takový, ve kterém si každý čtenář najde to své. Jak kvalitní autorskou tvorbu (rubrika Story), tak recenze, chápete?“ Řekl budovatelsky.

Odpovědí mu bylo sborové pokyvování hlavou a Mat si oddechl jako někdo, komu právě spadl velký kámen ze srdce.

„Přece jenom jsem z té bandy pologramotných hašteřivých tupců udělal skutečnou redakci,“ pomyslel si s nemalou dávkou hrdosti.

Jeden z redaktorů se nejistě přihlásil.

„Ano Auguste?“

„Co je to discmag?“

„Bože, proč?!!“ Zaúpěl Mat, ještě než utekl na záchod, kde dlouho plakal a bil hlavou o zeď.

„Psi mají dobré nohy?“ Překládal zatím v hlubinách pod domem z Morseovky Krteček.

„To nechápu?!...Začíná mi odcházet mozek!“ Pomyslel si zděšeně a vrhl se v zoufalství do nejbližšího tunelu.

Zatím v redakci

„Chlapi, Mat by si určitě přál, abychom v jeho práci pokračovali. No a když jsem teď šéfredaktorem já, tak nastal čas velkých změn…,“řečnil Augustus.
„Ještě žiju,“ zavrčel Mat, který se mezitím stihl dát do pořádku a vrátit.
„Nevadí, já počkám,“ odpověděl Augustus klidně a šel si sednout na své místo.
Mat se rozhodl přejít hned k nejzávažnějšímu bodu programu…vlastně jedinému, na který zbyl ještě čas:
„Musím vám sdělit, že naše redakce má závažný problém.“
„Zas jsi ucpal záchod?“ Zeptal se s taktem sobě vlastním Abak.
„Ne.“
„Pissoir?“
„My nemáme pissoir.“
„A to je právě problém, květináč už zdaleka nestačí.“
„Cože?! Vy močíte na můj fíkus?!“ Zhrozil se Mat.
„Já bych to nazval plánovaným ekologickým hnojením,“ řekl smířlivě Augustus.
„Připadal mi nějakej žlutej,“ promluvil Pat snaže se celým postojem těla naznačit,že s touto nechutnou aférou nemá zhola nic společného.
„Až se nebude koukat, tak si zapni poklopec,“ upozornil jej zlomyslně Augustus.
„To snad není pravda,“ nemohl uvěřit Mat.
„Neber si to tak, jemu to taky nevadí,“ snažil se ho utěšit Abak.
„Některý lidi za to dokonce i platí,“ přidal se moudře Augustus.
„Fakt?“ Pochyboval Abak, ale Augustus mu posuňkem naznačil, aby pravdivost tohoto výroku již dále nerozebíral.
„Věděl jsem, že jste banda křováků ale tohle…,“ pravil zdrceně Mat.
„Co je to za problém?“ zeptal se bratrsky Pat.
„Guestbook,“ zakňoural zlomeně Mat.
„A co je s ním?“ pokračoval Pat utěšujícím tónem.
„Mě by spíš překvapilo, kdyby s ním nic nebylo,“ poznamenal temně Augustus.
„Nějakej pubertální uchyl ho předělal na svůj vlastní fanklub,“ hlesl Mat. Všechny oči se rázem otočila jedním směrem.
„S tímhle fakt nemám nic společnýho,“ bránil se Abak.
„Vážně?“ Zeptal se Pat a v jeho hlase se mísila naděje s podezřením. Chybělo málo a mohli mít vlastní večerníček, protože proti těm dvěma je například vzájemná rivalita mezi Tomem a Jerrym hadr. Čeští filmaři však správně rozpoznali, že na druhou stranu večerníček do patnácti let nepřístupný je blbost (ve filmové hantýrce – neazávislý nekomerční projekt pro opravdové fajnšmekry), a tak z toho nakonec nic nebylo.
Náhle do sporu jako Deus ex machine (v Abakově podání – Bus sex mašíne – neboli jeho přezdívka získaná díky schopnosti navazovat krátkodobé vztahy v prostředcích veřejné dopravy. – pozn. autora) zasáhl Mat řka:
„Přestaňte se hádat! Na vzájemné obviňování teď není čas…stejně za to může Augustus!“
„Já?! Tohle je Hleniho práce! Já ho jen požádal, aby řekl o našich stránkách pár lidem. To bylo všechno! Nemůžu za to, že to nepochopil!“
„Cože?! Tys o něco žádal toho kreténa, co je asi stejně spolehlivej jako předpověď počasí na pornokanálu?“ Zhrozil se Abak.
„Jo, taky jsem už párkrát pěkně zmoknul,“ pronesl Pat, který byl natolik sofistikovaným pařánem, že hledal s ostatními redaktory jen velice obtížně společné téma hovoru a většinu času byl úplně mimo.
„Když u nás může publikovat i krtek, tak proč bychom nemohli přizvat ke spolupráci taky lidoopy? Nebo proti nim snad něco máte?“ Hájil se se zřetelnou ironií v hlase Augustus.
„Ne, právě naopak. Některé jsem dokonce vzal do redakce,“ odpověděl Mat a upřeně na něj hleděl. Od Augusta se však většina urážek odrazí jako gumový míček od betonové stěny. Může zato nejspíše jeho nekonečné sebevědomí. Místo reakce na Matovu poznámku sáhl do ledvinky a nabídl mu banán.
…Tím chcete říct, že jsem vopice, že jo?...
„On guestbook stejně nikdy pořádně nefungoval,“ snažil se problém bagatelizovat Augustus.
„Jo, co proved vlastně tak strašného?“ Přidal se Abak.
…Mat vydává zvuky jako King Kong s těžkou zácpou a říká tomu zpěv…
„Neděláme to přece kvůli ženským, ne?“ Vysvětloval Mat konsternovaný pohledem na Augusta drbajícího se nohou v podpaždí.
„Néé,“ zaznělo nepříliš přesvědčivé unisono.
…Abak se směje jako Chita…
„Nevadilo by mi, že se chlubí svými…úspěchy u opačného pohlaví, ale že k tomu zneužil našich stránek, to je naprosto nechutné!“ Rozohnil se Mat: „Navíc obsah Těch vzkazů…,“otočil se k počítači, aby mohl ocitovat, „Posíláme Ti pusinky po celém tělíčku…?!! Odporné!! Už jen ta představa hordy mladých holek olizujících vaše nahé rozechvělé tělo…To je …To je naprosto… Posloucháte mně vůbec?!“
Augustův šťastně stupidní úsměv dával tušit, že loď jeho vědomí momentálně křižuje široké moře fantazie a lord Abak jen na sucho polykal jako kapr vyhozený rybářem na břeh.
…A dokonce i šimpanzi si ten banán oloupaj před tím, než ho sežerou – narozdíl od Augusta…
„Soustředíte se vůbec někdy na to, co říkám?!“
„Právě, že jo. V tom je ten problém,“ odpověděl Abak, který byl přece jenom o něco více při smyslech.
…Jenom mně bude furt někdo nadávat do vopic…
„Pate,co to furt meleš?! Pojď se radši mrknout na tohle.“
„Jasně,“odpověděl redaktor s novým elánem v hlase a nakoukl Matovi přes rameno. „Hmm…to o banánech budem muset vymazat.“
„Proč? Mně to přišlo docela nevinné.“
Pat se zamračil. Obával se, že nebude schopen Matovi vysvětlit, že pokud jde o banány, tak nic není tak docela nevinné. Nakonec to však přece jenom zkusil:
„Víš, voni mysleli jeden konkrétní banán.“
„A to vadí? Začínám mít pocit, že nemám ponětí, o čem to mluvíš,“ interpretoval Mat nervózně svůj jinak skvělý postřeh.
„Nó…voni sice napsali banán, ale rozhodně mysleli něco jinýho,“ odpověděl po chvíli s úsměvem Pat, evidentně spokojený sám se sebou a ještě více se svým řešením tohoto problému. Opravdu si neuměl představit, jak by Matovi něco takového vysvětloval. Bylo by to jako zasvěcovat do tajů počítačových her někoho, kdo neví, co je počítač. Navíc žádný člověk (krtky nevyjímaje) mající alespoň trochu citu by jej prostě nedokázal připravit o tu jeho naivitu, kterou by mu mohl závidět i Forest Gump.
„Aha, metafora,“ zaradoval se Mat
Patovi zmrzl úsměv na rtech. „Teď zas nevim, vo čem mluvíš Ty,“ pomyslel si.
„A co ta zmíňka o šlehačce? Je od něj sice hezké, že když u nich doma došla, tak chce nějakou donést. Ale nechápu, proč má na něj kvůli tomu čekat připravená?! To já když jdu koupit máslo…“
„Já to vzdávám!“ Rozhodil rukama v teatrálním gestu Pat.
„To neřeš! Stejně si to ten magor píše sám,“ prohodil Augustus, který se, zdá se, již neochotně navrátil do šedého přístavu reality.
„S tím nemohu souhlasit,“ oponoval Mat, „ Ty dívky sem psaly již předtím. Navíc jsem si s některými vyměnil pár mailů. Jde o naše pravidelné čtenářky, mnohé z nich jsou velké obdivovatelky rubriky Story. Opravdu nechápu, jak mohly…“
„To chceš říct, že nám ukrad fanynky?! NAŠE FANYNKY?!“ Vzpamatoval se lord Abak.
„Ano, dalo by se to vyjádřit i takhle,“ odpověděl Mat.
„Ten parchant! To je nespravedlivý!!! Člověk sedí celý noci u počítače. Snaží se pozvednout lidstvu ducha na novou, úplně jinou úroveň a nakonec…,“ zavzlykal Augustus.
„To je sice smutné, ale neděláme to přece kvůli…“
„Jo, my jim pozvednem ducha a oni nám na oplátku pozvednou…,“ mrkl lišácky Abak. Záhy však čelil několika ostrým pohledům. „…sebevědomí. Co ste si mysleli, že řeknu?!“
„Tak to dopadá, když je člověk naivní a hodný,“ povstal Augustus s rozhodnutím vepsaným ve tváři, „ ale s tím už je konec!! Nyní nastává čas změny – čas vlčí…čas být sobecký, zákeřný, lstivý, prolhaný, sebestředný, arogantní a bezohledný. Nyní poznáte úplně jiného Augusta…!!!“
„Ano, to je velice zajímavé,“ řekl Mat tónem, který si vyhrazoval pro blázny mluvící o sobě ve třetí osobě, „můžeš mi jen vysvětlit, v čem u Tebe nastala ta proklamovaná změna?“
Jak jsem již napsal, jen málo lidí dokáže tak dokonale ignorovat ironii jako právě Augustus:
„Byl jsem přece laskavý, upřímný a obětavý, proto mě neměl nikdo(myšlena nejspíš žena) nikdy rád.“
„Já myslel, že je to kvůli tomu, že vypadáš jako štětka na čištění záchodů?“ Podivoval se naprosto upřímně Abak.
„Nech toho! Rejpat dokáže každý, ale naopak činy zdobí pravého muže. Když holky nechtěj k nám, musíme my k nim. Nastává čas iniciativy! Ony potřebují svého hrdinu!“
Stále se usmívající Mat zatím začal nenápadně šátrat ve svém stole. Jeho ruka hledala, dokud nespočinula na krabičce určitých léků. Dnes jich bude potřeba mnoho.
„Jo, jó! Dem na zábavu! Balit šestnáááááááááááááááááááctky!“ Vyskočil Abak.
Záhy potom oba opustili místnost…oknem.
Mat se za nimi chvilku díval, pak otevřel krabičku a sáhl po hrnku s čajem.
„Prášky na nervy? Myslím, že Ti zdrhnul,“ zeptal se lakonicky Pat.
„Ne, ty sou pro mě.“
„Neboj, voni se zas hned vrátěj, dneska totiž žádná zábava nejni,“
„Další důvod, abych si je vzal,“

Zatím v tunelech kdesi pod redakcí:

„Umírám, ten náhlý závan chladného vzduchu, to je smrt.“
„Ne, lásko, prorazila jsem větrací šachtu. Za chvíli budeš v pořádku.“
„Myšičko!“
„Krtečku!“
Po tomto dialogu snad nemůže následovat nic jiného než dlouhé a vroucí obětí. No a po takovém obětí je právě ten správný čas na věci…ehm…věci, co se obvykle stanou, když přeskočí jiskra mezi dvěma hlodavci. A pak už je to téměř stejné jako u lidí. Samečci to chtějí dělat pokud možno znovu a samičky si zase přejí povídat. Většinou však obě strany dojdou k přijatelnému kompromisu dle zásady (z hlediska samečků): Nejprve práce, potom zábava (Dá se to samozřejmě říci i vulgárněji: Prvně kecy, potom k věci.). Tento pár nebyl výjimkou.
„Tak ty jsi přišla? Potom všem, co jsme si řekli?“
„Augustus mi zavolal, že jsi v nesnázích a já prostě nemohla jinak. Najednou se mi srdce sevřelo a já zjistila, že bez tebe prostě nemohu žít.“
„Ach, miláčku, jak jsme se vůbec mohli rozejít?...Počkej! Augustus?!!“
„Nech ho být. Jenom nám závidí naši lásku.“
„Parchant nepřející!“
„Nemysli na něj, zlato, teď už jsme spolu…navždy.“

Zatím nad ústím větrací šachty někde nad oběma milenci zazněl dojetím rozechvělý hlas:
„To je tak romantický…myslíš, že někdo z nás dvou bude někdy tak štastnej? Hej, by stálo za to províst něco, aby jim to fakt vydrželo, ne?“
Tvář válečného veterána ošlehanou v mnoha bitvách právě skrápěly slané slzy. Tu se však ozval jiný hlas, chladný a cynický:
„Abaku, máš ještě ty napalmové granáty?“
„Jo.“
„Tak mi jeden podej.“
 

Šotek

Autor článku:

Další úvodníky:

Zápis z jubilejní 1. schůze AAA Games

O původu našeho Šotka

Bajka by Šotek

Historie AAA Games

Klub sráčů