╚ernß r∙₧e

M∞sto

Se SmrtonoÜi je to jako s cibulφ. Majφ vrstvyàa Φφm se dostßvßte hloub∞ji,tφm vφc se Vßm z toho chce breΦet. 

                                                                                 Shrek

Ralf sed∞l v jednΘ z temn²ch kobek podzemnφ Φßsti Istrenu a mrzut∞ se p°ehraboval v r∙zn²ch lejstrech. P°esto₧e sem nedosßhl ani jedin² sluneΦnφ paprsek, v∞d∞l, ₧e venku u₧ je den, a nebyl z toho nijak nadÜen. Ralf byl toti₧ upφr. Zastßval nßzor, ₧e sluÜn² zßstupce jeho druhu by m∞l ve dne spßt, aby pak byl dostateΦn∞ Φil² pro noΦnφ radovßnky. Pochßzel z velmi starΘho a vß₧enΘho upφrskΘho rodu a nev∞d∞l, ₧e by tomu bylo u n∞jakΘho jeho p°edka jinak. Jen on tady musφ sed∞t a d∞lat p°esΦasy, za n∞₧ mu pravd∞podobn∞ nikdo nezaplatφ. A proΦ vlastn∞? Jeliko₧ stßl na pomyslnΘm vrcholu, respektive velmi nφzko pod vrcholem. Jako jeden z vlßdc∙ m∞sta Istren a kanclΘ° Kartelu m∞l pom∞rn∞ rozsßhlou pravomoc, co₧ se sebou neslo i dost neurΦitou pracovnφ dobu. Zam∞stnßval prakticky sßm sebe, lp∞la na n∞m odpov∞dnost. Vlastn∞ vykonßval jeÜt∞ jednu funkci, jeho postavenφ m∞lo vyva₧ovat moc knφ₧ete Smrtihlava, aby ve m∞st∞ nep°erostla v nadvlßdu absolutnφ. Tvo°il spolu s Pßnem krys n∞co jako opoziciàtedy politickou opozici a konstruktivnφ samoz°ejm∞. Co₧ v praxi znamenalo, ₧e se s nφm v₧dy sna₧il n∞jak sluÜn∞ dohodnout. Nebyl p°eci sebevrah, ne? Dokßzal si ve svΘm slo₧itΘm postavenφ zachovat tvß° a respekt a p°esto prokßzat v∙Φi n∞mu urΦitou loajalitu. A to byla prßv∞ vlastnost, kterΘ si Smrtihlav velmi cenil. Proto v∙bec nechßpal, proΦ dostal na starost dozor nad tou protivnou ₧ßbou Yvonn. Nem∞l pro ni ₧ßdnou slabost na rozdφl od n∞j nebo t°eba Pßna krys. Ralf byl toti₧ krom jinΘho i homosexußl. Na upφra dost neobvyklΘ, i kdy₧ je pravdou, ₧e jde o mnohem frivoln∞jÜφ druh ne₧ jsou lidΘ. V∞tÜina z nich nenφ ₧ßdn²m urΦit²m zp∙sobem sexußln∞ vyhran∞nß. Proto jim p°φliÜ nezßle₧φ na tom, s k²m trßvφ noci, hlavn∞, kdy₧ se ve dne mohou vrßtit do svΘ rakve. Ne tak Ralf, ten byl, pokud bychom jej posuzovali podle upφ°φch m∞°φtek a v rßmci jeho orientace, docela cudn². Navφc nem∞l ₧eny p°φliÜ v lßsce, spousta skuteΦn∞ skv∞l²ch mu₧∙ si jej toti₧ kv∙li nim ani nevÜimla, co₧ ho hluboce zra≥ovalo. No a s Yvonn, jakkoli mu byla sama o sob∞ nesympatickß, m∞l spojenou jeÜt∞ jednu velmi nep°φjemnou vzpomφnku.

Byl tehdy mnohem mladÜφ, impulzivn∞jÜφ a jako v∞tÜina mlad²ch kyp∞l touhou zm∞nit sv∞t. TΘ₧ m∞l utkv∞lou p°edstavu, tak charakteristickou pro tento v∞k, ₧e prßv∞ on a jeho generace to dokß₧φ. Ji₧ odmaliΦka projevoval vyjφmeΦnΘ schopnosti a vynikal nad ostatnφmi svΘho druhu, jak inteligencφ, tak pφlφ. V∞d∞l to o sob∞, a proto si krom jinΘho p°inesl s sebou do Istrenu i svou jinoÜskou aroganci. Pobyl zde zhruba m∞sφc, kdy₧ mu doÜla trp∞livost a on se rozhodl, ₧e je nutno provΘst ve sprßv∞ tΘto zatuchlΘ dφry radikßlnφ zm∞ny a bude pro vÜechny z·Φastn∞nΘ nejlepÜφ, jestli₧e se tohoto ·kolu zhostφ onàjako nov² vlßdce m∞sta. Upφ°i rozhodn∞ pat°φ k t∞m nejmocn∞jÜφm bytostem, je₧ ob²vajφ tento sv∞t, a tak se jej nikdo ani nepokouÜel zastavit. Ostatn∞ hnal se chodbami jako vich°ice û hroziv² severßk, kter² smete vÜe, co mu stojφ v cest∞àtedy a₧ na trojhlavΘho psa.

Ralf u₧ vid∞l ve svΘm ₧ivot∞ mnoho nestv∙rnostφ: od telete majφcφho hlavy dv∞; p°es dva lidi sdφlejφcφ jednu spoleΦn∞ a₧ po jinΘ lidi, kte°φ po pom∞rn∞ jednoduchΘm seΦnΘm zßkroku nem∞li palici ₧ßdnou. Nikdy se vÜak nesetkal s mluvφcφm psem, kter² by je m∞l hned t°i a ka₧dou s vlastnφm rozumem. Tedy jestli se dß nazvat rozumn²m n∞co, co se neustßle jen hßdß¹.

Ralf se maliΦko zarazil ve svΘm rozletu, hlasit∞ chrßpajφcφ pes toti₧ zabφral valnou v∞tÜinu chodby. Mohl se sice prom∞nit v mlhu a v klidu pokraΦovat dßl, ale necht∞l se do Hlavnφ kancelß°e krßst jako n∞jak² zlod∞j.

äNe, pokud vstoupit, tak se vÜφ parßdou,ô pomyslel si a hlasit∞ si odkaÜlal. Jedno vφΦko levΘ hlavy se pomalu zvedlo a odhalilo hn∞dΘ, neteΦnΘ oko. Takto zblφzka se zdßlo jeÜt∞ v∞tÜφ ne₧ ve skuteΦnosti bylo. Ralfovi p°ipadalo skoro jako kopacφ mφΦ. TakΘ m∞l velkou chu¥ do n∞j kopnout., naskytl se mu vÜak zajφmav² pohled. Zatφmco druhΘ dv∞ hlavy dßle tvrd∞ spaly, ta t°etφ, kterΘ nßle₧elo ono mφΦovitΘ oko, se zvedla dlouze zφvla a Üiroce se usmßla. SluÜnφ drakopsi a upφ°i obvykle ve spoleΦnosti n∞koho jinΘho nikdy nezφvajφ ani se Üiroce neusmφvajφ. Ob∞ tyto procedury toti₧ souvisejφ s odhalenφm zub∙, co₧, v∞°te mi, nenφ zrovna nejp°φjemn∞jÜφ pohled. SamotnΘho Ralfa, aΦ by to ve svΘ mladickΘ p²Üe nep°iznal, rßzem vÜechny nßpady spojenΘ s kopßnφm p°eÜly. Navφc dosp∞l k zajφmavΘ ·vaze na tΘma, proΦ se t∞mto stvo°enφm °φkß drakopsi. Nikdy mu to nedßvalo smysl, v∞d∞l toti₧, ₧e nemajφ s draky zhola nic spoleΦnΘho. NicmΘn∞ je obecn∞ znßmo, ₧e draci jsou obzvlßÜt∞ nebezpeΦnφ sv²m pov∞stn²m dechem, kter²m dokß₧φ zahubit vÜe, co se k nim dostane p°φliÜ blφzko. Toto stvo°enφ zase vlßdlo ·stnφm aroma, kterΘ by s jistotou p°im∞lo v∞tÜinu p°iblφ₧ivÜφch se tvor∙ omdlφt anebo p°inejmenÜφm hodit Üavli.

äP°ejete si?ô p°eruÜilo Ralfovy ·vahy psisko. Ne nadlouho, jeho b∞lostn∞ zß°iv² ·sm∞v jej toti₧ inspiroval k myÜlenkßm ·pln∞ jinΘho typu. Vedl k dohad∙m, kolik mß to zvφ°e z Φlov∞ka a kolik z jeho Φty°nohΘho milßΦka. Ka₧dΘ malΘ dφt∞ p°ece vφ, ₧e kdy₧ se pes sm∞je, nenφ na tom nic veselΘho. Ralf vÜak nebyl ₧ßdnΘ d∞cko, proto se nenechal zastraÜit a odpov∞d∞l stejnou mincφ.

äSmrtihlava, pot°ebuji s nφm mluvit,ô °ekl co nejmraziv∞ji a dal si zßle₧et, aby byly dob°e vid∞t ÜpiΦßky. Zßm∞rn∞ takΘ vynechal knφ₧ecφ titul pßna m∞sta, aby zd∙raznil svΘ nezßvislΘ postavenφ. Na Φokla vÜak, zdß se, ani jedno z toho nijak zvlßÜ¥ nezap∙sobilo.

äV jakΘ zßle₧itosti? ô sna₧il se tvor nasadit oficißlnφ t≤n. Moc mu to neÜlo, na jeho obhajobu je vÜak nutno uvΘst fakt, ₧e kdy₧ jste pes, kterΘmu se celkem Üpatn∞ mluvφ i za normßlnφch podmφnek,  kdy₧ vßm do toho dvojhlasn∞ nechrßpajφ vaÜe ostatnφ hlavy, tak si udr₧φte d∙stojnost jen velice t∞₧ko.

äTo t∞ nemusφ zajφmat.ô

äPrßv∞ ₧e jo. Jak jinak byste se asi se°adili v ╚ekßrn∞?ô

äV Φekßrn∞?ô

äNoàsi myslφte, ₧e jste tady dneska sßm? Ba ne, ve vÜem musφ bejt po°ßdekàordnung û nebo tak n∞co. Vezmete si p∞kn∞ lφstek aàô

äLφstek?ô vyhrkl v rozporu se svou v²chovou zaskoΦen² upφr. P°ipadlo mu to sice pon∞kud nezdvo°ilΘ, avÜak stejn∞ si nebyl jist, zdali etiketa znß proh°eÜek p°eruÜenφ psa uprost°ed v∞ty.

äPardon,ô odv∞til hafan a stiskl mohutnou tlapou jednu dla₧dici, ta se pon∞kud propadla a st∞na napravo od n∞j se rozplynula. Odhalila tak nevelk² v²klenek, kter² byl z velkΘ Φßsti pokryt mal²mi skobami na nich₧ visely r∙znΘ papφrovΘ ceduliΦky. Krom nich tam stßly jeÜt∞ velkΘ zdobenΘ p°es²pacφ hodiny. VÜechen pφsek ji₧ byl v jejich dolnφ Φßsti, Φas, kter² m∞ly odm∞°it, u₧ asi dßvno vyprÜel. Kdy₧ to momentßln∞ bdφcφ hlava zjistila, n∞co zavrΦela, dloubnutφm svΘho dlouhΘho Φenichu probudila druhou a sama se ulo₧ila ke spßnku. Ralf tomu nev∞noval p°φliÜ velkou pozornost. Mnohem vφce jej zaujaly jednotlivΘ ceduliΦky, stßlo na nich nap°φklad Ä┴DOST O ZV▌èEN═ PLATU nebo P╪EDLOÄEN═ HL┴èEN═ Φi Ä┴DOST O UVOLN╠N═ ZE SLUÄBY a spousta jin²ch.

äUUUUaaaaa,ô zazn∞lo zφvnutφ, äp°ejete si?ô

äM∙₧ete mi laskav∞ °φct, kde je knφ₧e Smrtihlav?ô

äM∙₧ete mi,VY, °φct, jak² je smysl ₧ivota?ô

äJak to mßm, k sakru, v∞d∞t?! Mimochodem, oΦekßvßm odpov∞∩ na svou otßzku!ô °ekl upφr tak autoritativn∞, jak jen mohl.

äDal jste si ji sßm!ô zn∞la Üt∞kavß odpov∞∩.

Zatφmco se Ralf rozm²Ülel, jestli to mß brßt jako urß₧ku Φi ne, p°φpadn∞ jak by mohl toho nanejv²Ü drzΘho Φokla potrestat, pes v klidu pokraΦoval:

äVidφm, ₧e se nem∙₧ete rozhodnout. Mohu Vßm poskytnout malou radu? àNe ned∞kujte, od toho tu ostatn∞ jsem. Vßs odhaduju, tak na ST═ÄNOST, avÜak na druhou stranu zase mßte evidentn∞ nasp∞ch, a proto by bylo lepÜφ doporuΦit OZBROJEN▌ PU╚. Byl byste toti₧ prvnφ na °ad∞.ô

äJß ale neplßnuji ₧ßdn² p°evrat,ô lhal zaskoΦen² Ralf, kter² zaΦφnal mφt pocit, ₧e se mu situace pomalu vymykß z rukou.

äTo v∙bec nevadφ. Umo₧nφ vßm to p°edb∞hnout ostatnφ, pak si d∞lejte co chcete, jemu je to v celku jedno. Stejn∞ by vßs asi musel d°φve Φi pozd∞ji p°ijmout,ô °ekla hlava a liÜßcky na n∞j mrkla.

Ralf st∞₧φ udr₧el vß₧nou tvß°, co₧ pochopφ ka₧d², kdo n∞kdy vid∞l psa liÜßcky mrkat².

äDob°eà,ô cht∞l projevit dobrou v∙li upφr.

äHA!!ô vyÜt∞kla hlava tak nßhle a₧ sebou Ralf p°ekvapenφm trhl. äTa pitomß krßva, co mß mφ≥ rozumu ne₧ koΦka, to zase pod∞lala! Te∩ nemßm Üichtu jß!ô zlov∞stn∞ zavrΦela s pohledem up°en²m na hodiny. PotΘ dloubnutφm svΘho dlouhΘho Φenichu probudila tu t°etφ a ulo₧ila se ke spßnku ne₧ mohl upφr n∞jak zaprotestovat.

äUUUUaaaaà,ôzφvla poslednφ hlava, äP°ejete si?ô

äM∙₧e mi n∞kdo z vßs byrokrat∙ °φct, kde najdu toho vyÜinutΘho despotickΘho magora?!!!ô rozΦφlil se Ralf.

äVy asi myslφte Smrtihlava, ₧e?ô ozvalo se za nφm. Stßla tam nep°φliÜ vysokß postava celß zahalenß v ΦernΘ kßpi. Upφ°i neb²vajφ p°φliÜ vnφmavφ na drobnΘ zm∞ny teplot obzvlßÜt∞ na ty, co vedou spφÜe k ochlazenφ, proto si jφ Ralf hned nevÜiml.

äProsφm? Aàano, jak jste to poznal?ô

äP°ece vφm, co jsem zaΦ, ne?ô odpov∞d∞l tßzan² sv²m hlubok²m melodick²m hlasem tak p°φjemn∞, ₧e v∞ta vyzn∞la zcela opaΦn∞. Tedy jeho slova byla sladkß jako sklenice medu obsahujφcφ vÜak bezpoΦet mal²ch kovov²ch ostn∙, kterΘ by se nedaly popsat jinak ne₧ jako ostrΘ a p°ipravenΘ drßsat. Ralf z n∞j jeÜt∞ cφtil vÜechny ty nep°φjemnΘ v∞ci, co by se staly tomu, kdo by se na onu prvotnφ sladkost chytil.

äM∙₧ete mne nßsledovat do mΘ pracovny?ô

äZajistΘàehm àale co ti v Φekßrn∞? Chci °φct,ànebude to nespravedlivΘ?ô zeptal se pon∞kud zara₧en∞ upφr. Nikdy by to samoz°ejm∞ nep°iznal, ale najednou se mu p°ijφt prvnφ na °adu nijak zvlßÜ¥ necht∞lo. Vlastn∞ si pohrßval s myÜlenkou, ₧e by p°iÜel zφtra, pokud budou ·°adovat.

äPrßv∞ naopak, cht∞l jste p°ece OZBROJEN▌ PU╚,ô odpov∞d∞l Smrtihlav podßvaje mu v bledΘ ruce ceduliΦku. Ralf prßv∞ uva₧oval nad tφm, jak by mu co nejlΘpe vysv∞tlil, ₧e mezi chtφt a vybrat si je jeden zßsadnφ rozdφl, kdy₧ tok jeho myÜlenek p°eruÜilo zjiÜt∞nφ pro n∞j jeÜt∞ zßsadn∞jÜφho charakteru. Na ceduliΦce byly mφsty rudΘ skvrny.

äJe od krve,ô pronesl t∞₧ce Ralf. Jako upφr to samoz°ejm∞ poznal û hned po prvnφm dotyku.

äMusφm se vßm omluvit, ₧e jsme vßs uvedli tak trochu v omyl,ô °ekl Smrtihlav a Ralf cφtil, jak se n∞kde z temn²ch hlubin kßp∞ na n∞j up°ely dv∞ ΦernΘ oΦi. Jejich pohled jako by nebyl z tohoto sv∞ta. äNebyl jste dnes ·pln∞ prvnφ na °ad∞.ô

Upφr cht∞l n∞co pßdnΘho odpov∞d∞t, ale prßv∞ vstoupili do ╚ekßrny. Ralf nikdy nem∞l potφ₧e s vyjad°ovßnφm, spousta mßg∙, upφr∙ a jin²ch bytostφ chvßlila jeho ostr² jazyk. Nynφ se mu vÜak nedostßvalo slov. Tato mφstnost byla sv²m zp∙sobem odzbrojujφcφ. M∞la architektonickou koncepci dlouhΘ chodby p∙sobφcφ dojmem nekoneΦnosti. Celou ji pokr²val dokonale hladk² Φern² obsidißn. Nikde nebylo vid∞t ₧ßdnΘ spßry Φi prasklinky. Vypadalo to jako by celou mφstnost zalili horkou Φokolßdou a pak poΦkali a₧ ztvrdne. Po obou stranßch stßly st°φdav∞ dlouhΘ lavice nebo se krΦily v²klenky nejr∙zn∞jÜφch velikostφ. Ty byly z v∞tÜφ Φßsti zapln∞ny bytostmi vÜech druh∙ a podob. V rukou a jin²ch ·chopov²ch orgßnech, o kter²ch se tady rad∞ji ani nebudu podrobn∞ji rozepisovat, dr₧ely vÜechny prßv∞ ty ceduliΦky, s nimi₧ se Ralf ji₧ d°φve setkal u drakopsa. U stropu se neustßle p°evalovala mraΦna m∙r a celou mφstnost napl≥oval vÜeobjφmajφcφ zvuk hodin, kterΘ vÜak nebyly nikde vid∞t. Nedalo se jistotou urΦit, odkud se vlastn∞ line, p°ichßzel sv²m zcela osobit²m zp∙sobem odnikud i odevÜad. Rozd∞loval cel² existujφcφ vesmφr Φekßrny na jednotvßrnΘ cik a cvak, cikàcvakàcikàcvakàcikàcvakàcikà

╚ekajφcφ tvorovΘ mu napjat∞ naslouchali. Ralf se sna₧il n∞kterΘ z nich pozdravit, kdy₧ kolem nich se Smrtihlavem prochßzeli, jeliko₧ je v Istrenu obΦas potkßval, - bez odezvy. Pokud si jej v∙bec vÜimli, tak to nedßvali najevo. Nereagovali dokonce ani na p°φtomnost Pßna m∞sta. V∞novali se jen a pouze onomu zvuku. I Ralf se do n∞j na chvφli zaposlouchal, proto₧e byl p°irozen∞ zv∞dav² a ch∙ze Φekßrnou mu p°ipadala nekoneΦnß.

Okam₧it∞ se mu v mysli objevila p°edstava velkΘho kyvadla, kterΘ sice nevid∞l, ale jeho₧ stφn mu pravideln∞ p°ejφ₧d∞l po tvß°i. Jeliko₧ byl specializovan² na psychickou magii a tΘ₧ velmi vnφmav², vycφtil, ₧e v∞tÜina Φekajφcφch se pomocφ n∞j dozvφdß, kdy a kde p°ijde na °adu. Smrtihlavova kancelß° logicky nebyla jedin²m orgßnem Centrßly. Kyvadlo tΘ₧ samo °eÜilo jednoduÜÜφ zßle₧itosti.

KoneΦn∞ p°eÜli celou mφstnost. Smrtihlav se zastavil a dlouze hled∞l na st∞nu p°ed sebou. Ralf tam zpoza n∞j nakukoval, ale vid∞l jen dalÜφ ze∩, byla ·pln∞ Φernß, absolutn∞ bez lesku a naprosto hladkß û jako vÜechny ostatnφ, nic vyjφmeΦnΘho.

äZpφvß,ô °ekl a zn∞lo to smutn∞ zasn∞n∞.

äKdo?ô zeptal se Ralf, kter² nic neslyÜel. Smrtihlav jej vÜak ignoroval.

äZpφvß hv∞zdßm,ô pokraΦoval spφÜe sßm k sob∞ ä Je to tak p°irozen∞ krßsnΘ. Prvnφ dny jsem v∞°il, ₧e nevyjdou, kdy₧ jim nezazpφvßàa ony jsou stßle tu,ô dodal tiÜe.

äPromi≥te, ale nikdo tu nezpφvß,ô °ekl opatrn∞ Ralf.

äJß vφm,ô odpov∞d∞l. Upφr nikdy neslyÜel znφt v t∞ch dvou prost²ch slovech tolik trpkosti a n∞Φeho, co by se z nejv∞tÜφ pravd∞podobnostφ dalo urΦit jako odhodlßnφ. T∞₧ko vÜak °φct, smrtonoÜi cφtφ jinak ne₧ lidΘ, elfovΘ, upφ°i Φi jinΘ rasy. Proto na n∞ mo₧nß vÜichni ostatnφ hledφ se sm∞sicφ strachu a odporu.

Tok jeho myÜlenek p°eruÜila otßzka: äCo vidφte?ô

äNic zvlßÜtnφho û jen st∞nu,ô odpov∞d∞l bez meÜkßnφ.

äJen st∞nu?ô na chvφli mu p°ipadalo, ₧e se Smrtihlav hloubi svΘ kßp∞ pousmßl. äTo chcete °φct, ₧e Φekßte pouze na m∞?àNa nic vφc?ô

Tφm si te∩ upφr nebyl zrovna jist² p°esto rßdoby nenucen∞ odpov∞d∞l: ä V tuto chvφli ano.ô

äTak to bych vßs nem∞l zdr₧ovat,ô °ekl Smrtihlav a rukou provedl jakΘsi gesto, äVÜechno °eÜφte tak prvoplßnovit∞?ô pokraΦoval.

äSamoz°ejm∞, ₧e ne. Jen situace, kterΘ si toho zasluhujφ,ô ohradil se Ralf nadÜen² z toho, ₧e se mu znovu vrßtila v²°eΦnost.

äTo je skv∞lΘ,ô °ekl Smrtihlav a proÜel st∞nou. Upφrovi se na chvφli zazdßlo, ₧e v t∞ch slovech zn∞lo nemßlo ironie. P°esto jej tΘm∞° bez vßhßnφ nßsledoval.

To, co se stalo potom, nav₧dy zm∞nilo jeho ₧ivot ³.

Po p°edchozφch divech by Ralf Φekal vÜechno mo₧nΘ, jen ne obyΦejnou pracovnu. Jen₧e ona byla docela obyΦejnßàpßr obraz∙, velk² pracovnφ st∙l, n∞jakΘ rudΘ zßv∞sy û vÜechno zaÜlΘ a zanesenΘ prachem dßvajφcφm neklamn∞ najevo, ₧e a¥ u₧ byl pßnem tΘto pracovny kdokoli, p°φliÜ zde nepracoval. Aha, jeÜt∞ p°ehlΘdl atraktivnφ sekretß°ku. To se mu stßvalo s ₧ensk²ma pom∞rn∞ Φasto a ony p°esto, k jeho nelibosti, neustßle vyhledßvaly jeho p°φtomnost. Jako by se jejich omezenΘ mozeΦky nedokßzaly vyrovnat s faktem, ₧e jej v∙bec nezajφmajφ. Ba co vφc, byly mu vysloven∞ odpornΘ se vÜemi sv²mi Üminkami, hloup²mi nßpady a obecn∞ nevyzpytatelnou povahou. Tato jej odst°elovala v²znamn²mi pohledy, zatφmco podßvala Smrtihlavovi mφsu koblih. Sna₧ila se tak nejspφÜ vnΘst trochu oduÜevn∞losti do svΘ role reprezentativnφho dr₧ßku na obΦerstvenφ. Zßhy potΘ, co p°edvedla, ₧e umφ i mrkat, koneΦn∞ opustila mφstnost. Smrtihlav si mezitφm odlo₧il plßÜ¥ na v∞Üßkàno, ten tam spφÜ pomal²m tempem doplulàa posadil se.

äCo mßte na srdci?ô zeptal se a zn∞lo to tak sladce jako poleva na legendßrnφm dortu Poslednφ pokuÜenφ⁴, kter² byl natolik jedovat², ₧e otrßvil celkem sedmadvacet lidφ a jednoho draka.

Upφr spustil a stavidla jeho stφ₧nostφ se naopak zvedla, aby naplnila prostor mφstnosti kaln²mi vodami pozm∞≥ovacφch nßvrh∙. B∞hem svΘho pom∞rn∞ dlouhΘho monologu zaΦal postupn∞ p°ichßzet o prvotnφ mohutn² dojem. P°estßval v∞°it, ₧e ten chlßpek p°ed nφm je ten, kdo celΘ tohle mφsto vymyslel a vybudoval. On toti₧ v∙bec na nic podobnΘho nevypadal. Jen sed∞l, jednou rukou se cpal koblihami a druhou pozorn∞ zapisoval vÜe, co Ralf °ekl.

äBude to asi n∞jak² ·°ednick² ÜaÜo,ô pomyslel si upφr a ·m∞rn∞ s tφmto poznßnφm se jeho projev stßval Φφm dßl ost°ejÜφm. Nevyh²bal se dokonce ani invektivßm, kterΘ si Smrtihlav kupodivu zapisoval takΘ. Byl kritice velice otev°en². Tedy a₧ do tΘ doby, kdy dostal Ralf podez°enφ, ₧e mu Φßst t∞chto myÜlenek n∞kdo podsouvß, aby ukolΘbal jeho pozornost. Tehdy na n∞j Smrtihlav neΦekan∞ skoΦil a doÜlo k velmi krßtkΘmu boji, na jeho₧ konci byl pro zm∞nu otev°en² zase p°ekvapen² upφr. Smrtihlav jej rozpßral a zaΦal do n∞j cpßt celou jeho formßlnφ stφ₧nost, kterou jako urΦit²m nezam∞niteln²m zp∙sobem literßrn∞ nadan² jedinec opat°il spoustou vtipn²ch p°irovnßnφ, citov∞ zabarven²ch popis∙ a jin²ch slovnφch kudrlinek, tak₧e Ülo o opravdu velk² kus papφru. Musel kv∙li n∞mu Ralfovi dokonce vyjmout n∞kolik p°ebyteΦn²ch orgßn∙àsamoz°ejm∞ bez umrtvenφ. JedinΘ co by mohlo nebohΘmu upφrovi poslou₧it k podobnΘmu ·Φelu byl pohled do ledov²ch oΦφ jeho muΦitele. Byly plnΘ nesmφrnΘ bolesti a zßrove≥ se v nich zraΦila krutost n∞koho, kdo ji hodlß svΘmu okolφ z velkΘ Φßsti p°edat.

äChceÜ tomu tady velet? DoΦkßÜ se, trp∞livost p°inßÜφ r∙₧eàô

äJsem tu na popud lorda Skeldana, kterΘmu seàô

äJsi tu, proto₧e jsem si T∞ vybral,ô zn∞la drsnß odpov∞∩. KoneΦn∞ jej Smrtihlav propustil. P°es °ezavou bolest se Ralf dohnan² a₧ na sam² okraj regeneraΦnφch schopnostφ svΘho vamp²°φho organismu p°inutil vstßt. Hlavou pulsovala jedinß myÜlenka: PRY╚ PRY╚ PRY╚ ODTUD!!!! Podlomila se mu kolena, nap∙l v bezv∞domφ se instinktivn∞ plazil ke st∞n∞, kterou sem veÜel.

äJeÜt∞ n∞coàohlφdej si nedotknutelnΘ osoby, majφ urΦitΘ znamenφ. Bylo by velice trapnΘ, kdybys je poznal a₧ t∞sn∞ p°ed kousnutφm. A pokud u₧ musφÜ honit lidi v noci po ulicφch, tak u toho aspo≥ neverÜujàznφ to nemo₧n∞.ô

Ralf v²znamu jeho slov nerozum∞l, ale p°esto si je zapamatoval. Pochopil je a₧ o mnoho let pozd∞ji, kdy na jednom zapadlΘm nßm∞stφΦku potkal p°i m∞sφΦku Yvonn. Od tΘ doby si Pßna m∙r nesmφrn∞ vß₧il. Kdyby m∞l on vid∞t do budoucnosti, tak by mu z toho p°ece jenom asi taky hrßblo.

äA °ekni, prosφm, venku, ₧e cel² dneÜek hodlßm v∞novat vy°izovßnφ stφ₧nostφàna ka₧dΘho se dostane,ô prohlßsil Smrtihlav s ·sm∞vem n∞koho, kdo D╠SN╠ rßd ·°aduje.

äM∙₧eÜ se odplazitô

Na to Ralf opustil mφstnost vnit°n∞ hluboce nespokojen, jeliko₧ si Φßst sv²ch vnit°nostφ odnßÜel na talφ°ku od koblih.

Uzdravovßnφ trvalo velmi dlouho, ale nakonec se dal Ralf s pomocφ svΘ rakve, vamp²°φ magie a velkΘho mno₧stvφ krve dohromady. Nutno dodat, ₧e prßv∞ tu poslednφ polo₧ku zajistil knφ₧e Smrtihlav. Z n∞jakΘho blφ₧e neznßmΘho d∙vodu mu velice zßle₧elo na tom, aby se Ralf v rßmci mo₧nostφ rychle zotavil, co₧ byl jeden z d∙vod∙, proΦ se upφr necφtil p°es svΘ viditelnΘ zdravφ dob°e. Tφm druh²m bylo, ₧e musel sdφlet stejnΘ m∞sto se Smrtihlavem. Jak vÜak velmi brzy poznal, nachßzela se v podobnΘm duÜevnφm rozpolo₧enφ v∞tÜina t∞ch obyvatel Istrenu, kte°φ byli natolik d∙le₧itφ, aby o jeho existenci v∞d∞li. V∞tÜina z nich rychle pochopila, ₧e nejlepÜφm zp∙sobem, jak se pozornosti vlßdce m∞sta vyhnout, je d∞lat po°ßdn∞ svou prßci a rad∞j si jej p°φliÜ nevÜφmat. Kdy₧ si vedli dob°e, odm∞≥oval je Smrtihlav Üt∞dr²mi dßvkami svΘ nep°φtomnosti, kterß byla ve sv∞tle nov²ch skuteΦnosti vskutku nßßßßßßßßßßßdhernß.

Proto kdy₧ upφr po jednom probuzenφ nalezl u svΘ rakve pozvßnku od knφ₧ete na veΦe°i, sp∞Ün∞ odepsal zkrouÜenou odpov∞∩, v nφ₧ barvit∞ vypsal, jak jej mrzφ, ₧e nem∙₧e nabφdku p°ijmout, ale je tu jeden problΘm, kter² p°φmo volß po rychlΘm vy°eÜenφ. Je vÜak hluboce dojat a mß tΘ₧ pocit, ₧e si tu Φest nezaslou₧φ, proto za sebe ponφ₧en∞ posφlß svΘho asistenta, velmi nad∞jnΘho ·°ednφka. Mlßdφ vp°ed!

Pak se peΦliv∞ zamyslel nad tφm, koho ze sv²ch pod°φzen²ch mß nejmΘn∞ rßd, p°edal mu dopis a v duchu ji₧ chlapce odepsal. Potom vyrazil na opaΦn² konec m∞sta obhlΘdnout krysφ hnφzda kv∙li kontrole stavu populace. Prßce s krysami sice zela velmi hluboko na jeho ₧eb°φΦku oblφbenosti a m∞la stßle klesajφcφ tendenci. NicmΘn∞ p°esto jeÜt∞ stßla mnoho p°φΦek nad trßvenφm Φasu ve spoleΦnosti knφ₧ete Smrtihlavaàstejn∞ jako asi vÜechno û vΦetn∞ nßsilnΘ smrti. Jak tak nad tφm p°em²Ülel, nezdßla se mu prßce s krysami zase tolik Üpatnß. DneÜnφ noci mu jφ vÜak nem∞lo b²t dop°ßno.

N∞co jej toti₧ na jeho malΘ prochßzce prßzdn²mi ulicemi do temnΘ noci pono°enΘho m∞sta z v²Üky st°ech sledovalo. Zde by asi bylo vhodnΘ napsat, ₧e to  sed∞lo chvφli na jednΘ a pak p°eskoΦilo na druhou st°echu v souladu s rychlostφ Ralfovy ch∙ze. TakovΘ tvrzenφ by vÜak bylo znaΦn∞ zavßd∞jφcφ, jeliko₧ to n∞co se toti₧ neustßle pohybovalo tak centimetr ve vzduchu nad taÜkami, ani₧ by se jich by¥ jen jedinkrßt dotklo.

Ralf se najednou zastavilànecφtil sice chlad, ale rozpoznal zm∞nu okolnφ atmosfΘry û v tom byl velice dobr².

äCo jsem komu ud∞lal?!ô rozhodil bezmocn∞ rukama.

äChceÜ seznam?ô zeptal se Smrtihlav hlasem podobajφcφm se zvuku otvφranΘ hrobky, kdy₧ za nφm neslyÜn∞ doskoΦil na zem û respektive asi centimetr nad zem⁵.

äNikdy jsem neprovßd∞l nic, co by se nesluΦovalo s m²m sv∞domφm,ô ohradil se upφr.

äJist∞, to u₧ jsem slyÜel mnohokrßt,ô docela zvlßÜtnφ na tom v²roku bylo, ₧e vyzn∞l, tak n∞jak neutrßln∞. Neobsahoval ₧ßdnΘ hodnocenφ û pouze prostΘ konstatovßnφ faktu.

Smrtihlav se mu nynφ dφval ze vzdßlenosti sotva deseti centimetr∙ zblφzka do tvß°e sv²m charakteristick²m up°en²m pohledem. Ralf provedl opat°enφ proti hypn≤ze a pokusil se mu to oplatit. M∞l u₧ takovou povahu.

V temn²ch hlubinßch oΦφ IstrenskΘho knφ₧ete tanΦily dva modrΘ plamφnky, co₧ jim p°idßvalo na pronikavosti a dodßvalo to jeho pohledu urΦitΘ ostrosti. Kdy₧ je tak pozoroval, dokßzal si upφr docela dob°e p°edstavit, jak se n∞Φφm propalujφ.

Najednou mu hlavou prolΘtla myÜlenka û zßblesk osvφcenφ.

äU₧ vφm, co jsi zaΦ,ô pomyslel si. SkuteΦnost se te∩ p°ed nφm prostφrala tak jasn∞ jako sluneΦn² den ⁶.

Ralf byl velmi vyjφmeΦn² upφr. Na rozdφl od v∞tÜiny zßstupc∙ svΘho druhu se zajφmal o lidi a jinΘ rasy vφce ne₧ pr∙m∞rn² o₧rala o soudek piva, tedy nejen vychlastat a zahodit. On s nimi promlouval a dokßzal jim naslouchat. Nepova₧oval jejich ₧ivoty za p°φzemnφ a s nimi spojenΘ ka₧dodennφ starosti za malichernΘ, ale naopak mu p°ipadaly fascinujφcφ. Kdy₧ byl jeÜt∞ o n∞co mladÜφ, tak se Φasto toulßval po zemi a poznßval r∙znΘ lidi. ObzvlßÜ¥ rßd navÜt∞voval jednoho starΘho sedlßka, avÜak nynφ si na n∞j vzpomn∞l spφÜe kv∙li jeho psu. Byl to krysa°φk, zvφ°ßtko, kterΘ vypadß jako krysa, chovß se jako krysa, ale ve skuteΦnosti s nimi mß spoleΦnΘ jen to, ₧e je lovφ ⁷. Je to takov² velmi zvlßÜtnφ tvor, nesnese se z ₧ßdn²m jin²m psemàvlastn∞ s niΦφm ₧iv²m, jeliko₧ vyjede po vÜem, co se pohne. Jednou dokonce Ralf vid∞l, jak ho jeho pßn cht∞l pohladit po hlav∞ a on jej kousl do ruky jeÜt∞ d°φve, ne₧ ses nφ staΦil p°iblφ₧it. P°esto na n∞j sedlßk nedal dopustit. StaΦilo mu toti₧ jednou za den donΘst do stodoly, kterou ten Φokl snad za cel² ₧ivot neopustil, ₧rßdlo a p°epoΦφtat mrtvΘ krysy.

Te∩, kdy₧ hled∞l na Smrtihlava, pochopil, ₧e on je takov² Krysa°φk a tohle je jeho stodola. Najednou mu ji₧ nezazlφval to, ₧e jej napadl. Byl to stejn∞ jako u toho psa jen projev jeho p°irozenosti. Pochopil tΘ₧, proΦ proti n∞mu vlßdci (nap°φklad lord Skeldan) doposud nezakroΦili a nikdy je to pravd∞podobn∞ ani nenapadlo ud∞lat. Mohli se od n∞j sice distancovat Φi vznßÜet moralistickΘ nßmitky, co₧ takΘ zhusta d∞lali, ale nic vφc, jeliko₧ problΘmy se stejn∞ jako krysy velice rychle mno₧φ. A v Pevnosti zatφm sedal prach na stφ₧nosti na jeho zpupnost, brutalitu a obchßzenφ vÜech mo₧n²ch zßkon∙ a vyhlßÜek, kterΘ se obejφt daly ⁸.  Velmi vyjφmeΦn∞ se sice zvedla ävlna morßlnφho odporuô obzvlßÜt∞ od mlad²ch perspektivnφch cti₧ßdostivc∙ majφcφch sklony tlaΦit se na n∞Φφ mφsto, ale v₧dy se zase naÜel n∞kdo, kdo û obrazn∞ °eΦeno û p°epoΦφtal mrtvΘ krysy a zjistil, jak moc se vyplatφ zachovat status quo.                                                                                                                                                                              

NicmΘn∞ bylo jen otßzkou Φasu, kdy se n∞jakß krysa ukß₧e jako p°φliÜ velkß Φi nßÜ lovec ud∞lß chybu nebo se prost∞ najde n∞kdo lepÜφ ne₧ on. Ralf si nßhle uv∞domil, jak to musφ b²t trpk² a osam∞l² ₧ivot. Nedokßzal Smrtihlava litovat, ale nemohl jej ani nenßvid∞tàbylo mu z toho smutno. P°edstava bytφ(v t∞chto souvislostech by se asi nedalo pou₧φt sl∙vko ₧ivot) plnΘho bolesti a s perspektivou pouze na bolest dalÜφ byla znaΦn∞ depresivnφ. Jako ka₧d² upφr byl Ralf sice docela dost citov∞ otrl², ale celkov² efekt tohoto poznßnφ umoc≥oval jeÜt∞ fakt, ₧e Smrtihlav tohle vÜechno pravd∞podobn∞ v∞d∞l mnohem lΘpe ne₧ on.

äNad Φφm tak usilovn∞ uva₧ujeÜ?ô p°eruÜil proud jeho myÜlenek knφ₧e.

äHledßm d∙vod, proΦ se VaÜe milost rozhodla trßvit veΦer zrovna se mnou,ô odpov∞d∞l diplomaticky Ralf.

äTo ti mohu objasnit, kdy₧ mi zodpovφÜ mou otßzku,ô °ekl a vykroΦil sm∞rem ke KaÜtanovΘ t°φd∞. Upφr jej cht∞ necht∞ nßsledoval. äCo si o mn∞ vlastn∞ myslφÜ?ô pokraΦoval Smrtihlav.

Tahle otßzka Ralfa opravdu zaskoΦila. V∙bec nev∞d∞l, co by m∞l °φct. Samoz°ejm∞, ₧e v sob∞ nezap°el profesionßla, a tak se zaΦal umn∞ vykrucovat a pou₧φvat osv∞dΦenΘ diplomatickΘ frßze. Jen₧e Smrtihlav jej nenechal manΘvrovat a spφÜe ho sv²mi otßzkami neustßle tlaΦil ke zdi. Upφr se zaΦal potit, v∞d∞l, ₧e se pohybuje na proklat∞ tenkΘm led∞.

äVφÜàkoluje o mn∞ spousta l₧φ,ô °ekl najednou knφ₧e istrensk², zatφmco velice zaujat∞ pozoroval chßtrajφcφ komφn na prot∞jÜφ st°eÜe, äNejsem takov² kru¥as, jak se povφdß,ô pokraΦoval, äAle jedna v∞c mne opravdu vytßΦφàneup°φmnost!ô V tΘ chvφli se otoΦil a vmetl to poslednφ slovo Ralfovi z velmi malΘ vzdßlenosti p°φmo do obliΦeje. Upφr m∞l pocit, ₧e v jeho oΦφch zahlΘdl pohupujφcφ se ledovΘ kry na nekoneΦnΘm mo°i ΦirΘ krutosti. OΦi jsou okna do duÜe, a z toho, co vid∞l, mohl usuzovat, ₧e Smrtihlavova duÜe nenφ zrovna krajinou, kde byste cht∞li trßvit prßzdniny.

äByl bych nerad, kdyby se povφdalo,₧e jsem zase n∞koho vykuchal,ô dokonΦil svou °eΦ znovu pozoruje komφn tak, jako by jej na tomto sv∞t∞ nic jinΘho nezajφmalo. Pohyboval se nesmφrn∞ rychle.

Ralf, kter² si uv∞domil, ₧e nenφ jinΘ cesty, se nadechl a spustil. P°evyprßv∞l mu vlastn∞ svou vzpomφnku na krysa°φka a dojem s nφ spojen². Tu p°φb∞h trochu vyspravil û p°ece jenom ani v takovΘto situaci by nebylo moudrΘ °φkat vÜechno û onde zase °eΦ pon∞kud vyÜperkoval, a kdy₧ domluvil, tak s urΦit²mi obavami hled∞l na svΘho posluchaΦe.

Smrtihlavovi p°eb∞hl po tvß°i mφrn∞ pot∞Üen² ·sm∞v : äBudu si na Tebe muset dßvat pozor, ale svou odpov∞∩ sis zaslou₧il.ô Rozp°ßhl ruce jako by jimi cht∞l obejmout celΘ m∞sto a °ekl: äOdpov∞dnost.ô

äTo je vÜe?ô podivil se nechßpav∞ Ralf.

äNestaΦφ? Jß myslφm, ₧e je toho a₧ a₧. Nikdy jsi nem∞l psa? KoΦku?ô

Upφr mlΦky zavrt∞l hlavou.

äKrysu?ô

äNesnßÜφm krysy!ô

äAha,ô spφÜ vydechl zatφmco si uhlazoval bradku. P°φliÜ mu to nepomohlo. Jeho vousy byly natolik kreativnφ, ₧e nikdy nevydr₧ely dlouho v po₧adovanΘm tvaru. Naopak vykazovaly zarputilou tendenci neustßle tvo°it n∞co novΘho û v∞tÜinou expresionistickΘho.

äS lidmi b²vß pon∞kud vφce starostφ ne₧ s krysami, nemluv∞ o elfech a trpaslφcφch, ale p°esto se domnφvßm, ₧e si je oblφbφÜ,ô pronesl klidn∞, avÜak rezolutn∞. PotΘ mu pokynul, aby jej nßsledoval. Prochßzeli zdßnliv∞ spφcφm m∞stem, proplΘtali se k°ivolak²mi uliΦkami, mφjeli honosnΘ t°φdy a dßvali najevo okßzalou nevÜφmavost v∙Φi t∞m noΦnφm tvor∙m, kte°φ jim nßhodou zk°φ₧ili cestu a te∩ se to zoufale sna₧ili napravit. Smysly vÜak m∞li zbyst°enΘ û nemohli si dovolit nepozornost. PosluÜni prastarΘ zßsady schopn²ch vlada°∙ a tyran∙: ä V₧dy a vÜude Φekej zraduô Üli sv²m mal²m krßlovstvφm. Ralf si ud∞lal n∞kolik poznßmek o poruÜenφ povinnostφ, kter²ch si cestou vÜiml, dob°e si p°itom uv∞domiv fakt, ₧e neb²t knφ₧ete Smrtihlava, byl by na pomyslnΘm ₧eb°φΦku neoblφbenosti prvnφ asi on. To vÜak nem∞nilo nic na tom, ₧e pßr slu₧ebnφk∙ zanedbalo svΘ povinnosti a zaslou₧ilo si trest. Ralf byl pedant a bohu₧el pro n∞ pedant s fenomenßlnφ pam∞tφ.

Nynφ jej ale n∞co znerv≤z≥ovalo. Dokßzal myslet do d∙sledk∙, um∞l si p°edstavit jednotlivΘ problΘmy v jejich pr∙b∞hu a nßsledcφch, proto p°irozen∞ tφhl k p°edvφdatelnΘmu, je₧ v₧dy dßvalo za pravdu jeho rozumu. P°inßÜelo mu to tolik pot°ebnΘ pocity radosti a zadostiuΦin∞nφ. Se Smrtihlavem si jich vÜak mnoho neu₧il. Bylo v n∞m p°φliÜ magie û faktoru iracionality. P°ipadalo mu, ₧e tato noΦnφ prochßzka trvß podez°ele dlouho. Bu∩ nebyla orientace Smrtihlavovou silnou strßnkou nebo si to tak naplßnoval. Mo₧nß obojφ û od ka₧dΘho trochu. Jak tak mφjeli n∞kterΘ domy, knφ₧e se u nich zastavil a vyprßv∞l mu jejich p°φb∞h Φi osudy jeho obyvatel. Ralfa v₧dy podobnΘ v∞ci zajφmaly, a tak trp∞liv∞ naslouchal a nasßval ₧ivoty jednotliv²ch lidφàjejich sny, myÜlenky, trßpenφ, touhyàjejich aroma û esenci. Zaslechl takΘ jak si jeho pßn sv²m charakteristick²m hlasem p°elΘvajφcφm se do podivnΘho vÜudyp°φtomnΘho Üepotu pro sebe recituje n∞jakΘ verÜe. Mohly klidn∞ pat°it n∞jakΘmu slo₧itΘmu zaklφnadlu nebo b²t souΦßstφ nevinnΘ lyrickΘ bßsn∞. I kdy₧ ve spojenφ se Smrtihlavem to sl∙vko p∙sobilo spφÜe komicky. Ralf si Φßst zapamatoval:

M∞sto do noci zß°φ

a stφny, je₧ slezly z tvß°φ,

se potichu v kout∞ pß°φ

d°φve ne₧ stihne je stß°φ.

A mosty, smutnφ bakalß°i,

je₧ klenou se nad oltß°i,

se s hladinou zu°iv∞ svß°φ,

zdali jsou svatφ Φi lhß°i.

Jeho slova nevychßzela z jednoho mφsta, ale znenadßnφ vystupovala z okolnφch dom∙, narß₧ela do st∞n a jako opilΘ m∙ry tanΦila v zu°ivΘm vφru, jeho₧ st°edem byl jako n∞jak² prastar² Φern² menhir on.

Prßv∞ stßli p°ed domem kovß°e, ÜikovnΘho °emeslnφka a hodnΘho Φlov∞ka. CelΘ dny trßvil pracφ, v∞noval jφ vÜechen voln² Φas a₧ se postupn∞ stßval lepÜφm a lepÜφm. Brzy ji₧ bude p°ijφmat knφ₧ecφ zakßzky, jen₧e on to jeÜt∞ nevφ. Byl toti₧ velice tich² a skromn². Cel² ₧ivot se sna₧il dostat z t∞snΘ klece podkrovnφho bytu co nejdßl od podruΦφ svΘ autoritativnφ matky, jen aby tuto cestu zakonΦil v prostornΘm dom∞ v sev°enφ ₧eleznΘ v∙le svΘ ₧eny. M∞l dv∞ naprosto p°φÜernΘ d∞ti a jen velmi mßlo p°ßtel, p°itom cel² ₧ivot tou₧il po ·ct∞ a lßsce. VÜe obrßtil do svΘ prßce, byl n∞co na zp∙sob um∞lce Φi Φarod∞je. Jeho ocel p°φmo rezonovala tou nenapln∞nou touhou û bolestφàdlouh²mi roky beznad∞je, osam∞losti, ho°kosti a vßÜn∞àvßÜn∞ k dφlu. Momentßln∞ le₧el, poslouchal ·seΦnΘ vyprßv∞nφ svΘ ₧eny a p°em²Ülel o kovech. Dßvno rezignoval na jak²koliv odpor i nato, co si b∞₧n² Φlov∞k p°edstavφ pod pojmem ₧ivot. Dalo by se °φci, ₧e byl Ü¥astn², ale n∞co podobnΘho by asi °ekl pouze Üφlenec jako on nebo jß.

Smrtihlav zkontroloval znamenφ na dve°φch a pokraΦoval dßle. Byla to jakßsi runa siln∞ p°ipomφnajφcφ mu°φ no₧ku⁹. vymalovanß v₧dy Φernou barvou a to s evidentn∞ ·zkostlivou peΦlivostφ. Jeden d∙m vÜak tuto znaΦku nem∞l. Bydlel v n∞m jak²si p°ist∞hoval² lΘkßrnφk, kter² se o₧enil s Istre≥ankou. To nebylo p°φliÜ obvyklΘ. ObzvlßÜt∞ kdy₧ tenhle p°icestoval do m∞sta p°irozenou cestouàs v²pravou kupc∙. NejhorÜφ, co v ₧ivot∞ za₧il, bylo trhßnφ zub∙. Smysly upφra Φi SmrtonoÜe b²vajφ velice ostrΘ a o t∞ch dvou, kte°φ stßli p°ed jeho domem, to platilo dvojnßsob. Prßv∞ proto mohli bez v∞tÜφch obtφ₧φ vyslechnout rodinnou hßdku. LΘkßrnφk se prßv∞ zu°iv∞ p°el se svou ₧enou, je₧ se jej s plßΦem sna₧ila p°esv∞dΦit, ₧e malovßnφ toho podivnΘho znamenφ na dve°e je nezbytn∞ nutnΘ kv∙li Pßnu m∙r.

äAle, milßΦku, to je p°ece jen takovß pov∞ra! U nßs doma jsme n∞co podobnΘho takΘ m∞li. ╪φkß se tomu myslφmàhmmàfolkl≤r!ô argumentoval k°iΦφcφ medik. Jeho ₧ena na n∞j up°ela nechßpavΘ uslzenΘ oΦi. Musel jφ to n∞kolikrßt zopakovat.

Smrtihlav se usmßl, kdy₧ v jeho p°φpad∞ Ülo spφÜ o uÜklφbnutφ. Ralf u n∞j nikdy nevid∞l ₧ßdn² p°irozen² ·sm∞v. Od n∞koho jako on se ani dost dob°e nedalo n∞co podobnΘho oΦekßvat, alespo≥ se tφm te∩ upφr v skrytu duÜe ut∞Üoval. A Smrtihlav jej pro jednou nezklamal. P°istoupil sv²m charakteristick²m plavn²m zp∙sobem ke zdi lΘkßrnφkova domu, z temn²ch hlubin kßp∞ se vyno°ila ruka zakonΦenß dlouh²mi drßpy, kterΘ se v p°φÜtφ chvφli doslova zatly do st∞ny. Ozvalo se uÜi rvoucφ sk°φp∞nφ. Smrtihlav provedl prost² pohyb sm∞rem shora dol∙, avÜak dostateΦn∞ pomalu na to, aby si ka₧d² potencißlnφ posluchaΦ mohl ten zvuk po°ßdn∞ vychutnat. Od drßp∙ se linula namodralß zß°e a odletovaly jiskry. AΦkoliv je v∞decky dokßzßno, ₧e hßdajφcφ se man₧elΘ obvykle nejsou schopni slyÜet cokoliv vΦetn∞ argument∙ svΘho partnera, p°esto v dom∞ zavlßdlo ticho.

Tento zvuk m∞l prost∞ schopnost probφt se vßm do v∞domφ s taktem a razancφ vßleΦnΘho kladiva, kterΘ na vßs n∞kdo hodil z nejvyÜÜφho patra radniΦnφ v∞₧e. Pak bylo slyÜet zu°iv² Üepot naΦe₧ se ozval rozt°esen² hlas lΘkßrnφka:

äKdo tam?ô

äFolkl≤r,ô odpov∞d∞l sarkasticky Smrtihlav a stßhl se do stφn∙.

Chvφli se ned∞lo nic, pak se vÜak domovnφ dve°e s muΦiv²m zask°φp∞nφm otev°ely a velice neochotn∞ se v nich objevil lΘkßrnφk. Vypadal, jako kdy₧ je n∞k²m postrkovßn ¹⁰

Pro jistotu t°φmal h°eby pobit² hr∙zu nahßn∞jφcφ obuÜek. Za jin²ch okolnostφ by to bylo velice praktickΘ. T°eba kdyby se v blφzkΘ tm∞ neskr²vali dva tvorovΘ, z nich₧ ka₧d² sßm by mu byl schopen jej sebrat a nacpat do zadku d°φv, ne₧ by si staΦil uv∞domit, ₧e to bude boletàa hodn∞. N∞co takovΘho vÜak lΘkßrnφka ani nenapadlo. Hled∞l toti₧ naprosto konsternovßn na r²hy v solidnφm kameni.

äJsou tak hlubokΘ,ô vydechl.

Jeho ₧ena opatrn∞ vykoukla a p°ejela ze∩ kritick²m pohledem.

äTy sis sem p°ivezl svΘ domovskΘ p°φzraky?ô Jak vidno rodilou Istre≥anku hned tak n∞co nezaskoΦφ.

äCo?ô

äFolkl≤r p°ece!ô

äAle ten neà,ô blekotal lΘkßrnφk.

äPodrßpal nßm ze∩!ôdonutila jej postavit se tvß°φ tvß° oΦividnΘ skuteΦnosti. Ralf,kter² se te∩ v²born∞ bavil, ve tm∞ n∞kde vedle sebe prßv∞ zaslechl podivnΘ plesknutφ zn∞jφcφ skoro jako by n∞kdo slo₧il hlavu do dlanφ.

äPodφvej, milßΦku, folkl≤r jeàô sbφral medik poslednφ zbytky soudnosti. V tΘ chvφli to ale ji₧  Smrtihlav nevydr₧el a zjevil ¹¹ se jim. Z hlediska dvou mlad²ch lidφ vypadala situace asi takto: Na pozadφ stφn∙ noci se objevila mnohem temn∞jÜφ postava celß zahalenß v kßpi. Mo₧nß vßs to p°ekvapφ, ale i Φernß mß svΘ odstφny a tento byl zcela specifick². Dßval tuÜit, ₧e je p°eci jenom n∞co vφc ne₧ jen pouhß barva. M∞l svou hloubku, a to docela d∞sivou. Kdy₧ jste se na n∞j (spφÜ do n∞j) pozorn∞ zadφvali, m∞li jste pocit, ₧e se potßpφte Φi p°φmo tonete. Vnφmav∞jÜφ jedinci mohli dokonce zaslechnout n∞co, co by se pro nedostatek lepÜφch v²raz∙ dalo nazvat jako suchΘ vlnobitφ. Kdy₧ jste se tak no°ili hloub a hloub, brzy jste v n∞m rozpoznali jak²si dech û hroziv∞ pravideln² a vÜeobjφmajφcφ. Nesmφme ani zapomφnat na ten nezemsk² chlad, kter² vßm sev°e srdce jako svalnatß ruka malΘ vyd∞ÜenΘ ptßΦe a pak jφm projede s n∞₧nostφ pßsovΘ pily. V takovΘ chvφli ji₧ v∞tÜina tvor∙ s alespo≥ malou Üpetkou soudnosti odvracela zrak. Co je jeÜt∞ hloub se asi nikdy nedovφme, jeliko₧ ti, kte°φ se dφvali dßl, nßm to u₧ nepovφ. Prost∞ a jasn∞ m∞l Smrtihlav plßÜ¥ utkan² z ΦirΘ temnoty. Provozoval a znamenal zkrßtka to, na co si v∞tÜina Φernokn∞₧nφk∙ po cel² ₧ivot jen hraje. V urΦitΘm ohledu byl jednφm z mßla skuteΦn²ch temn²ch mßg∙ na sv∞t∞ i v historii. Kdy₧ k celkovΘmu efektu p°iΦteme jeÜt∞ jeho nezam∞niteln² hlas, tak se v∙bec nem∙₧eme divit, ₧e neboh² lΘkßrnφk zakonΦil svou v∞tu zajeΦenφm: äàp°φφφφzrßßßßßßßßßk!!!ô a jednφm v pravd∞ impozantnφm skokem skonΦil ve svΘm dom∞ o desetinu vte°iny po svΘ ₧en∞ a o dobrou setinku p°edtφm ne₧ se masivnφ vchodovΘ dve°e zabouchly. Rodilφ Istre≥anΘ m∞li ryze sportovnφho ducha. Kdyby to man₧el nestihl, byl by z∙stal venku.

Smrtihlav zatφm dlouze vydechl a vypustil oblak mrazivΘho vzduchu ¹², Φφm₧ okolnφ prost°edφ v²razn∞ ochladil a sßm trochu splaskl. Vypadal te∩ skoro jako zmoklß slepice, i kdy₧ to byl po°ßd ten druh slepic, je₧ vßs na prvnφ pohled p°esv∞dΦφ, ₧e vyh²bat se Üirok²m obloukem kurnφku je vynikajφcφ nßpad. Dlouze pozoroval d∙m.

äMyslφÜ, ₧e se to m∙₧e rozÜφ°it?ô

äNe°ekl bych,ô odpov∞d∞l upφr, kter² jen s vyp∞tφm vÜech sil zadr₧oval smφch. Ne kv∙li Smrtihlavov∞ d∙stojnosti, spφÜ pro jeho pov∞stnΘ sebeovlßdßnφ. Kdyby v∞d∞l n∞co o chemii, tak by mohl °φci, ₧e nßlada knφ₧ete je stabilnφ asi jako lahviΦka s nitrßkem (myÜlen nitroglycerin), se kterou prßv∞ n∞kdo zat°epal. Jeliko₧ ale v∞d∞l, ₧e myÜlenky jsou jeÜt∞ nebezpeΦn∞jÜφ ne₧ slova, tak usilovn∞ p°em²Ülel o ·skalφch udr₧ovßnφ rovnom∞rnΘ krysφ populace v Istrenu a mimo°ßdn∞ intenzivnφm pohlavnφm ₧ivot∞ hlodavc∙ v∙bec. Byla to toti₧ jedinß v∞c jejφmu₧ bli₧Üφmu zkoumßnφ se vyh²bal dokonce i Smrtihlav.

Ten zatφm pomalu p°istoupil k lΘkßrnφkovu domu a pohladil jeho dve°e stejn∞ n∞₧n∞ jako ₧enu. Na mφst∞, kde se dotkl d°eva se objevilo slab∞ zß°φcφ znamenφ, kterΘ Ralf pozd∞ji z ΦirΘ zlomyslnosti kouzlem zm∞nil na F .  

Poznßmky autora

1. Byl si jist², ₧e by se ty jinak vzd∞lanΘ a inteligentnφ hlavy nedokßzaly shodnout ani na tom, jakou barvu mß pomeranΦ, kdyby ovÜem v∞d∞ly, co to je. Smrtihlav na psu obΦas vysv∞tloval principy demokracie. Upφr jej v skrytu podez°φval, ₧e je to jedin² d∙vod, proΦ si tu obludu dr₧φ, jeliko₧ jako hlφdaΦ byla naprosto nemo₧nß. --zp∞t do textu--

2. Obvykle se vßm to nepoda°φ pokud vaÜemu Φty°nohΘmu milßΦkovi prßv∞ nespadlo n∞co do oka --zp∞t do textu--

3. SpφÜe ne₧ivot. Nebudeme si tu vÜak zbyteΦn∞ hrßt se slovy, ne? Äivot ? Smrt? U nemrtv²ch to b²vß v₧dy pon∞kud problΘm urΦit. Na vφc to v∙Φi nim nenφ ani trochu sluÜnΘ --zp∞t do textu--

4. TΘm∞° nikdo neodolal tomu jej neochutnat. --zp∞t do textu--

5. Pak aby to nebylo neslyÜnΘ, ₧e? --zp∞t do textu--

6.V jeho p°φpad∞ spφÜ bezm∞sφΦnß noc. --zp∞t do textu--

7.Co jß mßm dneska s t∞ma krysama? --zp∞t do textu--

8. UrΦitß na°φzenφ prost∞ nikdo neporuÜφ a to ani onφm star²m dobr²m zßkonn²m zp∙sobem, jφm₧ prßvnφ kliΦky bezesporu jsou; jeliko₧ je to prost∞ nemyslitelnΘ. Nebo jste snad n∞kdy vid∞li ·°ednφka, kter² se pokusφ vyhnout napln∞nφ v²nosu o zv²Üenφ svΘho vlastnφho platu?Pokud ano, o Φem₧ velmi pochybuji, tak si to, prosφm, nechejte pro sebe, jinak byste mohli dßt vzniknout velice nebezpeΦnΘmu precedentu. Prßvo toti₧ pot°ebuje alespo≥ n∞jak² zßklad, o n∞j₧ by se mohlo opφrat. Moc mu toho nezbylo: o rovnost p°ed zßkonem p°iÜlo v souvislosti s imunitou ·stavnφch Φinitel∙, o presumpci neviny zase dφky ävesel²mô zßkon∙m o sexußlnφm obt∞₧ovßnφ a rovnost obecn∞ û tu zadupali do zem∞ v∞Φn∞ ädiskriminovanφô zßstupci urΦitΘ nechvaln∞ znßmΘ menÜiny.--zp∞t do textu--

9.Zde milΘho Φtenß°e po₧ßdßm, aby si p°edstavil n∞co jako obrßcenΘ ypsilon s p°ehlßskou, a pak bude opravdu velice blφzko --zp∞t do textu--

10 .Nenφ zvlßÜtnφ, ₧e ka₧dß man₧elka zaΦne d°φve Φi pozd∞ji postrkovat? Ne, nenφ! Je to smutnΘ, i kdy₧ v n∞kter²ch p°φpadech nutnΘ. (Pochopil n∞kdo, co tφm ten blbec myslel? û pozn. svobodnΘho korektora --zp∞t do textu--

11.Od podstatnΘho jmΘna äzjevô --zp∞t do textu--

12.Podot²kßm ₧e ·sty, pokud n∞koho nßhodou napadlo n∞co jinΘho --zp∞t do textu--

Autor Φlßnku