╚ernß r∙₧e

Vzpomφnky

Nem∙₧eÜ ₧φt Ü¥astn∞, ani₧ bys byl moudr², Φestn² a spravedliv², ani moud°e, Φestn∞ a spravedliv∞, kdy₧ nejsi Ü¥astn².

Epikuros    

Yvonn se probrala. Vzpomφnky se rozutekly a ta zvlßÜtnφ nßlada, jejφ₧ byla jeÜt∞ p°ed chvφlφ zajatkynφ, s nimi n∞kam odplula. ╪φzenΘ sn∞nφ, to byla jedna z mnoha v∞cφ, kterΘ se od Smrtihlava nauΦila. Tahle tak°ka mßgovskß metoda jφ mimo jinΘ umo₧≥ovala vrßtit se ve sv²ch vzpomφnkßch do tΘm∞° libovolnΘho Φasu. T°eba tam, kde vznikl ten jejich neobvykl² vztah. Nikdy nepoznala nikoho, kdo by byl tak trp∞liv², citliv², n∞₧n² aàaàtak zvlßÜtnφ.

Objevoval se v mnoha podobßch, od nßdhernΘho vysokΘho elfa p°es oblak m∙r a₧ po t∞₧ko post°ehnuteln² stφn. NejΦast∞ji vÜak vypadal jako onen Ütφhl² a pobledl² mladφk, tedy tak, jak jej vid∞la poprvΘ. Postupem Φasu doÜla k nßzoru, ₧e to je jeho skuteΦnß podoba, jeliko₧ ty ostatnφ na sebe brßval jen na velmi omezenou dobu. V₧dycky jφ na toto tvrzenφ odpovφdal s tajemn²m ·sm∞vem: äNe tak docelaô

Milovala ta jejich zvlßÜtnφ setkßnφ. Kdy₧ jen kv∙li nφ se zm∞nil ve vysokΘho sv∞tlovlasΘho elfa, nejkrßsn∞jÜφho tvora mu₧skΘho pohlavφ, jakΘho kdy vid∞la, a oni tanΦili ve st°φb°itΘm m∞sφΦnφm sv∞tle. Byly to tance plnΘ kouzel, p°i kter²ch se jen zcela v²jimeΦn∞ dotkli nohama zem∞. V₧dycky k°iΦela strachy a radostφ, kdy₧ jφ vyhazoval vysoko do vzduchu a znovu chytal do nßruΦφ. Byl a₧ neuv∞°iteln∞ siln², ale jeho ruce i oΦi p°ekypovaly n∞hou. Mnohokrßt se nechala unΘst sv²mi sny (ona byla toti₧ p°esn∞ ten typ) a p°ßla si, aby to tak z∙stalo napo°ßd nebo alespo≥ na dlouho. V₧dy se jφ dostalo stejnΘ odpov∞di:

äPodstata mΘ moci to vyluΦuje.ô

Hlavnφ potφ₧ se Smrtihlavem spoΦφvala v tom, ₧e p°φliÜ Φasto cestoval mimo Istren, a i kdy₧ byl zde, tak mu mnoho Φasu zabralo pln∞nφ povinnostφ faktickΘho pßna m∞sta. V₧dy se vÜak vrßtil s n∞jak²m zajφmav²m p°φb∞hem, co se mu stal nebo kter² slyÜel v dalek²ch krajφch. Um∞l velmi poutav∞ vyprßv∞t, Φasto se p°i tom doprovßzel na n∞jak² nßstroj a obΦas i bßsnil. Yvonn tuÜila, ₧e si toho v∞tÜinu vym²Ülφ, ale to jφ v∙bec nevadilo. Rßda jej poslouchala, avÜak jeÜt∞ rad∞ji se od n∞j uΦila kouzl∙m. Po pravd∞ °eΦeno jφ prßv∞ tato zßliba p°inßÜela nejvφc trßpenφ. UΦila se (s jejφm p°φstupem k v∞ci se prost∞ nedß mluvit o studiu) magii ji₧ n∞kolik let a zatφm se jφ nepoda°ilo seslat JEDIN╔, by¥ t°eba to nejjednoduÜÜφ zaklφnadlo. Smrtihlav ji vÜak ut∞Üoval, ₧e kouzlenφ je Φinnost nadmφru slo₧itß, proto nem∙₧e oΦekßvat v²sledky ihned. Teorii, na ni₧ si ani jejφ mistr nijak zvlßÜ¥ nepotrp∞l, d∙sledn∞ flßkala. Vlastn∞ spolu jen chodili po lese, on jφ vyklßdal jakΘsi zmatenΘ teorie, kter²m stejn∞ nerozum∞la, a ukazoval kameny nebo kv∞tiny a ptal se jφ, co cφtφ Φi co vidφ. Jen₧e ona vid∞la jen kytky a Üutry a cφtila jen, ₧e mß hlad a je jφ zima. To jej velmi mrzelo a Yvonn takΘ, necht∞la zklamat sebe ani jeho.  Tolik tou₧ila b²t v²jimeΦnß. Doposud byla jen Yvonn, malß holka z malΘho m∞sta. To se nynφ ale m∞lo zm∞nit. UrΦit∞! N∞₧n∞ pohladila Φernou sk°φ≥ku, kam dala kßmen.Ve skuteΦnosti to byla krabiΦka od pamlsk∙¹, kterou jeÜt∞ b∞hem noci nat°ela na Φerno. Bylo to tak mnohem stylov∞jÜφ. N∞jak jφ nep°ipadalo sprßvnΘ, aby byl takov² zvlßÜtnφ kßmen ulo₧en v bφlΘ sk°φ≥ce pomalovanΘ r∙₧ov²mi srdφΦky. I kdy₧ jemu by asi bylo jedno, i to kdyby n∞kdo na st∞nu tΘto krabiΦky nakreslil kosoΦtverec. ╪φkalo se mu Po₧φraΦ duÜφ a jedinΘ, co mu nebylo na okolnφm sv∞t∞ jedno, byly duÜe.  

*    *    *

Mnozφ na slovo vzatφ odbornφci se domnφvajφ, ₧e netvo°i nemohou mφt sny, jeliko₧ nemajφ duÜi. Nenφ to pravda. Jsou toti₧ netvo°i a netvo°i a tΘ₧ odbornφci a odbornφci, samoz°ejm∞, ₧e vÜichni na slovo vzatφ. Tento netvor n∞co jako sny m∞l, i kdy₧ to, co zrovna zakouÜel, by se nedalo nazvat spßnkem.  P°evaloval se ve svΘm studenΘm sarkofßgu ze strany na stranu, ale se sv²m t∞lem ve skuteΦnosti nebyl. Potuloval se po on∞ch zvlßÜtnφch krajinßch, kterΘ nejsou fantaziφ ani snem. Cestoval n∞Φφm, co by nejspφÜ modernφ alchymistΘ nazvali astrßlnφ sfΘrou. Vstoupil tam, kde se d∞jφ p°φb∞hy, ty co se staly, ty co se prßv∞ stßvajφ i ty, kterΘ se teprve stanou nebo n∞jakΘ ·pln∞ jinΘ û neskuteΦnΘ².

Nebe bylo blankytn∞ modrΘ, nehyzdil je ani jedin² mrßΦek. Slunce se ze svΘ nebeskΘ drßhy p°φjemn∞ usmφvalo a za jin²ch okolnostφ by se °eklo, ₧e bude velmi p∞kn² den. Jen₧e to, jestli je den p∞kn² urΦujφ hlavn∞ okolnosti, kterΘ dnes nebyly v∞ru p°φznivΘ. Tedy jak pro koho. DobyvatelΘ zaΦali den pom∞rn∞ dob°e. Hned rßno zφskali vn∞jÜφ brßnu, kterou ji₧ vyhladov∞lφ obrßnci nebyli schopni adekvßtn∞ hßjit. Krßtce p°ed polednem pak poprvΘ vtrhli do m∞sta, a to za celkem zanedbateln²ch ztrßt. èpatn∞ organizovanΘ a nep°φliÜ efektivnφ oddφly domobrany se zhroutily. Nastal zmatek.

äPßnovΘ, m∞sto je vaÜe,ô °ekl ob°adn∞ vojev∙dce a vrßtil se zp∞t do stanu. N∞kdy je t°eba p°iv°φt oΦi a n∞kdy zas je ·pln∞ zav°φt. Ostatn∞ jeho vojßci byli takΘ hladovφ a u₧ pom∞rn∞ dlouho nedostali ₧old. Neb²t p°φslib∙ tuΦn²ch prΘmiφ, nikdo by jejich ji₧ tak podlomenou morßlku neudr₧el. Jemn² v∞t°φk hladil d∙stojnφky po tvß°φch, jejich prΘmie se rozklßdaly v ·dolφ pod nimi. Na n∞kolika mφstech z nich ji₧ dokonce stoupal d²m. N∞kte°φ nenechavci, zdß se, ani nevyΦkali oficißlnφho povolenφ.

äCo₧ se jim nevyplatφ, n∞kte°φ obrßnci pravd∞podobn∞ stßle jeÜt∞ urputn∞ bojujφ. Hlavnφ nßpor je vÜak stejn∞ smete,ô pomyslel si d∙stojnφk, kter² organizoval ·tok. Tedy jestli se takovΘ °ezniΦin∞ dß °φkat ·tok.

M∞sto ho°elo. Dalo by se °φci, ₧e se lidΘ chovali jako zvφ°ata, ale bylo by to krajn∞ zavßd∞jφcφ. Zvφ°ata stejnΘho druhu se obvykle nezabφjejφ navzßjem a u₧ v∙bec k tomu nepou₧φvajφ ohe≥. SpφÜe ztratili svou lidskost a jeliko₧ to byli jenom lidΘ, mnoho jim toho nezbylo. V tΘ vÜφ hr∙ze a zmatku utφkala vyd∞Üenß dφvka. Pronßsledovali ji dva ₧oldnΘ°i vedenφ heslem: Zφtra hlady um°u nebo zmrznu, dnes si ale vrznu³. Ka₧dopßdn∞ toto d∞vΦe nesdφlelo nadÜenφ obou ₧oldnΘ°∙ pro jejich ₧ivotnφ filosofii. Zoufale se sna₧ilo utΘci, i kdy₧ m∞lo jen malou nad∞ji. I kdyby se jφ poda°ilo sv²m nyn∞jÜφm pronßsledovatel∙m uniknout, tak by stejn∞ s nejv∞tÜφ pravd∞podobnostφ vpadla do rßny n∞komu jinΘmu. M∞sto se skv∞l²mi fortifikacemi a jen velmi omezen²m poΦtem v²chod∙ se m∙₧e stßt dle okolnostφ dv∞ma v∞cmi: svatynφ bezpeΦφ Φi tΘm∞° dokonalou pastφ. Jak u₧ jsem napsal, ka₧dß mince mß dv∞ strany. Ta pravß legrace(?!) zaΦφnß teprve tehdy, kdy₧ se zaΦφnß otßΦet, tedy za p°edpokladu, ₧e si o tom pouze Φtete. Vra¥me se vÜak k dφvce. Vypadala skuteΦn∞ jako n∞jakΘ vyplaÜenΘ zvφ°ßtko, byla naprosto zmatenß a zoufalß. U₧ nemohla b∞₧et. Zahnula za roh a p°itiskla se ke st∞n∞. Ovanul jφ nepopsateln² chlad a ona se zd∞Üenφm zjistila, ₧e to nebyla st∞na. T∞lem jφ pulsoval mrßz, kter² jako by nep°ichßzel zvenΦφ ale zevnit°. Na malou chvφli ji absolutn∞ ochromil. Byl by to ud∞lal strach, ale ten se jaksi nestaΦil rozhodnout jestli to bude kv∙li tomu straÜnΘmu chladu nebo proto, ₧e do uliΦky prßv∞ vb∞hli ₧oldnΘ°i. Z ·₧asem zjistila, ₧e ji nevidφ. Stßli na dosah ruky od nφ a jen se zmaten∞ rozhlφ₧eli. Ten menÜφ jednou dokonce up°el pohled p°φmo na ni, ale dφval se tak n∞jak skrz. VÜimla si, ₧e je n∞Φφm zahalena. N∞Φφm, co nemohla vid∞t, ale za to mohla vnφmat. Kdy₧ natßhla ruku, mohla se toho tΘm∞° dokonale pr∙hlednΘho povlaku dotknout. Byl hebk² jako samet. Uvolnila se, p°ipadala si bezpeΦn∞. N∞jak²m sv²m Üest²m smyslem toti₧ cφtila, ₧e jφ nic nehrozφ. V₧dy v∞°ila sv²m instinkt∙m, na rozdφl od lidφ ji nikdy nezklamaly. ╚ßsteΦn∞ podle intenzity chladu ale hlavn∞ dφky svΘ v²teΦnΘ intuici poznala, ₧e t∞sn∞ za nφ n∞kdo stojφ. Opatrn∞ se otoΦila. Byl to mladφk, tedy mladφk jen na prvnφ pohled. Z jeho bledΘ bezv∞kΘ tvß°e se dalo jen st∞₧φ usuzovat, kolik je mu let. Prßv∞ ta tvß° na n∞m byla nejzvlßÜtn∞jÜφ. Tolik se toho v nφ zraΦilo a tuÜila, ₧e jeÜt∞ vφce skr²vß. P°ipadala jφ jako tvß° smrtiàehmàtedy smrti, kterß by se m∞la alespo≥ jednou za Φas uΦesat a kdy₧ u₧ bude v tom tak mo₧nß i po°ßdn∞ oholit. Upravila mu lφmeΦek⁴  vypadal, ₧e jej to velmi p°ekvapilo. Cht∞la na n∞j promluvit, ale jeÜt∞ ne₧ staΦila otev°φt ·sta,  p°ejel jφ prsty po rtech. V tom gestu bylo cosi n∞₧n∞ odmφtavΘho. N∞co obsahujφcφho ·p∞nlivou prosbu i hrozbu. Obojφ zßrove≥. M∞l zvlßÜtnφ ruce, m∞ly barvu, hladkost i tvrdost mramoru a p°esto byly ₧ivΘ, Üφ°ily v nφ pocit vzruÜivΘho mravenΦenφ kdekoli se jφ dotkly. Pak jφ slo₧il prsty na Φele v n∞jakΘm zvlßÜtnφm znamenφ. D∞lila svou pozornost mezi n∞ a jeho oΦi. Ty se na ni maliΦko usmßly û ₧ivoucφ oΦi v mrtvΘ tvß°i. Probouzel v nφ samoz°ejm∞ strach, ale takΘ jeÜt∞ n∞co mnohem siln∞jÜφhoàzv∞davost. Potom jφ vzal za ruku a vedl jφ pryΦ. S ·divem zjistila, ₧e i kdy₧ u₧ jφ nezahaluje jeho Φern² plßÜ¥, je stßle pro svΘ okolφ neviditelnß. Vedl jφ ven z m∞sta. Sv²m neoceniteln²m Üest²m smyslem n∞jak vytuÜila, ₧e nesmφ vydat ani hlßsku jinak vÜe pokazφ. Rad∞ji nemyslela na to, co by se pak mohlo stßt. Vedl ji ven z m∞sta, kterΘ bylo prßv∞ plen∞no, ven z pekla a skrz peklo⁵. Vid∞la jak jsou vÜude kolem nφ lidΘ vra₧d∞ni a znßsil≥ovßni jen takànaprosto zbyteΦn∞ a nesmysln∞. N∞kterΘ z nich znala a b∞₧n∞ potkßvala na ulici. Nemohla ani vzdechnout, p°esto₧e vÜechno v nφ cht∞lo k°iΦet. Nemohla ani zav°φt oΦi, jeliko₧ pak by mohla zakopnout a p°eruÜit tak jejich letmΘ spojenφ dlanφ, kterΘ bylo zajistΘ tΘ₧ velmi d∙le₧itΘ.

Tak proÜla m∞stem hr∙zy a n∞co z nφ v n∞m z∙staloàn∞co, co by dejme tomu mohlo vypadat jako ona ve v∞ku deseti let a mßvalo by jφ to na cestuàn∞co, co u₧ nemohlo ₧φt v tomto sv∞t∞, kter² prßv∞ poznala, a proto z∙stalo ve sv∞t∞ vzpomφnek, o kterΘm si myslela, ₧e jej znß. Znßt je vÜak relativnφ pojem.

Nev∞d∞la, jak se dostali na lesnφ m²tinu, oΦi m∞la toti₧ zalitΘ slzami. Nev∞d∞la ani jak p°esn∞ opustili m∞sto, ani proΦ do nich nikdo cestou nevrazil, kdy₧ mφjeli tolik lidφ. Nebylo to nynφ v∙bec d∙le₧itΘ. Jejφ srdce p°etΘkalo pocity, je₧ nemohlo unΘstàvid∞la tolik divokΘ zu°ivosti, bezmocnΘho vzteku a TOLIK utrpenφ û zbyteΦnΘho. Najednou jφ prolΘtla hlavou myÜlenka jako blesk, spalujφcφm ₧ßrem znovu probudila mozek a se silou tisφce poplaÜn²ch zvoneΦk∙ se jφ rozlila po t∞le, kde zasßhla ka₧d² sval.

ä Moji rodiΦe àm∙jà!!!ô

äNe.ô

äMusφme zpßtkyàô

äNe!ô

äJsou tam và!àJsouà?ô v²k°ik se zm∞nil v p∙li v otßzku a₧ bojßcn∞ tichou.

äAno.ô

äI m∙jà?ô

äAno.ô

Po celou dobu toho zvlßÜtnφho rozhovoru a jeÜt∞ dlouho potom nezazn∞lo to slovo. Dokonce ani v myÜlenkßch. Kdyby toti₧ bylo jakkoli vy°Φeno, museli byste si jej p°ipustit, co₧ zatφm jeÜt∞ nebylo mo₧nΘ.

Plakala, plakala straÜn∞ a dlouho. Byl trochu v rozpacφch, v∞d∞l, ₧e by jφ m∞l ut∞Üit, ale potφ₧ byla v tom, ₧e nev∞d∞l jak. V jeho sv∞t∞ neexistovala ·t∞cha stejn∞ jako tam nebylo mnoho v∞cφ. Zato tam m∞ly svΘ mφsto v∞ci jinΘ, kterΘ sk²taly nevφdanΘ mo₧nosti, jako nap°φklad vyvedenφ dφvky z prßv∞ vypalovanΘho m∞sta. Stßle jeÜt∞ ji m∞l ΦßsteΦn∞ ve svΘ moci. Soust°edil se a vyslal k nφ urΦitou energiφ, pomocφ nφ₧ pak pozm∞nil harmonii jist²ch proud∙ energiφ v jejφm t∞le a ona upadla do hlubokΘho spßnku. Spßnek lΘΦφ.

Nechal jφ v klidu pochrupovat a zam∞°il se na bou°φ zmφtanΘ m∞sto. Jednalo se o velmi zvlßÜtnφ bou°i û bou°i emocφ. ╚lov∞k je Φasto podce≥uje a potlaΦuje, p°iΦem₧ netuÜφ, jakß se v nich skr²vß sφla. Mohou se nßs zmocnit a zbavit nßs v∙le nebo naopak nßm ji neobyΦejn∞ posφlit. Tohle vφ kdekdo, ale jen velmi malΘ mno₧stvφ osob u₧ si uv∞domuje z toho plynoucφ d∙sledky. Slab² mu₧ v sob∞ ve vzteku Φi v zoufalstvφ m∙₧e nalΘzt ohromujφcφ energiφ, se kterou srazφ mnohem siln∞jÜφho soupe°e. Mozek, kterΘmu hrozφ bezprost°ednφ nebezpeΦφ, uva₧uje p°inejmenÜφm dvakrßt rychleji⁶. Emoce jsou tΘm∞° nevyΦerpatelnΘ studnice sφly vyr∙stajφcφ a₧ odkudsi ze zrßdn²ch hlubin naÜeho bytφ a u₧ pouhou svou existencφ mohutn∞ ovliv≥ujφcφ nßs i naÜe okolφ. Ve sv∞t∞ prosßklΘm magiφ to platφ dvojnßsob. ╪φkß se, ₧e je talent vynφmeΦn². Nenφ to tak docela pravda, tato vlastnost toti₧ spoΦφvß spφÜe v jeho intenzit∞. TΘm∞° ka₧d² umφ Φφst a porozum∞t knihßm, ale jen mßlokdo (tedy nepom∞rn∞ menÜφ skupina lidφ) je umφ psßt a vym²Ület. Stejn∞ tak jen opravdu mßlokdo dokß₧e seslat kouzlo, avÜak skoro ka₧d² se m∙₧e stßt takovΘmu seslßnφ prost°ednφkem. Z Φist∞ magickΘho hlediska je ka₧d² z nßs vodiΦ, co₧ znamenß, ₧e obΦas vede a jindy je zas veden.

Proudy emocφ ve m∞st∞ byly opravdu mohutnΘ. Dalo se zde nalΘzt vÜe û strach, nenßvist, vztek, zßvist, b∞s, vynφmeΦn∞ i lßska àprost∞ vÜe. Tvo°ily je tisφce mozk∙ a srdcφ beznad∞jn∞ uzav°en²ch ve hr∙znΘ atmosfΘ°e kritickΘ situace. LidΘ p°ejφmali obvyklΘ role ·toΦnφk∙ a ob∞tφ, jeliko₧ kdy₧ sel₧e rozum, nastupuje na jeho mφsto dril.⁷ A nad tφm vÜφm se jako lφnΘ velryby p°evalovaly ony pro b∞₧nΘ oko nepost°ehnutelnΘ proudy. Smrtihlav jejich konce stßhl k sob∞ na m²tinu, kde je zaΦal soust°ed∞n∞ pohlcovat. V podob∞ tmav²ch mrak∙ se stßvaly souΦßstφ nekoneΦnΘ temnoty jeho plßÜt∞.

Kouzelnφci se v₧dy bßli pou₧φvßnφ magie emocφ. Byla nespoutatelnß, proto se jφ tΘ₧ °φkalo divokß. Jen mßlo chytr²ch odvß₧livc∙ Φi blßzn∙ se vydalo po tΘto cest∞. Nikdo to vÜak jeÜt∞ nezkouÜel v takovΘm m∞°φtku. Pravd∞podobn∞ je n∞co podobnΘho ani ve snu nenapadlo, m∞li toti₧ obvykle dost starostφ sami se  sebou. Ostatn∞ emotivnφ sφla obyΦejnΘho jedince byla nicotnß, avÜak tatß₧ energie tisφc∙ znßsobenß kritickou situacφ a sama sebou byla STRAèLIV┴àstejn∞ jako cena, kterou se za ni muselo zaplatit.

Zatφm n∞kde v blφzkΘm m∞st∞ ho°el d∙m. Kdy₧ ho°φ ohe≥, tak se obvykle n∞co va°φ nebo peΦe. V tomto p°φpad∞ se v dom∞ pekli dva lidΘ. Uho°et za₧iva je pr² straÜnß smrt, ale u nich dvou to, zdß se, bylo jinΘ. Tulili se k sob∞ v tichΘm uspokojenφ û jejich dcera byla v bezpeΦφ. Necφtili ₧ßdnou bolest, jejich zoufalstvφ, strach i hn∞v n∞kam odeÜly. Pro₧ili si dlouh² a pln² ₧ivot. Poci¥ovali pouze smφ°enφ.

Na jinΘm mφst∞ tohoto m∞sta byl jeden mladφk prßv∞ p°iÜpendlen kopφmi ke zdi. Bylo mu necel²ch dvacet let, co₧ je ten nejp°φhodn∞jÜφ v∞k pro lßsku a hrdinstvφ. V∞d∞l, ₧e je jeho milß v bezpeΦφ a navφc necφtil ₧ßdnou bolest. Umφral s ·sm∞vem na rtech.

A tak by se dalo pokraΦovat dßl a dßl. Byly to sice jen st°φpky beznad∞jn∞ utopenΘ ve velkΘ mozaice tragΘdie celΘho m∞sta, ale byly vφc ne₧ nicàmnohem vφc. Kdy₧ nem∙₧ete zastavit lavinu, tak alespo≥ zachra≥ujte drobnosti a zkuste z toho i n∞co zφskat. TakovΘ bylo myÜlenφ tvora, jen₧ nynφ jen s vyp∞tφm vÜech sil udr₧el vzp°φmen² postoj. Jeho t∞lo toti₧ su₧oval plamen. Nebylo na n∞m znßt ₧ßdnΘ fyzickΘ poÜkozenφ, co₧ vÜak nic nem∞nilo na faktu, ₧e byl prßv∞ za₧iva upßlen, p°ipφchnut pomocφ n∞kolika kopφ ke zdi a jeÜt∞ mnoho dalÜφch nep°φjemn²ch v∞cφ.

Dφvka se probrala. Na malou chvilku si mohla vychutnat zvlßÜtnφ klid a smφr, jen₧ jφ obklopoval. èφ°il se od n∞j stejn∞ jako chlad. Takov² mraziv² klid, kter² zabijφ cosi ve vaÜφ duÜi. Äe by soucit?àNynφ vÜak byly siln∞jÜφ vzpomφnky.

äMojiàm∙jàJakàpro co te∩ budu ₧φt?ô zaÜtkala.

PohlΘdl na ni ·kosem a zamraΦil se. Stßl stßle na tom samΘm mφst∞, jeho plßÜ¥ nynφ p∙sobil podivn∞ t∞₧k²m a₧ skoro pln²m  dojmem, aΦ si mohla b²t jista, ₧e sv∙j objem urΦit∞ nezm∞nil.

äNosφÜ v sob∞ dceru. Bude zdravß a velmiàkrßsnß,ô °ekl temn∞.

äCo₧e?ô

äTady.ô P°istoupil k nφ a polo₧il jφ ruku na b°icho. Bylo to jako by jφ ovanula ledovß vich°ice, ale zßrove≥ s tφm se jφ po celΘm t∞le rozb∞hly drobnΘ impulsy p°φjemn∞ drß₧divΘho vzruÜenφ. PohlΘdla mu do oΦφ. Byla v nich nekoneΦnß temnota, ona ji₧ se vÜak nebßla. Jako ka₧d² Φlov∞k krßtce po probuzenφ byla i ona jeÜt∞ plnß dojm∙ ze svΘho spßnku. Stßle jφ pat°ily⁸. Po°ßd si vzpomφnala na to, jak cφtila umφrat svΘ rodiΦe a jehoàv mφru a bez bolesti. Byla to smrt, jako by si mnoho lidφ urΦit∞ p°ßlo. Takovß smrt je luxus û vlastn∞ Üt∞stφànepoci¥ovala z toho smutek a v∙bec jφ to nep°ipadlo zvlßÜtnφ. Ona je ale stßle tady a musφà, i kdy₧ to bude t∞₧kΘ. Ne proto, aby na nφ mohli b²t pyÜnφ, nev∞°ila tomu, ₧e ji te∩ odn∞kud pozorujφ. Musela, proto₧e byla jejich dcera, co₧ nemohla ani necht∞la pop°φt a oni se prost∞ nevzdßvaliànikdy. Byla silnß, dφvka z∙stala v tom zkrvavenΘm m∞st∞, z nφ se stala ₧ena.

OsuÜila si slzy a vÜimla si tΘ₧, ₧e se na nφ stßle dφvßàtak zvlßÜtn∞ a up°en∞, bylo t∞₧kΘ ten pohled vydr₧et.

äJsem asi sm∞Ünß,co?ô

äNe, spφÜ obdivuhodnß,ô °ekl klidn∞ ani₧ by jφ jen na chvilinku p°estal probodßvat pohledem.

äProΦàproΦ se na mn∞ tak dφvßte?ô

äJen se n∞komu podobßÜ, n∞komu û koho jsem znal,ô odpov∞d∞l velmi pomalu, avÜak bez sebemenÜφho zßchv∞vu v hlase.

äMßlem bych vßm zapomn∞la pod∞kovat.ô

äNevadφ, mn∞ nikdo ned∞kuje. Ono ostatn∞ ani nenφ zaΦ,ô °ekl posm∞Ün∞.

äAle je! Zachrßnil jste mne a pomohl jsteàa jß ani nevφm, jak se vßm odvd∞Φit.ô

OtoΦil se a mßvl rukou: äNa tom p°ece nesejde.ô

äAle ano! NaÜe rodina nikdy nez∙stala nikomu nic dlu₧na. Mßmà,p°em²Ülela nahlas äàjedinΘ, co mßm je mß dcera,ô °ekla nakonec pevn∞.

Ve zlomku vte°iny se otoΦil a vrhl na ni p°ekvapen² pohled.

ä Dßm vßm svou dceru.ô

äTy bys ji dala mn∞?! Mn∞?! VφÜ v∙bec, kdo jß jsem?!!!ô

Ta poslednφ otßzka plnß podez°enφ byla natolik hrozivß, ₧e podv∞dom∞ o dva kroky ustoupila.

äNe, ale vφm, ₧e nejste zl²àô

äM∙₧eÜ mi tedy °φct, jak² vlastn∞ jsem?!!ô s podez°enφm se ji₧ mφsila i z°etelnß ironie. Stßle ustupovala.

äJste jenom hrozn∞ neÜ¥astn². Byl byste jin², kdyby vßs m∞l n∞kdo rßdàô

äMlΦ!ô

äàvychovßm ji dob°e, bude laskavßàv₧dycky jsem cht∞la dceru jmΘnem Yvonn.ô

Zarazil se, to jmΘno jej zasßhlo jako blesk. ,Nev∞°φm na osud, ale jestli n∞jak² je, tak mne prßv∞ vyz²vß û a jß ho p°ece nemohu zklamat, ne? Hmmàje to jen otßzka v∙le┤

äYvonn.ô

OtoΦil se a zaΦal p°em²Ület. DrobnΘ nitky fakt∙ a pravd∞podobnostφ se zaΦaly spojovat, postupn∞ do sebe zapadaly, a₧ vznikla ·pln∞ novß nit û plßn. Ten byl velmi opatrn∞ a₧ delikßtn∞ vpleten do dalÜφ slo₧itΘ konstrukce, vystav∞nΘ, jak u₧ to tak b²vß, na docela jednoduchΘm zßklad∞. Vznikla tak sφ¥, do nφ₧ se mohl kdokoli zaplΘst û i on sßm.

äDob°eàstani₧ se. P∙jdeÜ tφmto sm∞rem. NarazφÜ na tßbor dalÜφch p°e₧ivÜφch uprchlφk∙. PovedeÜ je dßl na sever, najdete m∞sto jmΘnem Istren a tam se usφdlφte. Za dvacet let p°ijdu, ale budu vßs neustßle pozorovatàô

Pak znovu polo₧il ruku na jejφ b°icho a n∞co zaÜeptal. Cφtila jako by jφ ho probodlo ledovΘ kopφ. Äivot n∞kde tam uvnit° se pohnul. Potom jφ n∞co zastudilo v ruce. Byl to zvlßÜtnφ velice podivn∞ zdoben² zvoneΦek. Vypadal velmi zaÜle, ale v ruce se jφ chv∞l, nebo se jφ snad chv∞la ruka z tΘ mrazivΘ sφly proudφcφ p°φmo z jeho srdce?! V∞d∞la, ₧e zvony majφ srdce a toto bylo bezesporu velmiàspecifickΘ.

äKdybys pot°ebovala pomoc Φi se ocitla v ohro₧enφ, tak zazvo≥. U₧φvej jej vÜak s rozmyslem. Nenφ to ₧ßdnß hraΦka. Te∩ jdi! Chci b²t sßm.ô

Dφvka zmaten∞ odb∞hla, v∙bec netuÜila, jak mß vΘst lidi. Nebyla vÜak tak hloupß, aby se jej te∩ na n∞co ptala. P°esto ale nemohla nalΘzt ani jedin² d∙vod, proΦ by ji m∞li poslouchat. Byla p°eci jen obyΦejnß holka.

äU₧ nikdy vφc, jsi oznaΦenß,ôozval se krßkav² hlas. Na Smrtihlavov∞ rameni p°istßl velk² Φern² havran prohlφ₧eje si ji zkoumav²m pohledem.

A tak dφvka odb∞hla. LidΘ ji zpoΦßtku opravdu nebrali vß₧n∞, tedy dokud nepoznali, ₧e je zvlßÜtnφ. Normßlnφmu d∞vΦeti p°ece galantn∞ na zazvon∞nφ nep°ib∞hne nabφdnout svΘ slu₧by vlkodlak. A ₧ßdnß obyΦejnß holka by jej zcela urΦit∞ nevyu₧ila ke zjednßnφ si autority. DuÜe n∞kterΘho Φlov∞ka m∙₧e skr²vat skoro nestv∙rnou tvrdost, stejn∞ jako v n∞kterΘm z netvor∙ lze nalΘzt a₧ podivn∞ lidskou podlΘzavost.

Poznßmky autora

1. TakovΘ se prodßvaly na trhu a nesly nßzev P°ekvapenφ. Vtip spoΦφval v tom, ₧e jste v ka₧dΘ z krabiΦek mohli najφt jinou kombinaci sladkostφ a nebo takΘ nic. Tak₧e jste mohli b²t tΘm∞° v₧dy p°ekvapeni.Poslednφ sada dokonce obsahovala lφsteΦky s vtipy a r∙zn²mi pozitivn∞ reklamnφmi hesly.KonkrΘtn∞ v tΘhle byl jeden zmaΦkan², co hrd∞ nesl nßsledujφcφ text: Osvobo∩ se od chmur. Ham! Kdyby Yvonn tuÜila, co vlastn∞ do tΘ krabiΦky dala, a m∞la ten sprßvn∞ zvrhl² smysl pro humor, v∞d∞la by, ₧e nemohla najφt lepÜφ ·lo₧iÜt∞.He, he. ---zp∞t do textu---

2. Kdy₧ se to vÜak vezme kolem a kolem, co je to vlastn∞ skuteΦnost? Umφte na tuto otßzku spolehliv∞ odpov∞d∞t? ---zp∞t do textu---

3. Tomu se °φkß teorie krajnφho optimismu. A¥ u₧ si myslφte o Ükarohlφdstvφ co chcete, tak v∞°te, ₧e nic podobnΘho by krajnφ pesimista nikdy neud∞lal. Vychßzel by pravd∞podobn∞ z p°edstavy, ₧e z tΘ hezkΘ dφvΦiny, kterou pronßsleduje, se p°i jeho sm∙le urΦit∞ vyklube oÜklivej chlap, proto nemß cenu se honit. Jak vidno, ka₧dß mince mß dv∞ strany. ---zp∞t do textu---

4. Ano, existujφ osoby, zejmΘna mezi ₧enami, kterΘ jsou i v takovΘ situaci schopnΘ n∞komu upravovat lφmeΦek. Lidskß mysl je toti₧ neomezenß - i ve svΘ omezenosti samoz°ejm∞. Nevidφm v tom vÜak nic ÜpatnΘho. Kdy₧ u₧ nezßle₧φ na niΦem, tak proΦ by nemohlo zßle₧et t°eba na takovΘm lφmeΦku? Zem°φt s Φist²m lφmcem sice nenφ totΘ₧ jako s Φist²m Ütφtem, ale po°ßd lepÜφ ne₧ nic, ne?  ---zp∞t do textu---

5.Ono to ani jinak nejde. Z nejhorÜφho se musφme v₧dy dostat p°es to nejhorÜφ. Znφ to sice beznad∞jn∞, ale je to po°ßd lepÜφ ne₧ z∙stat a za₧φt to ·pln∞ nejhorÜφ. ---zp∞t do textu---

6. Hlavnφ otßzka efektivity spoΦφvß v tom, Φφm se vlastn∞ zab²vß. Jestli je pln∞ zam∞stnßn nebezpeΦφm samotn²m Φi mo₧nostmi, jak z n∞j ven. To u₧ je vÜak spφÜe zßle₧itostφ chladnokrevnosti. ---zp∞t do textu---

7. èkoda, ₧e to nefunguje i obrßcen∞. NicmΘn∞ se nenφ Φeho bßt. SpoleΦnost nßm poskytuje pomocφ û Ükoly, pohßdek, v²chovn²ch rad starÜφch Φlen∙ rodiny, nemΘn∞ v²chovn²ch po°ad∙ v televizi a b∙hvφ Φeho jeÜt∞ û nep°ebernΘ mno₧stvφ scΘnß°∙ a vzor∙ chovßnφ, kterΘ by nßs m∞ly v ka₧dodennφm ₧ivot∞ spolehliv∞ uchrßnit p°ed problΘmy spojen²mi s riskantnφm pou₧φvßnφm vlastnφ hlavy. ---zp∞t do textu---

8. Jen blßzni se zbavujφ vlastnφch sn∙. Na druhou stranu to d∞lß ka₧d²àka₧dΘ rßno. Tak proΦ ne jß Φi vy? Nebo se snad chcete p°idat k tomu straÜliv∞ fßdnφmu stßdu, je₧ jde v₧dy proti proudu? Je toti₧ hrozn∞ neoriginßlnφ sna₧it b²t stßle originßlnφ. ---zp∞t do textu---

Autor Φlßnku