╚ernß r∙₧e

┌svit

Nov² den p°ichßzel v Istrenu pomalu, jako by podez°φval noc, ₧e jejφ ·stup je jen klamn², ₧e jej chce vlßkat do n∞jakΘ lΘΦky. Postupoval obez°etn∞, od domu k domu. Prßv∞ se zrodil a nebyl si zrovna moc jist² sßm sebou. ZalΘval stavby jednu po druhΘ sv²m sv∞tlem a rozpouÜt∞l stφny. S rßnem v Istrenu nikdo nesp∞chal, nebylo jako ostatnφ m∞sta horeΦnat∞ se probouzejφcφ s ka₧d²m nov²m ·svitem. VÜude byl cφtit klid, mφr a jakΘsi uvoln∞nφ. Mφstnφ obyvatelΘ rozhodn∞ nepova₧ovali v²chod slunce za n∞jakou samoz°ejmost, rßno zde bylo mal²m ob°adem, v₧dy¥ kdo jim mohl zaruΦit, ₧e se po soumraku jeÜt∞ n∞kdy vrßtφ? Äe tma opustφ svΘ mφsto a bude jeÜt∞ n∞kdy sv∞tlo. M∞sto zatφm jeÜt∞ pod°imovalo, ale zm∞na u₧ byla znßt. Panovala v n∞m mnohem povznesen∞jÜφ nßlada. Pro ka₧dΘho, kdo v n∞m n∞jakou dobu ₧il byl ·svit mal²m zßzrakem. Noc byla p°emo₧ena a musela ustoupit, i kdy₧ slφbila, ₧e se vrßtφ. Pro jednou vÜak sv∞tlo zvφt∞zilo a s nφm vÜichni lidΘ. Bylo co oslavovat.

D∞ti se seskupily p°ed hospodou, aby mohly poslouchat vyprßv∞nφ starΘho m∙₧e. Nebyly tu jen ony. Toto rßno si vyÜla p°ed hospodu protßhnout se i Caitlin. Kdy₧ provßd∞la pravidelnΘ rannφ cviky nutnΘ k tomu, aby udr₧ela svΘ t∞lo zocelenΘ bojov²m v²cvikem v optimßlnφ kondici, zaposlouchala se do hovoru d∞tφ. Nebyl to ani tak hovor jako spφÜ vzßjemnΘ p°ek°ikovßnφ neodmysliteln∞ spojenΘ s neustßl²m strkßnφm. Prost∞ Φil² ruch obvykl² vÜude tam, kde se sejde skupinka usmrkanc∙. Star² mu₧ zatφm mlΦel.

äPoutnφku,ô zahuΦel jeden chlapec, ävyprßv∞j nßm o Pßnu m∙r.ô

äNe, to jsou povφdaΦky dobr² tak na straÜenφ holek,ô protestoval jin².

äTo teda nejsou. Tßta °φkal, ₧e chodφ v noci ulicemi m∞sta!ô

äJo a vodnßÜφ mal² d∞ti, hehe!ô

äNechte toho, jß chci slyÜet n∞co hezkΘho!ô piÜt∞la jakßsi copatß holΦiΦka.

äNßhodou jo a kdy₧ mu pohlΘdneÜ do tvß°e, spat°φÜ tam smrt!ô

äNe û e!ô

äJo û o! Podle toho mß p°ece jmΘno!!ô

äNechte toho, jß chci slyÜet poutnφkßßßßßß!!!ô CopatΘ holΦiΦky b²vajφ Φasto velmi neodbytnΘ. Navφc obvykle mφvajφ jednu docela nep°φjemnou schopnost, um∞jφ Üφlen∞ jeΦet û opravdu hrozn∞.

D∞ti pon∞kud zklidn∞nΘ touto p°φrodnφ formou po₧ßrnφ sirΘny tßzav∞ hled∞ly na poutnφka. Na n∞m bylo, aby je rozsoudil. Chvφli je skoro zasn∞n∞ pozoroval a pak pravil:

äJemu by se lφbilo, jak o n∞m mluvφteàô pak najednou, jako by se vzpamatoval. äTo ale rozhodn∞ nenφ p°φb∞h vhodn² pro dneÜnφ rßnoàô

äAle Pßna m∙r mß podle pov∞sti p°emoci Dφvka and∞l a ta musφ b²t n∞co hezkΘho!ô Malφ p°emoud°elφ chlapeΦci b²vajφ Φasto takΘ velmi neodbytnφ. Navφc b²vß docela dost obtφ₧nΘ se proti jejich neustßl²m otßzkßm konstruktivn∞ brßnit.

äZ tebe bude minimßln∞ prßvnφk nebo spisovatel, blbeΦku!ô pomyslela si opodßl stojφcφ Caitlin.

äKdo je to Dφvka and∞l? Jß bych o nφ cht∞la slyÜet, prosφφφm, pr≤≤≤sφφφφφm,ô p°idala se copatß holΦiΦka a jejφ hlas byl znovu nebezpeΦn∞ blφzko kvφlenφ.

äNebudu vßm vyprßv∞t o n∞Φem, co se jeÜt∞ nestalo,ô °ekl Poutnφk mimo°ßdn∞ klidn²m a vyrovnan²m hlasem po chvilce mlΦenφ.

äAleà.AleàAle!ô oz²valy se ze vÜech stran pisklavΘ hlßsky.

äNe, nebudu. Poslechn∞te si rad∞ji dalÜφ dobrodru₧stvφ trpaslφka Korgana¹, ô sta°ec pronesl tato slova klidn∞ leΦ rezolutn∞. D∞ti se kupodivu ihned uklidnily. Trpaslφk Korgan byl p°ece jednφm z jejich nejoblφben∞jÜφch hrdin∙, a to p°esto₧e m∞l ve zvyku spolΦovat se s r∙zn²mi polomßgovsk²mi tartmany². S nap∞tφm Φekaly na jeho dalÜφ p°φhody, jen ten chlapec, co cht∞l tolik slyÜet o Pßnu m∙r, mlΦel a vyz²vav∞ si Poutnφka m∞°il pohledem. Sta°ec na n∞j se zaujetφm pohlΘdl. Bylo to krßsnΘ dφt∞, vÜechno jak mß b²t, postaviΦka, tvß°iΦky, vlßsky , jen na oΦφch mu n∞co nehrßloà byly v nich celΘ v∞ky. To nebyly oΦi dφt∞te.

Caitlin chvφli poslouchala, ale dobrodru₧stvφ rozvernΘho trpaslφka ji nijak nezaujala. Namφ°ila si to zpßtky do hospody, jejφ kroky byly rßznΘ a sp∞ÜnΘ, celß se t°ßsla. Ten d∞tsk² rozhovor v nφ obnovil vzpomφnku na vΦerejÜφ noΦnφ udßlost, na p°φhodu, na ni₧ cht∞la zapomenout. A¥ u₧ tam v temnotßch vid∞la cokoliv, byla si jistß, ₧e to nebylo nic dobrΘho.

äNejvyÜÜφ Φas z tohohle zatracen²ho m∞sta vypadnout,ô procedila tiÜe mezi zuby.

äVynikajφcφ nßpad! Jenom prchej nemilovanß ₧eno, mo₧nß unikneÜ a prodlou₧φÜ tak svou agonii,ô ozval se kdesi za nφ n∞jak² v²sm∞Ün² hlas. Byl rozhodn∞ d∞tsk², ale nezvykle chladn², zn∞l jako cinkßnφ kovu o kov. Zd∞Üen∞ se otoΦila, jeliko₧ si neuv∞domila, ₧e by ji  n∞kdo mohl slyÜet a pakàta slova jφ zasßhla a₧ v samΘ hloubi duÜe.

äMo₧nß, ₧e to nenφ ·pln∞ nejhorÜφ °eÜenφ,ô pokraΦoval mal² chlapec a dφval se na ni  p°itom tak, jak by se ₧ßdnΘ dφt∞ nikdy dφvat nemohlo. äÄivot se p°ece sklßdß z drobn²ch radostφ. Vezmi ho a prchejte odsud, dokud je jeÜt∞ Φas. Mo₧nß pochopφÜ v∞ci, kterΘ ti a₧ doposud unikaly a mo₧nß pak i n∞co najdeÜ.ô

äKdo jsi,ô hlesla.

äTv∙j osud!ô zasmßl se chlapeΦek a doslovaàDOSLOVAà zmizel. Caitlin stßla na tom mφst∞ jako p°imra₧enß, dokud ji  tak nenaÜel Edmund.

*  *  *

 Narmer se probudil s mφrnou bolestφ hlavy. Dosud slyÜel doznφvat sv∙j vlastnφ k°ik, kter² se jakoby ztrßcel v dßli v nitru jeho lebky.

äU₧ se ti to zase zdßlo?ô ozval se pon∞kud krßkav² hlas. Dotaz zazn∞l jakoby odnikud. Narmerovi se teprve te∩ zaΦal pomalu vracet zrak, tedy vnφmßnφ barev a prostoru, jeho vnit°nφ oko vÜak bylo stßle slepΘ. Mφstnost luxusnφho hostinskΘho pokoje pomalu nab²vala svΘ podoby sestavovßnφm z mnoha miniaturnφch ΦtvereΦk∙ obrazu. Vypadalo to jako n∞jakß obskurnφ sklßdanka. Narmer ji vÜak nedokßzal vnφmat dostateΦn∞ na to, aby se nad jejφ zvlßÜtnostφ mohl podivovat. Byl duÜφ stßle jeÜt∞ n∞kde jinde.

ä Zima, zima, zimaà.,ôopakoval v neustßlΘm t°asu. Objevovalo se to znovu a znovu. Pulsovalo mu to v mysli, i kdy₧ te∩ u₧ efekt pomalu odeznφval. Stßle ji vÜak vid∞l, tu elfku i ten zßblesk a jejφ nßhl² pßd. Po°ßd slyÜel k°ik novorozence mφsφcφ se s jejφm ·p∞nliv²m volßnφm, kterΘ pak tak zßhy utichlo. Jemn∞ sebou trhla jako po bodnutφ od n∞jakΘho lΘtavΘho hmyzu a vydechla jenom äAch.ô Z jejφ tvß°e zmizel jak²koliv v²raz a potΘ u₧ jen padala a padalaàNedalo by se °φci, ₧e se prost∞ svalila na zem jako pytel brambor. Bylo v tom cosi tragickΘho, jako by ji n∞co opouÜt∞lo. Vid∞l sßm sebe jako mal² k°iΦφcφ uzlφΦek letφcφ n∞kam do neznßma. Potom jej zachytila ruka barvy leÜt∞nΘho mramoru a zahalila ho temnota prosycenß nepopsateln²m chladem. K tomu vÜemu slyÜel ten d∞siv² zvuk, hlas tisφc∙ zn∞jφcφch jako jeden, hlubok², v²sm∞Ün², hr∙zn².

ä Ten sam² sen?ô zeptal se znovu havran. Mluvit na n∞j, to byl nejspolehliv∞jÜφ zp∙sob jak Narmera ·pln∞ probudit.

äAno,ô odpov∞d∞l hluÜe. Le₧el na posteli ve svΘm dob°e znßmΘm pokoji a stßle jeÜt∞ zrychlen∞ d²chal cel² zalit² studen²m potem. Tohle doznφvßnφ snu bylo jedno z nejhorÜφch. Sna₧il se nalΘzt n∞jakou Ü¥astnou myÜlenku, kterß by to vÜe definitivn∞ zahnala. Bude myslet na Yvonn, ano na Yvonn. SkrΦil se do tak°ka prenatßlnφ polohy a p°itßhl si p°ikr²vku t∞sn∞ji k t∞lu. Jen kdyby Ülo n∞jak rozehnat ten chlad. Narmer byl odjak₧iva velmi zimom°iv², mrazu se p°φmo d∞sil.

äJe to Φφm dßl horÜφ co?ô zeptal se soucitn∞ havran. Povzbuzovanφ mu evidentn∞ moc neÜlo. Narmer jej vÜak nevnφmal. Vid∞l p°ed sebou usm∞vavou Yvonn, kterß se ho ptß, na co myslφ. Cφtil, jak se jeho blankyt proplΘtß s plachou zß°φ jejφch holubiΦφch oΦφ a v tom jedinΘm dlouhΘm pohledu û objetφ se tiÜe a n∞₧n∞ mazlφ. V myÜlenkßch se vrßtil do okam₧iku, kdy zjistil, ₧e je za urΦit²ch okolnostφ mo₧nΘ milovat se i bez dotyk∙, stejn∞ jako je mo₧nΘ rozum∞t beze slov. Ne, ₧e by tφm cht∞l pln∞ nahradit star² dobr² fyzick² kontakt, ono by to asi ani dost dob°e neÜlo, ale rozhodn∞ to m∞lo sv∙j p∙vab. Pak se v Üeru na tΘ chladnΘ ulici propletly jejich ruce³ jeho srdce naplnilo horko aà

äJestlipak ses nßm nezamiloval?ô zakrßkal pobaven∞ Φern² ptßk.

Hostinsk² pokoj se nynφ u₧ nadobro vrßtil se vÜemi v²hodami i nev²hodami, kterΘ mohla sm∞le poskytnout tato realita.

äZatracenej havran!!! Mß b²t p°ece odÜt∞pkem mΘ duÜe. To jsem opravdu takovej protivnej ko°en?!!ô pomyslel si Narmer. AvÜak bylo mu podivn∞ lehko, teplo z jeho t∞la nezmizelo. Mßlokdy pozitivnφ sn∞nφ tak rychle a dob°e zabralo. Yvonn byla ·Φinn∞jÜφ ne₧ vzpomφnka na jeho prvnφ kouzlo. Zatφm si pln∞ neuv∞domoval, co to znamenß, v∞d∞l jen, ₧e za nφ musφ zajφt. Vstal a seslal na sebe Lazebnφka, jeliko₧ kouzelnφk se prost∞ nesni₧uje k tomu, aby se Φesal nebo si snad upravoval pomaΦkanΘ Üaty. Pou₧itφ adekvßtnφho zaklφnadla bylo mnohem stylov∞jÜφ a Narmer si na styl potrp∞l.

PohlΘdl zkusmo do zrcadla, aby zkontroloval v²sledek svΘho magickΘho sna₧enφ. Nebylo to t°eba, v tomto ohledu se toti₧ mohl na svΘ schopnosti zcela spolehnout, nicmΘn∞ to Narmer d∞lal rßd. Poskytovalo mu to onu nadnßÜejφcφ radost pramenφcφ ze sebed∙v∞ry a pocitu uspokojenφ. Na druhou stranu bylo pravdou, ₧e k tomu, aby se stal uznßvan²m Φarod∞jem, bylo t°eba trochu vφc, ne₧ v²born∞ ovlßdat sebezkrßÜlujφcφ kouzla. U₧, u₧ cht∞l vyrazit, kdy₧à

äAni nevφÜ, kde bydlφ,ô °ekl mφrn∞ pobaven∞ havran.

 ***

Yvonn sed∞la na posteli v jednom ze sv²ch änßhradnφchô pokojφk∙, hlavu m∞la polo₧enou na kolenou a dφvala se na prot∞jÜφ st∞nu. Malebn² mod°e zß°φcφ kv∞tinov² vzor, kter² tvo°il p°evß₧nou Φßst v²zdoby, ji vÜak pramßlo zajφmal. Vlastn∞ jej ani nevnφmala. To bylo nezvyklΘ, velmi Φasto a velmi rßda pozorovala ty n∞mΘ st∞ny a nechßvala se jakoby unßÜet tichou °ekou plnou velk²ch modr²ch kv∞t∙, kterΘ ve tm∞ tak skromn∞ zß°ily. Byla to doslova pastva pro oΦi. Dnes byl vÜak zvlßÜtnφ den, nemohla v∙bec dospat. Samoz°ejm∞ i nynφ nechßvala svΘ oΦi pßst se na tΘ obdivuhodnΘ scenΘrii, ale myÜlenky jφ neustßle utφkaly jinam. S pilnostφ vΦel se po°ßd vracely k udßlostem vΦerejÜφho dne - Φi  spφÜe noci. Dny v Istrenu obvykle nestßly za °eΦ, noci to bylo n∞co jinΘho. Yvonn s podivem zjistila, ₧e se celß t°ese. V oΦφch jφ jisk°ilo, ho°ely plamenem neutuchajφcφho nadÜenφ. Z°eteln∞ slyÜela vlastnφ zrychlen² dech, ale nev∞novala tomu p°φliÜnou pozornost. Byla zcela v zajetφ onoho velmi zvlßÜtnφho a takΘ velmi silnΘho pocitu tlaku v hrudi. TakovΘho, kter² napovφdal, ₧e vaÜe srdce mß evidentn∞ v zßm∞ru s nov∞ nabyt²mi k°φdly v brzkΘ dob∞ opustit svΘ mφsto, i kdy₧ dob°e vφte, ₧e vßm samoz°ejm∞ nic podobnΘho nehrozφ. Pocity tohoto druhu obvykle Φasem odeznφ⁴, avÜak kdy₧ jste v jejich moci, nelze se vymanit.  K°iÜ¥ßlovß r∙₧e v jejφ ruce zb∞sile rudla a pak se zase rozzß°ila vÜemi mo₧n²mi i nemo₧n²mi barvami. Bylo to neklamn²m dokladem toho, ₧e lidΘ mφvajφ v∞tÜinou smφÜenΘ pocity. JeÜt∞ p°ed malou chvilkou Yvonn obdivovala jejφ repertoßr barev h²°φcφ tolika r∙zn²mi druhy odstφn∙ a jemn²ch nßdech∙, ₧e to ani slovy nelze °φci. R∙₧e byla skuteΦn∞ schopna vyjßd°it emotivnφ stav svΘho dr₧itele do nejmenÜφch detail∙ i se vÜemi drobn²mi nuancemi, o kter²ch nem∞l jejich nositel zpravidla ani tuÜenφ. Bohu₧el to byla paleta srozumitelnß pouze pro zasv∞cenΘho Φtenß°e, ale Yvonn nepochybovala, ₧e se jφm d°φve Φi pozd∞ji stane. Nynφ se vÜak vrßtila ke sv²m myÜlenkßm û vzpomφnkßm. Ostatn∞ bylo naΦ vzpomφnat. VΦera veΦer jφ Narmer vyznal lßsku sv²m zcela neobyΦejn²m tak trochu elfφm zp∙sobem⁵ a Smrtihlav jφ daroval nejnßdhern∞jÜφ Üperk, jak² kdy vid∞la. Navφc ji pov∞°il ·kolem, Φφm₧ jφ prakticky uznal za prßvoplatnΘho Φlena Kartelu. Milenky byly toti₧ v tomto nanejv²Ü zßhadnΘm spoleΦenstvu pova₧ovßny za n∞co pod°adnΘho, a to i kdyby pat°ily k t∞m nejvyÜÜφm v∙dc∙m. ╪ßd ctil u₧iteΦnost. VÜeobecnß hr∙za ze Smrtihlava Φlen∙m sice nedovolovala dßvat jφ to otev°en∞ najevo, ale p°esto to cφtila. Nynφ se vÜak m∞lo vÜechno zm∞nit.

Ach, Smrtihlav. Nikdy k nikomu necφtila v∞tÜφ obdiv, strach a namlouvala si, ₧e i lßsku. P°edstavoval moc v nejΦistÜφ podob∞, jakou kdy vid∞la. Znala mnoho respektovan²ch mu₧∙. Kdyby se vÜichni shromß₧dili, pak by pravd∞podobn∞ zcela zaplnili prostornou vstupnφ halu domu, ve kterΘm zrovna p°espßvala. P°edstavila si ten dav. Bylo jich tak mnoho, ale ₧ßdn² se mu nemohl rovnat, a to vΦetn∞ Narmera. Äßdn² z nich by se mu nemohl postavit. VÜechny by p°emohl a mo₧nß, ₧e i najednou. Yvonn o tom byla p°esv∞dΦena. Znala tu moc a vid∞la ji v akci. AΦ byl Narmer v²jimeΦn² mu₧ i kouzelnφk, p°ece jenom s magiφ teprve zaΦφnal. Sna₧il se to sice obratn∞ skr²vat, ale Yvonn to velmi brzy poznala. M∞la na podobnΘ v∞ci velmi dobr² zrak, cviΦen² vynikajφcφm uΦitelem. V∞d∞la, ₧e by nemohl vzdorovat tΘ staletΘ sφle ani jejφmu smutku. Cφtila se te∩ trochu provinile, kdy₧ si na Smrtihlava vzpomn∞la. Co by asi d∞lal, kdyby o Narmerovi v∞d∞l, kdyby v∞d∞l, ₧e na n∞j po°ßd myslφ, zu°il by Φi jeÜt∞ vφc posmutn∞l? Nebo by snad ji₧ koneΦn∞ navÜtφvil jejφ lo₧nici?

MyÜlenka Φi spφÜe vzpomφnka poletovala kolem jejφ hlavy jako neodbytnß m∙ra buÜφcφ sv²mi jemn²mi k°φdly na okno se dob²vala dovnit°. Chvφli p°emφtala oddalujφc rozhodnutφ, kterΘ ji₧ stejn∞ padlo, pak pootev°ela dvφ°ka svΘho v∞domφ a vpustila ji tam. Zav°ela oΦi. Na jejφch sametov²ch k°φdlech se vrßtila skrze pφsky Φasu do doby, kdy byla mnohem mladÜφ. Musela se sama nad sebou pousmßt. Byla tehdy takov² nevyveden², zato velmi svΘhlav² pulec. SpoleΦn∞ s n∞kolika sob∞ podobn²ch podnikala r∙znß zt°eÜt∞nß dobrodru₧stvφ. Potulovaly se po m∞st∞ po setm∞nφ, tanΦily v lese p°i m∞sφΦku a p°edstavovaly si jakΘpak jsou asi vφly. Byly zrovna dosp∞lΘ⁶, ctily pouze svobodu a ₧ßdnß pravidla. Byly prost∞ na nejlepÜφ cest∞ do neÜt∞stφ, kterΘ na sebe samoz°ejm∞ nikdy nedßvß dlouho Φekat. Bylo by to od n∞j p°ece nezdvo°ilΘ, nemyslφte?

Pobφhala tehdy se svou nejlepÜφ kamarßdkou ulicemi m∞sta. TanΦily na liduprßzdn²ch nßm∞stφch a v²skaly z pouhΘ radosti ze ₧ivota. U₧φvaly si bezstarostnosti, jeliko₧ jen velmi z°φdka n∞koho potkaly. A kdy₧ u₧ jim n∞jak² blßzniv² Φlov∞k nedbal² zßkona zk°φ₧il cestu, rychle se zase stßhl, jeliko₧ si myslel, ₧e vid∞l NoΦnφ tvory. Ano, tak p°irozen∞ se nocφ pohybovaly. Vypadaly skuteΦn∞ jako vφly, tak krßsnΘ, roztanΦenΘ a nevÜφmavΘ. Jinak v potemn∞lΘm Istrenu nebylo mo₧no narazit na ₧ivou duÜi. Ehmàtedy na ₧ivou rozhodn∞ ne, co se t²Φe t∞ch mrtv²ch, ti spφÜe narazili na vßs.

Yvonn si jej vÜimla prvnφ. Vyno°il se ze stφnu prot∞jÜφ budovy a krßΦel rovnou k nim. Ani v nejmenÜφm se nesna₧il n∞jak maskovat nebo snad kr²t. èel p°φmo majestßtn∞, hrd∞ a zp°φma. M∞l vysokou a nepochybn∞ i Ütφhlou postavu, by¥ byl cel² zahalen v lehk² Φern² plßÜ¥ s vysok²m lφmcem. Bledß a pohublß tvß° zß°ila do tmy hroziv∞ vyrovnan²m klidem. TmavΘ vlasy peΦliv∞ uhlazenΘ dozadu byly tak perfektn∞ uΦesßny, ₧e p∙sobily dojmem obsidißnovΘ helmy. V oΦφch, je₧ pomalu leΦ jist∞ zaΦφnaly dostßvat purpurov² nßdech, se zraΦil hlad⁷. Zkrßtka upφr jako vymalovan². Jsem vÜak p°esv∞dΦen, ₧e na obrßzku byste jej vid∞li rozhodn∞ rad∞ji. Musel b²t bu∩ hodn∞ star² nebo velmi konzervativnφ (mo₧nß obojφ), jeliko₧ vyznßval onu dßvnou klasickou formu vampyrismu.

Jeho efektnφ nßstup m∞l na ob∞ dφvky paralyzujφcφ ·Φinek. Stßly jako p°imra₧enΘ, neschopny sebemenÜφho pohybu. Hled∞ly na n∞j stejn∞ fascinovan∞ jako ob∞¥ na hada chystajφcφho se k ·toku. On vÜak nevypadal, ₧e by n∞co podobnΘho v nejbli₧Üφch chvφlφch plßnoval.  Pohyboval se pomalu a klidn∞ û s jakousi grßciφ. Kdy₧ p°iÜel a₧ k nim, maliΦko se pousmßl a odhalil p°itom zuby.

äDnes se nebude utφkat?ô zeptal se t≤nem n∞koho, kdo se p°iÜel po rßnu (pro n∞j bylo technicky vzato po rßnu) prob∞hnout do m∞stskΘho parku.

Na to stiskla Yvonn jejφ kamarßdka ruku a tiÜe °ekla: ä Utφkej! O m∞ se neboj, oni ₧erou jenom panny. B∞₧!ô

Yvonn se ani nepohnula, zato upφr ano.

äÄerou?!ô trhl sebou a vypadal mφrn∞ Üokovan∞. Po tvß°i mu p°eb∞hlo slabΘ zacukßnφ.

äMilß dßmo, mßte o nßs v∞ru zvlßÜtnφ p°edstavy. Nehled∞ na to, ₧e si, bohovΘ v∞dφ proΦ, myslφte, ₧e Vßs onen prost² fakt, ₧e jste vΦera skotaΦila ve stohu se Üevcovsk²m tovaryÜem, m∙₧e n∞jak ochrßnit. Hledat v tomto m∞st∞ pannu! Znßte snad tvora, kter² by se takto dobrovoln∞ odsoudil k smrti hladem?ô

Dφvka neodpov∞d∞la, vlastn∞ na to nem∞la ani Φas, nebo¥ ji₧ b∞hem upφrovy poslednφ v∞ty utφkala s Yvonn co mo₧nß nejrychleji pryΦ.

äAch to mlßdφ k°ehouΦkΘàneposlouchß,ô°ekl naoko shovφvav∞ upφr, kter² ji₧ Φφm dßl h∙°e maskoval, jak se chv∞je ₧φznφ. PotΘ se zm∞nil v obrovskΘho netop²ra a bez obtφ₧φ ob∞ dφvky dohnal.

Yvonn n∞co narazilo do zad. P°epadla dop°edu a na tvrdΘ zemi ud∞lala n∞kolik kotrmelc∙. P°es tupou bolest rozlΘvajφcφ se jφ po celΘm t∞le se znovu pokusila vstßt. Nßhle ucφtila jakoby ji n∞co nehmotnΘho pohladilo po ramennou a tamtΘ₧ to zaΦalo do nφ vnikat. V podob∞ silnΘho mravenΦenφ se jφ to rozlilo do ka₧diΦkΘho svalu (vyjma srdce) v celΘm t∞le a ty okam₧it∞ paralyzovalo. Nemohla se v∙bec pohnout. Hlavu m∞la otoΦenou stranou, p°esto v∞d∞la, ₧e se nad nφ sklßnφ upφr.

äèèè maliΦkß,

nebude to bolet.

Jen to tak pφchneàjako vΦeliΦka

a pro duÜi nastane Φas na odlet.

Jß humßnn∞ zabφjφm,

proto nemusφÜ se bßt.

O krev Tvou T∞ bezbolestn∞ p°ipravφm,

nejsem ₧ßdn² sadistick² vrah.

Bude to p∞knß Φistß rßna,

jsem tak°ka °emesln² kat.

Smrt je jen stφnem ve tvß°i mΘho pßna,

jak u₧ jsem °ekl, nemusφÜ se bßt,ô

Üeptal jφ tiÜe a slastn∞ do ucha, kdy₧ jφ hladil po vlasech. Pak je odrhnul, aby se jφ ji₧ koneΦn∞ mohl zakousnout do krku a nßhle strnulàasi spat°il jejφ rodinnΘ tetovßnφ. Okam₧it∞ ji pustil, za jin²ch okolnostφ by si Yvonn myslela, ₧e polekan∞. Po malΘ chvilce zjistila, ₧e se m∙₧e op∞t voln∞ h²bat. Pomalu vstßvala a p°itom slyÜela nebo m∞la alespo≥ pocit, ₧e slyÜela, jak upφr neustßle opakuje jedinΘ slovo û koblihy. Nejist∞ se otoΦila. Upφr tam stßle byl. Strojen∞ se na ni usmßl, tentokrßt se stisknut²mi rty. Dlouh²mi prsty jφ na n∞kolika mφstech oklepal Üpφnu z Üat∙ a dokonce se sna₧il lßtku, je₧ rozhodn∞ nebyla urΦena k vßlenφ po zemi, porovnat. Moc mu to neÜlo, neum∞l toti₧ adekvßtnφ kouzla. D∞lal nerv≤znφ trhanΘ pohyby a v∙bec p∙sobil dojmem n∞koho, kdo se jen st∞₧φ p°emßhß. Yvonn si v jeho oΦφch vÜimla strachuàne vypadalo to spφÜ jako d∞s. Bylo to velmi zvlßÜtnφ.  Celou dobu se bßla n∞jak v²razn∞ji pohnout, p°esto₧e podv∞dom∞ cφtila, ₧e u₧ jφ nic nehrozφ.

S vynalo₧enφm veÜker²ch sv²ch vnit°nφch sil se upφr znovu usmßl a rßdoby nonÜalantn∞ °ekl: ä Tak jsme se pobavili, dßmy, a vzhledem k tomu, ₧e se vlastn∞ nikomu nic nestalo bychom mohli na celou tuto pon∞kud trapnou epizodku zapomenout, ₧e?ô V jeho hlase zn∞l t∞₧ko post°ehnuteln² leΦ p°esto znateln² nßznak nad∞je.

ä No a kdy₧ u₧ jsme u toho, nemusely byste se o tom NIKDE p°φliÜ zmi≥ovat,ô dodal. ä M∞la byste u m∞ slu₧biΦku. Ostatn∞ stejn∞ bylo VaÜφ povinnostφ upozornit na VßÜà universßlnφ statut, mß panφ,ô °ekl Yvonn, kdy₧ jφ jemn∞ vytahoval slßmu z vlas∙. Naposled se k°eΦovit∞ usmßl a pak je pro sebe tak typick²m, i kdy₧ nynφ pon∞kud zrychlen²m krokem opustil. Yvonn jeÜt∞ dlouho hled∞la sm∞rem, kam odeÜel. PokouÜela se n∞co rozeznat v tom vÜeobjφmajφcφm Üeru, ale nepoda°ilo se jφ to. Temnota nedßvala ₧ßdnΘ odpov∞di. Zat°ßsla kamarßdkou, kterß byla a₧ do tΘto chvφle v jakΘmsi zvlßÜtnφm transu Φi bezv∞domφ a spoleΦn∞ prchaly dom∙.

Jestli si myslφte, ₧e po tΘto udßlosti p°eÜla Yvonn chu¥ na hlouposti, tak se Üeredn∞ m²lφte. V∞tÜina alespo≥ trochu normßlnφch lidφ by se po podobnΘm zß₧itku patrn∞ ji₧ nikdy neodvß₧ila vystrΦit v noci nos z domu a neusnula by jinak ne₧ ov∞Üena Φesnekem a svat²mi symboly, tak jak to nadosmrti d∞lßvala jejφ kamarßdka. Ne tak Yvonn. V tΘ jen tato ämalß epizodkaô utvrdila pocit vlastnφ nedotknutelnosti.  M∞la p°ece universßlnφ statut? Ani v nejmenÜφm netuÜila, co to znamenß, avÜak zn∞lo jφ to nßdhern∞. Nebyla ₧ßdnΘ obyΦejnΘ d∞vΦe, ale Yvonn s universßlnφm statutem. Navφc jφ ten upφr oslovil ämß panφô. Byla vÜak takΘ produktem p°emrÜt∞n∞ hrdΘ v²chovy svΘ matky, kterß jφ odmaliΦka vÜt∞povala, ₧e je n∞co v²jimeΦnΘho a naprosto jedineΦnΘho. Kdy₧ se pak sama zaΦala p°esv∞dΦovat spφÜe o opaku, poci¥ovala silnou pot°ebu si tuto domn∞lou skuteΦnost dokßzat. Vynikala sice mezi ostatnφmi svou krßsou, co₧ z nφ vÜak ve svΘm d∙sledku Φinilo jen obyΦejnou krßsku. Dokßzala sice neobyΦejn∞ Üikovn∞ jednat s mu₧i, co₧ z nφ vÜak pro zm∞nu Φinilo zase jen obyΦejnou koketu. Nem∞la ani urozenou krev, nem∞la vlastn∞ nic krom svΘho rodinnΘho znamenφ. Jen₧e v∞tÜina d∞vΦat z hrd²ch kupeck²ch rodin mocn∞ tou₧φcφch po vzneÜen²ch titulech m∞la t°eba d∞diΦnou pihu nebo tak n∞co⁸. Tak₧e to vlastn∞ nebyla a₧ takovß v²hra. NicmΘn∞ ₧ßdnß z nich urΦit∞ nem∞laàeeeà jak se to jmenujeàano, universßlnφ statut.

Posφlena slovy, kter²m vlastn∞ v∙bec nerozum∞la⁹, se vydala na Thallameyn, nejmagiΦt∞jÜφ noc v celΘm roce, a ₧e v IstrenskΘm kalendß°i bylo zvlßÜtnφch nocφ opravdu mnoho( Istre≥anΘ toti₧ m∞°ili Φas na noci ne na dny jako jinφ lidΘ). Tato vÜak mezi nimi m∞la zcela mimo°ßdnΘ postavenφ. Byla to noc zalo₧enφ m∞sta i velkΘ tragΘdie, kdy bylo mßlem celΘ zniΦeno. Jestli se n∞kdo opovß₧il producφrovat se n∞kdy venku po setm∞nφ, tak o svßtku Stφn∙ si to zaruΦen∞ rozmyslel. Jak u₧ jsem vÜak napsal, Yvonn nebyla jen tak n∞kdo, tedy n∞kdo asi ano (po°ßd lepÜφ ne₧ n∞co, ₧e), ale s velk²m N. Alespo≥ si to o sob∞ myslela. Proto jφ neΦinilo obzvlßÜtnφ potφ₧e na rozdφl od v∞tÜiny normßlnφch (pro n∞koho jako ona to znamenß spφÜ pr∙m∞rn²ch) obyvatel Istrenu vyrazit se na tajemstvφ Thallameynu podφvat.

VyÜla z domu krßtce po setm∞nφ a zamφ°ila p°φmo k les∙m. Nic jφ v tom nebrßnilo. AΦkoliv bylo m∞sto Istren obehnßno pom∞rn∞ vysok²mi a solidnφmi hradbami, jeho brßny obvykle z∙stßvaly v noci otev°enΘ. Nehlφdala tam dokonce ani strß₧. Nebylo ostatn∞ ani proΦ, kdy₧ v tΘto oblasti jej mohli napadnout tak ämaximßln∞ô netvo°i, kte°φ by se vÜak s n∞Φφm podobn²m v∙bec nenamßhali, obzvlßÜt∞ kdy₧ m∞li otev°eno. Chodili si sem jako dom∙. Oni zde vlastn∞ byli doma, sv²m zp∙sobem samoz°ejm∞. M∞sto Istren toti₧ ve skuteΦnosti ₧ilo spφÜe ze svΘho noΦnφho osazenstva, je₧ bylo mo₧nß jeÜt∞ poΦetn∞jÜφ ne₧ jeho ä°ßdnφô obyvatelΘ, ale kterΘ se takΘ v∞tÜinou skr²valo ve stφnech a v∙bec se chovalo mnohem tiÜeji ne₧ lidΘ. Proto jich mohla Yvonn tolik nev∞domky minout, kdy₧ b∞₧ela ulicemi. Dozv∞d∞la se o nich a₧ mnohem pozd∞ji. To vÜak nynφ nenφ v∙bec d∙le₧itΘ, rozhodn∞ ne tolik jako ₧ivΘ vzpomφnky. Yvonn prßv∞ opustila m∞stskou brßnu otevφrajφc svΘ srdce chladnΘ noci, ani₧ by si uv∞domovala, jak m∙₧e b²t n∞co takovΘho nebezpeΦnΘ. Na druhou stranu, co krßsnΘho nenφ nebezpeΦnΘ? Ka₧dß r∙₧e mß p°ece trny. Byla velmi jasnß noc a ona nastavovala tvß°e m∞sφΦnφmu svitu. Pot∞Üila se pohledem na hv∞zdy, ale ani ty ji nemohly p°φliÜ zdr₧et na jejφ plßnovanΘ cest∞ sm∞rem k lesu. Kdy₧ k n∞mu koneΦn∞ dorazila, zastavila se a chvφli se jen kochala tou ·₧asnou scenΘriφ. VÜechno bylo tak podivn∞ zvlßÜtnφàstejn∞ znßmΘ a p°esto tolik jinΘàzßhadnΘ. Pamatovala si vÜechna ta mφsta. Ano, sem chodila s kamarßdkami na bor∙vky, tady naÜla ten nejv∞tÜφ h°ib svΘho ₧ivota a pod tamtφm stromem dostala sv∙j prvnφ polibek. Ale te∩ to bylo jinΘ, jako by vÜechny jejφ vzpomφnky na tato mφsta pat°ily do jinΘho sv∞ta. Rozdφl nespoΦφval v detailech û v₧dy¥ po chvilce pßtrßnφ naÜla i ten pah²l v∞tve, co se pod nφ zlomila, kdy₧ si jednou hrßla na schovßvanou û ale spφÜe v duÜi tohoto mφstaàv tom jak se stromy zvlßÜtn∞ naklßn∞ly, jako by d²chaly, a v tom, jak ji v₧dycky ovanul chlad, kdy₧ p°iÜlo n∞co jako v²dechàv tom, jak se sv∞tlo podivn∞ lßmalo mezi kmeny strom∙, paprsky nelΘtaly rovn∞ a rychle jako Üφpy, ale spφÜe se po lese pomalu plazily jako n∞jacφ mdlφ hadi. Yvonn si byla jistß, ₧e zahlΘdla strom, kter² byl v nepravideln²ch spirßlßch obtoΦen paprskem sv∞tla, jen₧ vypadal, jako by se sna₧il vyÜplhat nahoru. Pomalu krßΦela lesem, lapena tou zßhadn∞ lßkavou atmosfΘrou, kterß sv²m specifick²m zp∙sobem m∞nila snad i vzduch. Zhluboka se nadechla. Bylo v n∞m n∞co na pomezφ mezi chutφ a v∙nφ, kterou nedokßzala nijak blφ₧e popsat ani k niΦemu p°irovnat, jeliko₧ nic podobnΘho nikdy necφtila. Tolik se tento sv∞t liÜil od toho jejφho, d∙v∞rn∞ znßmΘho. Ovlßdnuta zv∞davostφ Üla pomalu dßl do nitra lesa. P°eskakovala podivn∞ uzlovitΘ spletence ko°en∙ a uh²bala beztvar²m stφn∙m a stφn∙m stφn∙, kterΘ se po nφ natahovaly.

äTady m∞la b²t p°ece cesta, krucinßl!ô pomyslela si, ale cesty n∞kam zmizely. Prßv∞ se kousek od jejφ hlavy proplazil tenk² paprsek sv∞tla v podob∞ st°φbrnΘho hada. AΦkoli nezahlΘdla jeho konec ani zaΦßtek, m∞la siln² pocit, jako by odn∞kud prchal. A tßmhle jsou dalÜφ a dalÜφàvÜechny, jak se zdßlo, opouÜt∞ly jednu urΦitou Φßst hvozdu. Te∩ ji₧ si byla jistß tφm, co d°φve pova₧ovala pouze za smyslov² klam. Sv∞tlo Ülo z lesa ven a ne z venku do lesa, jak tomu bylo za normßlnφch okolnostφ.

äTo je ale bezva dobrodru₧stvφ,ô pomyslela si, ä Ükoda, ₧e se nemßm s k²m o tyhle zß₧itky pod∞lit.ô

Bez sebemenÜφho zavßhßnφ vyrazila sm∞rem, odkud, jak se domnφvala, p°ichßzely paprsky. RozlΘvala se tam tma jako horkß Φokolßda, je₧ p°etekla z Üßlku. Byla to prazvlßÜtnφ tma, ·pln∞ p°evßlcovala tu obyΦejnou a takΘ zß°φcφ hady, kte°φ nestaΦili utΘct. RozpouÜt∞li se v nφ jako mlΘko v kßv∞. Odrß₧ela sv∞tlo, a proto byl jejφ povrch leskl². Yvonn se jφ lehounce dotkla û byla ho°kß. Rad∞ji p°ed nφ ustoupila. Nev∞d∞la, co dßl, kdy₧ tu najednou si vÜimla jednΘ zvlßÜtnosti na zdejÜφch stromech. Na prvnφ pohled to nebylo patrnΘ, ale te∩ se o tom ji₧ nedalo pochybovat. VÜechny se naklßn∞ly jednφm sm∞rem.

äOny plßΦou!ô pochopila po chvφli.

Dotkla se k∙ry jednoho z nich. ChudßΦek, vypadal, jako by se m∞l ka₧d²m okam₧ikem zlomit. Takovß na n∞m spoΦφvala tφha. P°esto se sna₧il stßt co nejvφce vzp°φmen∞, jak mohl. Byla v tom jakßsi hrdost. Strom se naklßn∞l, d°evo se namßhalo a vydßvalo dlouh² melodick² sten. Kdy₧ se do n∞j zaposlouchala, rozeznala v n∞m jak²si vzdßlen∞ zn∞jφcφ Üepot v∞tvovφ, ve kterΘm se jako by  ztrßcel n∞jak² hlas, dß û li se to v∙bec hlasem nazvat.

ànech¥ truchlφ cel² krajà

Vφc nezaslechla û jen nez°etelnΘ ·tr₧ky, z nich₧ porozum∞la pouze jednomu. S pocitem vzruÜenΘho zmatku se pustila k∙ry stromu a Üepot v jejφ hlav∞ utichl. Pak zaΦala vnφmat tu zvlßÜtnφ melodii. SpoΦφvala tak°ka na hranici lidskΘho slyÜenφ a jen lehce ji obΦas neobyΦejn∞ drß₧div²m zp∙sobem p°ekroΦila. Byla jako vlna, kterß se s pravidelnou nepravidelnostφ p°evaluje p°es okraj. Yvonn vyrazila sm∞rem, odkud se domnφvala, ₧e p°ichßzφ. Velmi dob°e si uv∞domovala, ₧e si jeho sprßvnostφ nem∙₧e b²t nijak jistß, ale zßrove≥ n∞jak²m nevysv∞tliteln²m zp∙sobem v∞d∞la, ₧e tam le₧φ zdroj tΘ podivn∞ krßsnΘ hudby. Ostatn∞ tak to tady bylo se vÜφm. B∞₧ela podΘl roztahujφcφ se ΦokolßdovΘ tmy, ani₧ by se musela bßt, ₧e jφ bude pohlcena. èφ°ila se pro ni p°φliÜ pomalu. VÜechno tu v∙bec bylo n∞jakΘ zpomalenΘ û od sv∞tla p°es vφtr a₧ po tmu. P°esto si dßvala pozor, onφm specifick²m zp∙sobem toti₧ tuÜila, ₧e n∞Φemu zde m∙₧e d∙v∞°ovat a n∞Φemu zase ne. Postupovala velmi rychle, les jφ nekladl sebemenÜφ p°ekß₧ky, i kdy₧ m∞la neodbytn² pocit, ₧e by cht∞l. Nynφ ji₧ s urΦitostφ v∞d∞la, ₧e se p°ibli₧uje, nebo¥ melodie se neustßle zesilovala. Sklßdala se z dlouh²ch hlubok²ch t≤n∙ pφÜ¥aly, ve kter²ch bylo tolik bolesti, lßsky a ₧alu, a₧ Yvonn vhrkly slzy do oΦφ. Chvφli jen tak stßla a poslouchala. PotΘ, kdy₧ zjistila, ₧e ji temnota ji₧ mßlem obklopila, rychle vyrazila. Chvφli potom dob∞hla na malou m²tinku. Stromy se zde ji₧ nenaklßn∞ly, pouze se navzßjem svφraly v korunßch. Uprost°ed palouΦku stßla Φernß postava hrajφcφ na pφÜ¥alu. Byla celß zahalenß do dlouhΘ kßp∞, kterß na zßdech plynule p°echßzela v bublajφcφ potoky temnoty ze vÜeho nejvφce p°ipomφnajφcφ horkou Φokolßdu, je₧ se rozlΘvala do vÜech sm∞r∙. Yvonn naÜla zdroj temnoty i hudby. VÜimla si, ₧e se postava pohybuje, velmi pomalu krßΦela lesem a hrßla si svou smutnou pφse≥. Byla tak sugestivnφ, plnß p°φb∞h∙, osud∙, nad∞jφ a idejφ. V dφvce chvφli zßpasil plßΦ s neodbytnou zv∞davostφ, s₧φravou touhou v∞d∞t, kdo nebo co se skr²vß v tΘ kßpi a proΦ a co a jak a tisφce jin²ch v∞cφ. Obsah pφsn∞, kterß nem∞la a nemusela mφt slova, se jφ zaΦal objevovat p°ed oΦima. Byl to jeden a zßrove≥ tisφce obraz∙ najednou, r∙zn∞ se jφ chrlily do oΦφ z okraj∙ i st°edu zornΘho pole a vzßjemn∞ se p°ekr²valy. Nebyly to vÜak jen pouhΘ obrazy ale obsahovaly dokonce i sluchovΘ, hmatovΘ,ΦichovΘ a emocionßlnφ vjemy. To vÜechno najednou a jaksi naprosto nesystΘmov∞ splßcanΘ dohromady. P°esto byla ke svΘmu ·divu schopna tu podivnou sm∞sku vnφmat a urΦit²m zp∙sobem se v nφ i orientovat. To vÜe samoz°ejm∞ za pou₧itφ smysl∙, o nich₧ ani nev∞d∞la, ₧e je mß, a kterΘ ani pravd∞podobn∞ nem∞ly v jejφm dob°e znßmΘm sv∞t∞ ₧ßdnΘ jmΘno. Rozeznßvala jak²si dominantnφ motiv. Byl tam n∞jak² hrad, ohe≥, boj a k°ik.

VÜechno to vÜak bylo p°φliÜ namßhavΘ. Dφvka ji₧ dnes byla p°esycena neobvykl²ch vjem∙. Nakonec v jejφm malΘm vnit°nφm souboji zvφt∞zila zv∞davost. N∞jak podv∞dom∞ cφtila, ₧e zjiÜt∞nφ Φehokoliv o osob∞ v kßpi bude mnohem jednoduÜÜφ ne₧ rozluÜt∞nφ celΘho toho tajemnΘho obrazu, kter² ji navφc tolik d∞sil. Prudk²m pot°esenφm hlavou a n∞koliker²m zamrkßnφm se zbavila p°edstav a vyb∞hla k ΦernΘ postav∞. èel z nφ divn² chlad, kdy₧ ji uchopila za rukßv kßp∞, bylo jφ, jako by strΦila ruku do z lΘta do zimy. P°esto ten chlad nep∙sobil tak ·pln∞ fyzicky.

Postava se zastavila, p°estala hrßt a otoΦila k nφ hlavu. V hlubinßch kapuce se objevila zvlßÜtnφ tvß°, je₧ by se dala nejlΘpe popsat jako obliΦej smrteln∞ bledΘho mladφka s velmi tmav²mi vlasy, v²razn²m oboΦφm, jemn²m knφrem a bradkou.

äTak jsi mne naÜla, Yvonn,ô °ekl hlasem tisφc∙ zn∞jφcφm vÜak jako jeden.

Poznßmky autora

1. Je p°φmo podivuhodnΘ, jak majφ n∞kte°φ auto°i se zjevn²m nedostatkem invence v oblasti jmen ve zvyku pojmenovßvat svΘ trpasliΦφ postavy Korgan. û pozn. autora s nedostatkem invence v oblasti jmen. ---zp∞t do textu---

2. Pokud nevφte, na co narß₧φm, tak si p°eΦt∞te Matovu povφdku Poutnφk smrtφ. Co₧ ve v²sledku znamenß, ₧e abyste si pln∞ vychutnali jednu blbost, musφte vlastn∞ p°eΦφst dv∞. Jo, jo, tak u₧ to chodφ, kdy₧ si jdou pisßlci vzßjemn∞ na ruku. ---zp∞t do textu---

3. A popletly zadky, jeliko₧ a¥ u₧ jste Φlov∞k nebo elf, dr₧φte se za normßlnφch okolnostφ jen a pouze za ten vlastnφ. ---zp∞t do textu---

4. Pokud nejde o zßstavu. V takovΘm p°φpad∞ sice odeznφ takΘ, ale bohu₧el i s vßmi. ---zp∞t do textu---

5. Ryze elfφm! Navφc ani ne p°φliÜ originßlnφm. Tento rßdoby kouzelnφΦek toti₧ v ran∞jÜφm v∞ku p°eΦetl mnoho romantick²ch balad p°ednφch elfφch bard∙. Kdy₧ proto vylΘval srdφΦko Yvonn, bylo to jako byste recitovali nap°. Shakespearovy sonety n∞komu, kdo je v∙bec neznß. Velmi efektivnφ. NicmΘn∞ u takzvan²ch ämodernφchô holek, bych tento zp∙sob nedoporuΦoval. Na tomto kolbiÜti usp∞jete spφÜe s kruhem v nose a dready, nikoli s poeziφ. ---zp∞t do textu---

6. ZajφmavΘ je,₧e tato pom∞rn∞ zßbavnß p°edstava mß sklony napadat Φlov∞ka v prakticky jakΘmkoli v∞ku. Vlastn∞ ji₧ od svΘho probuzenφ k v∞domφ b²vß dφt∞ obvykle p°esv∞dΦeno, ₧e prßv∞ te∩ nabylo dokonalΘho rozumu, kter² je schopen vÜe posoudit a Φasto takΘ odsoudit. Kdy₧ je pak d°φve Φi pozd∞ji rozum zklame, straÜn∞ se vyd∞sφ a uteΦe se schovat za mßminu sukni û ve starÜφm v∞ku pak za v∞deck² nebo nßbo₧ensk² dogmatismus. Jak vidno, n∞kdo z d∞tsk²ch dupaΦek nikdy nevyroste. To vÜak nenφ d∙vod se mu smßt, spφÜ skoro zßvid∞t. ZajistΘ  si toti₧ pamatujete, jak nßdhern∞ prost² byl ₧ivot za mßminou suknφ.---zp∞t do textu---

7. Technicky vzato ₧φze≥, ale vzhledem k faktu, ₧e hlad je pouze p°evleΦenß ₧φze≥, co₧ by pro upφry m∞lo platit dvojnßsob, jsem dosp∞l k nßzoru, ₧e je to vlastn∞ jedno. ---zp∞t do textu---

8. Nap°φklad kßvovou skvrnu velikosti mexickΘho dolaru ---zp∞t do textu---

9. Slova majφ vskutku ·₧asnou sφlu a kdy₧ se nad nimi zamyslφme, tak nßm zajistΘ nebude dlouho trvat, ne₧ p°ijdeme na to, ₧e nejv∞tÜφ sφlu majφ prßv∞ ta slova, kter²m lidΘ v∙bec nerozum∞jφ.. Mohou si za n∞ toti₧ dosadit to, co jim vyhovuje,.  Hlavn∞ kdy₧ je jim mφrn∞ naznaΦeno, co tak zhruba majφ dosazovat. Zß°n²m p°φkladem je kouzelnΘ sl∙vko ä transparentnφô û oblφben² to v²raz mnoha politik∙.  Zaslechl jsem politick² projev, ve kterΘm zazn∞lo asi stokrßt, a kdy₧ jsem se pak ptal mnoha lidφ, je₧ hodnotili tento erudovan² proslov veskrze kladn∞, ukßzalo se, ₧e nemajφ ani pßru o tom, co znamenß erudovan² nato₧ pak transparentnφ. Kdy₧ jsem jim potΘ v²znamy obou slov vysv∞tlil, byli docela zklamßni, jeliko₧ v tomto novΘm sv∞tle nep∙sobila zdaleka tak vzneÜen∞. Vlastn∞ jsme se shodli na tom, ₧e ta °eΦ byla o niΦem. ---zp∞t do textu---

-strana 4-

Autor Φlßnku

DalÜφ autorova dφla: