╚ernß r∙₧e

 Soumrak

Kv∞ty zakryjφ vÜechno, dokonce i hroby.

Rainer Maria Rilke

Na m∞sto Istren  padal soumrak. Nebylo to vÜak ₧ßdnΘ pomalΘ umφrßnφ dne. Noc nep°ichßzela pokradmu, ale hlßsila se o svΘ prßvo rychle. ZdejÜφ zßpad slunce byl velice krßtk², zlat² kotouΦ rychle klesal za obzor. Stφny se prodlu₧ovaly, rozÜi°ovaly a jako n∞jakß obrovskß ka≥ka ΦernΘho inkoustu protΘkaly ulicemi, zaplavovaly domy, pohlcovaly st°echy a vÜechno p°ikr²valy Φern²m plßÜt∞m tmy. Poslednφ v₧dy mizela v∞₧ starΘ hlßsky, nejzßpadn∞jÜφ budovy ve m∞st∞. A₧ i ji celou zahalila tma, ohlßsil ponocn² zatroubenφm konec dne.

I dnes se schylovalo k takovΘmu neobyΦejnΘmu, a p°esto vÜednφmu soumraku, jakΘ se na severu d∞jφ ka₧d² den. Ponocn² odlo₧il sv∙j roh k okraji stolu, aby ho m∞l po ruce, a₧ bude muset hlßsit. SluÜnφ lidΘ se uklßdali do postelφ, nebo u₧ dßvno spali. M∞stskΘ strß₧e konΦily svou pravidelnou obhlφdku a ulice se postupn∞ vylidnily. Jen blßzni a dobrodruzi setrvßvali venku po setm∞nφ a i ti druzφ jen v poΦetn²ch skupinkßch a ozbrojeni. Istren bylo jednφm z nejsevern∞ji le₧φcφch sφdliÜ¥, poslednφ v²spa civilizace p°ed èed²mi horami a divoΦinou. Jako m∞sto ₧ijφcφ stejnou m∞rou z legßlnφho i ΦernΘho obchodu bylo zßkonit∞ neustßle plnΘ r∙zn²ch pochybn²ch existencφ, ale mφstnφ obyvatelΘ v∞d∞li, ₧e v temn²ch stφnech noci mohou Φφhat mnohem nebezpeΦn∞jÜφ tvorovΘ ne₧ zlod∞ji Φi vrahovΘ. Stejn∞ jako ka₧d² veΦer,  tak i dnes si lidΘ chystali svφce a lucerny, ale v₧dy zhasnutΘ. V dob∞ soumraku ve m∞st∞ nesvφtilo ani jedinΘ sv∞tΘlko. Nesm∞lo.  V dob∞, kdy se den lßmal v noc, udr₧ovali m∞Ü¥anΘ krßtkou chvilku absolutnφ tmy a absolutnφho ticha. Byl to star² zvyk. Tak star², ₧e u₧ si nikdo ani nepamatoval jeho ·Φel. Nepojila se k n∞mu ₧ßdnß legenda, snad i ta u₧ byla zapomenuta. P°esto si ho nikdo nedovolil poruÜit. Cizinci se mu obvykle vysmφvali, ale pokud cht∞li b²t ve m∞st∞ tolerovßni, museli jej respektovat.

   Theodorich sledoval, jak plamφnek svφce divoce tanΦφ. V pokoji byl pr∙van. Otev°en²m oknem sem pronikal chladn² v∞t°φk z ulice. Nemocn² na l∙₧ku se nerv≤zn∞ p°evalil a p°er²van∞ vzdychl. Theodorich∙v pohled se na chvφli stoΦil k n∞mu. Jak vypadal k°ehce a zraniteln∞, byl tak pobledl², ₧e by v n∞m svΘho kdysi veselΘho p°φtele ani nepoznal. Jen lebka pota₧enß k∙₧φ, propadlΘ tvß°e a oΦi v hr∙ze se upφnajφcφ n∞kam do neznßma.

äJen klid, zase bude dob°e!ô °ekl si pro sebe. Nemocn² se sice jeÜt∞ n∞kolikrßt p°evalil, ale Theodorich tomu ji₧ nev∞noval pozornost. Pln∞ se soust°edil na zßhadnΘ karty rozlo₧enΘ na stole do podivnΘho obrazce. P°esunul n∞kolik poslednφch zb²vajφcφch tak, aby vytvo°ily kruh, v jeho₧ st°edu stßla svφce a pod nφ spoΦφvala jedna jedinß karta. Zßhadn²mi se karty mohly zdßt p°edevÜφm proto, ₧e se p°esunovaly na danΘ mφsto samy, staΦilo ukßzat. Theodorich se jich za celou dobu ani nedotkl. VÜechny byly obrßceny aversem (p°ednφ strana) dol∙ a le₧ely jakoby v klidnΘm oΦekßvßnφ v∞cφ p°φÜtφch. Nezasv∞cenΘmu se to t∞₧ko popisuje, jeliko₧ äobyΦejnφô lidΘ nedisponujφ tolika smysly jako on nebo jß a pravd∞podobn∞ ani nikdy neza₧ili nic podobnΘho, ale Theodorich n∞jak cφtil, ₧e se karty t∞Üφ na chvφli, kdy budou pou₧ity. Byla to vÜak klidnß radost pozb²vajφcφ jakΘkoli netrp∞livosti. Naprostß vyrovnanost sφly, kterß v urΦit²ch p°φpadech zjevovala minulost, p°φtomnost i budoucnost, ho uklid≥ovala. Dßvala mu sφlu Φinit t∞₧kß rozhodnutφ. Takovß, jako bylo nap°φklad totoà.

äAno, te∩,ô °ekl si, kdy₧ m∞l pocit, ₧e slunce je nad obzorem v nejvhodn∞jÜφ poloze. V jeho pokojφku bylo toti₧ okno na zßpad. Pomalu, avÜak jist∞ obrßtil prvnφ karty. ZaΦal v zßpadnφ Φtvrti kruhu a pomocφ obou rukou rovnom∞rn∞ pokraΦoval ob∞ma sm∞ry. MagickΘ karty se s jakousi p°irozenou d∙stojnostφ pomalu obracely, zjevujφce poka₧dΘ jinΘ znamenφ. Kruh se zaΦal hem₧it barevnou zm∞tφ obraz∙ a symbol∙, kterΘ by ka₧dΘmu normßlnφmu Φlov∞ku p°ipadaly jako naprost² galimatyßÜ, ne tak Theodorichovi. On byl toti₧ alchymista. Dokonale ovlßdal tajnß pravidla, podle kter²ch se dal Φφst ka₧d² jednotliv² symbol v zßvislosti na svΘ poloze v obrazci, barv∞ a po°adφ mezi ostatnφmi. Vypadal nynφ velmi tajemn∞ a skoro a₧ hroziv∞, jak tam sed∞l ve slabΘm sv∞tle svφΦky, mhou°il oΦi a neustßle si n∞co brumlal pod sv²m mohutn²m plnovousem. To, co vid∞l, ho zneklid≥ovalo. Vyklßdal z karet cel² sv∙j dlouh² ₧ivot, ale sestava, kterß mu prßv∞ vznikala pod rukama, byla naprostoàvyjφmeΦnß! Abyste mi rozum∞li, ka₧dß sestava je jedineΦnß, avÜak tohle bylo n∞co naprosto nevφdanΘho. Nikdy se s n∞Φφm podobn²m nesetkal a ani o tom neslyÜel, co₧ ho dost zneklid≥ovalo, jeliko₧ po tak dlouhΘ alchymickΘ praxi byl zvykl² na to, ₧e ve svΘm oboru ji₧ minimßln∞ slyÜel snad o vÜem. A karty byly jeho obor!!! U₧ zb²vß jen poslednφàta nejd∙le₧it∞jÜφ. Le₧φ si pod svφcφ v samΘm st°edu kruhu tak klidn∞ a samoz°ejm∞, jako by tam byla odjak₧iva àjako by vlastn∞ v∙bec o nic neÜlo. Musel se pousmßt. Theodorich velmi dob°e v∞d∞l a tΘ₧ v²razn∞ cφtil, ₧e si je v∞doma svΘ d∙le₧itosti. Provedl letmΘ gesto, kterΘ ji₧ p°ed tφm pou₧φval pro obracenφ karet. Tedyà bylo to spφÜe znamenφ kartßm, ₧e se majφ obrßtit. Nic. Zopakoval gesto, tentokrßt v²razn∞ji. Zase nic. Provedl gesto znovu s veÜker²m d∙razem svΘ v∙le a umem, jen₧ zφskal letitou praxφ. Äßdnß odezva. Jak to?!!!!  Slunce zatφm na svΘ melancholickΘ pouti doputovalo tΘm∞° ·pln∞ za obzor.

äMusφm to stihnout b∞hem zßpadu slunce,ô problesklo mu hlavou. TuÜil, ₧e riskuje, ale doposud si neuv∞domil, jak. Jen₧e stejn∞ dob°e v∞d∞l, ₧e bez poslednφ karty je celß sestava zbyteΦnß.

äMuusφφφφφφφφφφφφφφφφφφφφφm!!!!!!!ô vlo₧il celou sφlu vÜeho svΘho zoufalstvφ, nad∞je a odhodlßnφ do jedinΘho gesta. Centrßlnφ karta se pohnula a pak se zaΦala nezvykle pomalu a se zjevn²m odporem otßΦet. Na kratiΦkou chvφli zahlΘdl znamenφ, je₧ nesla, ne₧ ono samo vyskoΦilo z obrßzku a v podob∞ zmatenΘ m∙ry, n∞kolikrßt splaÜen∞ zamßvalo k°φdly a nßsledn∞ se vrhlo do plamene svφce, kter² s hlasit²m vyprsknutφm zhasl.

äMot²l? Nechßpu!ô vyk°ikl Üokovan² Theodorich, jako by mu snad klidn∞ le₧φcφ karty mohly n∞jak napov∞d∞t. Bylo to zbyteΦnΘ, bylo ji₧ po ob°adu.

ä┴aaaaaaaaaaaaaaaaaach,ô nemocn² na l∙₧ku se vzepjal a dlouze a velmi bolestn∞ vzdychl.

*  *  *

Prßzdnß ulice se pomalu utßp∞la ve vÜeobjφmajφcφ tm∞. Ta se rozlΘvala vÜude jako °eka. Jejφmu mohutnΘmu p°φvalu neÜlo odolat. Poslednφ zbytky sv∞tla se v nφ utßp∞ly jako maliΦkΘ cßry bφlΘho papφru v mo°i ΦernΘho inkoustu. Naposledy pableskovaly, ne₧ se ne·prosnß hladina nad nimi definitivn∞ zav°ela. V nastßlΘ temnot∞ se pak n∞co probudilo a pohnulo. V nicot∞ se objevilo n∞co. A to n∞co ₧ilo sv²m vlastnφm ₧ivotem. Nem∞lo to zatφm ₧ßdn² tvar, ale ji₧ to m∞lo v∙li. Zatφm to existovalo jen jako urΦitß Φßst tmy. KonkrΘtnφ podobu to dostalo a₧ s p°φchodem sv∞tla, kterΘ m∞Ü¥anΘ zaΦali roz₧φhat ve sv²ch domovech. Je nejv∞tÜφ slabinou temnoty, ₧e m∙₧e b²t definovßna pouze skrze sv∞tlo, stejn∞ jako sv∞tlo m∙₧e b²t definovßno pouze skrze temnotu. Proto ani jedno ve svΘm v∞ΦnΘm boji nikdy definitivn∞ nezvφt∞zφ. M∞sto Istren se vÜak v naprostΘ lhostejnosti v∙Φi tΘto pravd∞ od∞lo bohat²m hßvem tisφce zlat²ch perliΦek louΦφ, svφΦek a luceren. Na d°φve prßzdnΘ ulici nynφ stßla postava v kßpi ΦernΘ jako noc. OtoΦila se a dlouze..opravdu velmi dlouze hled∞la sm∞rem k zßpadnφ Φßsti m∞sta.

*  *  *

Narmer s velkou ·levou zaznamenal, ₧e u₧ je mo₧no rozsvφtit sv∞tlo a ledabyle vypadajφcφm, avÜak ve skuteΦnosti peΦliv∞ nacviΦen²m a soust°ed∞n²m pohybem ruky roz₧al svou svφci. Tyhle äΦernΘ hodinkyô nem∞l rßd, ale mφstnφ obyvatelΘ bohu₧el byli v tomto ohledu nekompromisnφ. Na sv∙j pom∞rn∞ mlad² v∞k procestoval u₧ mnoho zemφ a navÜtφvil hodn∞ m∞st, avÜak v ₧ßdnΘm z nich se nesetkal s tak pevnou vφrou v tradice, a co vφc, s jejich tak d∙sledn²m dodr₧ovßnφm. Istre≥anΘ si ned∞lali p°φliÜnΘ starosti s p°ekraΦovßnφm zßkon∙, oni toti₧  m∞li svΘ vlastnφ, a poruÜit je, to pro n∞ bylo cosi nemyslitelnΘho. P°itom Narmerovi p°ipadala starß, dobrß, vÜeobecn∞ uznßvanß spoleΦenskß pravidla mnohem logiΦt∞jÜφ. Jen tak pro srovnßnφ. Co je lepÜφ: nepokradeÜ nebo nerozsvφtφÜ v dob∞ soumraku sv∞tlo? Kter² z t∞chto dvou zßkon∙ mß v∞tÜφ opodstatn∞nφ? Beze sporu ten prvnφ, avÜak vysv∞tlit n∞co takovΘho obyvatel∙m m∞sta Istren bylo n∞co zhola nemo₧nΘho.

äNa n∞co myslφÜ nebo se jen tak moud°e tvß°φÜ?ô vyruÜil jej jak²si velmi p°φjemn² hlas. Byla to Yvonn, jeho nejnov∞jÜφ objev. Okam₧it∞ pustil m∞sto Istren a jeho podivnΘ obyvatele z hlavy. Kdo by se takΘ zab²val pov∞rami n∞jak²ch balφk∙, kdy₧ se m∙₧e bavit s dφvkou, jakou je Yvonn.

äCo bys °ekla?ô odpov∞d∞l s ·sm∞vem a up°el na ni pohled sv²ch tmav∞ modr²ch, mandlov²ch oΦφ. Tohle v₧dycky fungovalo. Nikdo z lidφ nem∞l tak krßsnΘ oΦi, Narmer byl toti₧ elf.

äNevφm,ô zazn∞la odpov∞∩ spolu se zajisk°enφm v oku barvy horkΘ Φokolßdy.

äZkus si tipnout.ô

äDob°eànoà°ekla bych, ₧e spφÜ to prvnφ, Φarod∞ji.ô

äTentokrßt mßÜ pravdu, ale musφm t∞ zklamat. V∞tÜina Φarod∞j∙ d∞lß po v∞tÜinu svΘho ₧ivota spφÜ to druhΘ.ô

äA copak to bylo?ô Tak tahle otßzka zn∞la p°φmo laÜkovn∞.

äVφÜ, ₧e u₧ ani nevφm?ô °ekl stejn²m t≤nem a zalil sv∙j ·sm∞v vφnem, ani₧ by s nφ vÜak na vte°inku ztratil oΦnφ kontakt.

Caitlin ty dva sledovala se z°ejmou nevolφ. Jak mßlo Φasu staΦilo tΘ d∞vce, aby si ho ·pln∞ omotala kolem prstu. Copak Narmer nevφ, ₧e do tΘhle dφry jela hlavn∞ kv∙li n∞mu? Nemohla si pomoci, ale m∞la pocit, ₧e to vφ àa je mu to jedno. äMu₧i jsou parchanti!ô

 Edmund galantn∞ dolil jejφ pohßr a mlΦky ho posunul sm∞rem k nφ. Bylo to jednoduchΘ gesto, ale skr²valo v sob∞ mnoho ·t∞chy.

Zlat², neoceniteln² kavalφr Edmund! Edmund, kter² vÜechno pravd∞podobn∞ v∞d∞l, a p°esto tvrdnul v tΘto dφ°e hlavn∞ kv∙li nφ. Edmund, kter² se cht∞l stßt rytφ°em a netuÜil, ₧e u₧ jφm v srdci dßvno je. Edmund, kter² ji prßv∞ te∩ vyzval k tanci. Edmund, kter² v∞d∞l, ₧e to vφ, a p°esto, nebo mo₧nß prßv∞ proto se na ni chßpav∞ usmφval. A jφ je to jedno. Nejenom mu₧i jsou parchanti.

Jeden z nßmezdnφch zbrojnoÜ∙ od vedlejÜφho stolu nßhle uchopil d∞vΦe roznßÜejφcφ pivo a zatoΦil se s nφm v kole tak prudce, a₧ se p∞niv² mok rozst°φkl na vÜechny strany. Co₧ by ani tak nevadilo, kdyby pivo nedolΘtlo a₧ k Narmerov∞ stolu a po°ßdn∞ jej nepolilo. ╚arod∞j si oklepßval polit² rukßv a p°em²Ülel, kter²m kouzlem toho neobratnΘho chlapa asi obÜ¥astnφ. M∞l na v²b∞r hned n∞kolik mo₧nostφ. Mohl mu nap°φklad p°iΦarovat oslφ uÜi, praseΦφ rypßk nebo n∞co podobnΘho. To jsou vÜak finty starΘ jako magie sama, triky, o kter²ch si vyprßv∞jφ u₧ i malΘ d∞ti. Narmer cht∞l toho idiota zesm∞Ünit n∞jak²m ·pln∞ nov²m originßlnφm zp∙sobem. Zatφmco se vÜak rozm²Ülel, p°edeÜla jej Yvonn . Kriticky si prohlΘdla vlastnφ polit² rukßv, n∞₧n∞ pohladila lßtku sv²ch bohat∞ zdoben²ch Üat∙ a potΘ zpra₧ila v²tr₧nφka velmi p°φsn²m pohledem. Jejφ oΦi tak siln∞ p°ipomφnajφcφ svou barvou a v°elostφ horkou Φokolßdu najednou ztvrdly jako suky v k∙°e n∞jakΘho velmi starΘho stromu. Kdy₧ je pak maliΦko p°iv°ela, p∙sobily dojmem, ₧e se protßhly a p°iost°ily jako trny legendßrnφ IstrenskΘ r∙₧e. Ten pohled vypovφdal, ₧e umφ b²t i p∞kn∞ zlß, kdy₧ chce. Naprosto neΦekanß vÜak byla reakce okolφ. V podstat∞ nebyl d∙vod se zlobit. Takovß v∞c se v hospod∞ stßvß pom∞rn∞ Φasto, a proto by jφ logicky nikdo nem∞l v∞novat p°φliÜnou pozornost. Ne tak v tomto p°φpad∞. CelΘ poΦetnΘ osazenstvo knajpy ztichloàrßz narßzà jakoby hovor n∞kdo p°e¥al d²kou. Nemotora pustil d∞vΦe, kterΘ se zakviknutφm pro sv∙j v∞k tak charakteristick²m uteklo, a stihl jeÜt∞ zakopnout o ₧idli, ne₧ se mu poda°ilo posadit. V nastalΘ tφsnivΘ atmosfΘ°e se n∞co usadilo ve vzduchu, n∞co, co zabra≥ovalo voln∞ d²chat û bylo to ticho. Narmer si nikdy p°edtφm tak siln∞ neuv∞domil, jak m∙₧e b²t ticho, tedy vlastn∞ nic, t∞₧kΘ. Nebo to byl strach, kter² se do po p°edchozφm rozhovoru osi°elΘho prostoru vylil? Ano, po ₧ivΘ zßbav∞ tu te∩ p°ejal vlßdu mrtv² strach a mrtvΘ ticho. Marn∞ se hostinskß sna₧ila prolomit jeho hradbu poklonkovßnφm a omluvami, kdy₧ sp∞Ün∞ utφrala polit² st∙l. V objetφ vÜudyp°φtomnΘho strachu zn∞l jejφ hlas zlov∞stn∞ stφsn∞n∞. Yvonn nechala onen pocit vibrovat dlouhΘ vte°iny v prostoru jako jak²si n∞m² v²k°ik, aby jej pak ukonΦila jedin²m elegantnφm gestem.

äHudba!ô zvolala blahosklonn∞ a zßrove≥ hodila zlatku sm∞rem k muzikant∙m. JeÜt∞ ne₧ dukßt dopadl na zem, zaΦali hrßt. Byla to n∞jakß bezv²znamnß odrhovaΦka, avÜak k celkovΘmu zlepÜenφ atmosfΘry velmi p°isp∞la. Banda zbrojnoÜ∙ od sousednφho stolu v Φele s provinilcem urychlen∞ vyklidila pole a poΦetnΘ osazenstvo hostince se zaΦalo znovu bavit mezi sebou. Lßtka p°etr₧enΘho hovoru byla znovu scelena, avÜak z∙stala v nφ jizva postrannφch pohled∙ a zast°enΘho Üepotu.

äNep∙jdeme na chvilku ven?ô zeptala se ho Yvonn a podpo°ila sv∙j nßvrh neobyΦejn∞ mil²m ·sm∞vem. Narmer okam₧it∞ pochopil, ₧e si od toho slibuje ·plnΘ uklidn∞nφ situace.

äV²born² nßpad,ô nezb²valo mu ne₧ souhlasit. Stejn∞ ji₧ delÜφ dobu tou₧il po tom, b²t s nφ n∞kde venku v Üeru sßm. Ona je prost∞ skv∞lß. B∞hem svΘho doposud krßtkΘho ₧ivota poznal spousty holek, v₧dycky se na n∞j lepily kv∙li jeho v²raznΘ krßse a exotickΘmu elfφmu p∙vodu, ale ₧ßdnß se jφ nemohla ani v nejmenÜφm rovnat. Byla toti₧ nejen neobyΦejn∞ p∙vabnß, ale m∞la tΘ₧ styl. Dokonale vyjad°ovala v²znam slova Ümrnc, aspo≥ pro Narmera. Nap°φklad to, jak vy°eÜila onu trapnou situaci v hospod∞. M∞la chovßnφ vΘvodkyn∞. UrΦit∞ takΘ byla urozenΘho p∙vodu. Jejφ vyjad°ovßnφ, finanΦnφ zßzemφ a v²jimeΦnΘ postavenφ ve m∞st∞ naprosto vyluΦovalo mo₧nost, ₧e by byla äjen obyΦejn²mô Φlov∞kem. Narmer o tom nepochyboval, i kdy₧ o jejφm rod∞ nev∞d∞l prakticky nic. Ta tajemnost jej znerv≤z≥ovala i p°itahovala zßrove≥. P°φjemn∞ drß₧dila jeho zv∞davost a p°edstavivost, dv∞ vlastnosti, kterΘ m∞l nejrad∞ji û jak u sebe, tak u jin²ch. Ale hlavnφ d∙vod, proΦ s nφ cht∞l tolik b²t, spoΦφval v onom prostΘm faktu, ₧e z toho m∞l radost. Ve svΘm krßtkΘm ₧ivot∞ tou₧il s mnoha ₧enami spßt, avÜak s ₧ßdnou potom snφdat, nem∞li by si o Φem povφdat. Jen₧e s Yvonn mohl klidn∞ klßbosit o niΦem, co₧ byl p°φpad tohoto veΦera, nebo jen tak mlΦet. Donedßvna netuÜil, jak krßsnΘ m∙₧e b²t s n∞k²m prost∞ mlΦet. Prßv∞ proto s nφ te∩ vyrazil do chladnΘ tmy a zcela mimo°ßdn∞ mu bylo celkem jedno, zdali se budou lφbat, povφdat si, mlΦet, anebo se s nφ pomiluje. Cht∞l b²t prost∞ s nφ. Uv∞domoval si, ₧e je to hloupΘ, ale bylo to tak.

Caitlin byla Φφm dßl rozmrzelejÜφ. Äßrlivost je straÜnß v∞c. Neb²t tΘ trapnΘ epizody, Üla by nejspφÜ s Edmundem tanΦit, ale bez hudby to jaksi nejde.

äVidφÜ tu mrchu? Ona si to u₧φvß! Je snad n∞jakß vlßdkyn∞ Φi co?ô Üeptla b∞hem onoho dusivΘho ticha äTo nenφ normßlnφ,ô zhodnotila reakci lidφ.

äTo opravdu nenφ,ô p°ipustil Edmund. äNepat°φ k Sφti?ô

äJo, na to vem jed,ô °ekla ·seΦn∞. äJdu za nima.ô

äNemyslφm, ₧e je to dobr² nßpad. Narmer se o sebe umφà,ô Edmund m∞l vtφrav² pocit, ₧e mluvφ do zdi. Nebo spφÜ, ₧e se bavφ se vzduchem, nebo¥ Caitlin se u₧ zatφm vrhla do sledovßnφ do sebe zahled∞nΘ dvojice. äP∙jdu s tebou,ô °ekl si spφÜe pro sebe, mßvl na obsluhu a nechal na stole n∞kolik leskl²ch mincφ.

Nebylo p°φliÜ slo₧itΘ je sledovat. VÜichni m∞li oΦi jen pro n∞ a oni zase jen pro sebe. Caitlin si sama s trpkostφ musela p°iznat, ₧e jsou nßdhern² pßr. Jak bßjeΦn∞ se k sob∞ hodili. TΘm∞° dokonal² pßr û a₧ na to, ₧e on je elf a ona Φlov∞k. RasovΘ zßkony vÜak nynφ ty dva pramßlo zajφmaly. Prßv∞ se lφbali a n∞₧n∞ objφmali. Mileneck² Üepot se mφsil se zvuky nedalekΘ hospody. Nenamßhali se ani odejφt dost daleko! Nemohla se na to u₧ dφvat. P°ipadala si jako Üpicl. Co tφm chce vlastn∞ dokßzat?! Najednou jejφ oΦi cviΦenΘ cechem zlod∞j∙ odhalily dalÜφ postavu. Ten mu₧ m∞l nepochybn∞ stejn² nßpad. Stßl ve stφnu na prot∞jÜφ stran∞ ulice a velmi zaujat∞ mladou dvojici sledoval. Byl pom∞rn∞ vysok² a obleΦen² v plßÜti tak dokonale ΦernΘ barvy, ₧e vypadal, jako by byl zahalen² v temnot∞. Vid∞la z n∞j vlastn∞ jen obliΦej û velmi bled², rßmovan² temn²mi prameny vlas∙ a ost°e kontrastujφcφ s Φern²m knφrkem a bradkou. M∞l velmi zvlßÜtnφ v²raz ve tvß°i, takov² Caitlin jeÜt∞ nikdy v ₧ivot∞ nevid∞la. Vtßhla se vφce do stφnu, aby ji nespat°il. P°esto na ni pohlΘdl û naprosto klidn∞, jako by ji₧ dlouho v∞d∞l, ₧e tam stojφ. Caitlin zjistila, ₧e nejpodivn∞jÜφ jsou na n∞m jeho oΦi. Dv∞ hlubokΘ temnΘ t∙n∞, v nich₧ se zrcadlil nekoneΦn² smutek a zahlΘdla tam jeÜt∞ n∞coàsmrtà ano smrtàSVOJI SMRT!!! Instinktivn∞ ustoupila jeÜt∞ o krok a narazila zßdy na nemilosrdn∞ ne·stupnou ze∩. Namlouvala si, ₧e ji nem∙₧e vid∞t. Stojφ p°ece ve tm∞. Namlouvala si to tφm urputn∞ji, Φφm mΘn∞ tomu v∞°ila. Cht∞la utΘct, straÜn∞ moc to cht∞la, ale nemohla se v∙bec pohnout. Ty oΦi jako by se do nφ vpalovaly a se sv²m charakteristick²m smutkem jφ sd∞lovaly tu krutou pravdu. Smrt, smrt, smrt, smrt, smrt!!!!!!! Neustßle se zv∞tÜovaly, a₧ u₧ vid∞la jen je. Äivoucφ oΦi v mrtvΘm obliΦeji. A smrt byla vÜude. Poletovala kolem nφ a tiskla se na ni, jako by tφm cht∞la °φct: VÜak jsem tvoje,tvoje S M RT. Vyk°ikla. N∞kdo ji chytil za rameno. K°iΦela jeÜt∞ vφc. Byl to Edmund. ┌leva!!! VyΦerpan∞ se mu zhroutila do nßruΦφ.

*  *  *

Byli zp∞t v hospod∞. Caitlin se jeÜt∞ ze svΘho hr∙znΘho zß₧itku ·pln∞ nevzpamatovala. Te∩ pila horkΘ vφno op°enß o Edmunda, kter² skuteΦn∞ dokßzal dßt Φlov∞ku pocit bezpeΦφ. Zlat², neoceniteln² Edmund, dr₧el ji za ruku a ut∞Üoval beze slov. Byla rßda, ₧e za nφ Üel.

äTi ₧oldnΘ°i byli po zuby ozbrojenφ a m∞li ji₧ hodn∞ vypito. Vypadali nebezpeΦn∞, tak jsme Üli rad∞ji za vßmi. Co kdyby je napadla n∞jakß hloupost,ô vysv∞tloval klidn∞ Edmund. Ani nev∞d∞l, z Φeho mß menÜφ radost. Jestli z toho, ₧e tak bezostyÜn∞ l₧e, Φi z toho, ₧e mu to tak jde. Narmer∙v pohled sklouzl zp∞t na Caitlin.

äTakto jsem ji naÜel. Rozd∞lili jsme se. Musela za₧φt n∞co straÜnΘho,ô °ekl Edmund starostliv∞.

ä Stφn. Stφn mu₧e v ΦernΘmàve tvß°i m∞l smrt,ô °ekla tup∞ zφrajφc p°ed sebe. PoprvΘ od tΘ udßlosti promluvila. Jejφ vlastnφ hlas jφ zn∞l straÜn∞ cize. AvÜak vφno ji₧ zaΦalo pomalu p∙sobit. ZalΘvalo ji vlnami tepla, kterΘ pronikly a₧ do koneΦk∙ prst∙ a zahßn∞ly chlad. Pomalu a postupn∞ si znovu uv∞domovala sama sebe, vracela se sob∞.

äNejsem blßzen!ô ohradila se ost°e, kdy₧ zachytila starostlivΘ pohledy ostatnφch. Sed∞li te∩ v jednom z placen²ch sal≤nk∙, stranou hospodskΘho hluku, kde mohli mφt soukromφ.

ä Jenom jsi vid∞la ducha,ô shrnul celou v∞c Narmer. Zn∞lo to spφÜ jako diagn≤za. Nevypadal, ₧e by jφ p°φliÜ v∞°il.

äMnoho zdejÜφch lidφ ho vid∞lo,ô °ekl unaven²m hlasem jak²si sta°φk. Pohledy vÜech se up°ely k n∞mu. Nesl plnou nßruΦ d°eva, kterΘ se prßv∞ chystal p°ilo₧it do krbu. VÜichni jej znali. Prakticky po°ßd se motal v hospod∞, pova₧ovali jej za blφzkΘho p°φbuznΘho hostinskΘ, kter²m s nejv∞tÜφ pravd∞podobnostφ i byl. Nikdo jej nenutil pracovat, avÜak on to stejn∞ d∞lal. Vypomßhal tolik, kolik mu jeho staroba dovolila, ale nejvφc Φasu trßvil s lidmi v Üenku. Poslouchal, co si povφdajφ, nebo jim vyprßv∞l vlastnφ p°φb∞hy. Prakticky pat°il k hospod∞, byl vÜeobecn∞ oblφben jako osobitß figurka zdejÜφho kraje a obzvlßÜt∞ d∞ti jej m∞ly rßdy. Te∩ pomalu a rozvß₧n∞ p°iklßdal do krbu. PodivnΘ bylo, ₧e ho nikdo neslyÜel p°ichßzet.

äCo to znamenß?ô zeptal se se zßjmem Narmer znal² starobylΘ kouzelnickΘ tradice (nebo snad pov∞ry?) p°iklßdajφcφ zahlΘdnutφ ducha mystick², a₧ osudov² v²znam. Byl velmi zv∞dav² na to, jak si tuto vÜeobecn∞ rozÜφ°enou vφru p°izp∙sobili Istre≥anΘ k obrazu svΘmu.

äTo, ₧e se nemßte v noci promenßdovat po m∞st∞,ô °ekl velmi vß₧n∞ sta°ec. Promnul si bolavΘ koleno a s nesrozumiteln²m bruΦenφm se Üoural pryΦ. Bylo vφce ne₧ jasnΘ, ₧e na p°φpadnΘ jejich dalÜφ otßzky nebude odpovφdat.

äTohle °φkajφ na vÜechno. Necho∩te v noci ven,ô pronesl p°ezφrav∞ Narmer, kdy₧ sta°φk odeÜel äzajφmalo by m∞,ô pokraΦoval, ä proΦ je to tak d∙le₧itΘ.ô

ä Omluvte m∞,ô hlesla zamyÜlen∞ Yvonn a odb∞hla.

ä P∙jdu spßt,ô °ekla dut∞ Caitlin. DneÜnφ den toho na ni bylo trochu moc.

ä Doprovodφm t∞,ô nabφdl galantn∞ Edmund. Neodmφtla, nedokßzala se jeÜt∞ vzdßt pocitu bezpeΦφ, kter² jφ dodßval. A tak odeÜli oba. Spolu. Kdy₧ byli v jejφm pokoji, Edmund z∙stal. N∞jak to p°irozen∞ vyplynulo. Milovali se. To takΘ n∞jak p°irozen∞ vyplynulo. Ona ji₧ dlouho pot°ebovala teplou nßruΦ a on prost∞ neodolal. Rßno se oba probudili s pocitem viny. Ona, proto₧e jej,   respektive jeho nßruΦ vyu₧ila a nedokßzala p°estat myslet na Narmera, co₧ bylo v∙Φi n∞mu sprostΘ vzhledem k tomu, co vÜechno pro ni ud∞lal. A on si vyΦφtal, ₧e neodolal. 

Narmer pro₧il pom∞rn∞ prßzdn² veΦer. Kdy₧ odeÜli Edmund s Caitlin, byl docela rßd. T∞Üil se, ₧e budou s Yvonn pokraΦovat tam, kde p°estali, a₧ se vrßtφ. Jen₧e ona nep°iÜla. ProΦ, to mohl jen hßdat. Mo₧nß ji Caitlin vyd∞sila. Mo₧nßàmo₧nß se jφ to s nφm tam venku lφbilo mnohem mΘn∞ ne₧ jemu a pak jen vyu₧ila p°φle₧itosti, jak se nenßpadn∞ ztratit. Ka₧dopßdn∞ jej zde zanechala velmi roztou₧enΘho, co₧ by se nem∞lo d∞lat ₧ßdnΘmu chlapovi. Napadla jej nep∞knß myÜlenka, ₧e to provedla schvßln∞, ₧e si s nφm jen tak hraje. I to je mo₧nΘ. T∞₧ko °φct. Ona je tak tajemnß.

Najednou uslyÜel tich² Üum spojen² s mßvßnφm k°φdel. Ani ne tak slyÜel, jako spφÜ cφtil. Zßhy potΘ mu p°istßl na rameni velk² Φern² ptßk. Byl to jeho havran. Kouzelnφci m∞li velmi Φasto podobnΘ pomocnφky a p°ßtele, vlastn∞ jedinΘ p°ßtele. N∞kte°φ, jako nap°φklad jeho mistr, zaÜli dokonce mnohem dßl tvrzenφm, ₧e b²t skuteΦn²m Φarod∞jem znamenß b²t sßm.

äKdepak ses toulal?ô zeptal se ho kßrav∞, nebo¥ jeho ·dajn∞ pravß a jedinß opora se cel² veΦer n∞kde toulala a byla k nedosa₧enφ.

äSledoval jsem jinΘho havranaàô odpov∞d∞l ptßk pon∞kud sk°φpav²m hlasem.

äNo teda,ô odfrkl Narmer ä nemßm t∞ jeÜt∞ ani tejden a u₧ se ti zapalujou lejtka.ô Je n∞co podobnΘho u magick²ch havran∙ v∙bec mo₧nΘ? Nebyl si jist. Bude se na to muset zeptat svΘho mistra, a₧ jej znovu uvidφ.

äM²lφÜ se, byl to kouzelnick² havran, n∞Φφ p°φtel,ô hßjil se klidn∞ ptßk.

äNo a?ô

äByl stejnΘho pohlavφ, jestli ti jde o tohle. D∙vod proΦ jsem ho sledoval byl, ₧e mi p°ipadal pon∞kud zvlßÜtnφ,ô zn∞la u₧ docela rozho°Φenß odpov∞∩.

äZvlßÜtnφ?! Tohle je Istren, tady je vÜechno zvlßÜtnφ!ô Narmera ji₧ pomalu opouÜt∞la trp∞livost. Vφno mu zaΦφnalo stoupat do hlavy a dneÜnφ zka₧en² veΦer mu k dobrΘ nßlad∞ takΘ nijak nep°isp∞l.

äM∞l velmi silnou auru, siln∞jÜφ ne₧ jß àsiln∞jÜφ ne₧ TY.ô

äBlbost,ô uzav°el Narmer diskusi bouchnutφm ΦφÜφ o st∙l. O kouzelnφkov²ch p°ßtelφch je p°ece znßmo, ₧e vlastnφ jen zlomek moci, kterou vlßdne jejich pßn. Nedokßzal si p°edstavit sφlu, jakou by musel mφt kouzelnφk, jemu₧ ten ·dajn² havran pat°φ. Byla by straÜlivß. T∞₧ko °φct, co ten idiot vlastn∞ vid∞l. Asi m∞l vlΦφ mlhu a on bude mφt zφtra kocovinu. Nevadφ. DneÜnφ den byl hrozn². Yvonn mu zdrhla, Caitlin dostala hysterick² zßchvat a nakonec mu ten vypelichanec, co se vydßvß za jeho p°φtele, oznßmφ, ₧e vid∞l havrana, kter² je lepÜφm kouzelnφkem ne₧ on. No, to se musφ zapφt, jinak by to asi nerozchodil. Rad∞ji ho poslal podφvat se za Caitlin, jestli je v po°ßdku. Bylo to celkem zbyteΦnΘ, je u nφ p°ece Edmund. Jen₧e Narmer pot°eboval jenom n∞jakou zßminku k tomu, aby mohl p°ijφt. Necht∞l b²t sßm, ne dneÜnφ veΦer. Padala na n∞j ·zkost. Ale navrßtivÜφ havran mu diskrΘtn∞ sd∞lil, ₧e by ty dva rozhodn∞ nem∞l ruÜit. Narmer pochopil. Tak Caitlin a Edmund. No, to se musφ zapφt. Vzal lßhev a odpotßcel se k v²Φepu. ZdejÜφ zßbava jej vÜak nijak nep°itahovala. N∞jak² statn² tovaryÜ, t∞₧ko °φci k jakΘmu pat°il cechu, odsud prßv∞ odnßÜel jeΦφcφ a nep°φliÜ se brßnφcφ d∞vΦe. Narmer ji poznal. Byla to ta dφvka, kterou p°edtφm roztßΦel onen nemotorn² zbrojnoÜ. JeΦela ·pln∞ stejn∞, stejn∞ nep°φjemn∞. Nepochybn∞ mφ°ili na slamnφk. Dnes veΦer bude asi jedin², kdo si nevrzne. No, to se musφ zapφt. N∞₧n∞ k sob∞ p°ivinul poloprßzdnou lßhev a pomalu se potßcel po schodech nahoru ke svΘmu pokoji.

äJde mi to dob°e na to, ₧e jsem na mol,ô pochvßlil se, äno, to se musφ zapφt!ô

Boj se zßmkem na dve°φch p°edem vzdal a rad∞ji pou₧il p°emis¥ovacφ kouzlo. Svalil se na postel, naprosto p°ekvapen, ₧e mu vyÜlo a on se nezhmotnil n∞kde na st°eÜe. No, to se musφ zapφt. Ani si nezul boty. No, to se musφ zapφt. PotΘ usnul jako d°evo pod starostlivou pΘΦφ svΘho havrana.

-strana 2-

Autor Φlßnku

DalÜφ autorova dφla: