MATRIX - Mýtus o naší době; Úděl vyvoleného

Pokud máte pocit, že je všude tak trochu přemarixováno a přepánoprstenováno, tak vás tento sloupek jistě nepotěší, jelikož se jedná o minirecenzi na knihu, která by pravděpodobně nikdy nevznikla nebýt Matrixu.

Jake Horsley je od všeho něco, literát, myslitel a fylosof. Celý život měl pocit, že to v čem žijeme je pouze iluzorní svět a v okamžiku kdy viděl Matrix si řekl: Co kdyby to byla pravda?

Nejprve jsem myslel, že se bude jednat o jakousi filozofickou stať, která si dala do jména Matrix, aby se dobře prodávala. Byl jsem na to psychicky připraven, jaké však vylo moje překvapení, když jsem zjistil, že kniha je spíše ukázkou zástupu fantazijních argumentů křížená s filmovým průvodcem (upozorňuji, že se jedna pouze o PRVNÍ Matrix, ne o další dvě pokračování).

Ve výsledku to znamená, že autor našel desítky a desítky nezodpovězených otázek na které vytvořil odpovědi (bez jakékoli korektury ze strany produkce, či režie samotného filmu) a nakonec udělal ze (co si budeme povídat) vcelku přímočarého akčního filmu bezmála filosofický směr (součástí knihy je například návod na to, jak se z Matrixu osvobodit svépomocí)

Verdikt? Já jsem se u knihy výborně bavil, ale pochybuji, že tomu tak bude u těch fanoušků filmu, kteří na něm obdivují hlavně Neovi vybělené zuby.      

Kdo má radši krátké, originální, vtipné povídky s vytříbenou pointou, než vlekoucí se eposy bez nápadu a čtivosti, tak je na správné adrese. Přestože tato kniha názvem příliš nezaujme, titulní stranou jako vystřiženou z pratchettovek a podobnou fofráckou vazbou také body nezíská, ale obsahem se jedná o velice zajímavý počin.

Kniha je vlastně takovým exkurzem do historie tohoto subžánru. Budete se možná divit, ale nejstarší povídce v této antologii je kolem dvou set let! Pravda je taková, že tehdy se takového škatulkování neužívalo, takže se z velké části jedná o pohádkové příběhy, které však mnohdy překvapí myšlenkou i výpravností.

Co se týče autorů, tak takovéto obsazení by si jistě přála kdekterá jiná kniha. Jména jako Terry Pratchett (byť se mi to říká těžko, tak jeho povídka Trolí most je jedna z lepších), John Morressy, či můj oblíbenec Mr. Rankin jsou v literatuře obecně známá a dávají knize značnou záruku prodejnosti.

Kolem a kolem je tato kniha velice působivé dílko, které je klenotem pro každého, kdo si oblíbil vtipný sloh. A mě nezbývá nic jiného než čekat, až vyjde Mamutí kniha nekromantské fantasy.  

Nuda v Brně

Již je to nějaký ten pátek, kdy se strhla obrovská vlna reakcí právě na tento film. Jeho největším problémem, nebo devizou, jak chcete, je jeho unikátnost. Tvůrci filmu totiž (a to je vidět na první pohled z černobílého obrazu) chtěli mermomocí vybočit z dnešních filmových konvencí. Povedlo se? Určitě.

Film vypráví o několika osobách, kteří mají, nebo nemají problémy s partnerským soužitím, zvláště pak s jeho fyzickou stránkou (a máš to Abaku, vidíš, jak se to dá krásně opsat!!!). Děj je minimální a dal by se celý popsat jednou větou, proto radši pomlčím. V podstatě by se dalo říci, že Nuda v Brně je lyrický film.

Herecké výkony jsou naprosto výborné a to i přesto, že jediné známější jméno v titulcích je Miroslav Donutil. Střih se svým provedením (ne kvalitou) podobá spíše amatérskému filmu. Hudba nezaujme, ale hodí se k melancholické atmosféře.

Nejlepší představu o výsledku si uděláte, když si vezmete jakoukoliv americkou puberťáckou komedii, odmyslíte si vtípky, hodíte to do černobílého obrazu, převedete na české poměry a přidáte asi 120% realističnosti (ano s ní to autoři dost často přehánějí až vypadá hyperbolicky). Co vám zůstane? Série trpných situací.

Výsledek? Jasné vítězství formy nad obsahem. Já očividně spadám do kategorie lidí, které sledování tohoto filmu považují za naprostou ztrátu času. Vy můžete být jiní...      

NEHODNOCENO