KulturaView No. 4
|
MATRIX - Mýtus o naší
době; Úděl vyvoleného
|
 |
Pokud máte
pocit, že je všude tak trochu přemarixováno a přepánoprstenováno, tak vás
tento sloupek jistě nepotěší, jelikož se jedná o minirecenzi na knihu,
která by pravděpodobně nikdy nevznikla nebýt Matrixu.
Jake
Horsley je od všeho něco, literát, myslitel a fylosof. Celý život měl
pocit, že to v čem žijeme je pouze iluzorní svět a v okamžiku kdy viděl
Matrix si řekl: Co kdyby to byla pravda?
Nejprve
jsem myslel, že se bude jednat o jakousi filozofickou stať, která si
dala do jména Matrix, aby se dobře prodávala. Byl jsem na to psychicky
připraven, jaké však vylo moje překvapení, když jsem zjistil, že kniha
je spíše ukázkou zástupu fantazijních argumentů křížená s filmovým
průvodcem (upozorňuji, že se jedna pouze o PRVNÍ Matrix, ne o další dvě
pokračování).
Ve výsledku
to znamená, že autor našel desítky a desítky nezodpovězených otázek na
které vytvořil odpovědi (bez jakékoli korektury ze strany produkce, či
režie samotného filmu) a nakonec udělal ze (co si budeme povídat)
vcelku přímočarého akčního filmu bezmála filosofický směr (součástí
knihy je například návod na to, jak se z Matrixu osvobodit svépomocí)
Verdikt? Já
jsem se u knihy výborně bavil, ale pochybuji, že tomu tak bude u těch
fanoušků filmu, kteří na něm obdivují hlavně Neovi vybělené zuby.
|
 |
|

|
|
Mamutí kniha humoristické fantasy |
 |
Kdo má radši krátké, originální, vtipné povídky s vytříbenou pointou,
než vlekoucí se eposy bez nápadu a čtivosti, tak je na správné adrese.
Přestože tato kniha názvem příliš nezaujme, titulní stranou jako
vystřiženou z pratchettovek a podobnou fofráckou vazbou také body
nezíská, ale obsahem se jedná o velice zajímavý počin.
Kniha je vlastně takovým exkurzem do historie tohoto subžánru. Budete
se možná divit, ale nejstarší povídce v této antologii je kolem dvou set
let! Pravda je taková, že tehdy se takového škatulkování neužívalo,
takže se z velké části jedná o pohádkové příběhy, které však mnohdy
překvapí myšlenkou i výpravností.
Co se týče autorů, tak takovéto obsazení by si jistě přála kdekterá
jiná kniha. Jména jako Terry Pratchett (byť se mi to říká těžko, tak
jeho povídka Trolí most je jedna z lepších), John Morressy, či můj
oblíbenec Mr. Rankin jsou v literatuře obecně známá a dávají knize
značnou záruku prodejnosti.
Kolem a kolem je tato kniha velice působivé dílko, které je klenotem
pro každého, kdo si oblíbil vtipný sloh. A mě nezbývá nic jiného než
čekat, až vyjde Mamutí kniha nekromantské fantasy. |
 |
|

|
|
Nuda v Brně |
 |
Již je
to nějaký ten pátek, kdy se strhla obrovská vlna reakcí právě na tento
film. Jeho největším problémem, nebo devizou, jak chcete, je jeho
unikátnost. Tvůrci filmu totiž (a to je vidět na první pohled z
černobílého obrazu) chtěli mermomocí vybočit z dnešních filmových
konvencí. Povedlo se? Určitě.
Film vypráví o několika osobách, kteří mají, nebo nemají problémy s
partnerským soužitím, zvláště pak s jeho fyzickou stránkou (a máš to
Abaku, vidíš, jak se to dá krásně opsat!!!). Děj je minimální a dal by se
celý popsat jednou větou, proto radši pomlčím. V podstatě by se dalo
říci, že Nuda v Brně je lyrický film.
Herecké výkony jsou naprosto výborné a to i přesto, že jediné
známější jméno v titulcích je Miroslav Donutil. Střih se svým provedením
(ne kvalitou) podobá spíše amatérskému filmu. Hudba nezaujme, ale hodí
se k melancholické atmosféře.
Nejlepší představu o výsledku si uděláte, když si vezmete jakoukoliv
americkou puberťáckou komedii, odmyslíte si vtípky, hodíte to do
černobílého obrazu, převedete na české poměry a přidáte asi 120%
realističnosti (ano s ní to autoři dost často přehánějí až vypadá
hyperbolicky). Co vám zůstane? Série trpných situací.
Výsledek? Jasné vítězství formy nad obsahem. Já očividně spadám do
kategorie lidí, které sledování tohoto filmu považují za naprostou
ztrátu času. Vy můžete být jiní...
|


 |
|
NEHODNOCENO |
|
|
|