_ M i n i r e c e n z e _

CD >>

Nové album starých dobrých Zero 7
Air jsou z Francie, řadíme je k elektronickým kytarovkám a jejich poslední Talkie Walkie jsme recenzovali nedávno. Zero 7 jsou z Anglie, řadíme je tamtéž a na jejich nejnovější album se podíváme právě dnes. V prvé řadě je důležité se zmínit o tom, že jako duo začali Henry Binns a Sam Hardaker, přátelé od dětství, spolupracovat pod nynějším názvem od roku 1999, kdy remixovali dobře známou skladbu Climbing Up The Walls od Radiohead. Když se nad tím trochu zamyslíte, je srovnání právě s Air nasnadě. Kytara akustická, elektrická, basová a mnohé další jsou spojujícím prvkem nejen aktuálního alba When It Falls, ale i celé jejich dosavadní tvorby. Nesmíme opomenout ani hostující zpěvačky, které odlišují Zero 7 od obou výše uvedených. Ať už je to nový hlas Tiny Dico nebo oblíbené hvězdičky Sophie Barker z debutu Simple Things, vždy jde o kvalitní, smyslný, místy až typický r’n’b vokál. Spodky tradičně downbeatové, přičemž celé aranžmá se blíží spíše k soulu a rychlých ploch se vyskytuje jen pomálu. Jestliže se Zero 7 skutečně chtějí řadit k nastoupenému žánru, je jejich hudba hodným potěšením pro milovníky pomalých rytmů.
[ Ultimate Dilemma 2004 ]

Debutující Danni Siciliano se svým prvním albovým materiálem
Svou kariéru začala Dani jako sanfranciská vokálová performerka a DJka. Spolupráce s Metthew Herbertem, dvě společná alba (kde působila jako zpěvačka) a šťastné 4 roky práce ve jeho studiu vynášejí letos své ovoce. Album Likes… vyšlo koncem ledna na berlínském labelu K7! a ani evropská kritika nad tímto debutem nešetřila chválou. Mnoho říká již první devítiminutová skladba Same, která navodí tempo, jenž se až do zastavení vašeho přehrávače prakticky nezmění. Doslova líné stavění zvukových ploch, začínající slabounkým pípáním, přidáním piána a vokálu ne dřív než v páté minutě a jemný náznak house rytmů ke konci. Dvě dosud vydaná EPčka, na kterých se představil Gabriel Oleganich se svou francouzskou trubkou, reprezentují Walk the line a Some as you are. Kdyby vás zajímalo, proč se v seznamu lidí, kteří se podíleli na Likes…, nachází i punková legenda Curt Cobain vězte, že právě posledně jmenovaný singl je jakousi ironickou interpretací stejnojmenné skladby skupiny Nirvana. Dani Siciliano je zkrátka umělkyní v pravém slova smyslu. I když vokálová složka převládá, jsou cítit jasné vlivy ambientního proudu a práce dříve IDM producenta Matthew Herberta, je Likes… směrováno spíše úzké skupině posluchačů. A proto jestli se vám líbilo Herbertovo Bodily Functions, je pro vás debutující Dani tou správnou volbou. Neboť jak radí německý tisk: „Dani Siciliano, ein Name den mann sich wird merken.“
[ Studio K7! 2004 ]

DVD >>

Depeche Mode k aktuálnímu 101. číslu
Koncem loňského roku vyšlo na značce Mute Records DVD ke koncertu 101. Můžete namítat, že už to není tak žhavá novinka k recenzování, ale vezmeme-li v úvahu, že se takové věci prodávají po tolika letech až dnes, je tedy prakticky nemožné, aby koncert z roku 1988 mohl za těch pár měsíců nějakým způsobem zestárnout. Tak tedy, patnáct let zpátky, dostává se nám do rukou díky moderním technologiím toto dvoj DVD z turné Concert for the Masses z Rose Bowl arény v Pasadeně, legendárního koncertu z 18. června léta páně 1988. V tradiční papírové krabičce s klasickým obrázky ze 101 (jak je známe z dřívějšího Live CD) se skrývá kromě dvou placek i booklet se známými fotkami Antona Corbijna a komentářem producenta Depeche Mode D. A. Pennebakera. První, bílé DVD, zachycuje dvě časové roviny dokumentu o přípravách skupiny na koncert. Kromě kompletní sestavy včetně Alana Wildera (který opustil skupinu před albem Ultra) a dalších více či méně známých tváří uvidíte spoustu zajímavostí ze zákulisí koncertu a především ze života členů Depeche Mode – příjezd do Pasadeny, příprava technického zázemí, zvukové zkoušky, Alanovy přípravy MIDI kláves, Davida jak krmí své několikaměsíční dítě, Martina hrajícího na kytaru klasické rádiové hity, rozhovory s novináři, doprovodné koncerty, návštěvy místních rádií a podobně. Druhou rovinu tvoří část věnovaná fanouškům Depeche Mode, zvlášť pak výhercům konkurzu, kteří mohli celé turné jezdit v autobuse za DM, spát ve stejném hotelu, setkávat se členy a především zúčastnit se závěrečného koncertu. Tomu je věnován celý druhý disk v černé barvě, tedy kromě rozhovorů s Davidem, Martinem a Andym, natočeným mimořádně právě kvůli vydání tohoto DVD (Alan Wilder zde z pochopitelných důvodu, leč o to smutnějších, chybí). Právě na záznamu z koncertu mě zklamala jedna věc a to střih. Místy hrubé přechody mezi skladbami nepůsobí příliš věrohodně a obzvlášť nechápu, proč autoři nenechali zabrat 101kou třeba celé DVD (délka koncertu by na to určitě bohatě stačila), jelikož takhle vám ta slabá hodina připadne na koncert takových rozměrů neskutečně krátká. Co se dá dělat, materiál na prvním disku vám bude muset stačit a že taky ano! Depeche Mode jsou natolik trvanliví, že si je s radostí ještě za dalších 15 let připomenete znova.
[ Mute Records 2003 ]

- vik -