Tentokrát začneme v USA krátkou zprávou o prvním letu nové verze vrtulníku UH-60 BLACK HAWK označené jako M (rovněž se používá označení UH-60L+). Jedná se o další vývojový stupeň typu BLACK HAWK, jehož první verze A vzlétla již před více než 20 lety. V porovnání s ním má nový vrtulník modernější motory firmy General Electric typ T700-GE-701C, přepracovanou avioniku, nový centrální počítač se sběrnicí standardu 1553, skleněný kokpit a lepší ochranu kabiny a dalších důležitých částí stroje. Do výzbroje bude zaváděn postupně a s jeho výrobou se počítá až do roku 2024.

Poslední v řadě Harrierů, tj. AV-8B PLUS HARRIER II, byl koncem loňského roku v továrně Boeingu v St. Louis slavnostně předán do rukou španělského letectva. Při této příležitosti byla i podepsána rámcová dohoda o spolupráci mezi státy, jež mají HARRIER v nejrůznějších jeho verzích zaveden ve výzbroji (USA, Velká Británie, Itálie a již zmíněné Španělsko). Dohoda se týká vzájemné součinnosti při zajišťování servisních kapacit poté, co budou od nynějška odstaveny výrobní linky – výroba typu HARRIER totiž touto poslední dodávkou oficiálně končí.

A teď hurá do vody k protinožcům – Austrálie oznámila plán na modernizaci svých fregat třídy ANZAC. Projekt za více než 300 mil. USD má zahrnovat zejména modernizaci útočných systémů a aktivní a pasivní obrany lodí. Austrálie od roku 1989 objednala celkem 8 fregat této třídy – první z nich HMAS Anzac byla spuštěna na vodu v roce 1996, další HMAS Arunta, HMAS Warramunga, HMAS Stuart a HMAS Parramatta byly již rovněž zavedeny do služby. HMAS Ballarat bude zařazena do aktivní služby v průběhu tohoto roku a poslední dvě HMAS Toowoomba a HMAS Perth by měly být dodány v roce 2005 resp. 2006. Fregaty třídy ANZAC slouží v počtu dvou ještě v námořnictvu Nového Zélandu, kde je můžeme nalézt pod označením HMNZS Te Kaha a HMNZS Te Mana (poměrně unikátní snímek zachycuje HMNZS Te Kaha při manévrech poblíž jižního pólu).

Koncem loňského roku byla podepsána dlouho očekávaná smlouva na dodávky čtyř nových korvet pro Královské námořnictvo Spojených arabských emirátů. Hlavním dodavatelem se stala společnost Abu Dhabi Ship Building, která se bude na vývoji a výrobě podílet s francouzskými loděnicemi Constructions Mécaniques de Normandie. Vývoj nové korvety označované jako BAYNUNAH bude tedy probíhat ve Francii a zde dojde i k výrobě první z lodí této nové třídy. Ostatní tři lodě již by měly být vyrobeny přímo hlavním dodavatelem, přičemž smlouva zahrnuje opci na další dva kusy. S novými korvetami se počítá zejména pro hlídkovou činnost a ochranu zájmových pásem Spojených arabských emirátů, dále pak pro hladinový boj, průzkumnou činnost a zaminovací operace. Zajímavé je, že by se mělo jednat o doposud největší „ocelové“ lodě s výhradně tryskovým pohonem. Výzbroj lodí budou tvořit osvědčené modernizované protilodní řízené střely SSM-40 EXOCET, protiletadlovou výzbrojí budou americké protiletadlové řízené střely EVOLVED SEA SPARROW a hlavňová výzbroj bude pocházet od italského výrobce Oto Melara a bude jí 76 nebo 62 mm rychlopalný kanón. Aktivní obranu by měla zajišťovat výbava firmy THALES. Součástí výzbroje bude i vrtulník umístěný v lodním hangáru – tím by měl být AS-565 PANTHER největšího světového výrobce vrtulníků, firmy Eurocopter.

Poněkud stranou zájmu evropských médií zůstala významná akvizice vojenské techniky, k níž se odhodlalo sousední Polsko. Tamní ozbrojené síly totiž rozhodly o nákupu protitankových řízených střel v celkové hodnotě přesahující 370 mil. USD. Pokud se ptáte, kdo byl tím šťastlivcem, jméno hlavního dodavatele vám toho pravděpodobně příliš neřekne – je jím totiž polská firma Bumar Capital Group. Když ale připojím informaci o tom, že tato společnost bude zajišťovat dodávky protitankových řízených střel společně s izraelskou firmou Rafael, je vám už určitě jasné, že se nejedná o žádný nový polský výrobek, ale o známý typ SPIKE. Samotnou výrobu bude ve spolupráci s izraelským dodavatelem zajišťovat polský výrobní podnik Mesko – do roku 2005 se zde bude pouze provádět montáž z dodaných komponent, poté bude v Polsku postupně vyráběno až 25% základních částí včetně raketových motorů a tandemových kumulativních bojových hlavic. Střely budou polské armádě dodávány v základní verzi LR, respektive v různých jejich variantách – kromě pěchotního provedení s trojnožkou bude SPIKE zařazen i jako protitanková výbava lehkých a středních vozidel. Firma Mesko počítá s použitím tohoto typu na nově vyvíjené věži pro obrněné transportéry, na jejichž výrobě se podílí s finským dodavatelem, firmou Patria.

A aby významných obchodních kontraktů nebylo málo, přihodíme ještě jeden z Indie. Již před časem jsme informovali o úmyslu Indie zakoupit v Rusku vyřazenou letadlovou loď ADMIRÁL GORŠKOV (oficiálně je označená jako těžký vrtulníkový křižník). Kontrakt v hodnotě více než 1 mld. USD zahrnuje dodávku lodě, její repasi a rovněž i dodávku palubních letadel a vrtulníků. Těmi bude celkem 16 zbrusu nových námořních letounů typu MiG-29 a k tomu 6 víceúčelových námořní vrtulníků typu Kamov Ka-31. Miliarda dolarů je sice hodně peněz, ale když to srovnáte například s plánovanými leteckými akvizicemi pro Letectvo AČR, musí vám tato suma za 16 letadel a 6 vrtulníků připadnout jako učiněná láce – a to nemluvím o tom, že v ceně je jako bonus ještě letadlová loď!

A když už jsme zabrousili na východ, řekneme si ještě něco málo o novinkách u ruského raketového vojska. Nejnovější systém strategických mezikontinentálních balistických střel TOPOL-M byl zaveden do výzbroje již 4. praporu, a to v síle 6 odpalovacích ramp. Dosavadní tři prapory vytvořené v období mezi lety 1998 a 2000 disponují každý 10 odpalovacími rampami. Podle plánů Ruských strategických raketových sil byl měl TOPOL-M umístěný v pevných a mobilních odpalovacích rampách po uplynutí lhůty stanovené smlouvami START II tvořit valnou většinu ruského jaderného arzenálu. Raketa systému TOPOL-M je třístupňová s motorem na tuhá paliva. Její dosah činí 11.000 km a chybovost zásahu byla snížena až na 350m. Prozatím nese každá raketa jen jednu hlavici a neupřesněný počet klamných cílů. Do budoucna se počítá s osazením celkem 4 až 6 hlavicemi plus několika klamnými cíli. To, že je mezi hlavice zařazeno i několik těchto „návnad“ má sloužit k ošálení protiraketového deštníku, jehož vývoj v současné době probíhá v USA. Při jednotlivém útoku, proti němuž může být protiraketový deštník efektivně použit, tak dle ruských zdrojů dosahuje pravděpodobnost průniku jaderné hlavice plných 60-65% a dalším vývojem bude zvýšena až na 87%.

Skončíme opět na východě, a to konkrétně v Bělorusku. Místní mediální hvězda, prezident Lukašenko, se svým vřelým vztahem k sousednímu Rusku nijak netají. Poslední odměnou, kterou dostane za svoji náklonnost, je dodávka nespecifikovaného počtu systémů protiletadlové obrany typu S-300 (v kódu NATO SA-10 GRUMBLE). Protiletadlové řízené střely S-300 představují i po dvaceti letech moderní a ve světě žádaný systém protiletadlové obrany. S maximálním dosahem přes 150 km a schopností ničit křižující i balistické střely (do vzdálenosti 40 km) se jedná o systém srovnatelný s americkým PATRIOT. Od jeho zavedení do výzbroje tehdy ještě sovětské armády bylo vyvinuto mnoho variant včetně námořních. Systém sloužil rovněž Československé armádě a později byl předán Armádě Slovenské republiky, kde je používán k ochraně objektů velké důležitosti. Z posledních zákazníků systému S-300 můžeme jmenovat například Vietnam, který za 12 mobilních odpalovacích zařízení zaplatí celkem přes 300 mil. USD.

Tolik tedy naše aktualitky. Mějte se hezky a příště si nás zase pěkně kupte.

WOMBAT