P°i studiu na vysokΘ ╣kole jsem se setkal s knihou ╪φm po Marku Aureliovi (z edice Antickß knihovna), jejφm╛ autorem je ╪φman HΘr≤dianos. Do Φe╣tiny ji p°elo╛il v²znamn² historik Jan Burian.
HΘr≤dianova osobnost je do dne╣nφ doby znßma pouze mlhav∞ a v╣e, co lze °φci o mφst∞ a dob∞ jeho narozenφ, o jeho ╛ivot∞ lze p°ijφmat jako dohady a ne jako ov∞°enß fakta.
P°edpoklßdß se, ╛e se narodil bu∩ v syrskΘ Antiochii nebo v egyptskΘ Alexandrii. Dle nejnov∞j╣φch nßzor∙ historik∙ pochßzel nejspφ╣e z MalΘ Asie, ale i to je velice spornΘ. Jeho narozenφ se datuje mezi roky 170 – 180 n. l. a ·mrtφ do doby kolem roku 240 – 250 n .l. Nejspφ╣e p∙sobil na cφsa°skΘm dvo°e, ale jen v ni╛╣φch funkcφch. Je takΘ mo╛nΘ ╛e byl synem propu╣t∞nce (pokud ov╣em nebyl propu╣t∞nec on sßm).
Ve svΘm dφle, kterΘ rozd∞lil na osm knih, se soust°e∩uje na dobu po smrti Marka Aurelia. Od doby, kdy v Φele ╪φma stanul Mark∙v syn, Kommodus, a╛ do zmaten²ch dob kolem roku 238. Zp∙sobem zpracovßnφ se dφlo blφ╛φ historickΘmu romßnu. Do zpracovßnφ se promφtl i HΘr≤dian∙v osobnφ nßzor na osobnost cφsa°e a i jeho nßzor politick². Kniha je v tomto sm∞ru hodn∞ subjektivnφ. Za nejlep╣φho cφsa°e pova╛uje Pertinaxe (193 n. l.) (vlßdl po Kommodov∞ smrti), ale u jin²ch cφsa°∙, kte°φ takΘ vlßdli dob°e a mφrumilovn∞ nachßzφ HΘr≤dianos v╛dy n∞jakou chybu.
V prvnφ knize popisuje ve zkratce obdobφ konce Markovy vlßdy a jeho smrt. Nßstup Kommoda – Markova syna. Jeho vlßdu, zpoΦßtku dobrou. Postupem Φasu se ale Kommodus pod vlivem ·lisn²ch spoleΦnφk∙ hor╣il ve sv²ch cφsa°sk²ch povinnostech a╛ je ·pln∞ zanedbßval a v∞noval se hlavn∞ zßbav∞ a hrßm. Kommodus zem°el nßsilnou smrtφ, kdy╛ ho jist² Narcissus na p°φkaz Kommodovy milenky Marcie, prefekta pretorißn∙ Laeta a Kommodova komornφka Eklekta zardousil 31. prosince roku 192 – po 12 letech vlßdy.
Ve druhΘ knize se k moci dostßvß Pertinax – p°φtel Marka Aurelia a jedin² p°e╛iv╣φ vychovatel Kommoda. V knize je vylφΦen jako v∙bec nejlep╣φ cφsa° po Marku Aureliovi. Pertinax byl bohu╛el zavra╛d∞n pretorißny nedlouho po svΘm nßstupu. Ti byli nespokojeni s cφsa°ovou mφrumilovnostφ. Cht∞li loupit a vra╛dit a ╛φt v pitkßch jak tomu byli zvyklφ za Kommoda. Po tΘto udßlosti se pretorißni stßhli do svΘho tßbora a vyhlßsili cφsa°sk² tr∙n na prodej. Koupil ho jak²si Julianus. Slφbil pretorißn∙m vφce pen∞z ne╛ jim skuteΦn∞ mohl dßt a tak byl po povstßnφ sprßvc∙ Nigera v S²rii a Septima Severa v Panonii (a jejich nßslednΘm provolßnφ za cφsa°e lidmi ve sv²ch provinciφch) Julianus odstran∞n (stalo se tak na rozkaz senßtu a konzul∙). Tou dobou toti╛ Severus p°itßhl s vojskem k ╪φmu a hrozil boj. Po prohlß╣enφ Severa senßtem za cφsa°e vytßhl Severus na boj proti Nigerovi.
Tφm se dostßvßme ke t°etφ knize, v nφ╛ je popsßno ta╛enφ proti Nigerovi, Nigerova porß╛ka a smrt. Severus vlßdl jako tyran, ale na svΘ stran∞ m∞l vojsko, kterΘ si ho vß╛ilo pro jeho stateΦnost a p°φkladnost v bojφch. Po odstran∞nφ Nigera zabil i sprßvce Britßnie Albina. Obßval se, ╛e by mohl p°evzφt jeho, tedy Sever∙v cφsa°sk² tr∙n, pro svou urozenost a bohatstvφ. Po porß╛ce Albina Severus chvφli pobyl v ╪φm∞, ale zase se vydal do boje – tentokrßt na v²chod. Severus zem°el po 18 letech vlßdy po vleklΘ nemoci.
Severus m∞l dva syny. O nich se pφ╣e ve ΦtvrtΘ knize. Byli to Antoninus a Geta. Vzßjemn∞ m∞li jeden ze druhΘho strach. Oba usilovali o ╛ivot toho druhΘho. Po n∞kolika dnech po nßstupu Antoninus zavra╛dil Getu. Antoninus se vydal k Dunaji, do Thrßkie a MalΘ Asie. Zde uzavφral p°ßtelstvφ s barbary a konal ·litby boh∙m. Z MalΘ Asie pokraΦoval do Egypta. Zde v Alexandrii nechal pomocφ lsti vybφt v╣echny mladφky, proto╛e si z Antonina d∞lali alexandrij╣tφ obyvatelΘ legraci. Antoninus si celou dobu svΘ vlßdy poΦφnal ·skoΦn∞ a v∞t╣iny jeho vφt∞zstvφ bylo dosa╛eno dφky lsti. Nakonec byl Antoninus zavra╛d∞n na popud jednoho ze dvou pretorißnsk²ch prefekt∙ Makrinuse. Ten se potΘ ujal moci a vojskem byl provolßn za cφsa°e.
Pßtß kniha je o roΦnφ vlßd∞ Makrina, o jeho zavra╛d∞nφ a nßstupu na tr∙n Bassiana a Alexandra – oba byli prasynovci Severa. Makrinus byl zabit p°i ·t∞ku z bitvy a na jeho mφsto nastoupil Bassianus. Ten op∞t nedbal cφsa°sk²ch povinnostφ. Nechal ale zabφt a popravit mnoho urozen²ch a bohat²ch lidφ. Pro svou neoblφbenost byl Bassianus zabit vojßky a za cφsa°e byl provolßn Bassian∙v bratranec Alexianus, kter² mezitφm dostal novΘ jmΘno Alexandr. Byl ale p°φli╣ mlßd – ╣lo mu na 16. rok a ve v╣em ho °φdili matka s babiΦkou.
⌐estß kniha je celß o vlßd∞ Alexandra. Vlßdl mφrumilovn∞ po t°inßct let. ╪φmsk² lid i vojsko s nφm bylo spokojeno. Po t°inßcti letech ale musel vytßhnout do boje proti perskΘmu krßli ArtaxerxΘsovi a potΘ proti Germßn∙m. V prvnφm p°φpad∞ ale jeho vojsko utr╛ilo obrovskou porß╛ku a tak, kdy╛ tßhl proti Germßn∙m, byl odstran∞n na rozkaz Maximina, kterΘho vojßci p°edtφm provolali cφsa°em. Alexandr byl zabit pro svou nerozhodnost a liknavost zavin∞nou jeho matkou, kterß ho neustßle od boje zrazovala a sna╛ila se ╛φt co nejpohodln∞ji a zφskat si co nejv∞t╣φ majetek. Maximina si vojßci vß╛ili pro jeho odvahu a stateΦnost, kterou prokßzal v mnoha bojφch.
V sedmΘ knize pφ╣e HΘr≤dianos o tvrdΘ vlßd∞ Maximina. Kdy╛ Maximinus vlßdl takto velice tvrd∞, lidu se to samoz°ejm∞ nelφbilo a zaΦal se vzpouzet. Vzpoura propukla v Libyi. Zdej╣φ lid zabil tam∞j╣φho sprßvce a provolal za cφsa°e libyjskΘho prokonsula Gordißna. Ten p°emluvil senßt, senßt nßsledn∞ °φmsk² lid a v∞t╣inu provincφφ k povstßnφ proti Maximinovi. Maximinus se po zji╣t∞nφ t∞chto zprßv vydal do Itßlie. Mezitφm se jist² Kapelianus, sprßvce Numidie, vydal s vojskem do boje proti Gordißnovi a takΘ ho porazil. Sna╛il se tak je╣t∞ vφce zalφbit Maximinovi. Kdy╛ se toto doneslo do Itßlie, senßt okam╛it∞ zaΦal jednat a za cφsa°e byli zvoleni Maximus a Balbinus. Lidu se ale tato volba nelφbila a senßt si ho musel usmφ°it tφm, ╛e za panovnφka zvolil Gordianova vnuka Gordiana. Proto╛e byl ale Gordianus p°φli╣ mlßd, dovolil lid prozatφmnφ zastoupenφ Maximem a Balbinem. Tou dobou stanul Maximinus na italsk²ch hranicφch.
O boji Maximina proti Maximovi a Balbinovi je poslednφ, osmß kniha. Maximinus tedy vpadl do Itßlie. Jeho postup byl ale zastaven u m∞sta Aquileia. Ta se opevnila, p°edzßsobila pitnou vodou a potravinami a brßnila dal╣φmu postupu Maximinov²ch vojsk. Dob²t Aquileiu se ale Maximinovi ani po dlouhΘm oblΘhßnφ nezda°ilo. Jeho vojsko se psychicky i fyzicky zhroutilo a rozhodlo se Maximina zabφt. Tak se i stalo a jeho hlavu i s hlavou jeho syna poslali do ╪φma, aby mohl b²t ukonΦen boj. Tak tedy skonΦil Maximinus a zavlßdl mφr. Maximus a Balbinus potΘ vlßdli v ╪φm∞ a byli lidmi oblφbeni. Nem∞li je v╣ak v oblib∞ vojßci. A tak jednou vtrhli do cφsa°skΘho palßce a oba cφsa°e, ji╛ starce, zabili. Za cφsa°e provolali malΘho Gordiana, proto╛e v tu chvφli to pro n∞ byla jedinß mo╛nß volba. A tak se Gordianus, jemu╛ bylo t°inßct let, stal cφsa°em a ujal se vlßdy nad °φmskou °φ╣φ…
Zde kniha konΦφ. Pro zßjemce o historii jde o vynikajφcφ „kousek“. Velmi dob°e se Φte a jejφmu obsahu m∙╛eme bez obav v∞°it (navφc je opat°ena vysv∞tlivkami, kterΘ p°φpadnΘ nesrovnalosti uvßd∞jφ na pravou mφru). Tak╛e i kdy╛ na zaΦßtku recenze pφ╣u, ╛e dφlo je hodn∞ subjektivnφ, objektivnφ historickΘ fakty zde nejsou nijak pokrouceny. Autorova subjektivizace, kterß se projevuje nap°. v kritiΦt∞j╣φm pohledu na urΦitΘ cφsa°e, je poopravena ji╛ zmφn∞n²mi vysv∞tlivkami. Pro pochopenφ nenφ t°eba znßt d∞jiny antickΘho ╪φma a absolutnφ laik zφskß po p°eΦtenφ °adu znalostφ.
Jednou v∞tou: Kniha je urΦena pro ka╛dΘho zßjemce o d∞jiny starΘho ╪φma.