1. K příležitosti desátého a jubilejního vydání je pro čtenáře tato anketa, v níž se v jednotlivých otázkách mohou všichni redaktoři bez zábran a "rázné" cenzury vyzpovídat nejenom ze svých hříchů. Schvaluješ podobné demokratické věci, nebo je to jenom na škodu?

1. Je sice pravda, že je demokracie hezká věc, ale jenom tehdy, pokud nevedete splašenou smečku hladových a nebezpečných vlků. A jelikož Já jsem ten, kdo stádo nějakým způsobem vede, tak je mé vedení silně despotické, mírná idea je i fašistická a v něčem se mohu inspirovat i lehce komunismem. Všeho pevně pod kontrolou a s mírou. Ale jak vidíte, funguje to (alespoň navenek). Jinak jsem člověk čistě liberálního smyšlení.

2. Tak a teď k věci. Pokud se ohlédneš deset čísel zpátky (i když jsi přišel trochu déle), uvidí tvé oči co? A pokud se naopak podíváš deset čísel dopředu, uvidí tvé oči ... ?

2. To je hrozně těžké posoudit. Z jednoho pohledu se může zdát, že to byla spousta práce pro nic za nic. Z druhého pohledu se může zdát, že to byla spousta práce a kde nic tu nic. Žádné výsledky. Z třetího pohledu se může zdát, že to byla žádná práce pro nic za nic. Ze čtvrtého pohledu se může zdát, že to byla žádná práce a kde nic tu nic. Zase žádné výsledky, ale tentokráte se nemůžeme podivovat. No a z posledního a definitivně konečného pohledu se může zdát, ze i když se na věc budeme dívat ze všech možných skeptických úhlů, na obzoru spočine vždy jen zaběhnutá, skvrnitá dojná kráva od sousedů, která ani za pohled nestojí. Takže záver je ten, že pohledy jsou nic, žádný instinkt se nepokoušej následovat, bude ti to k ničemu. Takže KONEČNÝ závěr zní, deset čísel tam, deset čísel zpátky, z krávy zbydou vždy hovězí plátky!

3. Click je určitě a stále ještě považován za ty díla, která jednou prostě musí skončit. Ať už za rok, nebo třeba za měsíc. Myslíš si to samé, nebo by jsi rád tento názor mnohých vyvrátil? Myslíš že má něco takového jako Click budoucnost?

3. Kdybych v tom neviděl nikdy žádnou budoucnost, nikdy bych něco podobného nevytvořil. Je pravda, že mnohé takové věci jednou chtě nechtě skončily a nechci čtenáře balamutit názory, že my budeme výraznou výjimkou, ale My opravdu výjimkou budeme. Anebo spíše, my budeme mezi několika málo výjimkami, aby to bylo přesnější a výstižnější.

4. Je to neuvěřitelné, ale i v tak mocném a pevně ukotveném impériu, jakým bezesporu Click je, vznikají odboje vedené bojácnými, ale i nebojácnými rebely, kteří zákeřně napadají slabiny systému a snaží se o mocenský a krvavý převrat. Jmenovat tady rozhodně nikoho a nic nebudeme, ale jaký je právě váš názor na tyto skupiny či jednotlivce (pokud nejste jedním z nich)?

4. Já stojím na úplně jiné straně a barikádě, než-li tito revolucionáři, takže můj názor k nim je vždy chladný. Nemám je rád, za čímž si stojím a netajím se tím, oni na oplátku nemají rádi mě, jak pozoruhodné! A jelikož mám teď perfektní možnost něco jim vzkázat, neboť vím že to budou čísti, udělám to! Tak tedy, "MILÝ REVOLUCINÁŘI, ZÁŠKODNÍCI, POMOCNÍCÍ TĚCHTO SKUPIN, BOJOVNÍCI ZA NIC A VĚTRNÍCI, BUDETE POTLAČENI JAKO KDYSI ARMÁDA JÁRY CIMRMANNA, KDYŽ TÁHLA PROTI NACISTICKÉMU NĚMECKU (jaké překvapení, tanky divadlem nezničíš) OKAMŽITĚ SE STÁHNĚTE DO SVÝCH BYTŮ K PŘÍTELKYŇÍM, MANŽELKÁM A POTOMKŮM, NECHÁM VÁS JÍT A NECHÁM VÁS USTOUPIT, NEMÁTE JEDNU JEDINOU MOŽNOU ŠANCI, JSTE NAVŽDY ZTRACENI!" "Pane, támhle někdo utíká zpátky domů, asi je to jeden z odboje a má v ruce klacík a něm bílý šátek a křičí: JÁ PŘÍTEL, NECHAT ŽÍT, JÁ JEN PRODÁVAT OBLEČENÍ!, co s ním, pane?" "OKAMŽITĚ HO ZASTŘEL ehm, zapomněl jsem si vypnout megafón, to je ale situace, no stejně ho zatřelte na co čekáte? Myslíte si, že když to slyšel, že přežije? Ne! Vojáci, přikazuji vám střílet! Vojíne, ty mi přestaň leštit boty a do boje!"

5. Ty jsi šéfredaktorem, což je nejvyšší post, jaký může člověk v tištěném a virtuálním světě písařském dosáhnout. Jak tě vůbec napadlo založit něco jako Click? Neměl jsi strach, že to prostě nemůže vyjít a neměl jsi strach, že tvá redakce nebude kdovíjak nadaná?

5. Strach je ale z nejzajímavějších pocitů, které může člověk dosáhnout. Ano, strach jsem samozřejmě měl, říkal jsem si, že se mi po čase ani nikdo neozve a že na to postupem času ani nebudu mít čas. Jenomže přeze všechno jsem se do toho pustil, neboť jsem cítil, že je má vize správná. Jak vidíte, dnes to s Clickem vypadá o mnoho lépe, než-li na začátku, spisovatelé sice nejsme, ale Click není tak špatný, jak prognózy "jiných" vyplývaly. Teď jen pevně doufám že ti, co píší občas průměrné články (na naše možnosti), se časem zlepší, a že Click bude v budoucnu pravidelně vycházet. To si přeji nejenom já, ale pevně věřím že i celá má redakce. Jest-li vše vyjde jak chceme, to je ve hvězdách a čtenáři budou mezi prvními, jenž odkryjí mraky.

6. Nemyslíš si, že tě může tvá náklonost k Davidu Lynchovi a Angelu Badalamentimu dovést až do psychiatrické léčebny, kam již prý bylo převezeno hned několik lidí podobných zálib?

6. Jsem zapřísáhlý nadšenec filmu, hudby, a zároveň odbivovatel Davida Lynche a jeho svěřenců. Já mám prostě rád originální film, který by se dal brát jako umění. Ne všechny snímky za umění můžeme považovat, ani všechny Lynchovy. Jsem ale zkrátka příznivě nakloněn k věcem mně fascinujícím, což vyplývá ze všeho, co mám rád. A david Lynch vytváří mnohdy naprosto dokonalé snímky, a tento názr mi nemůže nikdo vyvrátit. Angelo Badalamenti zase k Lynchovým snímkům často skládá hudbu, a ve výsledku je to prostě úžasné!