V pořadí druhá "kubánská" recenze nás zavádí do osudů lidí, jenž čekají na jedné odlehlé zastávce, kvůli autobusům do Santiaga a Havany. Zpočátku je film jedna rychlá věta za druhou, nikdo netoleruje nikoho, každý se chce doslova procpat jenom kvůli nevalně vypadajícímu autobusu. Jenomže on ten autobus jede jednou za opravdu dlouhé dny, a tak se dostat přímo "na palubu", není nikterak jednoduché. Film ale není jen o jednom a tom samém, postupně se totiž zbývající lidé začnou přátelit a vzniknou poněkud zajímavé chvíle se zajímavými lidmi. Opravdu, film mě docela mile překvapil, ale ne hned na začátku, nýbrž zhruba ve třetině. Zastávka jde totiž spát, a to mění situaci.

..........

Celý film byl natočen na Kubě, kubánskými filmaři a s kubánským obsazením. A ono to překvapivě pracuje a funguje. Na snímku je sice vidět lehká nezkušenost (jen v některých drobnostech), lépe řečeno jakási odlišnost, ale divte se, kubánský režim nedává dostatke prostoru a peněz na kinematografii, a tak se museli filmaři spokojit s tím, co jim bylo umožněno a co ne. A tady tkví jedno pozitivum. Film se totiž snaží režim kritizovat, snaží se být jiný a vtipný. A daří se to. Kritizování stávajícího režimu je ale jen náznakové, především pomocí různých metafor a také často pomocí velice chytře složených vět. V každé dvacáté větě něco dozajista najdete. Ale říkám, není to tak zjevné, vyjma několika momentů. Jinak zábavná stránka filmu je pro diváka dostačující, najde se zde několik opravdu zdařilých momentů, většinou těch vtipných, a myslím si, že vás tenhle film pobaví lépe, než-li mnohé dnešní holywoodské komedie. Ale on vás nebude bavit pouze vtipem, ale dokáže vás i tak trochu povznést nad obyčejný život, a také vás dokáže přinutit zamyslet se nad tamní situací. A nemyslím tím pouze čekání na odjezd.

V mnohém film může připomínat postarší snímky, točené především za komunistického režimu. Avšak Pořadník dochází dále, než-li spousta českých snímků, právě z dob minulých. Režisér poměrně dobře vystihl různé momenty, a dal jim takový nadnesený šarm. Nemůžu říci, že je Pořadník bezchybným dílem, to bezesporu není, ale přesto toho dívákovi přináši poměrně hodně, a s celým snímkem a herci se dokážete sžít, což považuji za důležitý faktor filmu, nebo spíše "způsob", jakým by mnohé filmy měly, nebo mohly jít.

..........

Čekání na autobus, na jednom jediném místě, ano může to být nuda, ale ne u nás. Příběh odkrývá osudy a životní situace jednotlivců, které dokáží i významně ovlivnit celou "čekající" společnost. Je zábavné sledovat opravu autobusu "slepcem", nebo podivuhodnou cestu jednoho "velkého" a zapřísáhlého příznivce režimu, jenž nakonce přijede v oblíbené a zapřísáhlé Ladě. A i tady film jednoduchým způsobem poukazuje na vedení státu a zfanatizované lidi v něm. A "bizarních" postav jako je slepec, najdeme v Pořadníku více. Prožijeme s filmem lásku, dokonce i smrt, jedna kočka cestu filmem bohužel nepžežije, ale pořád bude mít film určitou laťku, kterou v některých momentech i přeskočí, v některých ji bude následovat. Asi vám to pořád připadá, že to bude nuda (i přes mé dodatky), ale opravdu sledovat přátelství a život všech taková nuda a zábava v obráceném slova smyslu není. Ano, v lecčem bych mohl mít výhrady, film působí někdy trošku nereálně, ale v některých momentech vystihuje realitu až moc přesně. To pochopitelně souvisí i s hereckým obsazením, které nemohlo být lepší. Hledat hlavního herce není tak jednoduché, i když dvoum je ve filmu dán bezesporu největší prostor, přesto se spojení hlavní herci bojím. Bral bych to jako celek, který sice nefunguje jako švýcarské hodinky, nýbrž jako české. To samé se dá najít i v našich snímcích, někdo vyčnívá nad druhým a podobně, ale nějaké velké výkyvy tady zase nenajdeme. Říkal jsem české? Tak se ke slovu český vraťme. Moc se mi líbila scéna, kdy se lidé hádají o tom, co že je tomu "zničenému" autobusu, proč už zase nejede. Jeden řekne, že tomu chybí ruská součástka, druhý: nebo americká, a konečně třetí: kdepak, tomu chybí dozajista součástka česká. Ano, u mnohých kubánských obyvatel je stále zafixován náš export do tamní země, ještě z dob komunismu. Na tom není nic špatného, je hezké že si na nás stát jako Kuba vzpomene, zvláště když neřeberné množství západního světa (předevšim Spojených států apod.) nás stále řadí do jakéhosi "fiktivního" východního bloku, jedni nás spojují se Slovenskem, druzí s Jugoslávií, třetí s Maďarskem, a ani bych se nedivil, kdyby jsme patřili pod Sověstkou Rus. Vážně, to není vtip. To je spíše k pláči než k slzám smíchu ...

..........

Z filmu se postupem času stává něco zcela jiného. Nikomu se už odjet nechce, jedni se zamilují, druzí obnoví své dřívější lásky, ti další se připojí k ostatním, celá zastávka se změní k nepoznání, vymaluje se, něco se postaví atd. Jednoho čověka dokonce pohřbí v jakési komodě, místo rakve, nuže černý humor, ale když nic jiného po ruce není, tak jinak zkrátka nelze. Z filmu se stává jedno velké přátelství, jen kdyby to chodilo takhle i v realitě. Celé to přátelství a také nenávist (ano), doplňují výborné hudební sekvence. Hudba má svůj kubánský styl (vyjma několika klavírových sympózií), ale asi vás to ze židle nějak nezvedne. Buena vista Social club, to je zase o něčem jiném, tam je hudba na prvních místě, takže srovnávat by asi nebylo příliš na místě. Ale jako vhodné doplnění filmu hudbu brát můžeme, byť ji zas tolik není.

Pořadník je dobrý film, kubánskou revoluci v tom nehledejme, ale alespoň šikovně tamní systém nahlodává, a dodává tomu takový zajímavý šmrnc. Nejednou se pobavíte, jak dialogy, tak především scénkami (a především se slepcem), no a po konci filmu budete spokojeni. Není to tak špatné, jak se může zdát, ale pořád tomu něco chybí, ale možná že by zase zakročila cenzura, co my víme.

Text :: Speedy Daniel

Hrají :: Vladimir Cruz, Jorge Perugorría, Thaimí Alvarino, Alina Rodríguez, Saturnino García a další ...