Kmotr |
"
Questa guerra e cosa nostra - Tohle je naše věc." |
Po
vyslovení slova Kmotr by měl každý alespoň trochu literárně vzdělaný člověk
dvacátého století zpozornit, neboť jde dnes již o klasiku. Kmotr byl a bude
mafiánskou legendou a nezmění na tom ani fakt, že jeho autor několik let již
nežije. Je pozoruhodné, že si tento bestseller získal tokové množství lidí,
hlavně ve Spojených státech, a hlavně v 60. letech, kdy byl vydán. Prodalo
se ho nečekaně mnoho kusů a od té doby se stal Mario Puzo uznávaným spisovatelem.
Jak sám tvrdil, než-li tento román napsal, dostal se do finanční krize, ze
které se po vydání bleslurychle dostal a zřejmě i zbohatl. I když těžko posoudit
do jaké míry. Je také zajímavé sledovat určité obyvatelstvo, ať už čtenářské
či nikoli, jenž si Maria Puza představovalo jako vysloužilého mafiána, který
se pro své bohaté zkušenosti s italskou mafií dal na spisovatelskou dráhu.
Puzo samozřejmě toto tvrzení odmítal, což mu nemůžeme mít nijak za zlé, neboť
to byl zřejmě opravdu jen spisovatel. Pokud jste Kmotra nikdy nečetli, možná
by bylo lepší nejdříve si ho přečíst, a až teprve pak shlédnout mou recenzi.
Ale pokud to očima i myslí přejdeme, vytvoříme si libovolné pořadí, což bude
pro čtenáře asi nejvlídnější :-). A co že nám ona slovná kniha lýčí? Co že
vyvolalo tu spoustu lidských názorů na mafii, politiku, policii, justici atd.
?
Kniha zachycuje hlavně italskou, chcete-li sicilskou mafii, v dobách zlaté, ale i lehce pozdní éry těchto ilegálních organizací. Al Capone již není tak silný, jak býval ve dvacátých a třicátých letech, nastupuje ne zcela nová, ale bezesporu jiná doba a s ní i nový lidé. Princip "klasického" siciliánského sboru zůstal sice takřka totožný, ale za tu dobu vzniklo poněkud více takovýchto skupin, jenž si přivlastňují svět, a svět se podřizuje jim. Al Capone, to bylo jméno, které bylo doménou především Chicaga, ostrá a průkopnická organizace, která to všechno začala. Ale jak jsem řekl, doba jde dál a Caponův regime už poněkud ztrácí, byť je stále respektovaný a v Chicagu neustále ovládá částečně i chod města (kdo ví jest-li jenom částečně). I za právě zlaté doby bylo mafií více, ale teď jich je ještě více, některé jsou silnější, ostatní slabší a méně důležité, některé jsou vlivné a respektované, jiné naopak přizpůsobivé a zemědělské :-). Corleonovci, jimž je kniha přivlastněna, patří mezi tu sortu lidí, jenž si získali uznalý obdiv a nesmírnou moc, díky penězům a svým praktikám. Všechno to začalo, když začal bývalý hokynář Vito Corleone, spolu s Clemenzou a Tessiem podnikat v nelegálních věcech. Přepadávání nákladních vozů, tím to všechno začalo. Došlo k pár vraždám a Vito Corleone si začal pomalu, ale velice jistě získávat lidi na svou stranu, a začínal mít v oblasti renomé. Až získal dostatek peněz, založil firmu na dovoz olivového oleje a jelikož nic podobného a konkurenceschopného ve Státech nebylo, zbohatl. A pak šli věci dál a dál ...
To byl teprve všecho prvopočátek, kterému je v knize věnována pouhopouhá jedna kapitola. Dnes jsou věci pootočeny jiným směrem, nastává zcela jiná situace. Po několika letech míru s ostatními famigliemi nastane ale jedna ožehavá situace. Na první pohled zcela rutinní záležitost, nějaký Turek Solozzo požádá rodinu Corleonů o politický vliv a částečné krytí. Jen kvůli tomu, aby mohl nerušeně založit obchod s narkotiky, jemuž se spousta donů staré školy vyhýbá. Proč? Sice to má budoucnost a peněz je z toho více, než z čehokoli jiného, avšak nese to i spoustu rizik. Na takové riziko (navíc obchod s drogami nijak nerespektuje) don Vito Corleone nechce přistoupit, a tak Solozza jednuduše odmítne. Do jednání se ale neuváženě vloží i syn Santandio Corleone alias Sonny, ani nebude vědět, že jeho věty částečně ovlivní následující situace. I když zůstává otázkou, nakolik. Válka pěti newyorských famiglií z roku 1946 je ale tak jako tak neodvratná.
Kniha je bravurným a brilantním přiblížením oné doby a oné mafie. A nejenom mafie. Pokud Puza znáte, již teď víte, že se v knize objeví i film, konkrétně zákulisí, a i to bude vlastně ve spojení s mafií, takže ať budeme kde budeme, prsty "mocných" lidí v tom stejně uvidíme a pocítíme. Je opravdovým zážitkem sledovat osudy jednotlivců, kteří až nečekaně moc zapadají do "jiné" společnosti, aniž by s ní někdy něco měli. Taková mocná famiglia, to je jeden velký rozvětvený strom, který sahá mnohdy i výšinám nebeským (a nejenom v krevním spojení). A to značí, že nebudeme jen v dříve prohibiční Americe, kniha čítá i jednu kapitolu ze Sicílie. Tu osobně považuji za velice zdařilou, je vidět že je Puzo rodilý sicilian, jinak bych si nedokázal některé věci vysvětlit. Ale zpět k "našim". Mafie je opravdu zajímavý útvar a osobně zastávám názor, že ta pravá mafie je právě italská, jež má sice kořeny v Itálii, ale jinak rozkvetla v Americe, a v některých případech i zásluhou Benita Mussoliniho, který proti mafii za války rázně zakročil a ti co to přežili, emigrovali právě do Spojených států. Pokud máte tohle období rádi a pokud "klasickou" mafii dvacátého století alespoň trochu znáte a orientujete se v tom, nebude pro vás žádným překvapením, že hlavním zákonem pro tyto lidi je zákon Omerty. V mém vysvětlení: "Mlč, nikomu ani muk, nebo nedostaneš cukrátko, v horším případě olovo přímo do hlavy. Vždy buď vůči rodině loajální a nikdy se nespoj s žádným, nebo nekontaktuj žádného policistu, či člena znepřáteleného klanu." Vzal jsem to hodně po lopatě, ale pryč od lopat, pohrabáčů a sicilských hrábí, přejděme k luparám, garottám a tomu věcem podobným. Ale zákon Omerty není jedinou věcí, která hraje hlavní roli, velkou roli hraje také stát a politika v něm. Neodvratná korupce, zkrátka podplácení soudců, policistů a dalších lidí, i to je důležité. Pokud se dostane nějaký člen rodiny, nebo přítel do nesnází, consigliori vše zařídí a bude to. Když má někdo k samotnému donovi prosbu, don rád vyhoví, šlechetnost, čestnost a oddanost je to hlavní, proto rád půjčí peníze, rád poskytne ochranu, rád někomu ochranu sejme (v jistém slova smyslu), na oplátku ale bude jednou chtít po onom dříve žádajícím člověku prosbu. A potom běda pokud ji někdo odmítne!
Krev, zrada, pomsta, zase krev, násilnosti, prostituce, narkotika, hazard a zase krev, takový život není jednoduchý. Chod mafie je striktně dodržovaná záležitost, ale ať je famiglia sebepevnější a sebemocnější, pokaždé dokáže utrpět ztrátu. Stačí zaútočit na to hlavní, na mozek celého jádra, ne na spojku, ale na řídící centrum! Na dona, padrina, jak chcete. Tohle je v knize jedno z hlavního a závěr knihy to jenom potvrdí.
Tak a teď více hodnocení, než-li fylozofie kterou nám Puzo předkládá na stříbřitém podnose. V Kmotrovi jsou doslova osudové zvraty, které dokáží s dějem absolutně pohnout na druhou stranu, nebo alespoň částečně změnit chod celého dění. Nikdy nezapomenu na šokující závěr 18. části čtvrté kapitoly, nebudu prozrazovat co se stalo, ale bylo to hodně nečekané a patřičně atmosférické. A takových momentů skrývá kniha mnohem více a opravdu to stojí za to. Závěr války bych si sice přál více rozvláčnělý, ne jen akci na jeden večer (doslova), ale jako chybu bych to nebral, zvláště když má kniha výborně nasazené tempo a troufám si říci, že vás nebude ani u jednoho momentu nijak nudit. V tom tkví velký klad Kmotra.
Kmotr je šokující a patřičně "drsný". Opravdu hodně silných momentů, kde se střídá morálka s nenávistí, lidskost se zvířecími pudy, je zde hodně a budete se bavit, jakýmkoli způsobem. Budete si muset zvyknout, že se vaší oblíbené postavě na následující stránce něco nečekaně stane. A stane se toho opravdu dost. Nejenom že sexuální scény, či jen scény s tímto podtextem jsou zde časté, ale oni tu jsou časté i brutální scény, kdy si budete říkat, jak na to Puzo vlastně přišel, on tam musel být, jinak to není možné. Spisovatelova neustálá touha představovat vám do podrobna každičký detail a osobu, jeho zjev i chování, je prostě skvělá a ojedinělá. Stejně jako jeho znalost v mnohých praktikách, ať už jde o chirurgický zkákrok, či jen situaci, která nástane tehdy, když je někdo násilně (jak jinak) uškrcen. Moudrostí a fylozofie je v knize kupodivu docela dost, a mnohé životní fylozofii se dá i věřit, byť je někdy docela obtížně se v takové situaci objevit. Také mi velmi imponovalo časové prolínání a věci tomu podobné. Prostě a jednoduše když se udála nějaká událost, jen tak z ničeho nic a najednou vám končí kapitola, nezoufejten dalších stránkách se octnete v minulosti.
Chýlíme se k závěru. Nezbývá než všechno shrnout. Pokud jste neviděli zfilmovaného Kmotra, jenž pod svou záštitou natočil Francis Ford Coppola, nebuďte smutní, tahle kniha vám přinejmenším film vynahradí. Skvělá a propracovaná kniha, která svého času ohromila a věřte že i dnes má co nabídnout a čím potěšit. "Nebudu již ale recenzi nějak protahovat, musím probrat ještě několik věcí s mým consigliorim a mými syny, Freddiem, Sonnym a Michaelem. Možná přizvu i své oba caporegimy, to promyslím. Každopádně si půjdu potom zahrát boccie. Na hostinu pozvu i hlavy ostatních famiglií, uzavřeme mír s Tattagliovci a Barziniovci, no a pak až se odeberou do svých rezidencí, půjdu spát. Žít v míru je krásná věc, ale stejně budu muset po hostině někoho chytře odpravit kamsi dolů hluboko pod zem, nebo ztratím respekt a nebudou si o mě ostatní říkat, že jsem uomo di rispetto. Ale teď se již odmlčím, půjdu do kostela a zapálím si můj oblíbený doutník Di Nobili. Žádnou Havanu v ústech žvýkat nechci."
Text :: Speedy Daniel
The Godfather (1969) |
Autor | Mario Puzo |
Nakladatelství | Knižní klub (2003) |
Překlad | Tomáš Korbař |
Verdikt:
To
že takovéhle famiglie nikdy neskrývaly svojí nenávist a pohrdání vůči
irským gangům, to je obecně známé. Ale jinak se v knize dozvíte mnoho
dalších opravdu moc zajímavých věcí ohledně mafie a ve formě, jakou
jste dosud nepoznali. Pro mě osobně je Kmotr dílo vynikající a věřím,
že si ho přečte i nějaký capo mafioso. A můžu to být klidně i já.
|